Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 14. kapitola

06.04.2011 (21:15) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 4509×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

14. kapitola

Emmett mě málem zabil, když jsem si přečetla jeho první slova po přeměně. Očekávala jsem, že bude hned zamilovaný až po uši do Rosalie, ale on ne. Přehlížel ji a místo ní se zamiloval do lovení medvědů. Rose trpěla jako pes. Nevěděla, jak mu má naznačit, že ona je do něj paf, a štvalo jí to. Až jednoho dne, kdy konečně nedokázala trpět ty jeho sprosťárny a vyletěla jen ve spodním prádle do jeho pokoje a začala na něj řvát, že ty vtípky ohledně jejího oblečení mu už trpět nebude, se všechno změnilo.

A tenkrát se na ní vrhl poprvé, což byl průser, protože ona zazmatkovala a utekla. Emmett z ní byl hotový a zároveň zmatený. Edward byl zase v háji. Další budoucí pár, který měl trpící období před tím, než se dají dohromady, a pak nastalo další milostné období. Edward měl chuť se zahrabat. Nikomu do ničeho nekecat a utéct. Jenže věděl, že útěk by mu nepomohl, a tak začalo další mučící období.

Další deník jsem dočetla za jedno dopoledne u Edwarda v pokoji a vlastně se o něm nic nového nedozvěděla. Měla jsem ještě nějaký čas, a tak jsem se rozhodla prozkoumat jeho pokojíček.

„Copak tu vyvádíš?“ ozvalo se najednou za mnou.

„Amore, takhle mě lekat nesmíš,“ pokárala jsem ho.

„Neodpověděla jsi mi na otázku,“ vrátil mi.

„Jen se víc seznamuji s Edwardem,“ odpověděla jsem mu. Amor se ke mně přiblížil a rýpl si.

„Víš, na něco jsem přišel, když jsem tě shora pozoroval?“ prohodil blízko mé tváře.

„Na co?“ řekla jsem a přiblížila se k němu.

„Jsi posedle zamilovaná do Edwarda,“ vyřkl. Po jeho odpovědi jsem se rozesmála.

„Proč tak soudíš?“ vykuckala jsem.

„Z toho, jak ses celou dobu rozplývala nad jeho deníkem, a také k tomu přidávám i to, že jsi měla v plánu prohledávat jeho pokoj a třeba tu ulovit něco, co by mu nevadilo, že zmizelo.“ Jeho poznámky mě pobavily, ale pravdu neměl.

„Tak aby ti bylo jasné. To, že si čtu Edwardův deník, beru jako práci. A to ostatní taky. Uvědom si laskavě, že k tomu mě Athéna vybrala a já své úkoly neflákám a taky mimochodem nechci prohrát tu sázku. Nemám v plánu souložit s takovým tupcem, jako jsi ty.“ Dneska mi opravdu pusa jela a s ním jsem si servítky brát nechtěla.

„Dokaž, že na něm nejsi závislá.“ Přimáčkl mě na Edwardovy dveře pokoje a naklonil se ke mně.

„Jak to mám dokázat?“ odporovala jsem mu, ale s jeho tělem namáčknutým na mě to šlo těžce.

„Vyspi se se mnou teď a tady,“ vyzval mě.

„To ani náhodou, k čemu by jinak byla ta sázka o Edwardovi,“ hájila jsem se. Ale upřímně, fakt jsem se s ním vyspat nechtěla. Představa dalšího ztraceného panenství s nějakým rychlíkem mě fakt do kolen nedostávala. Ano, taková je má první zkušenost. Přiopilý manžel po svatbě, jedna rychlovka a jedna zatraceně nepříjemná svatební noc s jeho chrápáním. Jo, tak to byla moje první sexuální zkušenost a něčemu takovému jsem tentokrát chtěla zabránit. Amor nevypadal jako adept na romantický večer při svíčkách a na rychlovku v Edwardově pokoji jsem chuť neměla. Amor se zamyslel a pak podal další návrh k dokázání mé šílené zamilovanosti do Edwarda.

„Co třeba tohle? Vydržíš jeden den bez Edwarda. Žádné čtení jeho deníků, žádné sledování, jak se sprchuje a baví se s Angelou ve škole a prostě nic, co by s Edwardem bylo spojeno. Zkus na něj dokonce i nemyslet.“ Nevím proč, ale když to vysvětloval, běhal mi mráz po zádech.

„Ale ty toho využiješ pro svůj prospěch,“ bránila jsem se.

„Vydržel bez tvé pomoci sto let a teď nevydrží ani jeden den?“ nadhodil.

„Máš pravdu,“ potvrdila jsem mu. A sama jsem si musela přiznat, že na Edwardovi jsem v posledních dnech závislá byla.

„Dobře, o co se vsadíme?“ zjišťovala jsem.

„Bello, mě jde jen o tvé přiznání, že jsi do Edíka zabouchnutá. Nic víc. Když vyhraju, přiznáš, že jsem měl pravdu, a když vyhraješ ty, tak ti už na téma Edward a ty neřeknu ani slovo.“ Tahle jeho dohoda se mi líbila. Takže jsem na ni kývnutím hlavy přistoupila a čekala, až mě pustí. Jenže on udělal opak. Místo toho se natisknul na mé rty, trochu mě vyzvednul a donutil mě si nohy obtočit kolem jeho boků. Zajel rukama k zadečku a pak se nechápavě zastavil.

„Odkdy, zatraceně, nosí boží asistentky spodní prádlo?“ vyhrkl najednou.

„Od té doby, co o něj mají zájem,“ vrátila jsem mu, a jak byl z toho vyjukaný, tak se nechal odstrčit a já tím mohla zmizet nahoru. Posadila jsem se na mráček a čekala, až bordel, co jsme tam nadělali s Amorem, uklidí. Najednou se Amor objevil na dalším obláčku a dodal.

„Takže od teď žádný Edward. Dvacet čtyři hodin ti změřím a zítra dopoledne se tu můžeme sejít v tuhle hodinu. Jo, a když už máš tolik času, tak bys konečně třeba mohla navštívit lázně, ať se tam neustále o všechny nestará jen Athéna,“ mrkl oplzle na mě a já ho měla chuť poslat někam.

Vydala jsem se směr svůj pokoj, ale něco mi říkalo, že to nebude ono. Chvíli jsem přemýšlela, co dělat a napadlo mě navštívit mou novou známou. Sedla jsem na mráček a přála si dorazit za ní. Odneslo mě to k jakémusi hradu, který vypadal jako pevnost se srdíčky rozvěšenými po hradbách. Ten pohled mě fakt pobavil.

Vstoupila jsem otevřenou branou dovnitř a mířila si to hlavní chodbou asi k hlavnímu sálu. Radši jsem další zákoutí neobjevovala, protože už chodba mě děsila. Pověšené zbraně obarvené na růžovo mi připadaly dost děsivé, jako kdyby na světě už nebylo vlastně žádné násilí a válka. Pak se vlastně ani nemůžeme divit, že planeta se přelidňuje. Ještěže existují nemoci, které drží rovnováhu světa.

Vstoupila jsem do hlavního sálu a uviděla Afroditu na čtyřech, hekající téměř jako o život. Nad ní čněla jakási hnědovlasá žena a vrčela na ní jako na psa.

„Co sis natropila, to si sežereš. Makej a nepoflakuj se.“ Po těch to slovech si sedla a natáhla se po čokoládě na stole. Nakonec jsem se odvážila vstoupit a pozdravila:

„Ahoj, Afrodito,“ upozornila jsem na sebe a obě ženy se na mě zadívaly.

„Záchrana,“ ozvalo se z Afroditiných úst.  Jenže žena nad ní se na mě kriticky podívala a řekla:

„Ta taky potřebuje zpevnit zadeček.“ Ani nevím jak, ale během několika vteřin jsem byla na čtyřech vedle Afrodity a zvedala nohu nahoru. Afrodita se na mě omluvně dívala a zeptala se:

„Co tu vlastně děláš? Neměla by ses starat o Edwarda?“ Ušklíbla jsem se na její otázku a odpověděla.

„Drahý Amorek na mě vytasil s tím, že jsem prý bláznivě zamilovaná do Edwarda, a že jsem tudíž na něm závislá. Takže jsem se s ním vsadila, že bez Edwarda vydržím dvacet čtyři hodin. Žádné čtení deníků, ani pozorování, jak se sprchuje, prostě nic. Nechtěl ani, abych na něj myslela,“ svěřila jsem se jí.

„A tos nechala Edwarda samotného?“ vyděšeně vyjekla.

„Měl dobrý argument, prý beze mě vydržel sto let, tak proč by najednou nezvládl jeden den?“ konstatovala jsem trochu naštvaně.

„Tak v tomhle má asi pravdu,“ potvrdila mi Afrodita.

„Takže mě prostě napadlo, že navštívím třeba tebe, abych se zaměstnala,“ vysvětlila jsem jí.

„To chápu, ale Artemis tě bude mučit taky,“ upozornila mě.

„Lepší než se válet v posteli a kousat se nudou s myšlenkami na Edwarda,“ odvětila jsem jí.

„Hele, nenapadlo tě, že bys Edwarda mohla opravdu milovat?“ napadlo Afroditu.

„Možné to je, ale k čemu by to bylo, když nejsem ta, kterou miluje on?“

„Jo, to je pravda. Milovat ho může třeba i Athéna, ale pokud on jí lásku neopětuje, tak z toho nic nebude.“

„Přesně tak,“ potvrdila jsem. Pořád jsem zvedala pravou nohu nahoru a fakt pekelně mě začínala bolet pravá půlka zadku, takže jsem se otočila na Artemis a poprosila jí:

„Můžu si vyměnit nohy?“ Téměř zabijáckým pohledem se na mě podívala a pak řekla:

„Můžeš tu nohu ještě zvednout?“ Nechtěně jsem na její otázku kývla a pak jsem hned dostala odpověď.

„Dokud můžeš nohu zvedat, tak ji zvedej a neodmlouvej, až řeknu já, budeš ji teprve měnit,“ přikázala mi, a pak se na táhla pro švýcarskou čokoládu, co byla na stole. Sice jsem chápala, že bohyně mají božské nohy, ale tahle slečna, která si vzápětí začala láskyplně leštit svůj vyřezávaný luk a huhňala si s čokoládou v puse nějakou loveckou píseň, je měla prostě jako vysoustruhované. Proč nemá celulitidu, když se tu cpe nezřízeně sladkostma? No vážně, teď si nechala přinést vanilkovou zmrzlinu s horkými malinami. A já tu hekám, div mi sliny netečou na podlahu.

„Květinko, nevybočuj to koleno, hezky kolmo k podlaze,“ zavrněla se lžičkou malin v puse.

„Teroristko!“ řekla jsem si pro sebe. Jestli tohle přežiju, tak v následném dvacetihodinovém spánku po Edwardovi ani nevzdechnu. Mám totiž pocit, že jestli existují vzdychací svaly, budou mne zítra nepochybně bolet taky. A v dnešním boji pevný zadek versus Edward začínalo postupně přebírat vedení mé pozadí.

Auuu.

13. kapitola 15. kapitola

Odkaz na fotky bohů

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 14. kapitola: