Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 9. kapitola

11.03.2011 (21:30) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 4083×

9. kapitola

Bella:

Koukala jsem na situaci tam dole a trošku Edwarda litovala. Nikdy bych se nechtěla dostat do něčeho takového. Jedna moje část mu chtěla poradit, ale radši jsem se do jejich rozhovoru nemíchala. Nerada bych Edwarda sprovodila ze světa. Vůbec jsem nechápala, jak mě ten skřítek jménem Alice mohl tak děsit. Občas prostě vypadala jako bohyně pomsty.

Edward chvíli přemýšlel, a pak z úst vypustil slova, která mě u něj překvapila. V ten moment jsem pochopila, že to vlastně není sedmnáctiletý puberťák, ale stoletý upír vypadající jako hříšně krásný mladík.

„Já si myslím, že nezáleží na tom, kdy se s Benem vyspíš, ale záleží na tom, zda jsi připravená a také jestli si myslíš, že Ben je ten pravý,“ pověděl pomalu a obezřetně čekal na jakoukoliv Angelinu reakci. Bylo na ní vidět, jak si všechno srovnává v hlavě a Edward oddaně čekal. Nakonec to nevydržel a asi zaslechl v jejích myšlenkách něco, co ho donutilo dodat.

„Víš, Angee, nemusíš mě brát doslova. Je na každém z nás, jak se k věcem postavíme. Podívej se na mě. Já se rozhodl čekat na tu pravou a občas si říkám, zda pravou vůbec potkám.“ Ušklíbl se u posledních slov. Angee nemohla tušit, jak je na tom Edward doopravdy a jedna moje část ho litovala. Ale tady nahoře nám nic vyčítat nemohl. Fakt už se dlouho snažíme. Athéna z něj byla na zhroucení, občas si říkám, zda jí ho Afrodita úmyslně nepodsunula. Pochybuju, že by nám pomohla, protože se jí od vojska dle fotky s věnováním, kterou nám přinesl Hermés v ranní poště, nechtělo ani za mák. Ona si popíjí barevné nápoje s deštníčkem a my nemáme páru, kde je chyba. Neživot není fér.

Vzala jsem další jeho deník do rukou a otevřela ho. Jeho rukopis se nezměnil. Stále psal zcela, tak krasopisně, až mě jeho pečlivost občas děsila.

Zpočátku psal o tom, jak s Carlislem žil, a jak si zvykal na lákání lidské krve. Další jeho problémem bylo čtení myšlenek. Měl problémy schopnost ovládat. Jeho hlava byla neustále jako bzučící úl a někdy byl natolik mimo, že pro lidi nebyl nebezpečný svou žízní, ale svou zmateností. Ačkoli byl Edward upír, tak mu dalo zabrat tuto schopnost zvládnout. Neustálý hluk myšlenek jeho okolí ho doháněl v některých chvílích k šílenství. Až časem dokázal vytěsnit myšlenky, které pro něj byly nepotřebné, z hlavy.

Další zajímavou částí deníku bylo, jak Edward z počátku reagoval na přítomnost Esmé v rodině. Carlisle prostě jednou domu přinesl ženu měnící se v upírku a hleděl na ni se vší láskou. Jako kdyby ji znal celý svůj život. Edward byl nejprve proti Esméině proměně a vyčítal Carlisleovi, že ji proměnil. Nikdy nebude moci mít děti a sebral ji možnost jít dál.

Jenže názor na celou situaci se měnil, když se Esmé doproměnila. S Carlislem se obávali, že je Esmé bude nenávidět, ale opak byl pravdou. Edward se do té doby nikdy nesetkal s láskou na první pohled, dokud nezažil ty dva. Esméiny první myšlenky patřily Carlisleovi a jejímu vzdychání nad tím, jak je úžasný. Její myšlenky ihned uvrhly Edwarda do horoucího pekla. Od prvních dnů Esmé Carlislea milovala a on se držel radši zpět, protože se bál, že Esmé ublížil a ona ho nenávidí.  Esmé se kvůli jeho zdrženlivosti trápila a etiketa tehdejší doby ji nedovolovala se ke Carlisleovi vrhnout a vyklopit mu všechno. Edward trpěl jak pes. Měl doma do sebe dva zakoukané, kteří si ani pořádně neuměli promluvit. Byli jako malé děti.

Edwardův vztah s Esmé od začátku směřoval k jeho nahrazení ztracené matky. Byl zvyklý mít neustále někoho za zadkem a jeho matka zemřela. Překvapivě pomalu zjišťoval, že k ní chová dost podobné city a ona mu je vrací. Jediné, co ho trápilo, byla její zamilovanost. Kvůli Carlisleovi se mučila smutkem. On se jí vyhýbal, protože si myslel, že ho nenávidí a radši trávil většinu času v nemocnici.

Jednoho dne už to Edward nevydržel a šel si to vyříkat s Carlislem. Odešel za ním do nemocnice a cestou za ním po chodbě nemocnice radši nedýchal. Bál se, že by za ním nedošel. A když došel k jeho dveřím, zaťukal a vešel.

Slyšel jsem, jak Carlisle dumá nad případy. Byl jimi tolik zaneprázdněn, že ho ani nenapadla má návštěva. Když se po nějaké době nadechl, tak téměř vyděšeně zareagoval.

„Edwarde, co tu děláš?“ zareagoval po nadechnutí.

„Přišel jsem si s tebou promluvit,“ odpověděl jsem mu v klidu a slyšel kárání z jeho hlavy, jak to je nebezpečné. Prý nemám takové sebeovládání, abych nikoho nezranil. Vadilo mi, jak mě podceňoval. Neměl důvod. Nikdy jsem nikoho nezranil. Na to jsem byl příliš opatrný, ačkoli jsem občas nesouhlasil s Carlisleovým vegetariánstvím. Ne všichni si podle mě zasloužili žít. Lidé, kteří ubližují druhým lidem, si zaslouží smrt. Nejednou jsme se o tom s Carlislem dohadovali a on mě stále přesvědčoval o tom, že se nechci stát zrůdou. Občas se mi ale v hlavě ozval hlas, který mi říkal, že zrůdou už stejně jsem. Odhodil jsem myšlenky na naše hádky, zda zabíjet lidi nebo ne a zaměřil se na to, proč jsem vůbec přišel.

„Rád bych s tebou mluvil o Esmé,“ nakousl jsem téma, které mě tížilo. Carlisle zvedl zlaté oči od šanonů s pacienty a zamračil se.

„Je s ní něco,“ zeptal se trochu naštvaně. Neznal jsem ho takového. Hlídal si přede mnou myšlenky a já věděl proč.

„Ano je,“ vrátil jsem mu lhostejně. V Carlisleově hlavě se objevila starost a strach. Potvrdil mi tak to, co jsem už dávno věděl. Miloval ji. Trochu vyděšeně mlčel a čekal, až spustím.

„Měli byste si spolu promluvit,“ rejpnul jsem si. „Třeba zjistíš, že věci se nemají, tak jak si myslíš,“ upozornil jsem ho nenápadně. Jeho zmatek v hlavě mě pobavil. Navenek byl klidný a toužil po dalších informacích ode mě. Já mu je nechtěl dát tak lehce. Bylo na čase, aby se k tomu všemu okolo Esmé postavil jako chlap. Ne jen jako gentleman, kterým je každým coulem.

„Edwarde, jestli je něco s Esmé, tak mi to můžeš říct. Není nutné, abych s ní mluvil.“ Snažil se vyhnout kontaktu s ní. Ačkoli toužil po její přítomnosti. Bál se, že mu utrhne z nenávisti hlavu, i když skonat jejíma rukama by mu nevadilo.

„Jaks vlastně přišel vůbec k myšlence, že tě nenávidí,“ zjišťoval jsem.

„Její první reakcí na mě. Vzpomínáš po proměně, jak mě propalovala pohledem? Byl plný nenávisti.“ Jeho odpověď mě dostala do kolen. Spletl si pohled lásky s pohledem nenávisti. Hranice mezi láskou a nenávistí někdy bývá tenká, ale zde se opravdu netrefil. Na Carlisleovi bylo vidět, že jeho otec byl kněz. Vůbec ženám nerozuměl. V jednu chvíli jsem mu málem vmetl do obličeje, jak moc se mýlí, ale ustál jsem to a jen se mu snažil pomoci.

„Napadlo tě, že by ses mohl mýlit?“ nabádal jsem ho nenápadně. Podle jeho výrazu v obličeji jsem vytušil zápornou odpověď.

„Prostě si s ní dneska večer promluv,“ doporučil jsem mu. Otočil jsem se a vydal se domů za Esmé.

„Takže Edward už byl dohazovač hned od počátků,“ prohodila jsem pro sebe. Ale nebyla jsem v té chvíli sama.

„Proč si to myslíš?“ ozval se vedle mě nečekaně sexy Amor v khaki kalhotách a lehce rozepnuté košili. Zajela jsem pohledem k němu a jeho nepravidelně rozepnuté knoflíčky na košili mě zaujaly snad víc než jeho hruď. „Jsem vůbec normální?“ blesklo mi v hlavě. Pro jistotu jsem zkontrolovala i jeho překvapivě holou hruď a říkala si, zda tráví v koupelně spoustu času, když si holý i hruď. Nechápavě jsem sama nad sebou zakroutila hlavou. „Snad ze mě neudělala Athéna lesbu,“ vyvstalo mi hlavě. Jenže pak mi proběhla hlavou vzpomínka na Edwardův zadek pod sprchou a měla jsem jasno. Asi jsem dlouho mlčela. Amor si mě trpělivě prohlížel a čekal. Vrátila jsem se do reality A polkla sliny, co se mi snažily vytéct levým koutkem. Sakra, jak já doufala, že se toho uslintávání v mladém těle zbavím.

„Kvůli tomu, co píše v deníku,“ odpověděla jsem.

„Aha,“ odpověděl téměř nezaujatě. Tak ten tu asi kvůli Edwardovi není, stejně by měl smůlu, když už všichni víme, že Edward není gay. Heh.

„Co potřebuješ?“ zeptala jsem se ho na rovinu.

„Jen zjišťuji, zda ještě žiješ. Pořád trávíš čas u sebe v ložnici nebo na obláčku. Kdybych nevěděl, že všichni jsou neustále v lázních, tak bych tvrdil, že máš milence, kterého před námi schováváš,“ upozornil mě. Jeho rejpání jsem se usmála a vrátila mu.

„Jediným milencem mi je Edward. To víš, práce je velmi náročná milenka. Nikdy bych netušila, že mě něco takového tolik zaujme. Rýpat se v životě někoho jiného,“ povzdechla jsem si.

„Ale jak jsem před chvílí zpozoroval, tak práce není dostatečná milenka,“ zaútočil na mě. Nechápavě jsem na něj koukala a snažila se pochopit, co tím myslí.

„No tak, Bello! Já tě viděl, jak pozoruješ moji hruď. Trvalo ti téměř celou minutu, než ses dala do pořádku a přestala na mě zírat,“ pokračoval. Jeho namyšlenost mě odzbrojila. Nevěděla jsem, jak mu říct, že mě spíš zaujalo, jak má špatně zapnuté knoflíky a zda holení jeho těla zabere polovinu dne. Chvíli jsem váhala, zda se mám tvářit jako stydlivá holčička, které byla prohlédnutá nebo být pořádná mrcha a shodit mu sebevědomí. Mé já jménem „Mrcha“ neodolalo.

„Hm, Amore, víš, co by mě zajímalo?“ začala jsem. „Jak dlouho ti trvá, než se celej kromě vlasů oholíš?“ příkře jsem mu pověděla. Chvíli mě nechápavě pozoroval a pak se radši zvedl.

„Běž do háje, Bello!“ prskl na mě a odešel. Sice jsem si asi zkazila jediný pořádný komunikační kontakt, který jsem tady nahoře kromě Athény měla, ale bylo mi to úplně jedno. Myslím, že co se týče preparátů a kouzel na holení všech částí těla, zvládne mi poradit i Athéna. Znova jsem se uvelebila na obláčku a koukla dolů a spatřila něco, co mě dost překvapilo. Edward a polonahá upírka v pokoji.

8. kapitola 10. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 9. kapitola: