Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrt číhající na každém rohu... - 2. kapitola

Dakota


Smrt číhající na každém rohu... - 2. kapitolaPřidávám 2. kapitolku Smrt číhající na každém rohu. Snad se vám bude tato kapitolka aspoň trochu líbit. Zanechte mi, prosím, komentář s vašim názorem, kladným nebo záporným, to je mi jedno. Potřebuji vědět, na čem jsem. Předem vám moc děkuji. Přeji vám příjemné čtení, vaše bella130

  2. kapitola

Po chvilce jsem uslyšela klepání na okenní rám. Že by to byl Edward a Alice? Co by tu ale tak brzy dělali? No, každopádně jim jdu otevřít. Sice jdou nevhod, ale což, vyhodit je nemůžu. A vždy snadno na mně poznají, že mi něco je. Takže stejně budou vědět, že jsem i brečela. Edward a Alice jsou mojí nejbližší příbuzní, protože moje matka a teta Victorie měli ještě jednu sestru, která se jmenuje Irina. K tetě Irině chodívám skoro každý den. Žije se svým přítelem Laurentem. Já mám velkou rodinu, takže kdybych je měla všechny jmenovat, bylo by to na dlouho. Máme hodně složitý rodokmen, ve kterém se pořádně nevyznám ani pomalu já. Bez váhání jsem okno otevřela, povzdychla jsem si, sedla si na postel a čekala, až ti dva vejdou do mého pokoje. Samozřejmě než jsem to stačila zaregistrovat, už seděli vedle mě.

 

 

 

„Ahoj, Bello, copak se děje? Haló, země volá Bellu!“ řekla Alice a začala mi rukou mávat před obličejem.

 

 

 

„Ahoj, je, omlouvám se, ale nejsem ve své kůži. A abych pravdu řekla, mám k tomu patřičný důvod,“ podívala jsem se na ni i na Edwarda sklesle a opět se mi začaly hrnout slzy do očí. To vidět neměli.

 

 

 

„A co pak se ti stalo, Belli? Snad to není tak hrozné, nebo se mýlím? Ale to ne, neplač. Nesnesu pohled na to, jak brečíš.“ Edward si mě vzal do náruče a začal se mnou kolébat ze strany na stranu. Alice se na mě jenom smutně koukala.

 

 

 

„To moji rodiče, jsou to vrazi, kteří zabíjí nevinné. Teta mi to řekla teprve dneska, prý že už jsem na to dostatečně velká a že to pochopím, ale to se proklatě mýlila. Jsem velmi citlivý člověk, který i ty nejstupidnější problémy těžce nese. A to nemluvím o tom, že mám dvojče a ještě jednu starší sestru. Bůhví, co stačili vychovat z mého dvojčete. No a o svoji starší sestře raději nemluvím. Já ani nevím, jak se jmenuje. Tím, že mě teta unesla, mě vlastně zachránila. Chtěla zachránit i mé dvojče, jenže se jí to bohužel nepodařilo. A to mě prosím zasáhlo jenom toto. Nevím, co to bude dalšího v pořadí. Člověk přece jenom nikdy neví, co ho ještě potká. A ty si náhodou o tom neměla vizi, Alice? Nebo ty, Edwarde, ty sis nečetl mysl mé tety?“ Slzy jsem si otřela a byla schopna konečně k nim otevřeně mluvit.

 

 

 

„Bello, jak je ale tohle všechno možné? Už chápu, proč ses tak tvářila. Ani se ti nedivím. V tvém případě bychom se zachovali stejně. Jenom nechápu, proč ti to celé ty roky teta tajila, ještě k tomu takovou vážnou věc. Já opravdu nevím, co  mám na to říct. Jsem z toho stejně zmatený, jako jsi asi ty, Bello. Já to nechápu. Nezávidím ti to. Ještě štěstí, že si neměla tu čest je poznat. To by bylo opravdu hrozné. A ne, v mysli tvé tety nebylo nic špatného, což je zvláštní, a ještě divnější je, že tuto situaci Alice neviděla. Je to opravdu záhada.“ Edward se na mě chápavě, lítostivě  ale i zamyšleně podíval. A poté si mě přitiskl ještě víc k sobě.

 

 

 

„Souhlasím s Edwardem, Bello, je to opravdu hrozné. Já osobně ti to také nezávidím. V tvé situaci bych se nechtěla vyskytnout. Ale pomůžeme ti s tím se srovnat a pomoct ti zjistit ještě víc.“ Alice se posunula víc ke mně a položila mi svou ruku na tu mou. Já se na ni otočila a slabě se usmála. Ještě štěstí, že tady ty dva mám. Udělají a pomůžou mi úplně s čímkoliv. A za to je mám moc ráda.

 

 

 

„A zjistit víc? To se mi nezdá jako moc dobrý nápad. Ale jdu do toho, nejsem srab. Jinak vám chci moc poděkovat za to, že při mně stojíte. A snažíte se mi pomoc, kdekoliv, s čímkoliv, kdykoliv. Opravdu si toho moc cením. Ale dost řečí. Zpátky k tomu hlavnímu,“ dořekla jsem svůj děkovný monolog a přitom se na ně vřele usmála.

 

„A co sis myslela, Bells, od toho tu přeci jsme, nebo snad ne? Zaprvé musíš si znovu tetu vyslechnout a poprosit ji o to, aby ti rozšířila ten příběh do větších podrobností, abychom mohli podle toho jednat.“ Edward se na mě s Alicí vážně, ale zároveň rozhodně podíval. Já si byla v této chvíli jistá tím, že toto všechno, bude teprve začátek. A že se dozvíme ještě věci, které nás překvapí ještě víc. A toho jsem se právě že děsila.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Smrt číhající na každém rohu... - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!