Napsali jste, abych pokračovala. Tak tady to máte. Jen bych prosila o více komentů. Můžete i psát nápady na můj mail sofinka008@seznam.cz na další kapitoly. Alice má v této kapitole chvilku pro sebe, ale někdo jí to zkrátí. Kdo to bude? A jak je se záchranou na tom Jasper?
05.07.2013 (18:45) • • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1207×
Mary Alice Brandon Cullen
Stála jsem u zrcadla a snažila se nevnímat ten kravál venku. Zavřela jsem na chvíli oči a vzpomněla na svou rodinu. Byla jsem ráda, že jsou v pořádku. Otevřela jsem oči a uviděla jsem v odrazu svou rodinu. Byla tak živá, když jsem se otočila, nebyla tam. Byla jsem zklamaná i raněná. Cítila jsem se slabší. Otočila jsem se zpět k zrcadlu a zase tam byla. Byla to snad halucinace?
„To není možné."
Co bylo příčinou, mi bylo zatím neznámé. Všimla jsem si, že nemám výhled na celé zrcadlo. Když jsem odhrnula modrý, hrubý závěs a uviděla jméno zrcadla. Aletiomert. Nevěděla jsem, co to znamená. Pohládla jsem do zrcadla. Viděla jsem svou mamku Esme, šla ke mně.
„Neboj se zlatíčko, my jsme na blízku. Nedovolíme, aby ti někdo ublížil."
„Já ti nerozumím, Esme. Jak to myslíš? Jsme ti na blízku?" Náš rozhovor přerušil můj Jasper.
„Alice, poslouchej. To, co se zdá, nedělej, co se nás týká. Nech si to vysvětlit. Tiffany je čiré zlo. Jen se snaží nás dva rozhodit."
Potom zmizeli. Bylo to velice zvláštní. Pak jsem ucítila bolest u srdce. Bylo to k nevydržení. Jako bolest od Jane. Pak náhle ustala. Tisíce jehel opustilo moje tělo.
Podívala jsem se velice obtížně ke dveřím. Byl tam můj Jasper, v jeho ruce zapalovač a roztrhané tělo Jane. Byl to můj zachránce. Jen se na mě starostlivě podíval, nemohla jsem se neusmát. Pokusila jsem se postavit, ale bolest, která mé tělo před chvílí paralyzovala, tam zůstala a já klesala k zemi.
Jasper byl hned u mě, zachytil a podepřel mé velice nešikovné tělo. Byl u mě, chránil mě svým velkým, svalnatým tělem. Rozhodla jsem se, možná naivně, poslechnout radu Jaspera ze zrcadla. Možná má pravdu, třeba se mi ho jen snaží Tiffany vzít, ale Jasper ji nechce. Když jsem byla v jeho náručí, cítila jsem se tak bezpečně a milovaně.
„Už ti nikdo neublíží, princezno. Omlouvám se, že jsem tu tak pozdě."
„Nemůžeš za to, co se stalo. Byla to moje vina. Měla jsem lépe bojovat. Renesmé a…" Nedovolil mi dokončit větu. Umlčel mě polibkem.
„Ty moje hloupoučká." Jen se usmál a vzal mě do náručí. Vzali jsme to oknem. S rodinou jsme se setkali venku. Nesl si mě sám, po cestě jsem únavou usnula.
Ještě jsem nebyla vzhůru. Aspoň ostatní si to mysleli. Někdo mě neustále sledoval, cítila jsem to z podvědomí. Byl to Jasper, cítila jsem, jak mě svíral v náručí. Vdechovat jeho vůni bylo tak neuvěřitelně krásné. Mohla bych to dělat do nekonečna.
„Jak se cítíš?" Sakra, poznal, že jsem vzhůru. Jen jsem se k němu více přilepila.
„V bezpečí." Lehce mě políbil do vlasů. Spokojeně si mě k sobě přitáhl.
Jasper Whitlock Hale
Cítil jsem její pocity čím dál silněji. Byl jsem blíž než předtím. Několik upírů se mi pokusilo postavit do cesty, ale neměli šanci. Jane byla kousek přede mnou. Mířila na stejné místo jako já. Za Alice. Vběhla do místnosti, ucítil jsem z Alice neuvěřitelně silnou bolest. Chytil jsem ji za ruku, trochu se lekla. Neměla šanci použít svůj dar. Byl jsem na ni příliš rychlý. Ani jsem se nenadál a byla mrtvá.
Alicina bolest ustala. Podívala se na mě v ten moment, kdy jsem Jane zapálil. Tolik bolesti musela zažít. Ruce měla zjizvené a dobité. Jen se na mě usmála. Vstala, ale její síla byla omezená na to, aby ty její drobné nožičky ustály její, přestože drobounkou, váhu. Padala k zemi. Jen tak tak jsem ji stihl chytit. Cítila se se mnou v bezpečí, milovaná.
„Už ti nikdo neublíží, princezno. Omlouvám se, že jsem tu tak pozdě." Bylo mi to tak líto.
„Nemůžeš za to, co se stalo. Byla to moje vina. Měla jsem lépe bojovat. Renesme a…" Byla tak strašně roztomilá. Nemohl jsem si pomoct. Něžně jsem ji políbil. Ani jí to nějak moc nevadilo.
„Ty moje hloupoučká." Jen jsem se na ni usmál. Vzal ji do náručí, nesl si ji oknem ven. Nechtěl jsem, aby se jí něco stalo, kdybychom to vzali přes budovu. Venku jsem si všiml své rodiny. Nesl jsem si svou Alice sám. Po cestě vyčerpáním usnula.
Doma ještě pořád spala. Položil jsem ji na postel a velice opatrně, abych ji neprobral, převlékl.
Byla tak sladká, až teď jsem pochopil, jak mohl Edward sledovat celou dobu Bellu, když spí. Byla nádherná.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Snad se shledáme - kapitola 7.:
Začínám pomalu ale jistě zvažovat pozastavení mé práce. Důvodem je to, že se mi moc lidí neozívá, upřímě asi jen dva nebo tři, na to jaká povídky je. Nevím jak se líbí a zda má cenu pokračovat. No nevím. Uvidíme.
Super, jsem zvědavá co bude dál, pokračuj
Ahoj, článek ti vracím. Doplň si prosím do perexu stručný popis této kapitoly. Až to budeš mít, znovu zaškrtni "Článěk je hotov".
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!