Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 26 - Kámen ze srdce

28.08.2010 (08:15) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3159×

26. Kámen ze srdce

July

Stála jsem před dveřmi. Zaklepala jsem a otevřel mi Seth.

„Ahoj," vykouzlil na tváři úsměv.

„Ahoj," váhavě jsem mu ho oplatila.

„Je ti líp?" zeptal se a jeho horká dlaň mě pohladila po rameni.

„To se ještě uvidí," povzdechla jsem si, „máš doma ségru?"

„Jasně, Leah je u sebe v pokoji, pojď," popadl mě za ruku a táhnul domem.

„Dobrý den, Sue, ahoj, Charlie," pozdravila jsem je, když jsme procházeli kolem kuchyně.

„Ahoj," ozvalo se dvojhlasně.

„Hodně štěstí, pak se stav, potřebuju si s tebou promluvit," pousmál se a nechal mě stát přede dveřmi samotnou.

Z pokoje se ozývala tichá hudba. Zaklepala jsem a na Leino vyzvání vešla. Ležela na posteli, v rukou měla knížku, a když mě uviděla, usmála se.

„Děkuju za košili," řekla jsem tiše a položila ji na postel vedle ní.

„Nemáš zač," odložila knížku a sedla si. Pobídla mě, abych se taky posadila. Váhavě jsem to udělala.

„Víš, Leo, chci se ti omluvit," začala jsem, ale ona mě přerušila.

„Já se ti musím omluvit, nevěděla jsem, že jsi došla k tak mylnému závěru. Kdyby na to Jacob včera nepřišel, asi bych to nikdy nedala dohromady. Já a Jake, to nikdy nebylo a nikdy nebude. Vážně mezi námi nic není, alespoň ne to, co si myslíš," usmívala se.

Chvíli mi trvalo, než mi došel význam těch slov…

„Já si to vymyslela? Pane Bože," roztřásly se mi ruce. Takže nic z toho se nestalo. Absolutně nic. Kromě toho, že jsem se snažila Jacoba ignorovat a tím mu musela ublížit. „Já jsem tak hloupá!“ šeptla jsem dotčeně.

„Jul, nemůžeme za to, že máš moc bujnou fantazii," zasmála se Leah.

„A ty se divíš? Na tomhle místě?" zamumlala jsem.

„Ani ne," pokývala hlavou.

„Promiň mi to, jak jsem se tenhle týden chovala," zašeptala jsem.

„V pořádku," usmála se.

„Doufám, že se brzy stavíš. Máma musí vidět, že je zase všechno v pořádku," zašklebila jsem se.

„Jasně, jak nejdřív to půjde," přisvědčila a vyprovodila mě ke dveřím. Ještě mi ukázala ty Sethovy a já na ně zaklepala.

„Pojď dál," ozval se jeho veselý hlas.

Válel se na zemi a koukal na dveře, když jsem se v nich objevila. Na tváři se mu opět rozsvítil úsměv.

„Chci se ti omluvit, měla jsem ti to říct," řekla jsem.

„Já bych ti to vymluvil," zazubil se. Sedla jsem si vedle něj. „Už se těším na zítřek," dodal.

„Proč?" zeptala jsem se ho překvapeně.

„Zítra už budeme opravdu nejlepší kamarádi," odpověděl.

„Ale pro mě už jím jsi," zamračila jsem se na znamení nesouhlasu.

„Jasně, vždyť já už tě taky považuju za nejlepší kamarádku," ujistil mě, „ale zítra mezi náma nebude už ani jedno tajemství."

„Víš, ale já ti ještě neřekla, že Jacoba…" namítla jsem.

„Ale to už vím, že ho miluješ," přerušil mě úplně v klidu a moje tváře zabarvila červená. „Nemusíš se stydět, na tom není nic špatného," ujišťoval mě.

„Jak myslíš," odpověděla jsem.

„No, chtěl jsem ti něco navrhnout, ale když teď nejspíš budeš mít málo času," pokrčil najednou rameny.

„Jak to? V první řadě bych měla jet za Jakem a omluvit se mu, protože jsem ho celý týden ignorovala a vůbec…" povzdychla jsem si.

„Teď není doma," ozřejmil mi.

„Ale co budu dělat?" vyděsila jsem se.

„Přijedeš zítra," odpověděl.

„A kde je? Musím ho vidět!" vstala jsem.

„Je venku, vystřídal nás, abychom mohli mít volnou sobotu," usmál se Seth a stáhnul mě zase dolů.

„Venku?" vykulila jsem oči.

„Všechno pochopíš, July, zítra už pochopíš," řekl.

„Uvidíme," sklopila jsem oči, „jinak, co jsi to chtěl navrhnout?"

„Že bychom se mohli třeba společně učit, trochu zaostávám a nestíhám," zašklebil se. „Vlastně jde o něco jiného, víš? Někdo na tebe musí dávat pozor, když Jake nebude zrovna k dispozici. Nechceme tě nechávat samotnou.“

„Aha. No… co třeba každou středu? Přijedeš k nám, nebo já k tobě?"

„Ani jsem nemyslel, že budeš souhlasit," zasmál se, „ale klidně přijedu."

„Budu ráda, vážně," ujistila jsem ho. Určitě bude fajn mít alespoň jedno odpoledne v týdnu se Sethem. Nejdřív začneme s „učením“ u nás… A byla jsem si jistá, že pokud se bude něco dít, budu schovaná tady v La Push a budeme mít vysvětlení pro moji mámu.

Vstal a pomohl mi zvednout se. Prošli jsme domem a já se s každým rozloučila. Musela jsem si zapamatovat, že Sue pozdravuje mámu a jinak jsem se mohla zas celé odpoledne trápit tím, že jsem Jakeovi ublížila. Seth mě doprovodil k autu.

„Uvidíme se zítra," usmál se.

„Jasně," přikývla jsem a na tváři se mi objevil úsměv. Konečně jsem se zase mohla smát. I když moje srdce pořád divně bolelo. Pálilo. Nebylo to úplné štěstí.

Za necelou půl hodinu jsem byla doma. Můj pohled najednou padl ke stromu před mým oknem. Povzdechla jsem si. Jacob už po něm nelezl přes týden. Protože jsem mu ublížila. A můžu za to jen já.

Chovala jsem se opravdu hloupě. Kdybych to jen tušila… že všechno, co jsem viděla, bylo jen v mé fantazii. Naskočila bych k Jakeovi do toho auta hned první den. A místo toho jsem ho celý týden ignorovala a po večerech brečela do polštáře. A ty sny… za ty bych se měla taky stydět. I když vlastně teď ne. Když už vím pravdu.

Otevřela jsem dveře. Máma něco kuchtila. Otočila se na mě, a když viděla můj nepatrný úsměv, rozzářila se.

„Ahoj, jak se máš?" zeptala se opatrně.

„Dobře, díky. Mami, nevadilo by ti, kdyby se tu každou středu Seth učil?" naklonila jsem hlavu na stranu a vlasy mi spadly přes rameno.

„Ne, samozřejmě, že ne, budu jen ráda," přikyvovala rychle máma. Asi abych měla pořád radost a nespadla zase do slz a výčitek.

Uvědomila jsem si, že tenhle týden jsem se chovala strašně sobecky. Máma ze mě musela doslova šílet.

„Tak díky," zazubila jsem se.

„Co budeš dělat?" změřila si mě opatrným pohledem.

„Chceš s něčím pomoct?" podívala jsem se přes ni na kuchyňkou linku.

„Ne, zvládnu to," ujistila mě.

„Tak já půjdu k sobě, asi si zapnu počítač nebo budu poslouchat hudbu, ještě nevím," pokrčila jsem rameny, „když budeš něco potřebovat, zavolej."

„Dobře," přikývla a vyprovodila mě úsměvem až ke schodům.

Zase se cítila šťastná. Asi jsem jí přidělávala víc starostí, než jsem tušila.

Zavřela jsem za sebou dveře a svezla se po nich na zem. Dneska mi ze srdce spadnul obrovský kámen, ale byl tam stejně velký a možná, že i těžší. Na Jacobových pocitech mi hodně záleželo. Ta hodnota by se v těhle chvílích nedala vyčíslit.

Kapitola 25 * Kapitola 27

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 26 - Kámen ze srdce: