Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 57 - Navždycky

08.10.2010 (17:30) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2288×

57. Navždycky

Bouchla jsem ho lehce do ramene: „Přestaň si ze mě dělat legraci."

„To bych si nikdy nedovolil," ujistil mě.

„Měla jsi narozeniny," řekl zničehonic.

„To je fuk, nerada na ně vzpomínám," zamračila jsem se.

„Jsi si jistá?" usmál se.

„Naprosto," přikývla jsem. Pustil moje ruce a kleknul si na zem, na jedno koleno. „Jaku, no tak neblázni, vstaň," mumlala jsem.

„Ale já ti nedal svůj dárek," ušklíbl se.

„Dal, vrátil ses a to stačí," přesvědčovala jsem ho.

„Nedal," trval si na svém.

„Ale dal. No tak, vstaň," snažila jsem se ho donutit, aby přestal takhle bláznit. Co ho to zase napadlo?

„Necháš mě konečně mluvit?" přerušil mě pobaveně.

„Dobře," povzdechla jsem si.

„Miluju tě," usmál se. Chtěla jsem mu odpovědět, ale on zakroutil hlavou a pokračoval. „A vím, že ty miluješ mě. Chci, abys věděla, že s tebou chci být navždycky. Vezmeš si mě?" Zatočila se mi hlava. Tohle by mě nenapadlo ani ve snu. A přitom mi to mohlo dojít hned, jak si kleknul.

„A-a-ano," vykoktala jsem překvapeně. Sledovala jsem, jak sáhnul do zadní kapsy u kalhot a vytáhl prstýnek.

„Takže to už můžeš nosit tohle," navlékl mi ho na levý prsteníček. Víc pozornosti jsem tomu kroužku nevěnovala. Dívala jsem se pořád na Jacoba a nebyla schopná slova. Jeho upřímné oči se na mě smály. Pohladila jsem ho po tváři. „Nemusíš plakat," zašeptal.

„Vstaň už," přešla jsem jeho poznámku a uvědomila si, že vážně pláču. A asi jako tisíckrát v posledních několika hodinách jsem se mu vrhla kolem krku. „Miluju tě," zašeptala jsem.

„Já vím," usmál se vědoucně a políbil mě.

„Kolik je hodin?" vzpomněla jsem si najednou.

„Nevím," pokrčil rameny.

„Myslím, že do školy dneska asi nepůjdu," zamumlala jsem a stoupla si na špičky.

„To asi ne," připustil, „nevadí ti to, že ne?"

„Hloupost. Nehnu se od tebe už ani na krok," ujistila jsem ho.

12:20, La Push, pláž

Jacob mě majetnicky držel za ruku a já měla pocit, že se ho už v životě nechci pustit. Zadní pláž v La Push byla skoro prázdná. Až na nás, Quila a Claire.

„Tak co, hrdličky?" křičel z druhého konce pláže Quil. Měl v ruce lopatičku a malá Claire seděla vedle něj s bábovičkou v ruce. Došli jsme k nim.

„Ahoj," pozdravila jsem.

„Stlejdó, této," Claire mrštila bábovičkou do země a prstem na nás ukázala. Quil mě popadl za levou ruku a přiblížil si ji k očím.

„No konečně, Jaku! Gratuluju," usmál se na mě.

„Díky," oplatila jsem mu úsměv.

„Mně neděkuj, tak kdy bude svatba?" podíval se na nás.

„Svaba?" ozvala se malá Claire. Quil se pro ni sehnul a vzal si ji do náruče.

„Svatba, miláčku," zopakoval jí to slovo správně.

„Quile, tady nešlo o to, že se budeme hned brát," zasmál se Jacob, „stejně musíme ještě pár let počkat, do konce školy. Ale to nevadí."

„Ale já mám čas do srpna," hlesla jsem potichu.

„Do srpna?" otočil mě Jacob prudce k sobě.

„Oni ti to neřekli?" šeptla jsem. Jake se zamračil.

„Ne, ale hodlám to řešit. Teď hned," zase mě chytil za ruku a rychle si to rázoval přes pláž zpátky.

„Jaku, počkej. Poslouchej mě, zastav se. No tak," škubala jsem rukou, jak nejvíc jsem dokázala. Mohlo mi být jasné, že on to skoro neucítí.

„Tak co?" zastavil se. Byl rozzlobený, hodně rozzlobený.

„Nemůžeš nic říct. Nikomu. Edward by se to dozvěděl a od Edwarda se to dozví Aro. Neprojde nám to," zadýchávala jsem se.

„Máš pravdu," uznal po chvilce.

„Můžeš to naplánovat, ale jen s Bellou. A pak už Edwarda nesmíš vidět a já nemůžu nic vědět, chápeš?" ještě pořád jsem popadala dech. Pohladila jsem ho po paži. Začal se uklidňovat.

Konečně, pomyslela jsem si.

„Vadilo by ti, kdybych tě na chvilku nechal u Setha? Stejně se už nemůže dočkat," zašklebil se.

„Čeho?" vykulila jsem oči a byla nadšená, že strávím čas se svým nejlepším přítelem. Musela jsem mu poděkovat za to, co pro mě dělal.

„Až tě bude moct vyhodit do vzduchu, pak s tebou na zádech oběhnout La Push a umačkat tě skoro k smrti," zakřenil se, „to víš, jsi skoro moje, tak možná proto. Má stejnou radost jako ty. Akorát už to ví od včerejšího rána."

„Jsem celá tvoje," zamračila jsem se, „už dlouho."

„Jasně, jasně," zasmál se, „ale teď je to oficiální, víš?"

„Dobře, sice se mi nelíbí, že se mnou nebudeš, ale se Sethem to zvládnu," dodala jsem.

„Tak jo, nebudu pryč dlouho," pohladil mě po tváři. Z pláže jsme šli rovnou ke Clearwaterovým. Seth už na nás čekal. Na tváři měl nadšený úsměv a pak mě bez jakéhokoliv slova popadl do náruče.

„Nemůžu… dýchat…" sípala jsem.

„Promiň," pustil mě a zašklebil se. „Že ti to ale trvalo, Jaku," zavrčel na Jacoba, ale bylo vidět, že to nemyslí vůbec nepřátelsky.

„Vždycky jsem si dával na čas," bouchnul ho Jake do ramene, „tak já běžím. Doufám, že je Lea venku."

„Je, čeká na tebe. Podej si je i za mě, jo?" zamračil se Seth.

„To se neboj, takovou smršť nadávek za ty svoje tisíciletí ještě neslyšeli," ušklíbl se Jake.

„Vrať se brzy," šeptla jsem.

„Neboj, nenechám tě dlouho samotnou." Jeho výraz zněžněl a usmál se.

„A já jsem vzduch nebo co?" protočil pobaveně Seth oči.

„Ne," odtušila jsem. A naposled se na Jacoba podívala. Lehce přikývl, pochopil. Bolelo mě dívat se na to, jak ode mě odchází. Byť jen na pár minut.

„Tak co budem dělat? Hádám, že teď tu bude trochu nuda," zeptal se Seth a zazubil se.

„To by bylo fajn," oddechla jsem si.

„Věřím, že Jakeův návrat zlomí spoustu srdcí," zasmál se.

„Cože?" vykulila jsem oči.

„Mám je všechny vyjmenovat? Ben, třeba, nebo jak se ten kluk od tebe ze školy jmenuje… No a v neposlední řadě taky ta holka od tebe ze třídy, ne? Pochybuju, že z toho, jak jsi byla sama, neměla škodolibou radost," ušklíbl se.

Naznačila jsem pohlavek: „Přestaň vtipkovat. To není vůbec vtipný."

„Možná ne vtipný," pokrčil rameny, „ale pravdivý."

„Sethe, víš, že je to hloupost, pojďme radši řešit něco jiného, ano?“ navrhla jsem. Megan nebo Benem jsem se teď vůbec nechtěla zabývat.

Jake byl zpátky. A nic nebylo důležitější. A nikdy nebude.

Kapitola 56 * Kapitola 58

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 57 - Navždycky: