Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 10. kapitola

16.03.2011 (20:30) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4055×

10. kapitola

Edward:

Psal jsem si deník o událostech s Angelou a do mého pokoje najednou vtrhla blonďatá, úplně neznámá a polonahá upírka. Potutelně se usmívala a v její hlavě bylo jediné, já. Prohlížela si mě a čekala, kdy uteču. Jako kdyby přesně věděla, jak mám v plánu se zachovat.

Měla na sobě jen jakýsi korzet a nohavičky ve stylu počátků devatenáctého století. Nevím, zda mě mělo něco takového vzrušovat, ale já byl vůči ní úplně chladný.

„Co tu chceš?“ zeptal jsem se jí příkře bez jakéhokoliv pozdravu či oslovení.

„Co si třeba jen trochu popovídat,“ vyslovila dráždivým hlasem a místo vzrušení jsem cítil, jako kdyby někdo na mě vylil nějaký sliz. Měl jsem chuť se jít osprchovat.

„Znova se tě ptám: Co tu chceš?“ vrčel jsem téměř na ni.

„Hrát scrabble?“

„Nebudu hrát scrabble! Nesnáším tu debilní hru!“

„Uklidni se,“ snažila se zpomalit můj výbuch vzteku. „Jsem tu, protože mě posílá Emmett. Jsem tvůj dodatečný dárek k Vánocům. Sice podle mě trochu opožděný, ale budiž.“ Z mého hrdla se ozvalo další vrčení. Nicméně je pravda, že barva jejího oblečení vánoční svátky evokovala. Asi ho koupila v lednových slevách. „Říkal, že s tebou budou problémy. Prý jen za odvahu, že sem vkročím, mám ten balík, co mi dal, ale pokud tě svedu, tak dostanu ještě víc. Věř mi, a to mě láká mnohem víc, než odtud utéct,“ vysvětlovala mi, co má v plánu. Její odhodlání mě děsilo. V hlavě jsem vraždil Emmetta, a pak se to stalo. Vrhla se na mě. Jestli jí přeperu, nepochybně bude jako další následovat nějaká členka gardy, Emmett začíná přitvrzovat. Snad vynechá Jane, nerad bych byl znásilněn, a pak za to šel bručet, protože je ta mrška už pár set let nezletilá. A taky není hezká. A taky je blond. Nemám rád blondýny. Sundejte ze mě někdo tu ženskou!

Bella:

„Kdo tam zatraceně poslal tu děvku?“ zařvala jsem na celé kolo.

„To já,“ ozval se Amor a spokojeně olizoval jahodu se šlehačkou.

„To má být jako nějaká odplata?“ vybafla jsem na něj a ignorovala jeho přátelské gesto, když ke mně přistrčil misku s ovocem.

„Něco takového,“ odsekl mi uraženě.

„Jsi jako malé dítě. Ženská ti nepadne ke kolenům a hned jdeš proti ní.“

„Mýlíš se. Jen si myslím, že nevíš, co ten kluk má v hlavě. O chlapech nevíš nic. Jedinej, s kým jsi kdy měla sex, je tvůj mrtvý manžel. Jakmile v Edwardovi probudím alespoň maličký sexuální pud, tak mám vyhráno. Ty nemáš ani páru o tom, jak muže vůbec vzrušit, natož jak mu najít lásku.“

„Podceňuješ mě, kdybych neuměla vzrušit muže, neměla bych děti!“ postavila jsem se mu.

„Myslíš? Já si nic takového nemyslím,“ odporoval mi. „Víš co? Nemá cenu se dohadovat. Je nasnadě, abys mi to radši dokázala, ne?“ rýpal si. Chápala jsem, že po pár tisíciletích tu všichni hledají trochu vzrušení a chrtí závody už je nenaplňují.

„Jak to chceš udělat?“ vyzvídala jsem.

„Odteď s tebou na Edwardovi dělám i já. Všichni nás budou neustále pozorovat z lázní, a pak Athéna rozhodne, až Edward nalezne svou lásku, kdo vyhrál. Souhlasíš s tím?“ Jedna moje část ho chtěla poslat někam, ale ta druhá milovala výzvy.

„A o co se vsadíme?“ škádlila jsem ho. Jeho tvář v ten moment zvážněla a já čekala, co vybalí.

„Vyspíš se se mnou, aby ses něco o mužích naučila.“ Trochu jsem se nad tou myšlenkou, že se s takovým namyšlencem vyspím, otřepala, ale nakonec jsem si uvědomila, že nic nebude. Edward není normální chlap. Zasekl se v éře. „Chci se opravdu zamilovat a pak se teprve milovat.“ Takže Amor s těmi svými hormonálními kousky určitě neuspěje. Ale možná bych byla ochotná v nejčernějším koutku své dušičky přiznat, že prohra by mohla být i v některých ohledech výhrou. Přeci jen má Amor tisícileté zkušenosti, a když zrovna neotevře pusu, je na něj radost pohledět.

„A co bude, když vyhraji já?“ zajímalo mě.

„Co bys chtěla?“

„Vystuduješ na vysoké škole obor partnerství a veřejně přede všemi přiznáš, než začneš studovat, že jsi tupec, který je ovládán hormony,“ zaškaredila jsem se. Amor se šklebil jako malé děcko, ale nakonec na sázku přistoupil. Když jsme si podávali ruce na stvrzení, tak akorát dorazila Athéna.

„Amore, tobě už ze mě hrabe. Když jsi mě poznal, tak si věděl, co je to láska. Ale pak jsem tě ovlivnila já a ty občas uvažuješ jako válečník. Že sis místo té lásky k boji raději nevzal špetku moudrosti. Nu, co si budeme povídat. Tohle bude velmi zajímavý boj. Doufám, že vyhraje ten nejlepší. Láska není žádná věda! A je na čase, abys to, Bello, pochopila. Jde jen o chemii. Tím to také dokáži Afroditě. Budu ti, Amore, fandit,“ postavila se proti mně Athéna a v očích jí zářilo. Chyběl jí jakýkoliv boj a nyní mi zbývalo už jen jediné, a to bylo chránit Edwarda před jakýmkoliv jejich výmyslem. Na Athéně totiž bylo vidět, že jakýkoliv způsob zbavení se Edwarda bude vítán jako spása. Ať fér či nefér.

„A malá rada pro vás oba? Zkuste to stihnout dřív, než lidstvo docela zblbne! Což se s bohyní moudrosti Afroditou neúprosně blíží. Kdyby bylo po jejím, Kant i Nietzsche by dumali nad natáčkami a důležitostí piva v roli tužidla na vlasy!“

Afrodita:

„Vau, Athéna tomu dává,“ hlesla jsem a tím jsem rozhodně nemyslela urážky na svou osobu. Od té suché rašple se člověk milého slova jen tak nedočká, všechno buď řeší analyticky, nebo to rozseká na hadry. A teď, když jí při souboji s láskou selhal rozum, začíná vytahovat zbraně. Já se už několik let válím mezi Athéninými vojáky a je to nuda. Ti chlapy jsou jako pěkní roboti bez citu. Sex s nimi je fajn, ale časem začnete jednu věc postrádat, a to jsou city.

Bez lásky časem přijdete na to, že život je stereotypní a lidé se přestanou snažit. Nehledají navzájem, jak se potěšit a shledávají, že nemají navzájem v sobě oporu a ani důvěru. Přiznávám, že na tom nesu vinu i já, když jsem se nastěhovala do kasáren, kde žila Athénina elitní jednotka, byli to mladí muži plní sil a ideálů, zvyklí jeden za druhého položit život. Ale nejsou žádné války a my si tu jen smilníme, pijeme a jíme. Možná jsem jim do žil nechtěla vlít lásku, protože by se zahleděli jeden do druhého a mne přestali potřebovat.

Takže se nemůžeme divit, že v několika posledních letech to šlo s láskou do prčic, když i ten zatracený Amor se nechal stáhnout Athénou, kterou moje práce očividně nebaví stejně jako mne ta její, což ovšem neznamená, že jí neposílám provokativní fotografie.

A já doufala, že když jí nechám Amorka k dispozici, tak aspoň on bude držet průměrné statistiky lásky, než nastane ta správná doba, abych se vrátila. Můžu být jen ráda za Bellu. Ačkoli nikdy neměla šanci poznat cit pravé lásky, tak za ním stála. Zůstala v ní ta malá holčička, která i přese všechno nepřestala věřit.

Budu jí pomáhat Edwarda chránit a zároveň mu hledat lásku, tak aby o tom nevěděla. Bude to fér. Amor má Athénu, Bella bude mít mě.

Ale i tak. Osud Belly a Edwarda je jen v jejich rukou. Dle jejich rozhodnutí si budou utvářet svůj život.

Vstala jsem z vany a nechala si donést čokoládu dovezenou ze Švýcarska. To horké maliny s vanilkovou zmrzlinou a šampaňským s jahodami uspokojovaly moji vášnivou povahu. Ne muži, ale jídlo. Konečně jsem pochopila slovní spojení kulinářský orgasmus. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a zjistila, že mi trochu narostlo bříško a že nevypadám tak úžasně jako kdysi. Pokud chci pomáhat Belle, tak se musím dát do pořádku. Tudíž mi zbývá jediné. Z Athéniných robotů s mužskými pohlavními orgány udělat muže s city. Jinak to tu dalších několik let nepřežiju. A s tím bude ještě hodně práce. A taky bych mohla zaskočit za Artemis, třeba bude ochotná Belle nastínit problematiku dlouhotrvajícího celibátu. A mně by zase mohla poradit pár cviků na zpevňování problematických partií, kterých jsem na rozdíl od ní vlastníkem. To je jediná nevýhoda schůzek s Arty, je to jediná bohyně, která nemá problémy s celulitidou. Ani nadváhou. No, aspoň že nemá zájem o chlapy. Což ale znamená, že nemá problém ani s muži. Krucinál, kam jsem dala tu čokoládu?!

9. kapitola 11. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 10. kapitola: