Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 20 - Eleazarův pohled

23.08.2010 (08:15) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2781×

20. Eleazarův pohled

July

neděle, 6.9., 9:50

Chrstla jsem si do obličeje asi po desáté pořádnou dávku ledové vody. Nepomáhalo to. Moje chápání bylo na bodu mrazu. Dneska v noci mi nepřipadalo zvláštní, že je se mnou Jacob. A až teď jsem si uvědomila…

Co dělal u mě v jednu hodinu?

Jenže mně to zvláštní nepřišlo. Byla jsem ráda, že tam byl. Po tom strašném snu… Brr…

Máma před pár minutami odjela do lékárny na směnu a já měla tak skoro celý den volno, až do čtyř odpoledne. Možná bych si mohla udělat ty úkoly, které mi včera nestály ani za pohled, protože jsem usnula už v šest.

Vytáhla jsem si rozvrh. Pondělí jsem nesnášela. Už jsem chápala, proč mám každý den po obědě rozvrh úplně stejný. Byly to předměty, které jsem chtěla dělat dobrovolně. Ale problém byl, že jsem si je nevybírala. Takže v pondělí, středu a pátek to byly dvě hodiny angličtiny navíc a hodina matematiky. V úterý a čtvrtek mi místo matiky dali akorát biologii. Nikdy jsem nechápala, jak pan profesor Banner může učit matiku a biologii. Ale bylo mi to fuk, očividně mě rád neměl. Ale já jeho taky ne. Matika byla předmět se kterým jsem bojovala snad od první třídy.

A ještě ta esej na angličtinu. Měli jsme si vybrat mezi dvěmi tématy, prý na prozkoušení toho, jak jsme se přes prázdniny připravovali. Slečna Martinezová si byla určitě jistá, že jsme toho přes prázdniny dělali hodně. Já ano, stěhovala jsem se, odkrývala tajemství upířího světa. Kdo by četl Shakespeara?

Měla jsem jediné štěstí, že jsem si schovala esej z minulého roku na téma Shakespeare a jeho tragédie. Hamletovo být či nebýt, nebo Juliina oddanost k Romeovi, aby už víc nebyla Kapuletová, to všechno jsem měla obsažené a neviděla důvod, proč to přepracovávat. Jen přepsat.

12:30

Pro dnešek všechno hotovo. Tak to by bylo. Hlad ještě nemám, takže oběd se automaticky posouvá. Nevěděla jsem, kdy přesně budu muset ke Cullenovým. Kdybych zavolala Sethovi, dojel by pro mě?

Celou dobu, co jsem dělala úkoly, mi v hlavě běhalo jediné. Co tady v noci dělal Jacob? Ne, že by mi to vadilo, jak už jsem říkala, byla jsem ráda. Ale normální člověk přece v jednu ráno leží ve vlastní posteli a nehlídá svoji kamarádku. Nemám pravdu?

I když je kousek od ní celá rodina krvelačných upírů.

Musela jsem uznat jediné. Jacob se zřejmě cítil povinen ochraňovat mě a vůbec celkově mi nedat moc prostoru, abych byla se svojí rodinou sama. Nebyla jsem nijak zvlášť dobrá v odhadování věcí a lidí. To zvládal můj brácha, byl vždycky pohotovější než já. Jenže všechno se změnilo před týdnem. Já se cítím od té doby zmatenější a nechápavější než za celý můj dosavadní život v Atlantě.

Zmatenější ve svých citech...

Někdo mi poklepal na rameno. Otočila jsem se a za mnou se usmívala Bella. Edward seděl na okenním parapetu, na tváři výraz hlubokého přemýšlení.

„Jsi připravená se představit dalším?" usmívala se.

„No… koukám, že je to nevyhnutelné," zašklebila jsem se.

„Jacob a Seth tam na tebe čekají," řekl tiše Edward, „Jacobovi to připadalo vhodné."

„Aha," pokrčila jsem rameny. A i přesto, že jsem se snažila tvářit lhostejně, mě zalila obrovská radost, že tam bude.

…

Vešla jsem do domu. S Edwardem po jedné a s Bellou po druhé straně. Jacob seděl v křesle, nohy natažené do prostoru a já přemýšlela, jestli ještě nevyrostl… Seth byl o něco společenštější. Vypadalo to, že Cullenovi moc dobře zná. Seděl mezi Rose a Carlislem a něčemu se zrovna smáli. Nikde jsem neviděla Alici, Jaspera a Emmetta.

„Jsou na lovu," řekl Edward potichu. Jen jsem přikývla.

„July," rozzářil se Sethův obličej, když mě uviděl. Taky jsem měla radost, že ho vidím.

Jacob se otočil. Vypadal unaveně, jako by ho něco bolelo a mně se při pohledu na něj sevřelo srdce úzkostí. Zdálo se mi, že ho něco trápí. Ale i přesto vykřesal úsměv a natáhl po mně ruku. Rychlým krokem jsem k němu došla a vzala ho za ni. Vděčně se na mě podíval.

„Ahoj," řekl a znovu se usmál.

„Ahoj," oplatila jsem mu úsměv a lehce palcem přejela přes jeho hřbet dlaně, „něco tě trápí."

„To bude fajn, uvidíš," ujistil mě.

„Jul," přerušil nás Edward, „tvůj bratr a Tanya by ti rádi někoho představili."

Do pokoje vešel Will s Tanyou. Za nimi šla usměvavá upírka se světlými, krátkými vlasy. A za ní se blížil tmavovlasý pár s olivovou pletí.

„July, tohle je Kate," usmála se na mě Tanya a já neochotně pustila Jacobovu ruku a natáhla se ve stejnou chvíli, jako to udělala Kate. Její oči byly stejně zlaté jako Carlisleovy.

Ten tmavovlasý muž za Kate šokovaně vtáhnul vzduch. „Tohle je Carmen a Eleazar," řekl Will.

„Teší mě, že vás poznávám," usmála jsem se.

„Nás taky, zlatíčko," usmála se na mě ta žena, Carmen. A podala mi ruku.

„Rád tě konečně vidím, maličká," pousmál se Eleazar a věnoval mi pohled plný něčeho, čemu jsem nerozuměla.

Všichni se na nás dva dívali. Eleazar pořád držel moji ruku ve své a já se chtěla podívat na naše spojené ruce. V tu chvíli mi ji vytrhl a já neviděla vůbec nic.

„Sedni si místo mě," zvednul se Jacob.

„To je v pohodě, Jaku, sednu si na zem.“

„Ne," zakroutil urputně hlavou a zvedl se, „sedni si sem."

„Ale vážně," odporovala jsem mu.

„Sluníčko, sedni si sem," přikázal mi a pak dodal, „prosím."

Všichni naši malou výměnu názorů pobaveně sledovali. Podívala jsem se na Setha a viděla, jak jen chápavě kýval hlavou. Musela jsem se na něj usmát.

Sedla jsem si a Jacob si sedl na zem pode mě. Opřel si hlavu o moje kolena a mně se celým tělem rozeběhl elektrický proud. Do dveří vplula Alice a za ní šel Emmett s Jasperem.

Ucítila jsem, jak se ke mně Jacob otočil. „Děkuju," zašeptal.

„Nemáš za co," usmála jsem se. Já bych tě poslechla, i kdybys chtěl, abych skočila z mostu, Jacobe Blacku.

Usmál se a znovu se o mě opřel. Cítila jsem ten pocit až v konečcích prstů…

„July," zaúpěl pobaveně Jasper.

„Ehm, promiň," zrudla jsem rozpaky.

Všichni se bavili. Jako kdyby tušili, co cítím. Chápala jsem, že pro Jaspera to musí být něco jiného, když to opravdu ví. A samozřejmě, že pro Edwarda.

Promiň, budu se snažit na to nemyslet.

„Já se budu snažit neposlouchat," odpověděl tiše.

Díky.

Eleazar mě pořád hypnotizoval a mně to bylo nepříjemné. Nechápala jsem, co je na mně tak strašně zajímavého. Pořád nad něčím přemýšlel a já za Boha nemohla pochopit nad čím.

„Nemáš hlad nebo žízeň?" slyšela jsem Jacobův starostlivý hlas.

„Ne, děkuju," usmála jsem a ani jsem nevěděla jak, ale moje ruka byla rychlejší než mozek, lehce mu vjela do vlasů a probírala se jimi. Když jsem si uvědomila, co dělám, zase jsem ji rychle stáhla zpátky a červenala se. Věděla jsem, že nás nikdo moc nepozoruje, všichni si povídali, ale mě tahle jejich tichá konverzace poznamená.

Leah, Leah, Leah, opakovala jsem si pořád dokola a začala se dívat na Setha.

Můj nevysvětlitelný pocit vůči Jakeovi se tlumil a tlumil. Je to dobře, že to zvládnu alespoň ovládnout.

V mezích.

Setkala jsem se Sethovým pohledem. On se na mě usmál a zvedl palec. Vyplázla jsem na něj jazyk. Tohle by dělat neměl.

Kapitola 19 * Kapitola 21

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 20 - Eleazarův pohled: