Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 6. kapitola

12.02.2011 (21:15) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 4156×

6. kapitola

Alice mě svými myšlenkami urazila a já se rozhodl, že ji budu další měsíc sabotovat nákupy. Během chvilky se vyřítila do třídy a vrčela na mě jako na nepřítele. Jasper ji nechápavě uklidňoval a já se s úšklebkem zadostiučinění zvedl a šel na tělák.

Když jsme jeli ze školy, tak se se mnou Alice nebavila a Emmett se neustále hihňal. Prostě mu připadalo vtipné, že já si hraji na doktora Lásku. Zastavil jsem u vily a vystoupil z auta. Ve vile jsme se střetli s Esmé a ta se nechápavě podívala na Alici.

„Co se děje, miláčku?“ zeptala se mateřsky. Alice se na mě ublíženě podívala a pak to vyřkla.

„Pomáhala jsem Edwardovi radit Angele, jak sbalit Bena, a on se mi chce odvděčit tím, že bude celej měsíc sabotovat nákupy.“ Esmé se na mě nechápavě podívala a já jí prostě musel říct proč.

„Řekla mi, že radši Angele nemám pomáhat balit Bena, když ani nevím, jak sbalit holku. Prostě mě urazila,“ vysvětlil jsem a v ten moment se rozesmál zbytek rodiny. Nakonec se projevil Emmett.

„Víš, Edwarde, ona má vlastně pravdu.“ Jeho poznámka mě urazila a už jsem vymýšlel další trest pro Emmetta, i když mě v tu chvíli napadl útok, díky kterému mu sklapne.

„Emmette, to, že s nikým nerandím, neznamená, že nemám zkušenosti, a mimochodem ty taky nejsi zrovna nejlepší příklad toho, kdo by mi tohle měl říkat, když se se svou ženou tvého života neumíš podělit ani o dálkové ovládání televizoru.“ Emmett nechápavě koukal a vůbec mu nedocházelo, proč by něco takového měl dělat. Rose se na něj nevěřícně koukala a pak s mlčením odešla.

Emmett na to jen mávnul rukou a dodal: „Aspoň bude chvíli klid.“

Vůbec jsem nechápal, jak může být takový ignorant. To nezná pravidlo: „Chce-li vás žena potrestat, přestane mluvit. Muži tomu říkají „terapie mlčením“. Praví-li žena: „Už s tebou nikdy nepromluvím,“ neberte to na lehkou váhu. V levé horní polici mé knihovny jsou o tom asi čtyři knihy od význačných profesorů.

A on mi pak má říkat, že neumím sbalit holku, když nerozumí ani vlastní ženě? Sám by potřeboval ode mě poradit. Mám zkušeností víc než dost. Vždyť v posledních letech prožívám vlastně tři manželství najednou.

Nechápavě jsem zakroutil hlavou nad jeho reakcí a odešel k sobě do pokoje. Bylo načase si znova na uklidnění něco přečíst a Romeo a Julie od Shakespeara mě vždycky zavedli do jiného světa.

Bella:

Probíhající události tam dole mě velmi bavily a byly mi zároveň i hodně nápomocny. Svým způsobem mi samotný Edward ukazoval, jak ho sbalit. Nikdy jsem netušila, že muži jsou takové bábovky, že holku ani neosloví. Ale asi to bude tím, že v mé době se domlouvaly sňatky mezi muži, tedy nastávajícím a otcem nevěsty, nebo jen mezi otci budoucích novomanželů. Něco jako láska se moc nedodržovalo. Vždy se očekávalo, že novomanželé se do sebe zamilují v manželství.

Jenže houbeles. Většina párů spolu zplodilo děti a tím jejich manželství většinou skončilo, pak se dostávalo do fáze, že si oba manželé našli milence a vše šlo později do háje a nejčastěji to odnesly ženy, které neměly takovou moc jako jejich muži. Já nikdy svého manžela nepodvedla, ale nejednou jsem měla na mále.

Pohlédla jsem dolů a viděla, jak si Edward čte Romea a Julii od Shakespeara. Dílo, které mi vždy trhá srdce. Brečím u toho jak malá holka a je jedno, kolik mi je. Jsem žena a ta si může dovolit brečet. Naše hormony jsou tomu příčinou. Když tak nad tím přemýšlím, bylo by zajímavé nějakému muži píchnout dávku ženských hormonů a sledovat, co to s ním dělá. Podle mého předpokladu by se asi do hodiny složil jako hromádka neštěstí, než by mu narostla prsa.

Když jsem viděla, že dnes už asi Edward svůj pokoj neopustí, tak jsem se rozhodla si odpočinout. Po několikadenním pozorování a neustálého pomáhání Angele, aby mu neslintala před obličejem, jsem byla vyřízená. Pořád jsem Angele posílala myšlenky na Bena a snažila se ji přesvědčit o tom, že Ben je taky tolik sexy. Jenže si myslím, že ona si zrovna jeho polonahého nepředstavovala. Vlastně se jí ani nedivím. Ben by se sebou měl taky něco dělat. Přece jen se holky většinou balí na čtverečky na břiše. Ach jak já zbožňuji, když má chlap buchty na břiše. Co si budeme povídat, buchet jsem se za svůj předlouhý život napekla, že se považuji za odborníka, takže pokud říkám, že Edward je má, pak jsou opravdu pěkně vypečené. Ach! A to mu mám dohazovat lásku. Občas přemýšlím, jestli tohle není trest. Koukat z obláčku na kluka, který mi připadá úplně dokonalý.

Došla jsem k sobě do pokoje a natáhla se na postel. Spánek mě přepadl během několika vteřin. Myslela jsem si, že aspoň ve snech uniknu Edwardovi, ale opak byl pravdou. Kdyby aspoň můj mozek šrotoval nad tím, jak mu najít holku. Místo toho pracoval nad tím, jak dolů seskočit k němu a sbalit ho. Jediné, co ho od toho odrazovalo, bylo odmítnutí.

Po několika hodinách sladkých snů o Edwardovi jsem vstala a šla se osprchovat. Potřebovala jsem se zchladit. Po velmi studené sprše jsem vylezla a hodila na sebe zase jakýsi bílý šat. Z počátku mi moc nevadil, ale když jsem časem zjistila, že je tu chlapů jako much, tak mi začalo chybět spodní prádlo. Proto jsem si v hlavě začala přát, aby se tu nějaké spodní prádlo objevilo.

Po nějaké chvíli se opravdu tak stalo. Sice se mi na stolku objevilo bílé krajkové a velmi sexy prádlo, ale pořád to bylo lepší než nic. Asi Athéně budu muset vysvětlit, že já nejsem typ „hup na to“. Mým oblíbeným je dělat nedobytnou a nechat muže prosit o sex se mnou, a v tomhle těle si to zase můžu dovolit. Zbývá doufat, že v paláci lásky jsou povoleny i klasické bavlněné bombarďáky.

Vybavená spodním prádlem jsem se vydala za Edwardem, ačkoli mi při pohledu na něj mělo tendenci sklouzávat na zem. Zajímalo by mě, zda by ve zprávách informovali o kalhotkách pršících z nebe.

Dneska jsem ho zastihla až ve škole a nic zajímavého se nedělo. Proto mě napadlo, že nebude vadit, když ho chvíli nebudu hlídat. Obláček pode mnou jsem poprosila, aby mě přemístil nad Edwardův pokoj a já byla rozhodnutá si dojít pro deník číslo jedna.

Bylo jich tam několik a nedělala jsem si iluze, že Edward je nějaký uklízecí maniak, proto jsem nemohla očekávat, že deníky budou správně srovnané.

Pro jistotu jsem zkontrolovala celý dům ze shora, jestli je prázdný a pak se přemístila k němu do pokoje.

Jeho pokoj na mě působil jako afrodiziakum. Byl cítit jeho omamující vůní a já se už tuplem nedivila slintajícím dívkám kolem něj. Pokoj byl prostorný s prosklenou stěnou a pohodlným kanapem, vedle kterého se nacházely poskládané deníky na hromádce.

Začala jsem odshora. Nebyla jsem překvapená, když deník byl založený tužkou. Musel to být ten současný. Nejprve jsem ho chtěla odložit, ale nedalo mi to a nahlédla jsem do několika posledních dnů. Číst mu sice myšlenky nemůžu, ale tohle by mi mohlo stačit, abych zjistila, zda jsem na správné cestě.

Otevřela jsem tam, kde byl založený a otočila pár stránek zpět.

Středa 9.2.2011

V několika posledních dnech se svět před mýma očima mění. Já osobně myslím k lepšímu, ale Emmett tvrdí, že k horšímu, když se mě nesnaží nějakým extra fíglem sbalit nějaká dívka. Ale budu to přičítat tomu, že se nudí, protože se nemá čím bavit.

Jedním z dalších překvapení mé dlouhé věčnosti je, že mám kamarádku. Sice jí občas ujedou myšlenky k tomu, jak jsem sexy, ale poměrně dost se hlídá a je schopná se se mnou bavit bez koktání o běžných věcech, takže teď už se nemusím svěřovat jen papíru, ale můžu i jí…

V tomto duchu jeho zpověď deníku pokračovala a já si říkala, že ten kluk je zatím dost nudný. Zabouchla jsem deník a rozhodla se najít deník číslo jedna. Asi po půlhodině jsem ho našla mezi posledními, až na zemi. Zase až takový bordelář prostě nebyl. Překvapivě byl deník velmi udržovaný, ale trošku ošoupaný. Asi si ho Edward někdy procházel. Celou situaci v hledání mi stěžovaly skici, které se válely mezi deníky. Pokaždé když jsem jakoukoliv otevřela, tak jsem se zasekla a vzdychala nad krásnými obrázky. Obrázky byly tak reálné, až mě často vtáhly do příběhu, který občas maloval, že jsem málem zapomněla, kolik je hodin. Měla jsem to jen tak tak, než se vrátil ze školy.

Vzala jsem první deník a akorát když jsem uslyšela, jak auta přijíždění jsem zmizela zpět na obláček. Když jsem seděla zpět nahoře a znova se uvelebovala, tak jsem si všimla, že Edward je celý rozrušený. Stál ve dveřích a nehýbal se. Přihnala se k němu Alice a stoupla si vedle něj.

„Někdo tu byl,“ ozvalo se z jeho rtů a já najednou věděla, že jsem něco podělala.

5. kapitola 7. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 6. kapitola: