Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 14 - Díky, Jacobe Blacku

15.08.2010 (08:30) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3069×

14. Díky, Jacobe Blacku

Jacob

„Jacobe Blacku,“ vrčela na mě Bella, „řekni mi, že jsi neudělal to, co myslím. Ale já vím, že jsi to udělal!“

„Bells,“ oslovil jsem ji pomalu a zvedl ruce nad hlavu v obranném gestu, „já za to nemůžu. Není to něco, co bych mohl ovlivnit.“

„Chtěla jsem, abys ji ochránil, řekla jsem, abys zabránil, aby se do ní někdo otiskl,“ prskla na mě to slovo, jako nejhorší nadávku.

„Říkala jsi spoustu věcí,“ přešel jsem do útoku, „nepamatuješ se?“

Vrhla po mě pohled plný bolesti: „To teď nevytahuj.“

„Chtěla jsi, abychom byli rodina, tak by ti tohle nemělo vadit,“ díval jsem se do jejích zlatavých očí a přemýšlel, jestli mě můžou nenávidět ještě víc, než právě teď.

„Ale nemyslela jsem to takhle!“ rozkřikla se. „Tohle ji neochrání!“

„Lásko,“ ozval se Edwardův hlas, „ochrání ji.“

Bella se přestala zmítat v Edwardových pažích. „A jak asi," zlobila se dál.

„Jacob bude v první řadě chránit ji, pak přijdou na řadu ostatní,“ vysvětloval pomalu a já mu to v myšlenkách odsouhlasil. Udělal bych všechno proto, aby byla v bezpečí.

„To nic neřeší!“ zakřičela. „Nechápeš to, Edwarde? Jako by nestačilo, že já a William jsme upíři. A teď? Až bude mít děti, budou to vlci, jako jejich otec!“ Vřískla.

„Děti?“ ozval se Rosaliin šepot.

Bella ho ignorovala, ale já si neodpustil jeden pohled na tu blonďatou psychoušku. Pochopil jsem. Ona chtěla vždycky děti, proto měla jistou averzi vůči July, aby se náhodou nestala jednou z nich. A teď když zjistila, že se to nestane, díky mě, tak ji začala mít ráda. Ale já ji budu nenávidět vždycky, na moje děti ani nesáhne.

„Bello,“ ozval se Edwardův hlas.

„Bude někomu hodně vadit, když ho zabiju?“ zeptala se a pořád se na mě dívala, jako bych byl to nejhorší, co v životě viděla.

„Mně to vadit nebude,“ zašklebila se Rose. A já měl tisíc chutí utrhnout jí hlavu.

„Mně to teda vadit bude,“ ozvala se ode dveří Alice. A já jí v duchu poděkoval.

„Schválně, Jaspere, za jak dlouho ho zabije?“ zubil se Emmett.

„Nezabije,“ zakroutil hlavou Jasper.

„Srabe, nechceš se vsadit,“ oponoval mu.

„Nechte toho!“ okřikla je Esmé.

„Bells, já tě přece pořád miluju, na tom nikdo nic nezmění,“ podíval jsem se do jejích očí.

„Vážně?“ zadívala se mi pořádně do tváře a konečně se usmála.

„To víš, že jo,“ přikývl jsem a zazubil se.

„Taky tě miluju, Jaku,“ pořádně se usmála a odstrčila Edwardovy ruce, aby mě mohla obejmout.

„Jen nás teď nemusí už nic mrzet a mě nemusí bolet, že jsi s ním, vlastně je to výhra,“ šeptal jsem, „teď už tě můžu milovat správně. Když máme oba to, bez čeho nemůžeme žít.“

„Máš pravdu, promiň,“ usmála se.

„V pohodě, já se taky omlouvám,“ řekl jsem a myslel to úplně vážně, „ale nemohl jsem nic dělat.“

„Jacobe, měl bys jít, čeká na tebe,“ řekl Jasper.

„Bojí se o tebe,“ dodal Edward.

„Ještě něco,“ ozval se Carlisle, „neměli bychom mluvit před ní o vlkodlacích. Nemá o tom ani zdání, že?“

„Ne, nic jsem jí neřekl,“ zakroutil jsem hlavou.

„Ale vypadá to, že mezi vámi něco je,“ řekla Bella.

„To je možný, ale já jí ještě nic neřekl,“ zopakoval jsem svou předešlou větu a pokrčil rameny.

„Dobře, dobrou noc, Jaku,“ pustila mě Bella a já se se všemi rozloučil a vyběhl ven.

Už jsem byl skoro na kraji lesa, když se za mnou ozvalo: „Jacobe, počkej.“

Byla to Rosalie.

„Co chceš, Rose?“

Bylo to vůbec poprvé, co mě oslovila jménem. Řekl jsem si, že by nejspíš nebylo nejlepší jí na to odpovídat: Co chceš, blondýno?

„Chci ti poděkovat,“ pousmála se, „za to co jsi udělal pro July. Jsem ráda, že jí zabráníš v tom stát se jednou z nás.“

„Nikdy bych jí to nedovolil,“ zakroutil jsem hlavou.

„To jsem ráda," přikývla, „jsem ti vděčná."

„Proč?“
A čekal jsem, až jen potvrdí mou teorii. Ale bacha, blondýno - ty děti budou moje.

„Já jsem si strašně přála děti, Jacobe, ale nemůžu je mít. Proto jsem nesouhlasila s tím, aby se Bella stala upírkou. Bála jsem se, že July bude chtít taky, protože má svoji rodinu na tomhle místě. Ale tys tomu nevědomky zabránil,“ zazubila se.

„Aha,“ hlesl jsem.

„Díky, Jacobe Blacku a dobrou noc," usmála se a za chvíli jsem byl zase sám. Ihned jsem na náš krátký rozhovor zapomněl a těšil jsem se na příštích pár minut, budu zase s July.

July

Seděla jsem na posteli a pořád se dívala na otevřené okno. Čekala jsem na Jacoba. Ale on nikde. Začala jsem se bát. Možná nebylo nejlepší ho tam nechávat samotného. Najednou se ozval nějaký zvuk a dvě nohy dopadly na podlahu.

„Jaku!“ vykřikla jsem a ani nevěděla, co dělám. Prudce jsem vstala a zarazila se až těsně před ním. Chtěla jsem ho obejmout.

„Jul,“ zašeptal a objal mě sám.

„Co se tam dělo?“ zeptala jsem se. A on mě pustil. Škoda…

„Nic zvláštního, šlo jen o to vyříkat si pár věcí,“ mávnul rukou a sednul si na kraj postele.

„Šlo o mě?“ podívala jsem se na něj a natáhla se po peřině, protože mi byla zima.

„Taky,“ přikývl. „Víš, ještě nedávno bych pro Bellu udělal cokoliv, moc jsem ji miloval a miluju ji pořád, samozřejmě,“ zašklebil se.

Bella? Leah? V mém mozku to začalo šrotovat. Nějak jsem nechápala. „A co Edward?“

„Ne, neboj se,“ zarazil mě, „Edward byl pro ni vždycky ten první. Já byl na druhém místě. Ale stačilo mi to, chtěl jsem, aby byla šťastná.“

„Ale já myslela, že…“ chtěla jsem dodat, že jsem myslela na Leah, ale on mě přerušil.

„Tady bys myslet neměla, nepřináší to moc dobrého,“ pobaveně se ušklíbl. „Zjistíš, že existují tři světy a ty do každého patříš,“ řekl a já nechápala.

„Tři? Znám jen dva… " uvažovala jsem. Upíří a lidský. Copak existuje ještě něco mezi tím?

„Měla bys jít spát, uvidíme se ráno, dobrou,“ řekl a lehce mě políbil na čelo. A pak už jsem jen viděla, jak si sedá na parapet u okna a byl pryč.

Tři světy…

Ráno a Jacob?

Nechápala jsem. Byla jsem zmatená. Cítila jsem jeho rty pořád na svém čele a přemýšlela, proč to udělal. A najednou mi to došlo. A byla jsem zklamaná. Dělali to všichni. Bella, Esmé, Sue, Leah, moje matka, Charlie… Všichni mě líbali na čelo. Jacob taky. Nebylo v tom nic zvláštního. A to mě zamrzelo.

Ale stejně děkuju, Jaku.

„Dobrou,“ zašeptala jsem do tmy a snažila se zbavit toho pocitu, který jsem cítila, jen co jsem na něj pomyslela. Neměla jsem šanci - prostě to nešlo. Byl tu pořád.

Kapitola 13 * Kapitola 15

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 14 - Díky, Jacobe Blacku: