Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sluneční záře - 7. kapitola

16.03.2011 (16:45) • MrsCullenova • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1021×

Kapitola 7. - Volttera

„Počkej, jak to myslíš?“
„Máme dvě možnosti co s tebou udělat. Smrt, nebo přeměna.“

„Cože?“
„Ano, ty máš šanci, že Aro rozhodne k tvé přeměně. Bella a její rodina moc šancí na přežití nemají. Jen Alice s Jasperem. Ti se k nám přidali.“
„Co-o?“ začínala mě pohlcovat hysterie.
„Ona ti sice neřekla přímo, že je upír, ale dala ti dost nápověd. Ona to prostě prozradila. Pravidla se musí dodržovat, má jen jednu možnost jak se zachránit - a to přidat se k nám. Aro by ji do naší rodiny přivítal s radostí. Mnohem raději, než aby ji musel zlikvidovat, ale ona nechce. Nechce opustit svou rodinu a přidat se k nám. Zvolila si raději smrt. Smrt pro sebe i pro ostatní Culleny. Budou potrestáni všichni - jako rodina.“
„To ne!“
„Uvidíme, třeba ji tvá přítomnost přesvědčí a nakonec se přidá.“

S jejími slovy auto zastavilo. Byli jsme na místě. Nezmohl jsem se ani na slovo. Nevěděl jsem, co říct. Možná tohle byla poslední příležitost vidět Bellu. Teď pravděpodobně oba zemřeme. Zatím mi to stále nedocházelo.

Laura mě vytáhla z auta a v pevném stisku své ruky mě vedla do hradu. Sjeli jsme výtahem do -2 podlaží, kde byly cely. Do jedné z nich mě s omluvou strčila a zavřela silné ocelové dveře.

Zítra se prý o všem rozhodne.

Dveře mé cely se otevřely a já uviděl slabé světlo. I to málo bylo pro mé oči září, jelikož jsem tu celou dobu seděl v černočerné tmě.
Dívka s blonďatými vlasy a v černé kápi mě odváděla někam do neznáma. Po necelých deseti minutách jsme došli do obrovského sálu. Přímo naproti těžkým dřevěným dveřím stály tři trůny, na kterých hrdě seděli tři muži. Jistě to byli upíři. Ten uprostřed, který seděl přímo naproti mně, se usmál. Tušil jsem, že to bude, Aro. Po jeho levici se hrdě tyčila Alice, zahalená do podobného hábitu, jako měl na sobě on.

„Vítám tě tu, člověče.“ Když to vyslovoval, jako by sebou cuknul. Asi se mu slovo člověk příčilo.

Rozhlédl jsem se a po své pravici si všiml Belly. Klečela a zírala do země. Za jejími zády stál Jasper. Byl oděný do stejné kápě jako žena, která sem přivedla mě. Pochopil jsem, že Aro zřejmě toužil i po Alicině schopnosti. Přidala se k nim zřejmě jen s podmínkou, že si u sebe nechá Jaspera. Teď tu držel Bellu jako vězně. Stál nad jejími zády a byl připraven předat ji katovi.

„Bello, drahá, jak ses rozhodla?“ zeptal se nedočkavým hlasem Aro.
„Ne, já se k vám v žádném případě nepřidám. Zapomeň, Aro.“
„Dobrá tedy, ale je to škoda. Velká škoda, Bello. Tvoje existence by pro naši rodinu byla velice přínosná, to sama víš. Bohužel vybrala sis tedy druhou možnost - smrt. Felix bude tvým rozhodnutím určitě potěšen.“

Vybrala si smrt. Moje Bella, ta krásná dokonalá dívka, pro kterou bych klidně zemřel, do které jsem byl bezhlavě zamilován, i když byla nadpřirozenou bytostí, chtěla smrt. To ne, měl jsem chuť křičet, ale najednou jsem měl v krku tak sucho, že jsem nebyl schopný sebemenšího zvuku. Raději jsem se nesnažil. Začínal jsem se bát.

„Bohužel chlapče, ty se sám rozhodnout nemůžeš. O tvém osudu jsme se už rozhodli. Jsi pro nás bezcenný. Nepotřebujeme tě, proto tě zlikvidujeme.“
„Pane bože, ne!“ zakřičela Bella.
„Ještě se hni a je po tobě,“ sykl na ni Jasper.

Polilo mě horko. Všechno se vyplnilo. Teď tu s Bellou oba zemřeme. Nevadilo mi, že mám zemřít. S ní to bude ta nekrásnější smrt, která mě mohla potkat. Vadilo mi, že jsem jí nestihl nic říct. Nic o tom, jak mě mrzí moje chování a nic o tom, co k ní cítím. Miloval jsem ji a ona to nevěděla.

„Přidám se k vám, ale mám podmínku,“ vydralo se odněkud z jejího hrdla. „Nechte ho žít, dejte mu svobodu a já tu budu už navěky s vámi.“

„Bello, drahoušku, to nejde. Ví o nás díky Lauře příliš mnoho, proto ho nemůžeme jen tak nechat běhat po světě,“ řekl Aro suše, snad jakoby s potěšením.

„Prosím, Aro, budu tu s vámi navždy.“

„Bohužel to nejde.“

„Já, můžu něco říct?“ zeptal jsem se nesměle. Ten strach, který jsem měl, byl více než viditelný. Byl dokonce hmatatelný. Nedokázal jsem ho skrýt.

„Jistě příteli, mluv.“

„Přeměňte mě, prosím.“

„Ty toužíš být jedním z nás? Chlapče, to ale není nic příjemného.“

„Já chci být jedním z vás. Vaše existence mě fascinuje, ale hlavně chci být s Bellou.“

„Tohle nechtěj,“ řekla smutně Bella. „Prosím, tohle ne.“

„Chceš být tedy jedním z nás?“ zeptal se hrubě Aro. Vypadal, jako by ho Bellin smutek potěšil.

„Ano.“

„A jsi pevně rozhodnutý?“

„Jsem, udělejte to hned.“

„Dobrá tedy, kdo má být tím vyvoleným?“

„Bella, prosím.“

„Bello, budeš ochotna přeměnit Edwarda?“

„Jestli je to jediná možnost, jak ho zachránit před smrtí, tak ano.“

„To je, ale společně s jeho záchranou se k nám musíš přidat.“

„Přidáme se oba, jestli je to možné,“ dodal jsem.

Aro jen tiše přikývl a Jasper Bellu pustil. Pomalu se zvedla a pohlédla na mě. Smutně se ke mně blížila a klekla si ke mně.

„Miluju tě,“ zašeptala a lehce přitiskla své rty na ty mé. Zaklonil jsem hlavu a její zuby projely mou krční tepnou jako nabroušené žiletky.
To byl začátek mého nového života. Edward Volturi, to bylo teď moje nové jméno.

... pokračování příště...

Přemýšlím nad tím, že příští kapitola bude poslední. Bude psána z pohledu Belly, takže taková menší změna. Snad se bude líbit. Ale kdyby jste projevili zájem, klidně bych pokračovala a asi bych zůstala u vyprávění z Bellina pohledu.

Autor: MrsCullenova (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sluneční záře - 7. kapitola :