Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Soumrak - 11. kapitola

12.12.2009 (15:00) • Lioness • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2234×

Kapitola jedenáctá – Konec dobrý, všechno dobré

“…Takže teď jsou ti dva u sebe doma a spí.” dokončil své vyprávění Jake.

Seděli jsme spolu u jídelního stolu, drželi se za ruce a popíjeli víno. Dovečeřeli jsme teprve před několika minutami, ačkoliv už bylo půl desáté večer a pro Jaka to vlastně byla snídaně, protože se probudil přibližně před půlhodinkou. Děti už spaly ve svém pokojíčku a my jsme si tak mohli užít nerušenou chvíli romatiky.

“A co ty? Poslední dobou jsme ani neměli možnost si pořádně popovídat,” řekl posmutněle.

“Jsem v pohodě a ráda, že jsi v pořádku,” usmála jsem se.

“Bells!” řekl káravě, musela jsem se usmát, znělo to jako parodie na mě. “Tak mi něco vyprávěj, ať tě můžu poslouchat,” zaprosil a udělal štěněčí oči, což mu, jak musím uznat, šlo bravurně.

Položil svou skleničku a vrátil mi jeden neposlušný pramen vlasů za ucho. Pak přesunul svou ruku na mou tvář a přejel mi po čelisti až k bradě.

“Edward Cullen stále chodí do školy a… zdá se úplně v pohodě,” vybrala jsem tu příjemnou část a přeskočila náš rozhovor, který by Jakovi rozhodně neudělal radost. Vždyť jsem byla sama v jedné místnosti s upírem! A kdybych mu ještě k tomu řekla, že jsem se nebála, začal by mě považovat za blázna… a nebo ho podezřívat, že na mě použil nějaké omamné metody.

Musela jsem uznat, že obě možnosti nejsou naprosto zavádějící. Svoje sklony k šílenství jsem projevila už tím, jak dobře jsem zapadla do celého toho vlkodlačího světa. A ty metody… když jsem si vybavila jeho hluboké zlaté oči, ve kterých-

“Takže už není nepřátelský?” vyrušil mě z mých myšlenek naštěstí Jake.

“Ne, to rozhodně není,” potvrdila jsem. Usmál se mým nejoblíbenějším zářivým úsměvem a najednou vstal od stolu.

“Na něco jsem si vzpoměl,” řekl tajemně.

“Další překvapení? Víš, Jaku, já jich mám na tenhle týden už dost!” zaskuhrala jsem. Už néé! Připadala jsem si z části jako malé dítě.

“Ne, neboj, žádné překvapení,” zasmál se mému ‘nadšení.’

Chvíli jsem netrpělivě čekala, než se vrátil a držel v ruce nějaký papír.

“Je to pozvánka na grilovací vlčí party za týden. Jen my a naše protějšky. A děti, samozřejmě. Seth úplně kňoural, abys vzala Bethy, už ji neviděl tři dny!” zasmál se škodolibě.

Usmála jsem se, měla jsem ty party ráda, jako jediné. Organizovaly se na jednom kopci nedaleko La Push. Vždycky se udělal ohromný táborák, opékaly se buřty a chleba ale hlavně… vyprávěly se legendy.

“Jasně, že vezmu děti, ale nebude to na ně moc pozdě?”

“Neboj, Emily a Sam se nabídli, že si je večer vezmou na starost,” zahnal moje obavy.

“A proč se to vlastně koná?” zajímala jsem se. Tyhle setkání obvykle měla nějaký důvod.

“Na počest Leah, samozřejmě.”

***

Dorazili jsme s menším zpožděním, protože jsem měla menší nehodu v kuchyni, ale naštěstí jsem měla jen odřené kotníky na rukou. Jakmile jsme vystoupili z auta, už u nás byl Seth a vyndaval malou z autosedačky.

“Ahoj lidi! Tak co, Bethy, stýskalo se ti po mě?” její široký úsměv mluvil za vše a donutil nás usmát se také.

“Ne že mi ji budeš rozmazlovat!” ozval se Jake z druhé strany auta, kde právě vyndával Joseiho.

“Jak tě to mohlo, proboha, napadnout, Jaku?” zasmál se Seth.

“Kde máš sestru?” přerušila jsem jejich škádlení.

“Vlastně ani nevím,” řekl o poznání smutnějším tonem. “Ale slíbila, že přijde. Tak se pojďte bavit!” nahodil opět zářivý úsměv a se smíchem zmizel i s naší dcerou v chumlu lidí.

Vyměnili jsme si s Jakem jen pobavené pohledy a následovali ho, abysme se mohli také zapojit. Jedli jsem, pili a smáli se jako všichni přítomní. Cítila jsem se uvolněnější než na oslavě mých narozenin. Z části proto, že to nebyla moje oslava. Ale také protože jsem se nědočkavě těšila na nejlepší část dne - večerní vyprávění quileutských mýtů, z nichž některé sahaly až k potopě světa.

Na party dorazili opravdu všichni, i díky tomuhle lákadlu. Sam s Emily a synkem Noahem, Jared s Kim a jejich dcerou Elaine, Paul s těhotnou Rachel, Quil s desetiletou Claire i Embry s Rebecou, jejíž bříško také ukazovalo na příchod potomka. Ano, i Rebeca, druhá Jakova sestra, byla tady. Když se zlomeným srdcem zvonila u dveří Rachel a vyplakávala se jí na rameni ze zklamání nad svým nevěrným manželem, nikdo ani nepomyslel na to, že za půl roku se bude vdávat znovu. Ale když se Embry do ní otiskl, bylo všem jasné, že tohle manželství jí již vydrží. Dostatečnou zárukou byl otisk.

Na oslavě chyběla jen jedna osoba, důvod proč se vše konalo, Leah. Jenže se nezdálo, že by to někomu příliš vadilo. Sice se Sam zdál být nervozní a Seth ji neustále vyhlížel, většina hostů se ale zabrala do svých rozhovorů natolik, že si na ni vlastně ani nevzpomněli. Leah díky své nevrlosti a uzavřenosti od sebe lidi spíše odháněla a já jsem byla jedna z mála jejích přítelkyň. A při tom byla podle Jaka dřív přátelská a otevřená. Její život by se dal dělit na část “Sam” a část “po něm.”

Takže když auto, které kdysi patřilo ještě Harrymu Clearwaterovi, zastavilo vedle toho našeho, většina přítomných nervozně zmlkla a upřela na ni zrak. A to Leah vážně moc nepomohlo. Rozhlédla jsem se a setkala jsem se se Sethovým pohledem. Okamžitě jsme se pochopili.

Já jsem rychle navázala na předešlý rozhovor, který jsem právě vedla s Kim a tím jsem dostala z tranzu i ostatní. Seth se zatím rozešel k Leah, a když si spolu rychle promluvili, vydali se k nám. Kim se mezitím omluvila a odešla za Jaredem.

“Ahoj Leah, ráda tě vidím,” řekla jsem, jakmile ke mě sourozenci dorazili.

“To já tebe taky, Bello,” odpověděla a objala mě. Byla jsem překvapená, protože Leah se obyčejně fyzickému kontaktu vyhýbala, ale obejmula jsem ji také.

“Děkuju. Za všechno. Za tu přeměnu i za to teď,” zašeptla mi do ucha.

“Nemáš zač,” usmála jsem se.

“Ne, vůbec,” zašklebila se. Na to, co se dělo, měla až moc dobrou náladu. “Víš, nejdřív jsem ani nechtěla přijít, ale něco mě sem táhlo a já si řekla, že nebudu zbaběle sedět doma.”

“Tebe jen tak něco na kolena nedostane,” zasmála jsem se.

“A co děti, jsou tu?” Zněla v jejím hlase nedočkavost nebo jsem si ji tam jenom představovala?

“Jasně, jsou…” rozhlédla jsem se a uviděla je u Jaka a Setha, který se k němu nepozorovaně přidal.

“Támhle s Jacobem a Sethem,” ukázala jsem. “Mimochodem, jak se má Sue?” od toho dne, kdy se Leah přeměnila jsem ji neviděla, a když jsem navštívila tátu, byla zrovna opět v La Push, takže jsem se pouze dozvěděla, že je v pořádku.

“Leah?” řekla jsem, když se mi nedostalo odpovědi. Zírala stále na Jaka s dětmi a očividně mě nevnímala. Pozorně jsem si ji prohlédla. Vypadala jako vždy. Atletická menší postava zabalená v pohodlném unisexoblečení, nádherná tmavá kůže, pronikavé oči orámované hustými smetáky řas zářící v pohledném obličeji. Ale nejvíc mě na ní zaujaly její vlasy, byly krátké! Leah si vždycky zakládala na jejich délce, která nikdy nebyla kratší než pod lopatky, i když jinak se poslední dobou oblékala jako kluk. A teď je měla ostříhané, sice ne tolik, jako je měli kluci, ale přece. Nutnost, došlo mi. Kdyby měla tak dlouhou srst, bylo by to neúnosné. Její účes se nápadně podobal tomu, který měla Ella Thorp, takže musel být dost in.

A další věc, která přivolala moji pozornost, byl její výraz. Nevypadala rozmrzele nebo odhodlaně, což byla její nejčastější nálada. Vypadala… spokojeně, šťastně. Na tváří se jí uhnízdil široký zasněný úsměv a v očích, které stále sledovaly ten malý hlouček lidí, který jsem jí před chvíli ukázala, měla fascinovaný výraz. Tohle už jsem jednou viděla a tehdy mi to převrátilo život naruby.

“Leah?” optala jsem se opatrně.

“Ano?” zašeptala v odpověď. Znělo to, jako bych ji vyrušila z něčeho hodně důležitého a ani se na mě nepodívala. Stále zírala na tu jednu osobu.

“Víš, co se právě stalo?” usmála jsem se, také spokojeně. Bethy a Seth, Josie a Leah. Znělo to ideálně. Pro ni a nakonec i pro mě. Obě mé děti mají zajištěné ochránce, milující sourozence, oporu a možná i lásku na celý život. A jsou to lidé, které mám ráda a důvěřuji jim. Co více jsem si jako matka mohla pro své děti přát?

“Jak to myslíš?” řekla nevrle, ale stála od něj neodtrhla zrak.

“Tomu se říká otisk,” řekla jsem potutelně, po čemž se od Josepha konečně odvrátila a nevěřícně na mě upřela vykulené oči.

“Cože?!”

předchozí kapitola x další kapitola

Autor: Lioness (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Soumrak - 11. kapitola: