Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Spletenec citů - Prolog

21.02.2010 (11:00) • TwilightChild • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1982×

Prolog:

Jeden čas všechno bylo úžasné. Až tak neskutečně úžasné, že jsem se bála, kdy to skončí. Byla blbost se bát dopředu, ale zároveň to byla jakási předtucha, snad aby mě to potom tolik nebolelo.

V těch dokonalých dnech mi nic nescházelo. Měla jsem dokonalého přítele, nejlepší kamarádku a volný čas, strávený se svou rodinou a taky samozřejmě s ním – s mým dokonalým andělem.

Než přišel čas, kdy se věci zkomplikovaly. A mě se překopal celý život!

Seděla jsem na posteli a přemýšlela. V hlavě mi běžela časová přímka. Věc kterou jsem si musela srovnat hlavě.

Od narození jsem bydlela se svou rodinou v La Pusch. Časem jsem akorát tak vyměnila dudlík za bačkůrky do školky a ty pak za baťoh do školy. Nejdřív jsem chodila do školy v rezervaci, ale na střední jsem potom přestoupila do Forks. Bylo to mé nejšťastnější rozhodnutí, neboť tam jsem potkala Edwarda a jeho rodinu. Přistěhovali se sem s Aljašky.

Bezhlavě jsem se do něho zamilovala. Nejkrásnější na tom bylo, že to byla láska opětovaná a vlastně i je, kdyby…

Edward mi svěřil tajemství své rodiny a já ho respektovala, brala ho takový jaký je a bezmezně ho milovala.

V La Pusch se rozrostla mononukleóza, prý. A mě dostihla taky. Kéž by mononukleóza, i za to bych byla raději. Pár jedinců z nás měli gen, který umožňoval naši přeměnu ve vlka. Den po mé přeměně bylo shromáždění u ohně a vykládaly se legendy.

Celkem nás bylo šest. Sam, Emily, Paul, Leah, Jacob a já. Vysvětlili mi náš příběh, schopnosti a taky za co bojujeme. Srdce mi hlasitě bušilo při každém jejich slově. Já měla zabíjet upíry? Edwarda? Tu osobu, kterou tak bezmezně miluji.

Měla jsem štěstí, že o mém vztahu nevěděli, vysmáli by se mi do obličeje a hluboko bych poklesla. Jedním z důvodů, proč to nevěděli bylo to, že Edward za mnou domů nejezdil. Trávili jsme čas u něj. V té době mi to nebylo jasné proč tomu tak je. Ale po vysvětlení legend a odhalení upírů, které já už dávno znala (což oni vůbec nevěděli), jsem se dozvěděla o naší smlouvě. Oni sem nemají přístup.

Na závěr jen tak mimochodem Sam dodal: ,,Bello, už jsme ti vysvětlili, co je to otisk, no, a víš u nás fungoval, že jak jsme se proměňovali, nejdřív já a potom Emily otiskly jsme se do sebe. To samé se stalo Paulovi a Leah.“ Viděla jsem, jak si skousnul ret, aby mi nepověděl, že teď to samé mě čeká s Jacobem! Nebo už nás to mělo potkat. Ano, cítila jsem v Jacobově přítomnosti jemné chvění a určitý druh obdivu, ale nedalo se to srovnat s obdivem, který chovám k Edwardovi.

Potom mi Sam nabídl, ať se proměním a užiji si tu první chvíli běhu, když teď vím oč jde. Zhluboka jsem se nadechla věděla jsem, že teď si budu muset své myšlenky chránit. A proměnila se. Nikdo si nechtěl nechat ujít mou prvotní reakci, takže se mi i oni předvedli ve své vlčí podobě.

Rázem jsem ve své hlavě měla pět dalších lidí. Jejich myšlenky přicházeli, tak nějak svévolně.

Takže je dohněda zbarvená, pomyslel si Sam, stejně jako Jacob, asi i toto bude označení našich párů. Podívala jsem se na zbylé vlky a všimla si, že Sam a Emily jsou zbarvení dočerna, zato Paul a Leah zrzavě.

To je divné zatím na nic nemyslí, uvažovala Leah. Uvědomila jsem si, že to mluví o mě. A ostatní z naší smečky se toho chytly a nabádali mě, abych na něco myslela. Splnila jsem jejich pokyn, leč jejich myšlenky mě přesvědčili o tom, že nic neslyší.

Do háje, myslel jsem, že aspoň teď uslyším, co si o mě myslí, zaklel Jacob a já se lekla. Jasně mi jeho myšlenky ukazovaly, že on už v tom lítá. Způsob, jakým mě viděl ve své hlavě byl milý, ale… Podívala jsem se na něj a projely mnou nové emoce. Mé vlčí emoce, které horoucně oplácely ty Jacokobovy. Zmátlo mě to, je tohle ten otisk? Co Edward? Při vzpomenutí jeho jména jsem byla naprosto v pohodě, neprojelo mnou žádné zachvění, tak jak tomu bylo vždycky.

Nechtěla jsem myslet na tyhle věci. Potřebovala jsem se zaměstnat něčím jiným, takže jsem se dala do běhu. Běh, byla tak přirozená věc. Cítila jsem, jak se každý můj sval napíná a povoluje, ovšem před myšlenkami jsem neutekla, alespoň ne před těmi které nepatřily mě.

Neboj Jaku, určitě je do tebe celá žhavá, akorát, dej jí čas, copak si nevzpomínáš jaký to bylo pro tebe. Celá ta přeměna dá fušku a navíc zjistit, že se má otisknou zrovna do tebe, ech, no chudák holka, posílal mu v myšlenkách Paul.

Holky ho napomínaly, ať toho nechá. A Sam se pořád zaobírá proč nemůžou slyšet mé myšlenky. Mně bylo jedno proč, ale přišlo mi to k dobru. Ani Edward mi je nemohl čís, tak třeba to má nějakou spojitost.

Tmavý porost, kolem mě ubíhal nevídanou rychlostí. Naplňoval mě smutek. Všechno je teď jinak. Zabalené v mlze.

Ostatní mi nechali volné pole působnosti a zůstali při kraji lesa. Docela jsem si užívala tuhle chvíli. Bylo příjemné nechat si hladit srst vzduchem.

Bello, jestli mě slyšíš, pojď, vrať se, vyslal hlas Sama. Poslechla jsem ho a vydala se stejnou cestou zpět. Zastavila jsem se až u křoví, kde jsem si nechala věci. Ostatní už byli u ohně, takže mi dali soukromí na převlečení.

Vycupitala jsem z lesa celá rozhozená a v mírných rozpacích. Všechny pohledy se na mě v tu ránu stočily.

,,Bello, co tomu říkáš?“ ptala se mě nadšeně Leah. Z jejích myšlenek v podobě vlka jsem viděla, jak je ze všeho nadšená a moc se jí to líbí. Jak přeměna ve vlka, tak i otisk díky, kterému má Paula.

,,Super,“ zalhala jsem.

,,Slyšela jsi naše myšlenky?“ ptal se mě Sam.

,,Jo, slyšela. Chvíli mi potrvá, než si na to zvyknu,“ přiznala jsem. Viděla jsem na Samovi, jak nadhodil zamyšlený výraz. To mu to tak vrtá v hlavě?

,,Nezlobte se, ale já už půjdu. Jsem unavená,“ oznámila jsem jim.

,,Chceš doprovodit?“ ozval se Jacob. Stočila jsem k němu pohled a zase viděla toho starého Jacoba, který ve mně vzbuzoval zas jen drobné chvění a určitý obdiv. Ne city tak silné, až se jich bojím. Tyhle city, totiž patří Edwardovi.

,,Ne, díky. Chci si ještě zaběhat. Je to něco, tak nového,“ vymyslela jsem si výmluvu, abych nemusela být v jeho přítomnosti sama. Přišly by totiž otázky…

,,Dobře, tak zítra. Ahoj,“ řekl smutně.

Ostatní se se mnou také rozloučili a já se znovu vydala do lesa, kde jsem se přeměnila a pelášila domů. V mé vlčí podobě mou mysl naplňoval Jacob. Žádný Edward tam v tu chvíli nebyl…

Doma jsem si sedla na postel a tak jsem se dostala ke svému přemýšlení. Všechny dnešní události nasvědčovaly k perným zítřkům, se kterými se já budu muset poprat.

Shrnutí povídek od Heidi

Shrnutí povídek od twilightchild

Další kapitola: (1)

Autor: TwilightChild (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Spletenec citů - Prolog: