Jaký byl Bellin plán? Co se rozhodla udělat? Nic netušící Edward sedá jako vždycky do svého auta a odjíždí domů...
10.01.2010 (12:00) • Ladynka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1273×
5. Nehoda
Bellin pohled
Byla jsem pevně rozhodnutá, že svůj nápad uskutečním, nic mě nezastaví. Šla jsem k jeho autu a prostě mu odpojila brzdy. Když bude chtít přibrzdit jako to vždycky dělá před zatáčkou, když se řítí svou velkou rychlostí, probourá malou zábranu s odrazkami, bude se kutálet po skále a poté spadne do jezera. A já budu nachystaná ho včas vysvobodit a odnést ho ke Carlislovi. I před mou rodinou to musí vypadat jako nehoda, nikdy se nesmí dozvědět, že za to můžu já. Určitě by byli na mě za to naštvaní, oni by to neudělali nikomu, kdo má jinou možnost. Doufala jsem, že tato nehoda bude mít svědky, aby viděli zmiznout auto pod hladinou a aby bylo jasné, že se tam Edward prostě ztratil. Měla jsem z toho radost, budu s ním navždycky s ním...Už jsem se nemohla dočkat až skončí školu. Mezitím jsem čekala v lese za parkovištěm. Poběžím tak abych byla o něco málo dříve u té zatáčky než on.
Edwardův pohled
Poobvědval jsem a pomalu se loudal na parkoviště. Její auto už tam nebylo. Byl jsem smutný, měl jsem blbou náladu nic se mi nechtělo. Pár lidí mi přálo pěkný víkend, ale já jsem je nevnímal. Zamyšlený jsem si sedl do auta a chvíli seděl. Jaká škoda, že nevím kde bydlí... ale stejně by bylo poněkud trapné přijet k ní domů a chtít ať jde někam se mnou, když říkala, že jde s Alice.
Nastartoval jsem a pomalu se rozjel z parkoviště. Když jsem byl na hlavní cestě, pořádně jsem přišlápl plyn, takhle rychle jsem tady ještě nejel. Na tachometru se objevila stočtyřicítka. Páni. Pomyslel jsem si. Takhle rychle jsem si jezdil jenom na New Yorských dálnicích. Cítil jsem se najednou volný jako pták. Bylo mi jedno, že dostanu pokutu za nedovolenou rychlost a že na mě bude René naštvaná, bylo mi všechno jedno. Daleko před zatáčkou jsem si všiml, že za mnou jede policie s majáčkem. Zasmál jsem se. Byl jsem fakt šílený, když jsem se tomuhle smál. Těsně před tou zatáčkou jsem chtěl zpomalit a zastavit. Šlápl jsem na brzdu, ale nic. Znovu a zase nic. Podíval jsem se před sebe a už jsem probořil zábranu s odrazkami, cítil jsem ránu do hlavy a pak jsem upadl do bezvědomí...
Bellin pohled
Teď se naskytla má příležitost. O svědky bylo postaráno, jenom jsem si musela dát pozor, aby mě nikdo nezahlédl. Tak, aby mě nikdo neviděl jsem se dostala do vody a plavala za autem. Vyprostila jsem Edwarda, a na druhém břehu jsem s ním vylezla, muselo být všechno rychlé, aby mu nepřestalo bít srdce. Ucítila jsem jeho krev. Musíš být silná Bello ! Né teď ho nemůžu zabít, teď, když jsem zašla tak daleko. Rozběhla jsem se s ním přes hustý les k nám domů. Cestou jsem začala přemýšlet nad některýma věcma. Co když se promění a nebude chtít se mnou žít? Nebude mě milovat jako já jeho a odejde? Moje první sobecké já se dohadovalo s druhým normálním já.Byla jsem teď smutná a bylo mi líto co jsem mu udělala. Já jsem ho zabila ! Měla jsem na sebe obrovskou zlost. Jak jsem mohla dovolit mému sobeckému já vyhrát? Jak jsem mu to mohla udělat? Teď je už pozdě. Nenávidím se ! Jestli mě odmítne a potom co ho proměníme odejde nepřežiju to, prostě se zabiju...
Donesla jsem ho domů, jelikož Alice měla vizi všichni kromě Carlisla byli pryč, aby je nepokoušela ta krev. Carlisle ho prohlédl.
,,Je mi to líto Bello, ale nepůjde ho zachránit je příliš zraněný. Já vím snažila ses, ale nestačilo to.“ Řekl Carlisle smutným hlasem. Ano to bylo přesně to co jsem chtěla, můj plán vycházel, ale místo toho abych byla šťastná, že se mi to povedlo, nenáviděla jsem se. Tak jsem ho milovala, že jsem ho zabila, teď z něj bude hnusné monstrum.
,,Rozhodni se Bello jestli ho chceš přeměnit nebo ho necháš zemřít, je to na tobě ty jsi ho donesla.“
,,Chci ho přeměnit Carlisle, chci, aby s námi zůstal a byl nesmrtelný,“ řekla jsem ze zlostí v hlase, zlostí na sebe. Carlisle se nad ním sklonil a kousl ho do krku. Edward vykřikl a když začal působit jed, začal sebou škubat. Bylo to hrozné dívat se na něj, ale to mi patřilo mohla jsem si za to sama. Zase jsem začala přemýšlet nad tím jaké to bude, když bude opravdovým upírem. Samozřejmě ho nemůžeme přinutit, aby s náma žil a aby mě miloval. Bála jsem se toho. Byla jsem na sebe naštvaná a měla jsem hrozné výčitky. Čekala jsem na to až proběhne proměna a pořád jsem byla smutná...
Autor: Ladynka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sobecká Bella - 5. díl: Nehoda:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!