Tak a je tu další díl. Jsou tu dva pohledy. Pohledy naší známé Belli a starostlivé Esmé. Snad konečně pochopíte, jaká je mezi Esmé a Bellou vztah.
25.12.2009 (17:00) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3143×
Esmé:
Jmenuji se Esmé Swan Cullen a jsem upírem. Mám docela početnou rodinu, ale něco mi stále chybí. Má dcera René a jak jsem zjistila tak i její dcera Isabella. Dlouho jsem o nich nic nezjišťovala, protože jsem se bála, co to se mnou udělá.
Když jsi, vzpomenu na mou malou René, kterou jsem naposled viděla v jejích devíti letech a to jsem byla ještě člověk. Jednou jsem zahlédla i svoji vnučku, ale to jen z fotek na internetu.
Teď se vracím do města, kde jsem se já narodila a zde žila i se svou dcerou. Možná tu ještě žije, ale kdo ví. Stále tu prší a já vím, že moje dcera milovala sluníčko, ale také nesnášela zanechávání vzpomínek a tady jich bylo docela dost.
No, teď jedu i se svými adoptovanými dětmi do školy, kde budu učit hudebku. Mám ji ráda, protože celá má rodina uměla nádherně zpívat i moje malá René. Byla velmi nadaná, ale nechtěla se tím živit.
„Mami?“ Za tu dobu jsem si zvykla, že mě berou jako matku i když jsem od nich třeba jen čtyři roky, jako u Emma, vzdálená.
„Ano, Alice?“ Byl to takoví malý čertík s andělskou tváří. Dost mi připomínala mou dceru.
„Už jsme tady.“ Já jsem byla opravdu celou cestu mimo?
„Tak na hodině.“ Rozloučila jsem se s nimi a vyrazila do mé nové učebny. Stejně mám teď třeťáky a tam všichni nastupují.
Bella:
Do školy jsme přijeli na poslední chvíli a tak jsme popadli baťohy a sprintovali směr škola. Já měla první hodinu hudebku, a co jsem věděla, tak měla přijít nová profesorka.
Do třídy jsem vpadla se zvoněním, ale naštěstí tam profesorka ještě nebyla. Sedla jsem si na svoje místo, které bylo ve předu a chvíli potom konečně vešla i ona profesorka.
Něco teda spíše někoho mi připomínala. Už to mám, mou mamku. Měla stejně hnědé oči i drobnou postavu, ale vypadala na osmadvacet.
„Dobrý den, já jsem Esmé Crewson Cullen a budu zde vyučovat hudební výchovu.“ Představila se a mě hned upoutalo to jméno. Říkala Esmé Crewson a tak se jmenovala moje babička, ale Cullen ve jméně neměla. Asi je to jen náhoda.
„Tak, teď si vás každého poslechnu zvlášť.“ Tohle jsem čekala a věděla jsem, že mě nikdo nebude srovnávat s Noe. Jsem přece jen šedá myška a Noe je světově známá.
„Tak začneme od vás slečno...“ Myslela mě a tak jsem ji doplnila.
„Isabella Swan, paní profesorko.“
„Tak začněte, slečno Swan.“ Hned jsem věděla, co bud zpívat. Písničku se jménem Chybíš mi, kterou jsem měla ráda a tím jsem chtěla vyjádřit, že mi něco chybí. Chybí mi má matka.
Hned, co jsem zazpívala prvních pár slov, tak celá třída utichla a poslouchala. Nikdy mě totiž neslyšely zpívat a mluvila jsem jen výjimečně a to ještě jen s profesory nebo s Ang či Jacem.
Když jsem dozpívala tak jsem se rozhlédla a viděla šokované tváře až na jednu. Ang věděla moje tajemství, tak nebyla vůbec překvapená. Pak jsem se ohlédla na profesorku, která byla též zaskočena.
„Skvěle slečno. Máte nádherný hlas.“ Složila mi poklonu.
„Po matce.“ Špitla jsem, protože jsem nechtěla, aby to přisuzovali mě. To matka mi dala tento dar.
Po hodině jsem věděla, že nově příchozí jsou adoptované děti té profesorky. Emmett, Alice, Edward Cullenovi a Jasper s Rosalií Crewson. Podle špitání jsem zjistila, že jsou to děti její starší sestry.
„Bell? Země volá Bellu.“ Šťouchl do mě bratr, který čekal před učebnou.
„Co chceš?“ Vypálila jsem, protože mě vytrhl z mých myšlenek.
„Svačinu.“ To mě vyrušil jen kvůli jídlu?!
„Ty snad myslíš jen na jídlo.“ Hodila jsem po něm tedy bagetu a on se hned do ní zakousl.
„Dík ségra.“ Zahuhlal s plnou pusou a zdrhal pryč.
„Buď rád, že tady nejsou pánvičky.“ Docela mě naštval, ale s tím se nedá nic dělat.
Esmé:
Bylo po hodině a ve třídě jsem zůstala jen já a mé děti.
„Esmé, cítila jsi to?“ Zeptala se Rosalie.
„Myslíš to, že tu někdo je nemocný? Ano cítila.“
„Byla to Isabella Swan. Seděl jsem přímo za ní. Vím to proto na stopro.“ Vložil se do toho Emmett. Přerostlé batole, teda po směru uvažování a chování.
„Chudák. Tak mladá a již tolik nemocná.“ Bylo mi ji opravdu líto a ke všemu mi tolik připomínala mou dceru.
„Není to náhodou ta dívka, které zemřela matka. Carlise o nějaké mluvil a myslím, že se jmenovala Swan.“ Vzpomínala si Alice, protože ta jediná asi vnímala.
„No jo. Isabella Swan. Často chybí a stará se sama o mladšího bratra.“ Díky Alici jsem si vzpomněla. Můj milovaný manžel, který mi dává vše mi říkal o tomto případu.
„Chudák holka. Má rakovinu krve.“ Už jsem věděla, proč ji chtěl zrovna můj manžel. Nesnáší bezmoc a tak vím, že tahle dívenka bude v dobrých rukách.
Předchozí - Schrnutí - Následující
Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Smutek v písních 2:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!