Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 63 - Oči

19.10.2010 (07:30) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2334×

63. Oči

pátek, 9.7., 20:50, park pod Eiffelovou věží

Už se stmívalo, turistů ubývalo a Pařížané spěchali ulicemi domů. Seděli jsme s Jakem na lavičce, cítila jsem se tak strašně spokojená v jeho horké náruči, že bych mohla takhle zůstat navěky.

„Je tu krásně," přivřela jsem oči a stiskla Jacobovu ruku.

„Jo, přesně tady a teď bych tě měl žádat o ruku," slyšela jsem v jeho hlase povzdech.

Prudce jsem otevřela oči a posadila se: „Hloupost!"

„Ne tak prudce, lásko," rozesmál se a pak zvážněl, „je tady krásně, jak si podotkla. Romantika na tebe číhá všude."

Našpulila jsem pusu: „Mně je úplně jedno, kde jsem, důležitý je, že jsem tam s tebou."

Pohladil mě po tváři a usmál se: „Ale uznej, že jsem si to mohl líp naplánovat."

„Nemohl," zakroutila jsem hlavou, „bylo to naprosto dokonalé. Stejně jako ty." Přitiskla jsem svoje rty k těm jeho na potvrzení svých slov.

„Vážně?" vydechl, pořád stále překvapený.

„Byl to nejlepší den mého života," potvrdila jsem, „den, kdy jsi mi slíbil, že už ode mě nikdy neodejdeš."

Konečně pochopil.

Nikdy mi nezáleželo tak moc na ničem a nikom jako na něm. Pochopil, že i kdybych měla poslední vteřinu svého života, strávím ji s ním. Což se za měsíc naplní. A vím, že ta chvíle přijde. Uvidím jeho krásné oči, jak mě sledují s láskou a obrovským smutkem, ale budu si jistá, že i kdyby nikdo z nás nepřežil, tohle bych si pamatovala celou svou upíří existenci. S tím, že nikdy nebude dlouhá a já zničím sama sebe hned jak budu moci, počítám.

Všechny moje sny se nikdy neuskuteční. Nikdy si Jacoba nebudu moci doopravdy vzít, nikdy s ním nebudu žít v La Push a nikdy se nebudu strachovat o naše děti, už nikdy se o něj nebudu bát, aby se vrátil z hlídky v pořádku…

„Nad čím přemýšlíš?" zašeptal. Zakroutila jsem hlavou a rychle zamrkala, abych potlačila slzy, které se mi draly do očí. „Co když se nám to povede? Co když si mě opravdu vezmeš a budeme mít děti? No tak, sluníčko… Jul, neplakej," přitáhl si mě na klín jak malé dítě a šeptal mi do uší spoustu neznámých slov. Nevěděla jsem, co říká, ale bylo mi to jedno. Uklidňovalo mě to. Stará quileutština - napadlo mě najednou.

A napadala mě ještě jedna věc. Jacob pořád přemýšlí… pořád. Nad tím samým jako já.

„Jaku… já… miluju tě," šeptla jsem a snažila se nerozbrečet se tak, jak se mi chtělo. Usedavě, dlouze a nekonečně…

„Jako já miluju tebe," odpověděl mi. Věděla jsem, že se usmívá. „Pojď, pomalu se vrátíme. Čeká nás zítra dlouhá cesta a ty si potřebuješ odpočinout."

Přikývla jsem.

sobota 10. 7., letiště Roissy - Charles de Gaulle, odbavovací hala, let směr Berlín, 22:15

„Jaku, proč musíme letět do Berlína?" mračila jsem se, i když jsem byla nadšená, protože projít si další hlavní město v Evropě byl pro mě úžasný zážitek. A od Georgese jsem slyšela, že i Berlín je fantastický.

„Musíme se přesouvat," pokrčil rameny, „nemůžeme zůstat na jednom místě. Je to moc nebezpečné."

„To jsem rovnou mohla zůstat v La Push," zabručela jsem potichu.

Ale on to slyšel: „Ne, nemohla. Až se dostaneme do Říma, tak pochopíš."

Na sucho jsem polkla. „Do Říma?"

„No ano," zašklebil se.

„Kdy budeme ve Volteře?" propíchla jsem ho nervózně očima.

„Asi tak v půlce srpna, proč?" pravil bezstarostně.

„Jaku? To nemyslíš vážně? Nemůžeme bydlet ve Volteře! Budou to vědět hned, jakmile překročím hranici města!" rozkřičela jsem se šeptem.

„Ale já budu s tebou," ujišťoval mě.

„No a co, tím hůř," zasyčela jsem na něj a snad poprvé v životě se na něj rozzlobila. Nenáviděla jsem jeho odhodlaní a samolibost, která z něj přímo čišela. Nechápal, že bude první, koho proti mně použijí? Copak to nikomu nedošlo?!

Otočila jsem se k němu zády a urazila se. Nic lepšího mě nenapadlo, ale věděla jsem, že Jakeovi bude vadit, že trucuju.

Prokoukla jsem ho.

Neuběhlo ani pět minut a už jsem cítila jeho horkou dlaň na svých zádech. Naskočila mi husí kůže, ale dál jsem ho ignorovala.

„Lásko, nezlob se na mě," šeptal, „já to tak nemyslel."

„Že ne?" nadhodila jsem.

„Pochop, že tomu musíme jednou udělat přítrž. A třeba právě proto si nás nevšimnou. Budou tě hledat venku," osvětloval mi svůj plán. Ne tak docela svůj, ale určitě celé smečky a Belly. Možná i mého bratra. Výborně. Ještě líp.

„Jistě," procedila jsem naštvaně mezi zuby.

„Prosím, nezlob se na mě," jeho hlas se zachvěl. Cítila jsem paniku, neštěstí z toho, že jsem rozzlobená. Pouto mezi námi fungovalo dokonale a já se rozhodla, že toho využiju a dotáhnu to až do konce.

„Samozřejmě," odsekla jsem, „pod svícnem bývá největší tma? Kdo mi tohle kdysi říkal? A nenapadlo někoho, že právě proto se pod svícen díváme jako první?"

„Jul," vydechl zničeně. Otočila jsem se k němu. Už už jsem se nadechovala k další peprné poznámce, když Jacob pootevřel pusu: „Tvoje oči."

„Co je s nimi? Chceš mi snad říct, že září? Že se rozsvěcují? Jako každá část mého těla? Ještě minutu a budou z nich šlehat blesky!"

Chápala jsem, proč reaguju tak podrážděně. Bylo to tím, jak chce Jacob zahodit svůj život ve prospěch mého. A to mi vadilo. Neskutečně mi to vadilo. Jestli tady byl někdo, kdo měl žít, byl to on.

Vykulil oči. „Jak to víš?!"

„Co jak vím?" řekla jsem najednou úplně uklidněná.

„Světélkují. Tvoje oči… Uklidni se, miláčku, a určitě to bude v pořádku," natáhl ke mně ruku.

Vložila jsem mu svoji dlaň do té jeho. „Opravdu?" pípla jsem.

„Na co se teď ptáš?" zasmál se.

„Jestli se to všechno zlepší…" odtušila jsem.

„Samozřejmě, že ano. Dokud budeme spolu, bude všechno v pořádku," ujistil mě svým uklidňujícím hlasem, „tebe nezajímají tvoje oči?"

„Ne," zakroutila jsem rázně hlavou, „nezajímá mě nic, co by Arovi pomohlo. Ani moje oči. Ať z nich klidně srší plameny, je mi to fuk."

„Neměla jsi k tomu zrovna daleko," usmál se.

Nekomentovala jsem to. I kdybych celá hořela, bylo by mi to jedno. Všechno se změnilo a já ani nechtěla vědět, co se se mnou děje.

Kapitola 62 * Kapitola 64

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 63 - Oči: