Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 22. kapitola

25.05.2011 (09:15) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 29× • zobrazeno 4001×

22. kapitola

Bella:

Vrátila jsem se domů k Charliemu a začala připravovat večeři. Od té doby, co si mě k sobě nastěhoval, mu denně vařím. Sice tvrdí, že vařit nemusím, ale já se mu za jeho pohostinnost chci alespoň nějak odvděčit. Vždyť se mě ujal sám dobrovolně a já mu nechci otravovat život, ale zpříjemňovat.

Strčila jsem do trouby vepřové a nechala ho zapékat. Vzala jsem tašku s domácími úkoly a otevřela ji. Vytáhla jsem potřebné věci a s povzdechem se uvelebila na židli. Napsat sloh z angličtiny o oblíbeném klasickém autorovi nebude problém, ale spočítat příklady z matematiky už problém bude.

Matika mi nikdy nešla a tušila jsem, že hračka všechno vypočítat nebude. Obrnila jsem si nervy a vydala se do boje. Statečně jsem hledala definice v učebnicích a opakovala si věci, které jsem už někde viděla. Nakonec mě to omrzelo a prostě jsem příklady spočítala podle toho, jak mi to přišlo všechno logické. Používala jsem různé definice a vzorečky nenacházející se nikde v učebnici. Pouze jeden příklad mi nakonec nevyšel a usoudila jsem, že se na něj zeptám Angely. Vypadala jako jedna z těch inteligentních děvčat.

Dopekla jsem vepřové a vytáhla ho z trouby. Nechtěla jsem ho vysušit. Hned jak jsem maso vysvobodila ze spáru horka, vchodové dveře se zabouchly a do kuchyně se jako hladový vlk přihnal Charlie. Usmála jsem se jeho počínání a jídlo mu nandala. Bylo příjemné dívat se na to, jak mu chutná.

Navečeřela jsem se s ním a popovídala mu o škole. Incident s neznámým chlapcem jsem vynechala, něco mi prostě říkalo, že by dotyčného kluka našel a vyřídil si to s ním. Z jeho strany jsem cítila jakousi otcovskou lásku. Choval se ke mně jako k dceři a já jsem mu za tyhle jeho city byla vděčná.

Po večeři jsem se zavřela v pokoji a uvelebila se v posteli. Jen co jsem zavřela oči, zjevily se mi oči chlapce líbajícího mě na chodbě. Měla jsem o něm jen pár poznatků. Měl měnící se oči. Ze zlaté se proměnily na černou. Byl tvrdý jako skála. Pravděpodobně vyšší než já, postřehla jsem, když mě chytal, a také měl velmi slušné reflexy. A nakonec – zatraceně vášnivě dobře líbal. Už jen při vzpomínce na jeho rty na mých jsem se musela jít zchladit do sprchy.

…

Ranní vstávání bylo velmi nepříjemné. Venku bylo zataženo a má nálada se podle toho tvořila. Radši jsem urychleně vstala dřív, než mě mohlo počasí ovlivnit natolik, abych celý den bručela.

Charlie už dole nebyl a já se urychleně přemístila autem před školu. Přeci jen jsem měla v plánu odchytit Angelu a zeptat se jí na řešení domácího úkolu. Vylezla jsem z auta a rozhlédla se. Angela akorát přijížděla a za ní jelo jakési stříbrné Volvo. Nezajímalo mě. Chtěla jsem řešení toho zatraceného příkladu.

Akorát zastavila a já už byla na její straně u dveří. Vylezla a usmála se na mě. Pozdravila mě a čekala na mou reakci.

„Ahoj,“ vrátila jsem jí pozdrav a rovnou na ní vybalila, co jsem potřebovala.

„Jo, holka, s tímhle ti nepomůžu. Já jsem na matiku taky levá a mám na ni doučování. Dobrá zpráva je, že to z Edwarda během hodiny dostanu a další přestávku ti to můžu vysvětlit. Anebo to z něj dostaneme hned?“ broukla s úsměvem na tváři a koukala někam za mě. Otočila jsem se a zalapala po dechu. Stál tam.

Pravděpodobně stejně rozhozený jako já z jeho přítomnosti. Doslova jsme na sebe zírali a mezi námi proudila jakási dávka neznámé energie. Z našeho rozjímání nás vyrušila Angela.

„Ahoj, Edwarde,“ pozdravila ho a já si konečně k těm očím mohla přiřadit tvář a jméno. Jeho medově zlaté oči mě propalovaly a já v nich zpozorovala touhu a nějaký něžný cit? Nechápala jsem z toho zhola nic. Cítila jsem se zmateně. Jedna moje část volala po nevyřčených otázka a ta druhá mu chtěla skočit do náruče a zopakovat si včerejší intimní chvilku.

„Edwarde, tohle je Bella. Bello, tohle je Edward,“ představila nás, ale i tak se ani jeden nepohnul z místa a na srozuměnou jsme si jen kývli hlavami. Podat mu jen tak ruku bych asi momentálně nezvládla. Bouřila se ve mně jedna vlna hormonů za druhou a já měla problémy se držet reality. Toužila jsem po tom, aby svět kolem nás přestal existovat a byli jenom my.

…

„Ó Sněhurko bledá, něco se mi zvedá, žaludek to není, je to…“

„Amore!“

„Athéno, neříkej, že jsi až sem neslyšela, jak mu to jeho kameninový nádobíčko zavrzalo v kalhotách!“

„Dio mio!“ povzdechla si Athéna a byla vyslyšena.

„Volal mě někdo?“ Usadil se vedle ní na oblak Zeus a upřel oči na skupinku pod nimi. „Vidím, mí drazí, že tu máte nějaký zádrhel, ten chlapec nevypadá, že by byl schopen konverzace. Láska bohužel mužům přináší jistá intelektuální omezení, ale říkal jsem si, že upír bez krevního oběhu by si mohl zachovat chladnou hlavu.“

„Taky jsem si myslel, že kámen jde nažhavit jenom na sluníčku nebo v peci. A dva upíři to je jak dva křemeny, tam je jisker z toho tření, že by podpálili les. Nicméně Bella je spíš dřevo než křemen a Edward by tudíž měl zůstat příčetný,“ pokračoval Amor v mužské debatě, zatímco Athéna bedlivě sledovala, aby upír žíznící láskou nevysál svou drahou před tolika svědky.

„Možná že Bella funguje na principu pevného podpalovače,“ přispěl svou troškou do mlýna Zeus.

„Podpalovač, nepodpalovač, jak je dáme dohromady, když se vlastně nesnesou?“

„Nesnesou? Jak já vidím, nejradši by se snesli někam do peřin,“ zachechtal se Zeus a Amor si málem učůrnul.

„Ale vždyť si zatím neřekli ani slovo, jak se mají milovat?“

„Miláčku, copak ses za ta staletí nic nenaučila? K milování moc slov nepotřebuješ, to já jsem se kdysi proměnil v labuť, abych svedl královnu a…“

„A dost! Tati, jestli se chceš dívat na tyhle dva s námi, zapomeň na své milostné eskapády a vzpomeň si třeba na Shakespeara!“

„Bella se probodne a Edward otráví? To bude stylové,“ zašklebil se Zeus a Athéna se na Dia jen útrpně zahleděla.

„No dobře, taky by z něj mohla zešílet a utonout, na Millaisově obraze by jí to moc slušelo, ty vlasy rozprostřené ve vodě, nemyslíš?“

„Velmi, ale nezapomeň, že upíra neotrávíš. Přeskoč i variantu, že jí Edward ze žárlivosti uškrtí.“

„No dobře, radši už půjdu. Ale kdy my tři sejdeme se zas?“

„Hrajete hru: Poznej Shakespearovu tragédii?“ přivlnila se Afrodita.

„Afrodito, právě jsi mi svým příchodem zkazila Macbetha!“

„To víš, tatínku, já jsem vždycky preferovala kupce nad generály, a to ani nemuseli být z Benátek.“

„Myslela jsem, že tvůj favorit byl Král Lear,“ podotkla Athéna.

„Sice jsme spolu strávili krásný večer tříkrálový, ale vzato kolem dokola, to bylo spíš mnoho povyku pro nic.“

„Hele, vy dvě veselé paničky, zpátky k našemu tématu Edward a Bella, to není zkrocení zlé ženy, ale ještě větší oříšek,“ utnul je Amor a Zeus se s lehkým pokýváním rozloučil.

Ta dvě nebožátka na sebe zatím zírala na parkovišti a neměla se k ničemu, takže bohové o nic nepřišli.

…

Stála tam a koukala na mě. Byla překrásná. Její čokoládové oči se nořily do mých a neopouštěly je. Vypadala stejně mimo jako já. Angela mě prosila, abych jí ukázal, jak spočítat ten poslední příklad, a já se rozhodl, že se pokusím splnit její přání a postavit se svému strachu vůči touhám k Belle. Trochu jsem se na ně pousmál a s posledním vzduchem vyslovil:

„Rád vám pomůžu.“ Podíval jsem se přitom opatrně na Bellu a ta vypadala, že se z místa asi nehne. Byla naprosto mimo. Měl jsem radost, že nejsem jediný, kdo lítá ve výšinách, a začal všechnu svou pozornost upírat na příklad přede mnou.

Nahnul jsem se nad sešit, který Angela akčně rozdělala na kapotě svého auta, a zaměřil pozornost na příklad. Cítil jsem, jak ke mně přistoupila Angela a jala se mě pozorovat přes ruku. Z druhé strany se pomalu a nejistě přiblížila Bella. Začínal jsem mít knedlík v krku. Byla vedle mě velmi blízko a mít já živé srdce, letí o závod jako to její. Užíval jsem si její blízkost. Začínal jsem si dokonce věřit, že v její přítomnosti budu moci být, ale tento záchvěv mého částečného přání zabil můj další nádech před začátkem vysvětlování probíraného příkladu.

Její vůně mě obklopila a před očima se mi objevila červená clona. Nenáviděl jsem se za to. Zvíře, které se mnou denně tráví spousta času, ve mně řádilo a pomalu vyhrávalo. Pohlédl jsem zpříma do očí Belle a ta se najednou zasekla.

Musela vidět moji nenávist a já tušil, že teď jsem naše druhé entrée jedním nenávistným pohledem pokazil. Oddaloval jsem se tak naší společné budoucnosti. Chtěl jsem s ní být. Velmi dlouho jsem na ni čekal, ale její vůně mě uchvacovala a já měl v ten moment chuť se zachovat jako zvíře řídící se pouze instinkty. Neviděl jsem žádné řešení, jak být s ní v blízkosti bez jakékoliv katastrofy. Ačkoli jsem se snažil, žádnou cestu, jak být spolu bez sexu či jejího sání krve, jsem neviděl.

Co na to říkáte vy? Vidíte řešení, které by pomohlo Edwardovi se sblížit s Bellou? Nebo budou navždycky od sebe odloučeni chtíčem a touhou?

A pro ty pozornější čtenáře: Jaké hry od Shakespeara se nalézají v textu?

21. kapitola 23. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 22. kapitola: