Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smile, please (Prolog)

02.09.2011 (15:15) • SmilePlease • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1282×

Prolog

„Lili, sfoukni svíčku,“ nabádala jsem svou malou holčičku. Koukala na mě svýma velkýma zelenýma očima a ručičku tajně natahovala k menšímu dortu. Svíčky si ani nevšimla. Zasmála jsem se a pomohla jí.

„Podívej. Zkusíme ji sfouknout,“ řekla jsem a ukazovala na hořící plamínek. Dramaticky jsem se nadechla a s vykulenýma očima ji sfoukla. Lili ani nemrkla a pozorovala můj obličej. Vypadala roztomile. Otřepala se a začala něco mumlat ve smyslu, že chce dort.

„Dobře,“ přikývla jsem a posadila ji do židličky. Ručičkama mlátila do stolu a neúprosně mumlala s pohledem na zákusku. Vzala jsem nůž a kousek jí ukrojila. Podala jsem jí lžičku a sledovala, jak prstíky zabořila do šlehačky a se spokojeným výrazem je začala olizovat. Povzdychla jsem si. Moje malá holčička už začíná růst. Dva roky jsou pryč a my tu jsme samy a slavíme narozeniny. Tatínek je samozřejmě v hospodě a domů se vrátí určitě po půlnoci. Doufám, že si aspoň uvědomí, že ty narozeniny měla.

Podívala jsem se na zářící stříbrný prstýnek, co se blyštil na mém prostředníčku. Jsem zasnoubená, ale nevím, jestli se chci vdávat. Je mi teprve dvacet tři! Opravdu se mi nechce. Vždycky jsem chtěla si užívat a rodinu mít až tak ve třiceti, ale to bych nesměla mít takové štěstí a potkat Garyho. Ze začátku byl milý, udělal pro mě první poslední, ale potom… Po pár měsících si mě přestával všímat a já mu oznámila, že jsem těhotná. Jeho láska zase ožila a já se cítila jako v sedmém nebi. Lili se narodila a Gary se o nás staral docela dobře. Ale jeho láska zase povolila a Gary začal pít. Myslím, že mě i několikrát podvedl, ale já štěstí na chlapy prostě nemám. Proto se ho držím. Má práci, živí mě. A o mně vlastně ani nejde. Jde o Lili. Potřebuju, aby vyrostla šťastná. Máma mi hned ze začátku říkala, abych ho nechala, ale já si nedám říct. Když jsem otěhotněla, požádal mě o ruku. Samozřejmě jsem řekla ano! Jenže potom… Prstýnek mám, ale vdávat se nechystám. Ani Gary ne. Žijeme spolu, toť vše. Ani spolu už nespíme. Náš vztah nemá cenu, ale je tu ten malý uzlíček. Lili je naše štěstí, ačkoli si jí Gary poslední dobou nevšímá.

„Táta,“ slyšela jsem zamumlat smutně. Rychle jsem se na ni obrátila a pootevřela ústa. Co že to řekla? Ona řekla!

„Lili? Kdo?“ vydechla jsem. Pečlivě si olízla prstík a podívala se na mě. Párkrát zamrkala a fňukla. „Táta,“ zopakovala a začala se rozhlížet. Chyběl jí. Mně ne…

„Zlatíčko, tatínek tady není. On přijde,“ utěšovala jsem ji a pohladila ji po světlých vláscích. Našpulila rty a odstrčila talířek. Vzdychla jsem si a pomohla jí dolů.

„Pojď, umyjeme si ručičky,“ řekla jsem a vzala ji do náruče. Nerušeně si je olizovala dál. Došla jsem do koupelny a postavila jí židli před umyvadlo. Stěží na ni vylezla a umazala ji. Naštěstí byla plastová, takže ji lehko umyju. Pustila jsem jí vodu a koukala se, jak si pečlivě umývá ručičky. Věřím, že jednou z ní bude velmi chytrá slečna. A doufám, že nebude tak naivní jako já.

Když si je umyla, začala plácat a smát se. Chtěla ručník. Podala jsem jí ho. S rozzářenýma očima se do něj zachumlala. Miluje tlusté ručníky a koberce. Nevím proč. Se smíchem jsem ji postavila na zem a ona hned utíkala se svou kořistí pryč. Letmo jsem se podívala do zrcadla. Zastavila jsem se a vzdychla si. Už asi stárnu. Není to, jako když mi bylo osmnáct. Teď je to mnohem těžší.

Zazvonil telefon. Lili okamžitě zareagovala a přiběhla k němu. Zvedla ho.

„No?“ zasmála se vesele. To jediné snad umí. Mluvit se jí nechce, ale zvedá telefony.

„Lili, podej mi to,“ žádala jsem a natáhla ruku. Přiběhla ke mně a něco mumlala. Byla veselá. Zvedla jsem telefon. „Haló?“

„Ahoj, Jess!“ ozval se v telefonu energický hlas mojí mamky.

„Mami!“ zajásala jsem a Lili mi objala nohu. „Jak se máš?“

„Žiju, holčičko. Chtěla jsem zavolat kvůli Lili. Oslavili jste to?“ ptala se nadšeně, ale já okamžitě měla náladu jako předtím.

„Samozřejmě… My dvě,“ odpověděla jsem sklesle. Chvíli bylo ticho. Mamka taky zesmutnila.

„Jess, nic si z toho nedělej. Víš co?“ Poznala jsem, jak se její nálada zase zlepšila. „Jeď sem. Do La Push. Ráda tě uvidím a Lili to tu má ráda. Odpočineš si, holčičko,“ nabídla.

„Mami, ráda bych přijela, ale nemám peníze a Gary mi žádný nedá. Vždyť ho znáš. Jsme tu jako ve vězení,“ připomněla jsem jí náš minulý rozhovor. Máma zavrčela.

„Tak pro tebe přijedu. Stejně jenom chlastá. Nepotřebuje tě! A když tě tak miluje, přijede si pro tebe sám!“ rozhodla pevně a mě zamrazilo.

„Ne, mami. To nejde. Gary bude naštvaný,“ zabručela jsem a Lili se na mě zvědavě podívala.

„No a co? Budeš u mě! Sbal si věci, zítra pro tebe zajedu. Budeš mít odpočinkovou dovolenou. Pohlídám ti malou a ty si aspoň užiješ.“ Z jejího hlasu jsem slyšela úsměv. Měla radost z tohohle bláznivého plánu.

„Ach jo… Kdybych tě neměla. Tak dobře. Zítra,“ rozloučila jsem se a slyšela ještě mámina slova.

„Buď silná.“ Potom jsem zavěsila a podívala se na Lili.

„Běž pro kufry, balíme! Pojedeme za babičkou,“ oznámila jsem jí. Při slově babička se rozzářila a začala s pištěním skákat po bytě.

(…)

Seth

„Sethe, dělej!“ řekl a šťouchnul do mě veselý Paul s flaškou vína v ruce. Rošťácky jsem se pousmál.

„Těšíš se, až tě Rachel zase potáhne domů v podnapilém stavu?“ rejpnul jsem si a než zkusil něco namítat, sfouknul jsem svíčku. Místo plamínku se z ní začalo kouřit. Všichni začali tleskat a pískat na moji počest. Vytáhl jsem svíčku z dortu a zahodil ji.

„Kdo si dá dort?“ křikl jsem a Paul už u mě stál s talířkem. Zakroutil jsem očima. „Samozřejmě,“ prohodil jsem a rozhlížel se po noži.

„Ne! Teď dárky!“ zastavila mě Nessie a Jacoba táhla za ruku ke mně. Otráveně si povzdychl. Ale viděl jsem, že to jenom dělá. S Nessie byli ještě kamarádi, ale viděl jsem na Nessie, jak ho chce. Ale ani jeden nic neudělal. Z Nessie vyrostla krásná holka. Ani se Jakovi nedivím.

„Cože? Jaký dárky? Žádný nechci!“ namítal jsem zmateně a rozhlídnul se. Každý nějaký držel. Bože…

„Museli jsme. Teď jsi z nás snad jediný dospělý. Nikdy bych si to nemyslel, ale vážně jsi. Je ti jednadvacet a mně pořád šestnáct,“ nadhodil Jacob a přišel ke mně. Natáhl ruku, aby mi poblahopřál. Dobře, dovedli mě do rozpaků. Nečekal jsem to.

„Takže, hodně štěstí, lásky, a ať se k nám zase vrátíš, brácho. Chybíš nám ve smečce,“ pokračoval Jacob a do ruky mi vrazil krabičku. „Je to od Nessie a mě.“

„Dík,“ zabručel jsem a začal rozbalovat.

„Nejdřív jsem si to chtěl nechat, ale mám tě rád, jo? Zapamatuj si to,“ upozornil mě Jake.

„Taky hodně štěstí, Sethe,“ řekla Nessie svým krásným hláskem, takže to vypadalo, jako by zpívala. Usmál jsem se. Roztrhl jsem obal a zahodil ho na zem. Otevřel jsem ji a uviděl klíč. To bylo všechno. Nechápavě jsem se podíval na ty dva.

„Je venku, kámo,“ uchechtl se Jacob. Zarazil jsem se.

„Počkej, auto?“ vykulil jsem oči. Jestli mi koupili auto, tak hodím záda.

„Ne. Něco lepšího,“ mrkla na mě Nessie. Polkl jsem a rychle vyběhl ven. Před mým malým příbytkem se nacházela krásná Honda. Upřímně, otevřel jsem pusu a zíral. No páni!

„Cože?“ žasli další hosti, co jsem tu měl. Někdo mě přátelsky objal kolem ramen. Jacob.

„Pěkná, co?“

„Zbláznil ses? To si od vás nemůžu vzít!“ zamítl jsem hned, aniž bych o tom přemýšlel.

„Ale můžeš,“ zasmál se a do ruky mi dal klíčky. „Běž se projet. Počkáme,“ nabídl s širokým úsměvem.

„No… Vyrazili jste mi dech. To ti povím. Vážně nevím, jestli si to vezmu, ale… projedu se,“ přikývl jsem a rozešel se ke stroji. Byla celá černá a obrovská. Bál jsem se jí dotknout! Pomalu jsem nasedl a zjistil, že sedačka je krásně měkká. Na tváři se mi rýsoval spokojený úsměv. Nastartoval jsem a uslyšel ten zvuk.

„Je moje!“ zakřičel jsem skrz motor k Jacobovi. Zakřenil se na mě. Nakopl jsem to a rozjel se. Jelo se na ní krásně. Jako na obláčku. Jízdu jsem si nesmírně užíval. Bylo to… úžasný! Zatáčky jsem řezal plnou rychlostí a městem jsem jel snad sto padesát. Lidi se za mnou otáčeli jako za neuvěřitelným volem. Nevadilo mi to. Po chvilce jsem motorku obrátil a vracel se zpátky. Před domem ale nikdo nebyl. Bylo zhasnuto a nikde ani živáčka. Potom mi došlo, že na mě něco kujou.

Potichu jsem otevřel dveře a poslouchal. Neznamená, že když jsem přestal přeměňovat z vlkodlaka, můj sluch se zase zhoršil. Slyšel jsem pořád dobře. A teď jsem slyšel několik srdcí všude po pokoji. Ale jakmile jsem zmáčkl vypínač na světlo, všude se ozval křik a já se ocitl v proudu vody. Později jsem zjistil, že to není voda, ale pivo.

„Šťastné narozeniny!“ křičeli všichni. Lili to na mě tak dlouho, dokud jsem nebyl absolutně mokrý a zasmrádlý pivem. Plivnul jsem a otřel si oči. Všichni se smáli jako malý děti.

„Skvělý,“ zabručel jsem. „Párty začíná,“ prohodil jsem ironicky a začal se smát.

(…)

V příští kapitole

První, co jsem zaregistroval, bylo, že jsem tu nebyl sám. Druhý, šíleně mě bolela hlava a třetí, ze včerejška si nic nepamatuju. Všude okolo mě byl cítit zatuchlý vzduch po divoké oslavě. Zamrkal jsem a zjistil, že v náruči mi spí úplně cizí holka. Byla to blondýnka a tvrdě spala. „Kruci,“ zašeptal jsem a rozhlídl se. Všude plno spících lidí a pohozených flašek.

Tak co myslíte? Já vím, není to nic moc, ale dejme tomu, že jsem se snažila. Druhou kapitolu se budu snažit přidat co nejdřív.

Budu ráda, když zanecháte komentář, jak se vám to líbilo nebo nelíbilo. A upřímně, prosím. Jestli má vůbec cenu pokračovat.

A ten tajemný muž, určitě jste pochopili, že je to Seth. Mám pro něj holt slabost! :)

Vaše SmilePlease

Autor: SmilePlease (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smile, please (Prolog):