Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 54 - Sladké snění

02.10.2010 (11:00) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2612×

54. Sladké snění

úterý 1.6., přestávka na oběd, jídelna, 13:20

„Připadám si jako největší trdlo a myslím, že mi začíná pořádně hrabat," povzdechla jsem si.

„Proč proboha?" divila se Eli.

„Dneska v noci se mi zdály dva sny. Jeden o tom, jak Jake odešel a druhej o tom, jak se vrátil," pokrčila jsem rameny.

„Seth ti měl dát facku," zasmála se.

„Já vím, třeba by mě to probralo," souhlasila jsem. Asi by mi uletěla hlava, kdyby mě Seth praštil.

„Taky jsem se dozvěděla, že jsi včera večer jela domů s Benem," drkla do mě.

„Jo," zakoulela jsem očima, „pozval mě na rande."

„A?" vyzvídala.

„Nerandím," řekla jsem napůl pusy.

„Já vím," usmála se chápavě.

„Já už na to fakt nemám," prohlásila jsem zničeně.

„Ale no tak, všechno bude v pohodě," ujistila mě, „pokud stihneme tuhle hodinu." Zvedla se.

„Co? Už?" vykulila jsem oči a popadla skoro plný tác s jídlem, abych ho odnesla.

„Zase jsi nic nesnědla," pokárala mě Eli.

„Promiň," zašeptala jsem provinila.

„On si tě Jake už dá do pořádku," mumlala si pro sebe.

Co s tím pořád všichni mají? Nemuseli by jeho jméno zmiňovat přede mnou. Vážně ne…

…

Měli jsme pak půl hodinu volna, Elis šla za Davem, a tak jsem si sedla na schody a dívala se do drobného mrholení.

Zasnila jsem se…

Jaké by to všechno bylo, kdyby neexistovaly ty věci, co ubližovaly?

Volturiovi, moje podivínská schopnost a Jacobův odchod. Všechno by bylo takové jaké normálně má být. V těch představách mi mohlo být tak o patnáct let víc. Možná že ne o tolik, ale byla jsem rozhodně starší. A šťastnější.

Představovala jsem si sama sebe. A Jakea.

Byli jsme spolu, byli jsme šťastní.

Asi jsem byla v těhle věcech trošku zvláštní – ale přála jsem si rodinu. Svoji vlastní. Chtěla jsem všechno, co bych mohla s Jakem mít.

Děti. Domov. Manželství. Lásku.

A hlavně jeho.

O nic jiného jsem nestála. Chtěla jsem si vysnít svůj život a chtěla jsem ho prožít.

S Jakem.

„Jul!" uslyšela jsem svoje jméno a rychle se zvedla. Cítila jsem se přistižená. Ale nebyl to nikdo, koho bych čekala. Ze školních pozemků ke mně běžel Collin.

„Ahoj, Colline," usmála jsem se na něj a zase si sedla zpátky.

Svalil se vedle mě. „Teda ty vypadáš ještě snad vyzáblejší, než když jsem tě viděl posledně," prohlídnul si mě kriticky.

„Díky za kompliment," zašklebila jsem se, „jinak, co tady děláš?"

„Ale dneska tě hlídám," mávnul rukou, „a už mě nebavilo běhat, a když jsem viděl, že tady tak sedíš, přišel jsem si popovídat."

„Myslela jsem, že mi neseš nějakou důležitou zprávu," přiznala jsem se.

„To by přece ta zpráva přišla sama, nemyslíš?" usmál se.

„Kéž by," povzdechla jsem si. Už jsme nemluvili o zprávě…

„Hele, mrtvolko," ušklíbl se Collin, „mám pro tebe překvápko."

„Vážně?" zvedla jsem oči

„Jo," přikývl.

„Tak mě nenapínej," žadonila jsem.

„Dneska," řekl prostě.

„Cože?!" nechápala jsem.

„Neřeš to, ano? Pak pochopíš," ujistil mě.

„Fajn," zamumlala jsem.

„Hele, já půjdu - budou se po tobě shánět," pobídl mě a já se zvedla.

„Zatím ahoj," poplácala jsem ho po rameni a šla zpátky do třídy.

Dneska…

Nechápu.

Šla jsem zpátky do třídy, kde jsem si sedla na svoje místo a čekala, až se Elis vrátí. Otevřela jsem si svoje poznámky.

Ozvalo se zaklepání na lavici.

Zvedla jsem hlavu a dívala se do tváře Megan.

Bože, ještě ona mi tady chyběla.

„Potřebuješ něco, Meg?“ zamumlala jsem.

„Chci se tě zeptat,“ sedla si na Elino místo, „kde je ten indián?“

„Do toho ti přece nic není,“ odsekla jsem.

„Možná, že není,“ pokrčila rameny, „ale jen mě to zajímalo.“

„Copak? Chtělas převzít štafetu?“ unaveně jsem se zašklebila.

„Je mi to celkem jedno, nejsi s ním ty a to mi stačí.“

Zalapala jsem po dechu.

V tu chvíli přišla Elis a hlasitě si odkašlala. „Meg, Jake je na vysoké škole v Anglii. S July jsou pořád spolu, takže nechápu,“ zamračila se na ni, „co tady ještě děláš.“

„To jsem nevěděla,“ vstala Megan a odešla.

„Díky, Eli,“ vděčně jsem se podívala na svoji nejlepší kamarádku.

„Nemáš za co,“ posadila se a konejšivě mi položila ruku kolem ramen, „vždyť je to pravda, pro ty ostatní. Jake je vážně v Anglii.“

Překvapeně jsem zamrkala: „Nevíš toho nějak moc?“

Zasmála se: „To už je na mně, co vím a co ne.“

„Dobře,necháme toho,“ vydolovala jsem na své tváři úsměv, „už je po matice a teď nás čeká angličtina. Neexistuje nic lepšího.“

„Myslím, že tohle by slečnu Martinezovou potěšilo,“ zašklebila se Elis a připravila si svoje poznámky.

Už brzy.... a možná ještě dřív než brzy =)

Kapitola 53 * Kapitola 55

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 54 - Sladké snění: