Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 2. kapitola

23.01.2011 (11:45) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 4518×

2. kapitola

Překvapivě celou noc jsem zvládla číst bez padání hlavy a neustálého slintání. Podoba mladé dívky byla pro mě naprosto dokonalá.

Zabouchla jsem deník o Edwardovi a přemýšlela. Athéna se mu snažila dohodit něco přes čtyřicet dívek, ale podle toho, jak celou záležitost popisovala, to vypadalo, že mu je skoro nahé umístila do postele. Prostě očekávala, že ho vzruší a on si alespoň s jednou z nich užije. Jako kdyby očekávala, že láska je jen o sexu. Zvláštní.

Svým způsobem jsem se Edwardovi ani nedivila. Měl na výběr a hledal opravdovou lásku. Kdybych měla tolik času jako on, taky bych čekala na toho pravého. Jenže já neměla a dokonce si myslím, že opravdovou lásku jsem nikdy nepotkala. Můj princ se nikdy neukázal, nebo jsem byla slepá a přehlédla ho? To už se asi nikdy nedozvím.

Člověk i upír mají jednu věc společnou a to, že nikdy nemůžou vědět, co je čeká a kdy zrovna kolem nich projde ten pravý. Bývají vůči lidem i upírům slepí. Vidět někomu do nitra duše je prostě těžké. A to je pro mě velmi důležitá poznámka. Athéna vůbec nepohlédla do nitra duše Edwarda. Nezajímalo ji, co Edward očekává od své budoucí partnerky, a jak na něj má působit.

Místo toho mu dohazovala jednu krásnou slečnu za druhou přímo pod nohy. Proto se z něj stal bručoun, který se na dívku ani nepodívá. Stačí, že jí čte myšlenky a při prvních náznacích toho, že ho chce pozvat na rande, utíká pryč.

Jo, Edward je tvrdý oříšek. Normálního kluka byste možná oblafli, ale jeho ne. Má prostě jednu malou výhodu, a to je, že může komukoliv číst myšlenky. Upřímně, vůbec mu nezávidím. Vědět předem, co se bude dít, když k tobě někdo jde, je někdy výhodné, ale někdy otravné. Málokdo tě něčím může překvapit. A to byl pro mě zádrhel. Já sama jsem mu číst myšlenky nemohla, proto nikdy nebudu vědět, zda postupuji správně. Jediná možnost je, abych mu dohodila dívku, která se mu stane kamarádkou. Díky které se o něm dozvím více a budu mu moci pak hledat dívku podle jeho parametrů. Přece nějaká taková na světě musí být!

Už bylo ráno a já se rozhodla započít svůj plán. Pokud jsem chtěla pozorovat Edwarda a pracovat, tak mě Athéna instruovala, že musím dojít k mrakům, které mě přemístí nad Edwarda a já ho pak budu moci pozorovat a měnit vše okolo něj.

Došla jsem k mrakům a na jeden nasedla. Ten se se mnou začal hýbat a já si připadala jako na horské dráze. Zpočátku se mi to sice nelíbilo, ale nakonec jsem v tom ježdění našla zalíbení a chvíli jsem si na mráčku jezdila sem a tam. V dítě mě sice Athéna neproměnila, ale musela jsem si vynahradit, že jsem tentokrát tyhle leta přeskočila.

Když jsem uznala, že už bych se měla chovat jako dospělá dívka, tak jsem pomyslela na Edwarda a během několik vteřin jsem na něj měla pěknej výhled. Teda až moc pěknej. Zrovna se sprchoval. Naštěstí jsem zahlédla jen jeho zadek a odvrátila hlavu. Přeci nechci nad ním slintat já sama, jak bych mu pak mohla někoho dohodit, když budu myslet neustále na sex s ním? Ale jedno uznat musím. Už ten zadek by stál za hřích. Tady asi nebude platit pravidlo, že když vidí muž ženu nahou, potěší ho to a vzruší. Uvidí-li žena muže nahého, obvykle se dá do smíchu. Tady to bude naopak. Když Edward uvidí ženu nahou, tak zabručí a uteče. Uvidí-li žena nahého Edwarda, začne slintat a Edwarda pronásledovat.

Měla jsem odvrácenou hlavu a čekala na jakýkoliv zvuk, který by mi naznačil, že už se oblékl.

„Edwarde, přijdeme pozdě,“ ozval se dívčí hlas z jeho pokoje. Byla to taková malá upírka se střapatými vlasy. Podle toho, co jsem se dočetla z deníku, tak to byla jeho sestra Alice. Jak psala Athéna, tak byla pro nás velmi důležitá, protože Edwarda oblékala a dělala z něj sekáče, kterého chtěla každá holka. Je totiž jedna známá pravda, že každý osmý muž nerozezná modrou, červenou či zelenou barvu. Mužský mozek má jen omezenou schopnost kombinovat vzory a střihy. Proto lze snadno zjistit, který muž žije sám a takhle svou neschopnost pořádně se oblíknout Edward úspěšně maskuje. Jo, co si budeme povídat. Svým způsobem to je mamánek. Na jedné straně se o něj starala Esmé a na druhé Alice.

Díky jejímu připomenutí jsem věděla, že si konečně Edwarda můžu prohlédnout.

Pohlédla jsem dolu a málem spadla z oblaku. Nikdy jsem neviděla, tak krásného kluka jako je on, a že jsem jich za svůj život viděla hodně. Jeho zlaté oči zářily jako slunce zahřívající mé srdce, a obličej měl krásně řezaný. Socha Davida proti němu byla nic. Celý jeho zjev podtrhovaly bronzově rozházené vlasy. Do toho jsem si vzpomněla na jeho krásný zadek a napadaly mě jen hlášky typu: „Ach, uf a ouvej.“

Koukala jsem dolů a téměř slintala. Není k vzteku, že sotva se jeden zbaví uslintávání, slintal by dobrovolně? Jak tomuhle mám zatraceně dohodit lásku, když už jeden jediný pohled na něj mě dostává do kolen? Ještěže jsem nejprve vymyslela plán, než jsem se šla na něj podívat. Teď už bych asi nic nevymyslela.

Edward nastoupil do auta, v kterém na něho čekala Alice a podle deníku Athény asi Jasper. Byl to blonďák také se zlatýma očima, a objímal Alici. Popisek prostě seděl dokonale. Vyjeli.

Celou cestu měli v autě ticho a nikdo nic neříkal.

Dojeli před nějakou školu, kde zavzdychala snad každá dívka, která spatřila Edwarda vystupovat z auta. Ani jsem se těm holkám nedivila. Edward na všechny hodil otrávenej úšklebek a vydal se do třídy. V ten moment mi ale docvaklo, že bude velmi těžké vybrat z těch vzdychajících dívek jednu, která se stane jeho kamarádkou.

Pozorovala jsem celý den Edwarda a dívky kolem něj. Žádná se nejevila jako dívka, vhodná pro přátelství s ním. Až na obědě jsem si jedné všimla. Jak jsem zaslechla, jmenovala se Angela a podle všeho byla zamilovaná až po uši do Bena. A tím si mě také získala. Neslintala po Edwardovi a on ji vůbec nezajímal. Měla jsem vybráno. Teď byl čas jen počkat na vhodnou chvíli a udělat z nich kamarády.

Edward se zvedl od oběda s rodinou, protože ten velký hromotluk se zase navážel do jeho panictví. Podle Athénin poznámek mi bylo jasné, že je to Emmett a holka, kterou držel okolo pasu, musela být Rosalie. Byla krásná a blonďatá. Vypadala pěkně nafoukaně. Přesně takové blondýny jsem nesnášela. Jedna taková chodívala na středeční schůzky pěstitelek petúnií, a myslela si, že když má lepší endoprotézu než ostatní, může se povyšovat. Kdyby mě teď tak mohla vidět. Ha.

Edward odešel na hodinu a posadil se do zadní lavice. Podle mého dnešního pozorování jsem zjistila, že vždy sedí sám, a pokud ve třídě bude i Angela, tak ji posadím vedle něj. Snad se mi to nějak podaří.

Chvíli jsem čekala a k mému velkému štěstí se do třídy nahrnula Jessika, jakási prsatá bruneta, s Angelou. Sedly si doprostřed třídy a probíraly kraviny. Pár minut po nich do třídy vstoupil učitel. Nevěděla jsem, jak Angelu k němu dostanu, ale osud se o to postaral sám.

Holky spolu krafaly a bylo jim jedno, jak hlasitě se o všem vyjadřují, proto se na ně učitel otočil a rozsadil je. Když je rozsazoval, tak jedna musela jít k Edwardovi, z toho důvodu jsem učiteli pošeptala, že to musí být Angela a nechala jsem ho ještě dodat větu:

„A takhle to, dámy, bude na všech mých hodinách, až do konce roku.“ Po jeho slovech jsem se vítězně uvelebila na mráčku a sledovala Angelu s Edwardem. Byla jsem rozhodnutá jí jakkoliv pomoct. Stát se Edwardovou kamarádkou asi hračka nebude.

Prolog + 1. kapitola 3. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 2. kapitola: