Bella s Edwardem začne mluvit. Edward je šťastný a chce pozvat někam Bellu. Belle se zrodí v hlavě plán a je si jistá, že ho uskuteční...
07.01.2010 (12:00) • Ladynka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1794×
4. Láska?
Edwardův pohled
Uběhly asi dva týdny na nové škole a už jsem byl tak zvyklý jako kdybych tu byl odjakživa. Všichni byli na mě milí a já je považoval za opravdové kamarády. Všichni říct vlastně nemůžu, Cullenovic rodina včetně Belly si mě samozřejmě nevšímali jako ostatních, na to už jsem si taky zvykl. Ale i přesto se mi Bella líbila, pořád jsem na ní myslel, ale ona to netušila. Proč taky když jsem ji ukradený jako každý jiný. Hrozně jsem se kvůli ní trápil, stačilo aby mě každý den pozdravila a hned se mi zlepšila nálada, aspoň to když ne nic.
,,Nevíš jaká je odpověď u té druhé otázky?“ zeptala se mě Bella na jedné z hodin biologie. Chvíli jsem na ni zíral, když promluvila úplně mi to bralo dech. Dokonce se na mě usmála, což u ní není časté.
,,Myslím, že to je fáze mitózy,“ odpověděl jsem jedním dechem a stále jsem zíral. Podívala se na mě a zapsala si tu odpověď do sešitu.
,,Copak dneska při pátku podnikáš?“
,,Já nemám zatím nic v plánu,“ odpověděl jsem a měl jsem radost že se mnou po dvou týdnech a jejím přehnaném vystoupení u oběda zase mluví.
,,A co budeš dělat ty?“ zeptal jsem se.
,,Já jdu s Alice do kina a pak na nákupy do Seatllu,“ odpověděla a koutky úst se jí zvedly do mírného úsměvu. Byla chvíle ticha a ona znovu promluvila.
,,Hele chtěla bych se ti omluvit za to moje chování minule v jídelně když jsem na tebe vyjela, měla jsem blbou náladu,“ řekla a snažila se tvářit mile.
,,No myslím, že by si se měla spíše omluvit tomu klukovi, který spadl na zem. A já omluvu přijímám.“ Zasmál jsem se.
,,Jo to bych nejspíš měla,“ řekla, zazvonilo a než jsem si stačil zbalit věci do tašky byla pryč. Škoda, chtěl jsem jít s ní na oběd. Ale měl jsem opravdu neskutečnou radost, to se ani nedalo popsat jak moc.
Bellin pohled
Dneska jsem to při hodině biologie nevydržela a začala jsem s ním mluvit. To bych vážně neměla, ale prostě to nešlo.
,,Nevíš jaká je odpověď u té druhé otázky?“ zeptala jsem se. Chvíli na mě zíral, ani se mu nedivím, když jsem na něj byla předtím taková. Chtělo se mi smát, vypadal jakoby spatřil anděla.
,,Myslím, že to je fáze mitózy“ odpověděl jedním dechem a stále zíral. Usmála jsem se na něj.
,,Copak dneska při pátku podnikáš?“ Otázala jsem se.
,,Já nemám zatím nic v plánu,“ odpověděl a vypadal, že má radost. Nejradši bych ho trávil s tebou. Nechápavě jsem se na něj podívala, ale on se díval do svého sešitu. Po dvou týdnech jsem slyšela jeho myšlenku a měla jsem z ní radost. Nejsem mu ukradená a nejspíš na mě už není naštvaný. Na jednu stranu je to dobře, ale na druhou není, neměla bych se s ním sbližovat. Už teď si myslím, že jsem se do něj zamilovala, nerada si to přiznávám.
,,A co budeš dělat ty?“ zeptal se.
,,Já jdu s Alice do kina a pak na nákupy do Seatllu,“ odpověděla jsem a koutky úst se mi zvedly do mírného úsměvu. Byla chvíle ticha a já znovu promluvila.
,,Hele chtěla bych se ti omluvit za to moje chování minule v jídelně když jsem na tebe vyjela, měla jsem blbou náladu,“ řekla jsem a vynaložila jsem všechno úsilí abych se tvářila mile, obvykle mi omluvy nešly, nerada jsem si přiznávala chybu.
,,No myslím, že by si se měla spíše omluvit tomu klukovi, který spadl na zem. A já omluvu
přijímám.“ Zasmál se a mrknul na mě.
,, Jo to bych nejspíš měla,“ řekla jsem, ale věděla jsem, že se mu stejně neomluvím. Prostě nemám takovou povahu. A jak se znám, vraždila bych ho pohledy, takže by má omluva neměla žádný efekt.
Když zazvonilo rychle jsem odešla, ani si toho nestačil všimnout. Nešla jsem na tělocvik a ani na oběd. Chtěla jsem být sama a promýslet si svůj nápad, který se mi zrodil v hlavě...
Edwardův pohled
Byl jsem v sedmém nebi, ona prostě nemohla být člověk, musel to být anděl. Další hodinu jsem na nic jiného nemyslel než na ní. Chtěl bych být s ní, dotýkat se jí, líbat jí na ústa a poznat její rodinu. Ale jak můžu vědět co ona cítí ke mně? Seberu někdy odvahu a vyliju jí své srdce? Ale co když mě krutě odmítne a já pocítím velkou bolest jakou jsem nikdy necítíl? Láska je krutá... Ano teď jsem si přiznal, že jsem se opravdu zamiloval...
Po hodině jsem se chystal na oběd a pak domů. Doufal jsem, že bude na obědě. Bohužel nebyla, to bylo pro mě zklámáním, chtěl jsem ji ještě vidět, pozvat ji třeba do restaurace nebo jít s ní někam ven, byl jsem skálopevně rozhodnutý, že se jí zeptám, ale teď tu nebyla. Ach jo to ji určitě celý víkend už neuvidím, pomyslel jsem smutně...
Autor: Ladynka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sobecká Bella - 4. díl: Láska?:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!