Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slepá mysl - 2. kapitola - Zrazena

10.09.2011 (14:00) • VeruLOSTdaae • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 2504×

Když by šlo všechno,
co chceme,
nepotřebovali bychom slzy.

Chtěla jsem mu říct, že bude všechno dobré, že to, co vidí, není skutečné. Jenže to nešlo, nemohla jsem říct vůbec nic. Protože kdybych to udělala, tak mě opravdu zabijí. Nebo možná nezabijí. Jsem pro ně příliš důležitá. 
Nikdy ale nebudu důležitější než Clennie. Nebyla jsem na ně zaměřena, takže jsem nevěděla, že mají nového člena. Když pro nás Aro poslal, já… myslela jsem, že to zvládnu.
Jenže Clenniina schopnost je jiná. Dokonalá. Dokáže jiným osobám vytvořit před očima obraz, vytvořit atmosféru dané scény. Osoby vidí iluzi, lež, ale nechápou. Nikdy se nedozví pravdu. 
Ubohý Jasper! Mrzí mě, že všichni kromě mne jsou skutečně mrtví. Všichni kromě mne a jeho. Ach, Jazzi! Můj Jazzi! Nejradši bych zničila všechno kolem sebe. Chtělo se mi řvát, mlátit kolem sebe jako šílená, ale nedokázala jsem to. Dokázala jsem jen bezslzně plakat.

Jmenuji se Mary Alice Brandon Hale-Cullen Volturi. Když nic jiného, alespoň mi dovolili jméno, které jsem milovala. Nikdo nevěděl, že mám i Jasperovo příjmení. Tedy… Jasperovo příjmení, které bylo vlastně příjmením Rosalie. Nikdo po tom nikdy nepátral. Aro si myslí, že jsem jen Cullenová. Neměla jsem potřebu říkat mu, že tomu tak není. 
Seděla jsem v pokoji, který mi Caius dal. Všude jsou červené a černé sametové závěsy. Skříň byla z ebenového dřeva, stejně jako postel, kterou nikdy nepoužiji. Tady ji opravdu nepoužiji. Svezla jsem se po stěně k zemi a schovala si tvář do dlaní. Byla jsem zoufalá. 
„Alice, Aro s tebou chce mluvit.“ Janin hlas zněl chodbou. 
„Nemám zájem!“ zakřičela jsem.
„Bohužel, na tvůj zájem nebereme ohledy, Cullenová. Prostě jdi. Nezapomínej, co ti můžu udělat.“
Zvedla jsem se a vyšla z místnosti, podívala jsem se na Janiny oči. Červená mě propalovala.
„Bylo by to lepší než bolest, kterou prožívám teď.“ Chtěla jsem odejít chodbou za Arem, ale v hrozných bolestivých křečích jsem se zhroutila k podlaze. Bolest byla šílená, hrozná. Nejhorší, co jsem kdy zažila. Pokud si dobře vzpomínám, vyrovná se to proměně.
„Měníš názor?“
„Ne.“

„Zlatíčko, konečně jsi tady.“ Arův slizký úsměv mě doháněl k nevolnosti. 
„Přišla jsem, ano. Co chceš?“ zeptala jsem se.
„Mám pro tebe dárek, má drahá,“ řekl a pohladil mě po tváři. Bála jsem se ucuknout, otočit se a dát se na útěk. Bála jsem se, že by mě zabil. I když jsem tomu vůbec nevěřila.
Nevím, jestli se naše názory někdy shodují, ale pokud Aro myslí dárkem sotva patnáctiletou dívku s prokousnutým krkem, která sotva dýchá, tak se naše názory podstatně odlišují.
„Marníš čas, Aro,“ řekla jsem. „Já to neudělám.“
„Ale samozřejmě, že to uděláš. Nikdo z nás neodolá. Ty také ne.“
Přivedli dívku blíž, zachytila jsem pach její krve, v krku se mi rozhořely plameny, tak šílené. Zadržela jsem dech. Vím, že bych zradila Carlisleovu důvěru, kdybych to nezvládla. Vím, že je nutné, abych odolala, ale není to vůbec jednoduché. Nikdy jsem se nenapila lidské krve. Nikdy. Je tak těžké neochutnat, když mám možnost. 
Aro mi přistrčil dívku doslova pod nos. Zlomyslně se usmíval, dobře věděl, že to nedokážu. Také jsem to věděla. Bojovala jsem proti sobě. Jenže upír je silnější než člověk.
Carlisle, omlouvám se.
Zakousla jsem se dívce do krku. Ta blahodárná tekutina mi proudila do úst. Poprvé po desítkách let jsem ochutnala to, co je úděl každého upíra na světě. Ochutnala jsem lidskou krev. Bylo to osvěžující a krásné. Vždycky jsem chápala, proč je pro Jaspera tak těžké ovládnout se, zapomenout na to. Ale to, co cítím, předčilo veškeré mé představy. Zasténala jsem, když jsem vypila poslední kapku. Upustila jsem bezvládné tělo. Aro nadšeně zatleskal. 
Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, co jsem udělala. Náhle mě přepadla panika. Co jsem to jen udělala? Zabila jsem ji! Zabila jsem tu dívku! Klesla jsem na podlahu, zoufalé oči suché, bez slz.
„Ne… Ne!“

Autor: VeruLOSTdaae (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slepá mysl - 2. kapitola - Zrazena: