Po dlouhé pomlce sem dávám další díl. Jestli toto čtete, jsem moc ráda, jsem za to vděčná. Jen jestli byste mohli ponechat komentář... :)Co dělá Tiffany s Jasperem u něj v pokoji? Jak je na tom Alice potomm co ty dva viděla ve vizi?
25.06.2013 (09:00) • • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1134×
Jasper Whitlock Hale
Po sprše jsem si chtěl odpočinout. Celý tento týden byl těžký, nejenže jsem musel klidnit a cvičit nováčky, musel jsem neustále myslet nato jak moc se trápí moje malá Alice. Když jsem vešel do svého pokoje, byl prázdný. Někdo mi tam chyběl. Její vůně, její radostný smích. To, jak mě přemlouvá, ať jdeme znova na nákupy. Kam jsem se podíval, jsem ji viděl, její pohled, který mi má napovědět, co chce. Pomalu ale zjišťuju, že jsem na ni závislý.
„Ahoj,” ozvalo se za mnou.
„Řekl jsem, že se nesmíte hnout z půdy. To platilo pro všechny, Tiffany. Je mi líto, musím tě potrestat.”
„Nikdo se to nedozví, jen mi dva o tom budem vědět. Nikdo jiný, jmenuješ se Jasper, že ano?”
To si ze mě snad dělá srandu, copak si myslí, že k ní něco cítím?
„Tak poslouchej, Tiffany, nevím, co si o sobě myslíš. A ani to radši nechci vědět. Nemám tě rád, nejsi pro mě nic víc než jen člen armády, která mi u srdce zrovna neleží. Budeš, jak jsem vás varoval předtím, potrestaná a uděláš to ještě jednou, tak tě vlastnoručně zabiju. Nedívej se na mě, tak jak do teď nemám náladu tě pořád od sebe odhánět. ” Moje reakce ji asi trochu překvapila. Chytil jsem ji za ruku a jedním rychlým a silným pohybem ji přelomil nadvakrát. Potom jsem ji chytil pod krkem a vlekl zpět na půdu.
Začíná mě Tiffany štvát. Neustále mě skenuje, snad jí ta dnešní lekce postačí aspoň na nějakou dobu.
„Slyšela, jsem nějaký výkřik. Je všechno v pořádku?” Vždy starostlivá mamča Esme. Jen jsem se na ni usmál.
„Všechno je fajn, až na Alice. Ale to ty víš. Asi si se chtěla zeptat na ten křik. Kdo to byl a co se stalo, viď?” Jen se na mě starostlivě podívala, byla vždycky taková.
„Tiffany po mně vyjela.” Esme se na mě zděšeně podívala. Špatně to pochopila, myslela si asi, že po mně zaútočila.
„Ne, ne, Esme, tys to špatně pochopila. Nezaútočila, pokusila se mě sbalit.”
Esme to asi pobavilo. Zasmála se a zmizela ve dveřích. Jakmile odešla, já se smát přestal.
Nebylo mi zrovna dobře a hlavně že jsem veselý, když tu není Alice.
Mary Alice Brandon Cullen
Mívala jsem pořád tu samou vizi o Jasperovi a té Japonce. Jednou jsem chtěla říct Jane, že se k nim přidám, ale nejedla jsem moc dlouho, neměla jsem sílu zabušit na dveře. Chtěla jsem křičet, ale měla jsem vyschlo v krku. Přišlo mi to, jako by někdo nechtěl, abych se do Volterry nedostala, a ten nebo ta se mi v tom snažila zabránit.
Terapie byly den ode dne bolestivější a delší. Hladovka byla neustálá. Jedla jsem jednou do měsíce někdy ani to ne. Byla jsem v pekle. Nic nemůže být horší než tohle. Západ slunce, věc, na kterou jse se těším celý dne. I východ byl tady úchvatný. Jednou mě uviděl muž a zachránil mě před šokovou terapii. Prý se jmenuje John a je to ten, kdo mě přeměnil. Po západu slunce mě vodí z mého pokoje do klavírního sálu. Je tam nádherně, dnes bych tam měla jít. Pokud nenastanou nějaké komplikace.
„Alice, je čas jít,” ozval se za mnou hlas, který už jsem znala. Byl to on.
„Tys přišel.”
„Jak jsem slíbil.” Vzal mě za ruku a vedl dlouhou, němou chodbou. Když jsme došli na místo určení, bylo tam něco nového. Bylo tam zrcadlo.
Z dolní chodby se ozval alarm.
„Nikam nechoď, já se o to postarám.” Odešel. Byla jsem v místnosti sama. Pomalu, ale jistě jsem šla k zrcadlu. Když jsem spatřila svůj odraz, udělalo se mi zle. Vypadala jsem hrozně, ruce zjizvené, byla jsem bělejší než kdy předtím. Vypadala jsem jak ta malá postavička v hororu, co chodí s kudlou po domě a děsí lidi. Měla jsem bílou košilku dole roztrhanou. Byla jsem jak Blady Marry.
Jasper Whitlock Hale
Už jsme byli na cestě k ústavu. Bylo to sice daleko, ale pro upíry to byla hračka. Byli jsme na místě za hodinku. Ústav byl obrovský. Měl jsem takovou zlost, že jsem málem pokazil plán. V poslední moment chvíli jsem si to uvědomil. Nejprve odsud musíme dostat Alice. Pak nastoupí fáze dvě, pomsta. Začal jsem hledat Alice. Byla v nejvyšším patře budovy. Cítil jsem z ní bolest a začal mít zlost. Byl s ní někdo. Nevím kdo, ale zjistím to.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Snad se shledáme - kapitola 6.:
Začínám pomalu ale jistě zvažovat pozastavení mé práce. Důvodem je to, že se mi moc lidí neozívá, upřímě asi jen dva nebo tři, na to jaká povídky je. Nevím jak se líbí a zda má cenu pokračovat. No nevím. Uvidíme.
Zajímavý nápad, dneska jsem to začala číst a moc se mi to libi, jen tak dál a rychle pokračuj
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!