Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 60 - Tak jak má být

14.10.2010 (09:30) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2513×

60. Tak jak má být

Nemohla jsem uvěřit, že dokážu být ještě šťastnější. Ležela jsem příjemně unavená v posteli s Jacobovou rukou kolem pasu, cítila jsem, jak pravidelně oddechuje a slyšela jsem pravidelný tlukot jeho srdce. Spánek nepřicházel…

Za prvé to bylo hlavně proto, že jsem byla ještě moc rozrušená z našeho milování, z toho, že Jacob vedle mě spí jen tak… A za druhé jsem byla přespříliš šťastná a nechtěla jsem se toho pocitu vzdát tím, že zavřu oči a prospím celou noc.

Nakonec mě ale únava přemohla a já se propadla do klidného spánku beze snů…

***

Dvě karmínové, nedůvěřivé oči zkoumaly malý domek, který se utápěl ve tmě. Mramorová kůže se matně zatřpytila, když měsíc vyšel zpoza mraků. Upír se neslyšně přemístil na strom pod jejím oknem. Do nosu ho udeřil silný zápach. Zhnuseně odvrátil hlavu. V tu chvíli ale fouknul vítr z jiné strany a do cesty mu přivál vůni tak lahodnou, že to mohlo být jedině její srdce. Pamatoval si každou minutu, co ji viděl, každé gesto, každý náznak emocí v jejím obličeji. Nepotřeboval číst myšlenky jako jeho pán, stačilo mu dívat se na ni.

Dovolil si krátký pohled do jejího pokoje. Z hrdla se mu ozvalo nesouhlasné zavrčení. Nelíbilo se mu, co viděl. Ležela k tomu vlkodlakovi tak těsně přitisknutá s hlavou na jeho hrudi, halabala zabalená do přikrývky, aby nenastydla a upírovi došlo, že její láska, její tělo patří jen tomu lidskému stvoření. Co lidskému? Nebyl o nic méně lidský než on sám - jediné, co měl, bylo tlukoucí srdce a krev v žilách. Jinak to byla stejná stvůra jako on sám - upír.

Najednou přestal dýchat, protože se pohnula. Zavrtěla se a něco nesouhlasně zamručela, nahmatala vlkodlakovu ruku a propletla si s ním prsty. Spatřil, že ten kluk ztěžka otevřel víčka, políbil ji do vlasů a zase oba usnuli.

Upír seskočil ze stromu a vydal se na zpáteční cestu. Nebylo bezpečné se tu zdržovat.

Ač chtěl nebo nechtěl, nemohl na ni zapomenout - jen doufal, že jeho pán dodrží slib a ona pak bude jeho…

Když procházel ztemnělými uličkami Volterry, měl už opravdovou žízeň. Skoro černé oči se zabodávaly do každého člověka, kterého potkal. Ale věděl, že nejdřív musí doručit zprávu, až pak bude moci svou žízeň uhasit.

„Felixi, konečně jsi zpátky," slyšel Arův zvučný hlas, když vstoupil do kruhovité místnosti.

„Ano, pane," přikývl Felix a rychle kráčel směrem k Arovi. Beze slova natáhl ruku před sebe, aby se s ním mohl podělit o myšlenky. Neunikl mu Janein pohrdavý pohled. Nechápala, jaké to je, a nemohla pochopit, co to je - zamilovat se do člověka.

„Výborně," usmál se Aro nadšeně.

„Co se stalo?" zeptal se Marcus otráveně.

„Náš milý přítel Jacob se vrátil. Všechno je tak, jak má být," spokojeně si zamnul ruce Aro a pak se podíval tvrdým pohledem na Caia, „kdyby někdo neposílal vlastní výpravy, bylo by to všechno o to snazší."

Caius se zamračil a dál to nekomentoval.

„Felixi, jdi si odpočinout, máš za sebou jistě velmi namáhavou cestu," vlídně mu Aro pokynul.

„To jistě," odfrkla si Jane, „celou cestu myslel na to, jaké by to bylo, kdyby ta ubohá holka žila s ním."

Felix zavrčel, ale otočil se a spěšným krokem odcházel. Nelíbilo se mu, že si z něj Jane utahovala. Rozhodně nebyl slabý jen proto, že se zamiloval do lidské ženy. Rozhodně ne.

***

Připadalo mi, že následující dny ubíhaly strašně rychle. Trávila jsem skoro všechen svůj volný čas jen s Jacobem a naprosto mi to stačilo. I když mě sem tam zamrzelo, že se ukázala jen Bella - i přesto jsem chápala, co všechno je v sázce, kdyby se něco dozvěděli další. Nejvíc Edward. Jeho schopnost číst myšlenky se nám nehodila - stejně jako Arova. Překvapilo mě, že když Carlisle přišel za mojí mámou s výmyslem studijního pobytu v Evropě, nepřišlo jí na tom nic zvláštního a okamžitě souhlasila. Když jsem se jí snažila vysvětlit, že chci přes prázdniny zůstat v La Push s Jakem, rázně zakroutila hlavou a připomněla mi, že on se na mě neohlížel, když odjel studovat do Anglie. Kupodivu byla ale velmi ráda, že se Jacob vrátil a ona mě viděla tak neskutečně šťastnou. Ve škole jsem se setkala s nepochopením. Meg zuřila, nelíbilo se jí, že se ke mně Jacob vrátil – Seth měl pravdu.

A co hůř pro ni, byli jsme zamilovaní víc než předtím a také jsme to víc dávali najevo. Ben, šéfredaktor novin, kde jsem pracovala - právem používám pracovala, teď už to nedělám, protože nebyl čas a mně připadalo, že chci stihnout mnohem víc důležitější věci - se urazil. Zřejmě si opravdu myslel, že o to rande s ním stojím. No a samozřejmě tu byla Eli - pořád ta nejlepší kamarádka, kterou jsem si mohla přát. Potom, co se Jake vrátil, jsem zjistila, že ví mnohem víc, než jsem si myslela. Seth ji opravdu seznámil se všemi okolnostmi a mě jen udivovalo, že ona uvěřila a nikomu nic neřekla. Věděla o vlkodlacích, věděla o upírech, věděla o mně. Nechápala jsem - ale všechno se tím opravdu vyřešilo.

Snažila jsem se pustit ty prázdniny z hlavy. Ale poslední školní den se mi zase všechno vybavilo a já nechtěla odjet. Přišlo mi to úplně zbytečné.

středa 30. 6., 11:05

„Hodně štěstí a nezapomeň mi napsat," objímala mě Eli.

„Dík, třeba se uvidíme po prázdninách," pokrčila jsem smutně rameny.

„Uvidíme," ujistila mě s úsměvem, „i kdyby jsi měla celou Itálii vypálit do základů."

„Jasně," zašklebila jsem se.

„Hej, vlku," plácla Jacoba do ramene, „a ty mi na ni dej pozor, jinak si vás tam přijdu srovnat. A to teprve uvidíte ten tanec."

„Jen se neboj," ušklíbl se Jacob.

Elis nám ještě zamávala a pak zmizela mezi loučícími se lidmi. Jacob mě popadl za ruku a vedl k Rabbitu. Za pár minut jsme byli doma.

„Chceš pomoct zabalit?" usmál se.

Zamračila jsem se na něj: „Ty sis to nerozmyslel?"

„Ne, jedeš pryč a hotovo," řekl. Na konci se mu hlas lehce zachvěl.

„Vadí ti to," odhalila jsem ho.

„Jo," povzdechl si, „neskutečně mi to vadí. Nemůžu bez tebe přežít ani den. Nevím, jak to zvládnu."

„Tak pojeď se mnou," vzala jsem ho za ruku.

„Víš, že nemůžu," zakroutil hlavou.

„Já vím," přikývla jsem, „zůstaneš dneska večer u mě?"

Zakroutil hlavou a mně se smutně svěsily koutky úst. „Dneska spíš u mě. Už je všechno domluveno. Abys mohla zítra brzy ráno odletět."

„Alespoň že tak," zašeptala jsem a usmála se.

„Tak pojď, jdeme si zabalit," odemknul dveře od domu.

„Myslíš, že by ses vešel do kufru?" podívala jsem se na něj v naději, že ho přemluvím.

Zavřel za námi dveře, nejspíš si rozmýšlel odpověď, a pak mě na ty dveře přitlačil. Díval se mi do očí, na rtech mu pohrával pobavený úsměv. Mně se samovolně zrychlil dech.

„Mohl bych to zkusit," souhlasil po chvilce a přisál se na moje rty. Chvíli si s nimi jen tak hrál, dokud neusoudil, že dostatečně odvedl pozornost od všech ostatních věcí v mém životě - od odjezdu, od balení kufrů, od školy, mých přátel a rodiny - přesně do vteřiny, kdy věděl, že nebudu myslet na nic jiného než jen na něj.

„To je tak nespravedlivé," zasténala jsem nesouhlasně, a když se mezi námi udělala malá mezera, sesunula jsem se na zem, protože se mi podlomila kolena.

„Co?" zazubil se a vytáhl mě zpátky na nohy.

„Jak to dokážeš, že během vteřiny mám v hlavě vzduchoprázdno?" zamračila jsem se. „Připadá mi, že já s tebou nic takového nedělám."

„Omyl," lehce se zasmál. „Mně stačí, už jen když se usměješ. A nejhorší to je, když jsou okolo ostatní. Nemůžu se na tebe prostě přede všemi vrhnout," zazubil se.

„Ale teď tady nikdo není," pohodila jsem hlavou a položila mu ruce na hrudník.

„A to znamená?" nadzvedl obočí a tázavě se na mě zadíval.

„To znamená, že…" nadechla jsem se. Aniž bych to dopověděla, tak jsem cítila, jak se i Jakeův tlukot srdce zrychlil.

„Mám dojem, že balení odkládáme," usmál se.

„To není jen dojem," opravila jsem ho a stoupla si na špičky, abych ho mohla políbit.

Kapitola 59 * Kapitola 61

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 60 - Tak jak má být: