Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Soumrak - 7. kapitola

09.10.2009 (10:30) • Lioness • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2619×

Kapitola sedmá – Comeback and a newie

Vešla jsem do třídy prváků a podruhé po prvním dni vyučování bylo hrobové ticho. Slíbila jsem jim zkoušení, kde si ozkouším to, co jsme zatím probrali, tedy základy o druzích a žánrech, o rozebírání ukázek a obecně o literatuře.

Došla jsem ke katedře a položila si na ni penál a všechny pomůcky. Studenti se dívali všude možně, jen ne na mě.

“Zdravím vás, jak jsem říkala, dnes budu poprvé zkoušet. Nemusíte se bát, já vás nekousnu…” ale někdo jiný by mohl, ušklíbla jsem se pro sebe. Kdyby tušili, kdo je s nimi v místnosti, určitě by s panickými výkřiky hromadně začali skákat z oken a rozrážet dveře.

Zrak mi při té myšlence sklouzl na lavici úplně vzadu vlevo. Neseděla tam jen jedna dívka, jak jsem čekala… dnes měla souseda. Edward Cullen se vrátil. Na pár vteřin jsem skoprněla. Je zpět.

Rychle jsem se sebrala a sklonila zrak.

“Pane Cullene?” řekla jsem poté, protože mi došlo, že bych ho měla oslovit. Hlavou mi proběhly všechny fámy, které se tu během jeho nepřítomnosti rozšířily – útěk z domova, škola v Evropě….

“Ano, madam?” odpověděl zdvořile. Jeho hlas nezněl tak nevraživě, jako dřív, ale přímo se na mě nepodíval, spíše někam za moje rameno.

“Nebyl jste tu, takže si prosím doplňtě látku, kterou jsme probírali,” řekla jsem. Cítila jsem se nervozně, když tu byl.

“To nebude nutné. Byl jsem doma nemocný a sourozenci mi nosili učení,” odpověděl.

Jen jsem příkývla. Nemocný… a maminka mu při tom nosila čaj s medem, to tak. Najednou jsem si všimla Finna, který přede mnou seděl a tikal očima ze svého otevřeného sešitu na mě a v obličeji se mu značila nervozita. Zrovna on, který prakticky uměl celou učebnici nazpamět. Co pak mají dělat ostatní studenti? Holt, je to šprt, ale aspoň mi někdo při hodině odpovídá na otázky.

Otevřela jsem si svůj známkovací sešit a nalistovala prvák. Přejela jsem pohledem po listě a spočinula na jméně ‘Thorpe, Ella.’ Její kecání a vyrušování mi vážně lezlo na nervy, nikdy jsem neměla příliš v oblibě drbny. Nechtěla jsem ale začít jistou špatnou známkou a raději jsem si vybrala človíčka pod ní.

“Vane, Tom.”

Zkoušení dopadlo dobře, dala jsem B. Byl to jen malý rozjezd, a tak jsem zůstala u jednoho a po celou zbylou hodinu se snažila vážně soustředit pouze na výklad. Povětšinou mi to šlo, byly však vyjímky, kdy mé myšlenky vypluly na povrch a nechtěly se ztratit.

Kde byl? Proč se vrátil? Prolétalo mi hlavou mezi výkladem o eposech. Čas od času jsem na něj také pohlédla, zdál se mnohem klidnější, než před tím. Vypadal více jako člověk a už nebyl tolik strnulý. Ležérně s Alicí poslouchali, jako by o tom věděli více než já. Možná to byla pravda.

Hned po zazvonění opět zmizeli mezi prvními a mě zanechali s novými nevyřešenými otázkami. Myšlenky na ně jsem si pak schovávala po celý den, dostihly mě až v mém autě při cestě za dvojčaty. Přemýšlela jsem o Edwardu Cullenovi a jeho nepochopitelném chování. O jeho počáteční nevraživosti vůči mě, o jeho zmizení a návratu, po kterém se jeho chování poměrně změnilo. Měla jsem fakta, ale ne motivy a vysvětlení, takže vlastně prázdné ruce.

Dojela jsem ke školce na kraji Forks, kde jsem vyzvedla děti, které mě zabavily na celý zbytek dne až do okamžiku, kdy jsem je uložila do postýlky. Zopakovala sjem si nimi tu část abecedy, kterou už uměli a měla jsem obrovskou radost z toho, že si to vážně pamatují. Také mi zazpívali novou písničku, kterou se ten den naučili a naplnili tak celý dům jejich krásnými vysokými hlásky. Milovala jsem je a nedokázala si představit, že by tu nebyly a já se zachovala tehdy “rozumně,” jak mi kdekdo radil a s dětmi počkala.

Zalehli ve svém obvyklém čase hned po tom, co jsme si společně pečlivě vyčistili zoubky, tedy v osm. Materiály do školy jsem měla připravené už od víkendu, a tak jsem se neměla jak zaměstnat. To, že Jacob stále není doma na mě náhle dolehlo s mnohem větší silou, než předešlých pár hodin. Znovu jsem na mobile vytočila jeho číslo a on to znovu nevzal.

Neměl tu malou komunikační vymoženost rád. Vždy když se přeměňoval a měl ji u sebe, tak ji zničil, takže jeho spotřeba byla opravdu vysoká. V bazaru z něj museli mít radost. Mohlo se tedy stat, že ji u sebe nemá? Mohl být stále na stanici? Měli nějaký výjezd?

Znovu jsem pozvedla ruku s mobilem a zmáčkla pětku rychlého vytáčení, pod kterou se skrýval můj starý domov. Nechala jsem to vyzvánět dost dlouho, a když už jsem to chtěla položit, ozval se tátův lehce udýchaný hlas, právě přišel.Dozvěděla jsem se, že Jacob odešel hned po skončení služby za Samem, který mu krátce před tím volal. Vlci, znovu.

A tak jsem až do desíti večer zůstala sama v tichém domě, kdy mi společnost dělala pouze miska chipsů a televize. Na žádném kanále, jak to měly americké stanice v oblibě, nedávaly o pátečním večeru nic záživného. Nakonec jsem si z nutnosti vybrala nějakou bezduchou komedii, na kterou jsem se snažila koukat a nepřemýšlet, co zas můj manžel vyvádí. Když se mi zrovna náhodou povedlo tu pozornost udržet, zjistila jsem, že je ten film docela i vtipný.

Právě když hodiny na stěně ukazovaly dvě minuty po desáté a první film vystřídala nějaká střílečka, uslyšela jsem tiché zavrznutí podlahy u zadních dveří.

“Jaku, jsi to ty?” řekla jsem stejně tiše, přesto dost hlasitě na to, aby to on slyšel.

“Ano Bello. Jsem doma,” svá slova doprovodil svým zjevením ve dveřích. Vypadal smutně a vyčerpaně.

“Kde jsi byl? Měla jsem strach!” vrhla jsem se mu kolem krku. Po příjezdu Cullenů jsem trpěla možná až příliš velkou úzkostlivostí.

“Byl jsem se smečkou,” řekl tiše.

“Dnes? Nebylo to v plánu, ne? Něco se stalo?” Edward? Proběhlo mi hlavou.

“Ne nebylo. Není něco k jídlu?” vymanil se z mého náručí aniž by se mi jedinkrát podíval přímo do očí a zamířil rovnou do kuchyně. Chvíli jsem se za ním jen zaraženě dívala. Kde byl jeho úsměv a obvyklá srdečnost?

“Připravila jsem stake s hranolkami,” odpověděla jsem a vykročila za ním. Věděla jsem, že bude hovornější s plným žaludkem a za jeho nynější zachmuřelostí jsem tušila něco vážného. Ohřála jsem mu jídlo a počkala, až se nají.

“Takže?” sedla jsem si naproti němu a dala mu svou ruku do té jeho. Zvedl ke mě oči, a já v nich spatřila beznaděj.

“Ech, je to těžké. Nevím, jak ti to říct,” řekl váhavě.

“Jedná se o někoho z našich známích?” dohadovala jsem se.

“Ano. O Leah.”

To jsem nečekala. Pamatovala jsem si, že se jí na oslavě udělalo špatně, mělo to s tím něco společného? Mlčela jsem.

“Je… ona je…” byla jsem netrpělivá.

“Je to zlé?”

“Ano… Je…vlkodlak.” Leah? Vlkodlak?

“Ale to přece nemůže! Nikdy nebyla-“

“…ochráncem žena,” dopověděl. “Taky nevíme, co si o tom myslet. Má všechny symptomy, i když se ještě nepřeměnila a Seth je vystrašený. Budeme se s tím muset vyrovnat. A hlavně ona,” řekl chmurně.

“Sam,” došlo mi. Vlčí pouto bylo velice silné. Tohle bylo vážně zlé, hlavně pro ni. Její reakce bude naprosto lišit od nadšení a pýchy jejího bratra, které pociťoval, když se stal vlkodlakem. Bude potřebovat všechnu oporu, kterou ji budeme moci dát.

Dlouho chvíli jsme jen mlčeli a utápěli se ve vlastních myšlenkách.

“A co ty?”

“No, Edward Cullen se vrátil do školy.” Ve srovnání s Leah to vyznělo jako drb, přesto to naši náladu nijak nezlepšilo.

“Ještě lepší,” poznamenal kysele.

předchozí kapitola x další kapitola

Autor: Lioness (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Soumrak - 7. kapitola: