Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 12. kapitola

25.03.2011 (08:45) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4633×

12. kapitola

Edwardův deník číslo dvě:

Ani nevím, jak dlouho jsem zabíjel pokaždé, když jsem měl hlad. Vždy jsem si vyhledal bezdomovce, vraha, lupiče, násilníka nebo kohokoli, kdo mi nepřipadal dost dobrý pro tento svět. Pomocí čtení myšlenek jsem věděl, kdo si osud smrti v mých rukou zaslouží.

Dny ubíhaly a mé toulání bylo téměř nekonečné. S nikým jsem se nebavil a žil po různých přírodních odlehlých oblastech. Do města jsem se vracel pouze tehdy, když mě začínala trápit žízeň. Ačkoli jsem spoustu času také trávil číháním na oběť v šedých uličkách, tak mě tento život nikdy nenaplňoval. Občas mě napadlo se vrátit ke Carlisleovi domů, ale měl jsem strach, že mě nepřijme, a prosit ho o odpouštění, se mi stále nechtělo. Nenechal by mě lovit lidi a žít s ním po boku. Měl svá pravidla, která se v jeho domě musela dodržovat, a bylo jedno, kolik mi je.

Když jsem lovil, tak čas plynul velmi rychle a vybírání správných obětí pro moji večeři bylo často velmi složité. Někdy se stávalo, že jsem si nebyl jistý, zda dotyčný člověk je hoden smrti, proto jsem ho sledoval a podle toho pak usoudil, zda zemře nebo ne.

Jednoho pozdního večera jsem si vyhlídl přiopilého muže. Celkem mladý, asi kolem pětadvaceti let. Kdyby ho nezastavili jeho kamarádi, tak by zmlátil a znásilnil servírku za barem. Měl chuť na její kulatý zadeček, který se rýsoval z minisukně, kterou měla na sobě naschvál natáhnutou kvůli vyššímu dýšku. Ačkoli u mě by s touto taktikou nepochodila, chápal jsem ji. Vydělávala na studia, která jí nikdo z rodiny zaplatit nemohl, a splácet do konce života tento dluh nechtěla. Nesnášela tu práci, ale nic lépe placeného ke škole než povolání prostitutky nebo servírky nesehnala. Zaměstnání servírky jí vyhovovalo více. Spát s muži za peníze se jí hnusilo. Tím si u mě získala bod k dobru.

Muž, kterého jeho společníci vyhodili z hospody, byl naštvaný. Měl v plánu ublížit prvnímu, koho potká. Nelíbilo se mi jeho smýšlení, ale zatím jsem ho nechal být. Chtěl jsem pozorovat jeho následující počínání.

Opile chodil ze strany na stranu a párkrát sejmul nějakou tu popelnici. Nakonec zalezl do jakési uličky domů a zamířil ke dveřím nějakého bytu. Byl naštvaný, že za celou cestu nikoho nepotkal a nemohl se na někom vybít. Měl v plánu vejít do domu. Chytit ženu, s kterou jeho domov sdílel, pod krkem a vyřádit se na ní.

Podle vzpomínek vylézajících při představách u každé rány, jsem poznal, že ji nebude mlátit poprvé. Vzrušovaly jej představy, jak prosí a vzlyká. Miloval tu moc nad ní. Byla vůči němu bezbranná.

Adrenalin v krvi se mu začal probouzet a já to i na tu dálku, z které jsem ho pozoroval, cítil. Nakonec ji ve své hlavě uhodil tak, že spadla na zem. Shýbl se k ní a násilím z ní začal trhat oblečení a nakonec si ji vzal tak, jak chtěl on. Jakmile si dopředstavil, jak následující momenty budou vypadat, vztáhl ruku ke zvonku a byl rozhodnutý zazvonit.

Jeho představy mě neskutečně vyburcovaly a dřív, než mohl stihnout cokoli udělat, jsem se na něj vrhl. Stáhl ho do křoví u domu a zacpal mu ústa. Natočil jsem jeho hlavu na stranu a zakousl se mu do krku. Už od počátku se snažil bránit. Kopal kolem sebe a vrtěl. O to byla jeho smrt bolestivější. Měl velmi tuhý kořínek a nevzdával se do posledního vydechnutí. Jenže neměl žádnou šanci se mi ubránit.

Jeho krev chutnala po alkoholu, ale na tuto pachuť v krvi jsem už byl téměř zvyklý. Většina těch, které jsem zabil, byla opilá. Ukojil jsem svůj hlad a udělal jsem si jednu čárku v hlavě k dobru, že jsem zbavil svět dalšího násilníka. Jenže jsem asi nebyl natolik potichu a dveře od domu se otevřely. Přikrčil jsem se za keř a ženu si prohlédl. Byla to ta z představ muže, kterého jsem před chvílí zabil. Ale všiml jsem si jednoho rozdílu. Neměla žádnou modřinu, ani zlomeninu. Měla na sobě tílko, odhalující velmi mnoho z její kůže a nikde nebyla jediná bolístka. Rozhlédla se po okolí, a pak se slovy „Kde jsi?“ dveře zavřela. V její hlavě měla starostlivé myšlenky o milujícího manžela neustále zaneprázdněného prací.

V ten moment, kdy odešla, jsem se zhrozil. Milovala ho a čekala starostlivě na něj. Žádné modřiny a pravděpodobně ani žádné násilí se na ní nikdy nekonalo. Bylo to jen v jeho představách, které si nechával v sobě a jen si tak svět představoval. Bylo to úchylný. To jsem věděl, ale on na rozdíl ode mě dokázal netvora v sobě držet a nepouštět ho ven. Cítil jsem se provinile. Zabil jsem muže, který se snažil být dobrý, tak jako já kdysi. Neubližoval a nezabíjel.

Dýku do zad mi ještě přidal pláč, ozývající se z domu po tom, co dotyčná žena zavřela dveře. Měl děti a já jim zabil otce. Tíha na mých bedrech narostla velikánskou rychlostí a já cítil, že tohle není správné. Kdo jsem, abych soudil a zabíjel? Kolik nevinných lidí jsem už zabil?

Najednou jsem si přál být zpět u Carlislea a Esmé. Znova se živit krví zvířat. Byl jsem rozhodnutý prosit a škemrat o přijetí nazpátek. Vzal jsem tělo muže a rozhodl se ho pohřbít. Ale než jsem tento krok udělal, našel jsem jeho peněženku v bundě a opsal si jeho údaje. Chtěl jsem alespoň finančně tuto rodinu zaopatřit, když jsem jí sebral otce a manžela v jednom.

Bella:

Z jeho vzpomínek jsem Edwarda poznávala čím dál víc a na seznam jeho zájmů, věcí co nemá rád a vlastností jsem si musela připsat „svědomí“.

Návratem domů a jeho přijetím deník končil. Vyčerpaně jsem dočetla a zavřela oči. Všechny děsivé scény z deníku se mi objevovaly před očima a já bojovala s tím, abych je dostala z hlavy ven. Takhle jsem usnout nemohla. Musela jsem se nějak odreagovat.

Vylezla jsem z pokoje a šla zjistit, co ti dva provádějí Edwardovi. Zda ho nechali být nebo jestli mu posílají do pokoje jednu dívku za druhou.

Dojela jsem nad Edwarda a tam nikdo. Že by klid před bouří? Pohlédla jsem dolů a Edward lovil pumu. Chvíli jsem pozorovala, jak ladně loví, a pak si sedla unaveně na obláček. Jedna moje část byla ráda, že jsem ho dostala na starost, ale pak tu byla ta, která mi pořád našeptávala: „Co když mu tu lásku nenajdu?“ Nevěděla jsem, zda se mi podaří mu najít tu pravou, ale mohla jsem se jen o to pokusit.

„Ahoj,“ ozvalo se najednou vedle mě. Vylekaně jsem se otočila a spatřila krásnou dívku, která byla na můj vkus trochu oplácanější. Spíš to vypadalo, že nabrala nějaké to kilo v poslední době. Potom, co jsem na ni chvíli zírala, tak se vyjádřila.

„Já vím, trochu jsem nabrala, ale Athéně ani muk. Než se sem vrátím, tak ty kila shodím a do té doby se dají fotky krásně upravovat ve photoshopu,“ vysvětlila. Chvíli mi trvalo, zkousat všechny informace, ale pak ze mě konečně vypadla ta správná otázka:

„Kdo jsi?“

„Kruci, to je špatné, že jsi mě nepoznala. To je to se mnou ještě horší než jsem čekala. Já jsem Afrodita,“ představila se mi.

„A co tu děláš?“ zajímalo mě.

„Jen ti chci pomoct a podpořit tě, abys boj proti těm dvěma nevzdávala,“ informovala mě a já byla ráda, že na ně nebudu sama.

„Tak to bys mi mohla poradit,“ zkusila jsem.

„Co potřebuješ?“ mile mi vrátila.

„Víš, přemýšlela jsem nad tím, jestli neexistuje něco jako osudová kniha pravých lásek,“ zjišťovala jsem. Afrodita nakrčila zamyšleně čelo a pak mi začala vysvětlovat:

„Existuje, ale často jsou v ní informace, které jsou na nic. Nenajdeš tam jméno dotyčné osoby, která je jeho pravou láskou, jen popisek toho, jaké vlastnosti jeho pravá láska bude mít. Třeba zda ho bude také milovat, jestli to bude mrcha a záměrně mu ubližovat a tak. Někdy se tam objevuje jen status dotyčné osoby nebo osob.“

„Osob?“ přerušila jsem ji nechápavě.

„Víš, ono to nefunguje tak, že ti je přiřazen jen jeden člověk, do kterého se máš zamilovat. Spíš je tam popis osob s vlastnostmi, vyhovující tobě samému,“ informovala mě. Já jen valila oči a uvažovala nad tím, proč to tak je. Nemusela jsem na Afroditu ani mluvit, aby poznala, co mi šrotuje v hlavě.

„Má to svůj důvod. Kdyby lidé měli k dispozici jen jednu osobu, která by mohla být jejich pravou láskou, byla by malá šance, že se potkají. Když jim milovaná osoba zemře, tak lidé pak mají šanci znova najít někoho jiného a opravdu jej milovat. Bohužel to má i své nevýhody. Problém prostě nastává, když dotyčný potká najednou víc typů své pravé lásky. Nakonec si jednu vyberou, proto některé vztahy dopadají rozvodem nebo rozchodem,“ pověděla mi.

„Tak proč Edward nemůže najít nějakou tu dívku, která bude jeho typem pravé lásky?“ ptala jsem se.

„To bude asi tím, že bude hodně náročný. Čím je starší, tím to s ním bude větší problém,“ konstatovala. Já si jen povzdechla a neztrácela naději.

„I tak bychom se do té knihy mohly podívat, ne?“ nevzdávala jsem se. Afrodita kývla na souhlas a najednou se v její ruce objevila jakási růžová bichle. Dala mi ji do ruky a já začal listovat. Po nějaké době jsem našla správného Edwarda i s rokem narození:

Edward Anthony Masen Cullen, narozen 20. 6. 1901, nynější stav – upír

Popisek seděl, a tak jsem jukla, co najdu pod jeho jménem o pravých láskách. Když jsem si to přečetla, tak mi málem hráblo.

O pravých láskách: Mrtvé.

Nechápavě jsem koukala do knihy a v hlavě mi kolovala jen jedna myšlenka:

„Jsem v háji!“

11. kapitola 13. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 12. kapitola: