Jaké to je, když spíte první noc na novém místě? A možná že Vám Jacob dá dobrý návod, jak špehovat někoho, o kom jste si ani nemysleli, že by Vás mohl víc zajímat =). Přeji příjemné čtení =)!
14.07.2010 (21:00) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3175×
2. Noční návštěva
18:45
„Marino!" vyběhl Charlie z domu a popadl mámu do náručí. Nezměnil se. Pořád ty tmavě hnědé vlasy a knír. Alespoň něco si pamatuju a to mě potěšilo.
„Ahoj, Charlie," usmála jsem se na něj.
„July! Bože, ty jsi ale vyrostla," zašklebil se a taky mě krátce objal. Bylo to zvláštní. Charlie nikdy nedával najevo své pocity. Zřejmě se teď překonal.
Čekala jsem, že dům bude absolutně nepoužitelný. Ale jak je vidět, Charlie si stěhováky vzal do parády, než jsme přijely, a alespoň přízemí bylo zařízené. Trošku mi to připomnělo domov, některé věci se nemění.
„July, pojď. Ukážu ti tvůj pokoj," odkašlal si Charlie a vedl mě po schodech. Nahoře byla krátká chodbička. Uprostřed byly dveře do koupelny a na koncích dveře do pokojů. Ten s výhledem do lesa měla máma. Trochu mě zarazilo, že jsem dostala ten po Belle. Naproti oknu byl strom a výhled na silnici. Moje postel byla přiražená ke zdi, skříně byly tam, kde je měla Bella.
Můj pokoj byl vlastně hotový. „Díky, Charlie," poděkovala jsem.
„Nemáš za co," usmál se. „July, já už pojedu, všechno je zařízené. Odpočiň si, doufám, že s mámou přijedete do La Push brzo. Sue se ti bude líbit," zašklebil se dobromyslně a nechal mě na pospas mým vzpomínkám.
Otevřela jsem okno a koukala na zamračené nebe. Na to si nejspíš zvyknu. Budu muset, povzdechla jsem si. A taky si musím užít poslední dva dny prázdnin. V úterý začíná školní rok, první semestr čeká a budu mít hodně práce. Tak si pokusím připomenout alespoň pláže v La Push. Ty bych si mohla pamatovat.
Sešla jsem dolů, máma seděla na pohovce a usmívala se. „Mami? Pojedeme do La Push?"
„Ty bys chtěla? Myslela jsem, že zítra pojedu sama a tebe vezmu až v pondělí," pokrčila rameny.
„Jo, tak pojedu v pondělí. To je jedno. Zítra alespoň vybalím, a když bude hezky, něco přeperu. Koukala jsem, že pár krabic je od bláta, nejspíš to těm chlapům spadlo, když to nosili do domu," zamumlala jsem.
„Díky, July. Asi půjdu vybalit peřiny. Zítra je povlečeš, viď? A pak ručníky, mýdlo, kartáčky a půjdu si lehnout. Měla bys taky." Políbila mě na čelo a šla ke krabicím.
„Jo, všechno udělám. Sjedu i zítra na nákup," připsala jsem si další položku na seznam nadepsaný: Jak přežít první den ve Forks bez úhony.
„Jsi zlatíčko." Pocuchala mi vlasy a šla s jednou z krabic nahoru. Nejspíš s peřinami.
Jinak nechápu ten zlozvyk - cuchání vlasů. Neskutečně mě to dráždilo. Ale na to si zvyknu, jako na všechno…
La Push, 19:15
(vypravěč)
Jacob seděl, spíš ležel, na zemi v garáži. Neměl co dělat. Billy jel zase na návštěvu ke Sue, dělat jí společnost, než se Charlie vrátí. Ten jel přivítat svoji sestru a její dceru. Jacob se chtěl jít podívat, jak vypadají. Podívat se jaké to je, když už Bella nebydlí ve svém pokoji a místo ní tam je někdo jiný.
Ale nemohl. Musel počkat, až se Billy vrátí a dozví se od něj víc. Slyšel hlasy. Poznal hlas Billyho a Setha. Asi ho svezl. Vyskočil a běžel ke dveřím.
„Čau, Jaku," zašklebil se Seth.
„Ahoj," přikývl Jacob, „díky, že jsi tátu přivezl."
„Nemáš za co," usmál se Seth.
Billy mezitím projel kolem Jakea, zavolal na Setha pár slov díků a rozloučení a usídlil se v obývacím pokoji.
„Tak já jdu," kývnul Seth a zmizel.
Jacob se pomalu šoural do obýváku a sednul si k Billymu. Čekal.
„Přijeli před půl hodinou. Jestli to chceš jít zkontrolovat, šel bych za tmy, Jacobe. A sám," řekl Billy.
„Jo, díky, tati," zamumlal Jacob a šel si pro něco k jídlu. Tak trochu doufal, že se dozví něco víc. Ale Billy před ním něco tajil. To věděl, poznal to. Jenže nemělo cenu to z něj páčit, on by víc neřekl.
22:40
Rudohnědý vlk doběhl až na kraj lesa. Bílý domek se topil ve tmě. Žádné okno nesvítilo. Jacob doufal, že všichni spí. Nebylo by zrovna příjemné, kdyby se díval do oken a někdo by sledoval jeho. Proměnil se a natáhl šortky. Potichu proběhl k předním dveřím až ke stromu. S malým rozběhem se vyhoupl na první větev. Trochu pod ním zapraskala.
Do tmy se ozvalo nevybíravé tiché klení.
Rychle přelezl na vyšší větev, ta ho bez problémů udržela. Posunul se blíž k oknu. Zaostřil přes sklo. Doufal, že něco uvidí. Pod peřinou někdo ležel. Dívka. Její dlouhé vlasy byly rozprostřeny po polštáři. Jacob zcela zaujatý naklonil hlavu a snažil se vidět víc. Peřina se pohnula a dívka se neklidně přetočila na bok.
Pootevřela oči. Zmateně zamrkala.
Jacob se nejdřív lekl. Měl pocit, že ho musela vidět. Až pak si uvědomil, že pro lidské oči sedí skryt v příliš velké tmě. Znovu se zadíval na tu dívku.
Rozsvítila lampičku, Jacob se schoval do listí a pořád ji sledoval. July se podívala z okna, Jacob uviděl její oči a jeho ústa se lehce pootevřela.
Jacob
Bylo to, jako kdybych měl horečku a zimnici zároveň. Sálalo ze mě horko a neuvěřitelně jsem se roztřásl. Ale nebylo to stejné jako před proměnou. Nechtělo se mi vybouchnout ze šatů jako pokaždé. Tenhle třes byl příjemný.
Cítil jsem, jak moje mysl, mé vzpomínky odlítají pryč. Láska k Belle byla ta tam. Moje srdce zasáhla jiná dívka. A zasáhla ho mnohem silněji, než jsem si kdy mohl představovat.
Zapomínal jsem na to, kdo vlastně jsem. Všechno na čem teď záleželo, byla ona.
Mohl bych donekonečna pozorovat linii jejího těla, topit se v jejích očích, líbat její rty.
Nevěděl jsem o ní absolutně nic. Ale i přesto jsem byl odhodlán od vteřiny za ni bojovat na život a na smrt.
Ale za to jsem věděl, co se stalo. Otiskl jsem se. Propojil jsem svůj život s tím jejím. Od téhle chvíle už napořád.
Jen jsem zíral. Nemohl jsem jen tak odejít. Se zatajeným dechem jsem ji sledoval. Prosedím tu klidně celou noc, jen když se na ni budu moci dívat.
Trochu nervózně si vjela štíhlou rukou do vlasů a já věděl, že nic tak krásného jsem v životě ještě neviděl. Natáhla se po knížce, kterou měla položenou vedle lampičky. Odhodila rozdrbanou záložku na zem a dala se do čtení. Lehla si na břicho, nohy zkřížila v kotnících a volnou rukou si podložila hlavu. Vlasy jí splývaly do poloviny zad, měla je hnědé, ve světle lampy se třpytily a házely na mě zlaté odlesky. Najednou jsem nepotřeboval slunce nad hlavou. Měl jsem ho v srdci, byla to ona. Moje slunce.
A já na ni bezpochyby zíral jako někdo, kdo ho poprvé spatřil.
Otočila na další stránku. Nejspíš jí kniha nepomohla uklidnit se. Natáhla se po tom kousku papíru, který předtím odhodila, založila s ním knížku a položila ji. Najednou vstala a šla k oknu. Skoro jsem objímal kmen a modlil se, aby mě nespatřila.
Otevřela okno a nadechla se chladného vzduchu. Zavřela oči a jen tam tak stála. Za chvíli se začala třást zimou. Zatoužil jsem skočit k ní do pokoje, obejmout ji, zahřát… Přitisknout její tělo ke svému. Políbit ji…
Lehce jsem zakroutil hlavou, i když ty myšlenky se mi ovíjely kolem mysli. A já se nesnažil je zadržet. Nevadily mi. Chtěl jsem je. A chtěl jsem, aby to byla pravda.
Okno se zase zavřelo a July si lehla do postele. Zhasla světlo a dívala se do stropu. Čekal jsem dlouho, než se jí začaly klížit oči a začala oddechovat. Na stromě jsem vydržel skoro celou noc, probralo mě až svítání. Noc ustupovala a s ní i moje skrýš. Musel jsem ji chtě nechtě opustit.
Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Slunce 2 - Noční návštěva:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!