Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 19. kapitola

05.05.2011 (19:15) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4204×

19. kapitola

Už několik dnů je to pořádné stejné. Chodím jako tělo bez duše a občas mi udělá dobrou náladu jen jediná věc. Kresba mé krásky.

Seděl jsem zase stereotypně ve škole na biologii a probírání savců mě opravdu nebralo, a proto jsem si zase do sešitu čmáral její tvář. Nevěděl jsem, kdo to je a ani co pro mě znamená, ale už jen malba její tváře ve mně vytvářela pocity spokojenosti a omámenosti. Ani jsem nepostřehl, že se Angela nudí, a až při její otázce jsem zjistil, že mi kouká pod ruku.

„Kdo to je?“ ozvalo se nečekaně a já sebou trochu cukl. Podíval jsem se na ni a s váháním jsem usoudil, že ona by mohla být ta, které bych se mohl svěřit. Zajímala se o mě ne ve smyslu Ach, zeptám se na pár dalších otázek a třeba se pak na mě vrhne, ale stylem, že jsem její kamarád a za to jsem ji fakt měl rád. Jedna z mála ženských, která byla schopná ovládnout své hormony a normálně se se mnou bavit. Takových prostě bylo málo.

„Nevím, kdo to je,“ povzdechl jsem si. „Kdybych to věděl, už bych ji dávno oslovil,“ informoval jsem ji. Nechápavě na mě koukala a v hlavě se jí rojila spousta otázek. Radši jsem se jí to rozhodl vysvětlit, než by stihla jednu za druhou na mě chrlit.

„Měl bych asi začít od začátku,“ utnul jsem její zběsilou mysl a ona se divila tomu, že začínám takhle, ale rozhodla se poslouchat. Šeptal jsem jí do ucha a vyprávěl jí o tom, jak divnou noc jsem před několika dny měl. Podivila se tomu, že si nic nepamatuji z té půl hodiny, a ptala se mě, jestli jsem byl u doktora. Chytře jsem jí na to odpověděl, že jsem se nechal prohlédnout otcem a ona mi to sežrala i s navijákem. Přeci jí nebudu vysvětlovat, že jsem upír a že ti nemocní prostě nebývají. Ta holka byla pro moje svěřování jako stvořená. Má rodina si mě moc nevšímala a nikdo do toho nerýpal. Jsou tak zaláskovaní, že si takové maličkosti, jako jsou moje malé problémy, nevšimnou.

…

Ačkoliv uměl číst mladý Cullen myšlenky všech lidí kolem sebe, existovaly věci, které o Angele doposud netušil. Když jí bylo šestnáct, přála si k narozeninám výlet do Roswellu a přivezla si z něj řadu zajímavých fotografií a vědeckých studií. Přes prázdniny načerpala řadu důležitých informací o havárii kosmické lodě v roce 1947, která se v Novém Mexiku odehrála, tudíž byla nejvhodnější kandidátkou na předsedkyni forkského ufologického kroužku. A protože zrovna včerejší večer zveřejnil jeden z jeho členů fotky diskovitého útvaru poletujícího nad La Push, zbystřila a jala se nenápadně čerpat informace.

…

„A od té doby, co jsem měl tu chvilku, kdy jsem o sobě nevěděl, jsem začal malovat tuhle dívku,“ uvedl jsem ji do celé situace. Sama nevěděla, co si o tom má myslet a v hlavě začala téměř uvažovat o mimozemšťanech a různých implantátech. Radši jsem jí utnul a prostě další věci nekomentoval. Stíhal jsem si psát poznámky a protože jsem si všimnul, že Angela si během mého výkladu o mých problémech nedělala poznámky, přisunul jsem jí sešit blíž a nechal ji opisovat zápisky, které jí tam chyběly. Vděčně se na mě podívala a současně mě začala informovat o nových událostech ve škole. Co si budeme povídat, ačkoli byla Angela milá holka, drbům prostě neodolala a já z toho občas získával informace, které mi unikaly, pokud jsem se někým nebo něčím zabýval déle, než bylo zdravé. V tomto případě to bylo dívkou na obrázku přede mnou. Díky ní jsem denně utíkal z nudné reality.

„Slyšel jsi o tom, že v lese našli dívku, která tam byla úplně nahá a nic kromě toho, že se jmenuje Bella, si nepamatuje?“ vyhrkla téměř nesrozumitelně při opisování poznámek a já se tomu trochu podivil. Viděla můj překvapený výraz a trochu se zamračila.

„Zrovna od tebe bych čekala, že mě informuješ o základních informacích. Tvůj otec uvažoval o jejím opatrovnictví,“ prohodila jen tak náhodou a já na ní vyděšeně vykulil oči. To jsem zatraceně v posledních dnech byl tolik mimo, že jsem nepostřehl, že mi Carlisle chtěl pořídit novou sestru?

„Novinky zjistím,“ omluvil jsem se jí.

„Nebudeš muset,“ řekla mi. „Nakonec ji do opatrovnictví prozatím, než si vzpomene, kdo je, vzal Charlie Swan,“ sdělila mi. Dnes jsem dostával od ní jednu šokující zprávu za druhou.

„Odůvodnil to tím, že tvůj otec už adoptoval dost dětí a že další nezbedné děcko mu do opatrovnictví nedá. Proto se nabídl, že se o Bellu postará.“ Její zprávy z posledních dní mě dost šokovaly, ale byl jsem rád, že ta dívka se k nám nenastěhovala. Pro většinu členů mé rodiny by to mohl být problém.

Nakonec zazvonilo a já si oddechl. Už zase jsem mohl myslet na svou krásku a nezabývat se blbostmi o nalezené dívce v lese. Mohl jsem konstatovat jediné:

Může být ráda, že nikdo z nás nebyl na lovu.

…

Sotva odešel, vytáhla Angie z batohu svůj kosmo sešit, polepený obrázky E.T. mimozemšťana a tužka se jí bleskově rozeběhla po papíře.

Edward Cullen měl výpadek paměti a v lese byla nalezena neznámá nahotinka? To znamená:

-     Debilní shoda náhod, na kterou ale nikdo nevěří

-     Edward a ta nahotinka se oba stali obětí únosu a pokusů mimozemské civilizace

o Chtějí je testovat oba zároveň, proto ji tu vyložili také

o Spatřili nadšeného ufologa s fotoaparátem a vyklopili to děvče z lodi, aby mohli uletět zpět do kosmu

-     Vymazali Edwardovi paměť, je mu to vidět na očích, má je nějaké divné. A jeden z nich na sebe vzal podobu člověka, aby mohl Cullena pozorovat v jeho přirozeném prostředí. To by vysvětlovalo absenci lidských vzpomínek.

Angela se pokoutně usmála, na tu nahotinku si dá pozor. Možná by mohla upéct sušenky a zastavit se u náčelníka.

Bella:

Byla jsem nastěhována k náčelníkovi policie, který byl stydlivý a nacpal mě do pokoje jeho dcery, která před několika lety zmizela v lese. Asi se snažil nahradit ji mnou. Neřešila jsem to. Byl milý a vypadal, že se o mě bude snažit starat, co to jde, a sexem jako jeho manželka jsem za to platit nemusela. Takže pohoda. Sice jsem nechápala, kde se tahle myšlenka ve mně vzala, ale po jeho boku jsem se prostě cítila v bezpečí. Hýčkaná a rozmazlovaná.

Nic ode mě neočekával, takže když jsem po jeho prvním naservírování rozvařených těstovin vyskočila ze židle a radši udělala poživatelná míchaná vajíčka, téměř slastně vzdychnul. Usmála jsem se jeho spokojenému pohledu a moc dobře si začala uvědomovat, že v kuchyni královnou budu já. Vzpomněla jsem si na hříčku, kterou mi říkala kdysi moje přítelkyně.

„Ten, kdo říkal, že láska prochází žaludkem, mýlil se a mířil moc vysoko.“ Jenže v tomto případě se mýlila ona. Tomuhle muži stačila jen poživatelná kuchyně a měla jsem ho na háku. I když jsem zase nechápala, kde se všechny tyhle moje vzpomínky a zkušenosti berou, neřešila jsem to a pana Swana poslala k televizi, kde spokojeně s plechovkou piva spočinul v sedačce. Rozloučila jsem se s ním, že jsem unavená, a ulehla do čistého povlečení. Vůbec se tomu nepodivoval a asi něco takového čekal. Vždyť jsem podle něj musela v několika posledních dnech podstoupit spoustu traumatizujících zážitků. Nevědělo se, kdo jsem, a ani mi nebyli přesně schopní odhadnout věk. Z toho důvodu mě nemohla přijmout ani sociálka a já prostě neměla páru o tom, kde mám navazovat další věkovou linii.

…

Po pár dnech Charlie zjistil, že má inteligence je na takové úrovni, že můžu začít chodit do školy. Mé znalosti sice byly posouzeny za velmi rozmanité, ale i tak se rozhodlo, že bych měla nastoupit na střední školu ve Forks do třeťáku. Maturitou mě prý zatěžovat ještě nechtěli.

Nic jsem nenamítala a s jejich plánem jsem souhlasila. Třeťák na střední by mohl být velmi zajímavou zkušeností.

Charlie se mě snažil naučit řídit, abych mohla jezdit do školy sama, ale během několika minut mého automatického řízení a nedodržování rychlosti usoudil, že asi řídit umím a vystavil mi řidičák. Prostě se s tím mým nevím, kdo jsem, nemazal a na řidičák a občanku prozatím nechal natisknout Isabella Swan.

Fakt jsem ho za to měla ráda. Obcházet všechny ty úřady s tím, že nevím, kdo jsem, by bylo k zbláznění. Proto jsem jednoho krásného dne mohla konečně nastoupit do školy.

Natáhla jsem na sebe několik nových kousků z obchoďáků a vydala se do školy a s odvahou se vydala vstříc novému životu.

Vystoupila jsem z auta a ani jsem se radši po ostatních nerozhlížela. Párkrát jsem zakopla o zem a úspěšně se nenatáhla. „S tou nemotorností budu muset něco dělat,“ poznamenala jsem si pro sebe v hlavě a uložila do mozku s názvem „Seznam, co musím změnit nebo udělat“.

Cítila jsem, jak mě všichni pozorují a prostě je ignorovala. Snažila jsem se je nevnímat, ale jeden hlas mě zaujal:

„Wow, Edwarde, vždyť je to ta dívka z tvých kreseb.“

Tuhle kapitolku přidávám dříve, než vždycky stíhám. Tolik jste mě potěšili umístěním v anketě o nejlepší povídku měsíce, že jsem sedla a prostě ji napsala... Nebudu vám nic nalhávat, kapitolku jsem dopsala ve tři ráno a přiopilá, protože moje drahá maminka slavila narozeniny a kdyby neodpadla tak brzy, nic by z toho psaní asi nebylo.

Takže tímto vám děkuji za vaše hlasy v anketě a zároveň děkuji těm, kteří mě oddaně čtou a komentují.

Asi někteří z vás tuší, že v další kapitolce dojde k osudnému setkání. :)

18. kapitola 20. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 19. kapitola: