Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slepá Houslistka - 8 - Rodina

Takže další kapitola se tu a já doufám, že se bude líbit.
Bella se seznámila s Edwardovými rodiči, jak na ně Ali reagoval?
Alice má v režii celý večerní program, jak tohle dopadne?
Moc mě potěšil obrovský počet komentářů u minulé povídky a zájem o tuto povídku.
Chobotnička

„Jak dlouho ještě pojedeme?“ zeptala jsem se Edwarda, když jsme už byly zase na cestě.

„Půl hodinky,“ řekl a v jeho hlase byl znát úsměv, který musel zdobit jeho obličej.

Po půl hodině Edward zpomalil a zabočil, pod koly auta se začaly ozývat zvuky praskajícího štěrku, jak sjel z krajnice, následované šíleným houpáním ze strany na stranu.

„Promiň, ale je to lesní cesta,“ omlouval se Edward za to houpání.

Po pár metrech jsme zpomalili, podle zvuků jsme zajížděli do garáže a po obou stranách zastavili i Alicino Porshe a Emmettův Jeep.

Na mojí straně auta se otevřely dveře a já se lekla. Zase.

„Vystupujeme,“ promluvil Edward.

,Kde se vzal na druhé straně?´ divila jsem se.

Mezitím co mi Edward pomáhal z auta, někdo otevíral kufr.

„Tak pojď ven,“ mluvil na Aliho Emmett, „a vítej u nás doma.“

Slyšela jsem Aliho vyskočit, během chvilky byl u mě a tiskl se k mé noze. No jo nové a neznámé prostředí. Než se ubezpečí, že mi nic nehrozí, bude se držet u mě jako klíště.

„Pojď, představím tě rodičům,“ sdělil mi Edward a s rukou kolem mého pasu mě vedl hlouběji do domu.

Stoupali jsme po schodech, po pár metrech se zastavil a otevřel nějaké dveře, ze kterých zavála nádherná vůně.

Cítila jsem rozkvetlou louku, vůni přírodních vodopádů uprostřed lesa a podobné přírodní vůně. Nechápala jsem, jak to může dohromady vytvořit tak nádhernou a omamující vůni.

Edward mě vedl dál do domu, někde po cestě jsme zastavili, sundaly boty, bundy a Alimu Emmett otřel tlapky.

Musely jsme vejít do velice prostorné místnosti, protože zvuky se vracely hodně pozdě a ty slabé vůbec. Po několika krocích Edward zastavil.

„Bello, chtěl bych ti představit své adoptivní rodiče,“ promluvil a rukou kolem mého pasu mě postrkoval jedním směrem.

„Tohle je Esme moje máma a architektka.“ Chvíli se nic nedělo, ale pak jsem ucítila pomalé sevření v náručí.

„Moc ráda tě konečně poznávám Bello,“ řekl velice líbezný hlas, který dozajista patřil Edwardově matce.

„Mě také moc těší paní Cullenová,“ odpověděla jsem a usmála se.

„Prosím, říkej mi jenom Esme,“ požádala mě Esme.

Jenom jsem kývla na souhlas a Edward mě už od Esme směroval kousek dál.

„A tohle je Carlisle, můj otec a lékař v jednom,“ sděloval mi Edward.

„Moc mě těší Belllo,“ řekl Edwardův otec. Z jeho hlasu byla cítit autorita, láska a diplomacie. Stejně jako Esme mě jemně podržel v objetí, které bylo i stejně vřelé a rodičovské. Ali byl pevně natisknutý u mě a napnutý jako struna.

„Mě také pane Cullene.“

„Carlisle, prosím jenom jménem,“ žádal stejně jako předtím Esme.

„Jo a málem bych zapomněl. Ta hnědá koule co se Belle tiskne k noze je Ali,“ představil dodatečně Edward Aliho.

„Ahoj Ali, neboj se, neublížím tobě ani tvé paničce,“ mluvila mateřským hlasem Esme a já cítila, jak se Ali začíná pomalu uvolňovat.

Po velkém představování jsme si sedly na pohovky do haly, která sloužila zároveň jako obývací pokoj a povídaly si. Ali mi ležel stočený u nohou a já seděla vedle Edwarda, který mě držel kolem pasu.

Z ničeho nic mi zakručelo v břiše a já cítila, jak rudnu.

Edward vedle mě ztuhl a z druhé strany sedačky se ozval šílený smích.

„Emmette!“ zahřměl Edward.

„Bello, pojď se mnou do kuchyně dám ti něco k večeři.“ Hned mě zvedala a s mojí rukou, kterou si vložila do ráměte, vedla s sebou do kuchyně.

„Alice, kam jsi dala věci pro Aliho?“ ptala jsem se, ještě než jsme opustili halu, protože on také nic nejedl.

„Všechno má přichystané v kuchyni,“ zašeptal mi Edward do ucha, až jsem se lekla jeho náhlou přítomností.

Po vynikají večeři, kterou jsem Esme nejednou pochválila, přijely Max, Celestina, Michael a Tanya.

Seděla jsem v kuchyni na jedné z barových židliček, v ruce držela hrnek s čajem, na nic nemyslela a poslouchala dění kolem sebe, které jsem díky vyvinutějším smyslům mohla slyšet.

Nejhlučnější byly zvuky z haly, kdy před televizí seděl Emmett a Jasperem kteří hráli videohry. Alice a Rose je povzbuzovaly, samozřejmě každá toho svého.

Max s Celestinou se šly projít do lesa a Michael s Tanyou byly u sebe v pokoji. Pro mé citlivé uši byly docela hluční, a tudíž jsem si dokázala představit, čemu se věnují, mají totiž pokoj přímo nad kuchyní.

Carlisle odjel ještě něco zařídit do nemocnice, Esme byla v pracovně a ještě dodělávala nějaké plány domu, který momentálně rekonstruuje.

Ali mi ležel pod nohama a pravidelně oddechoval, jediný o kom jsem nevěděla, byl Edward.

Moje mysl dál plula všemi směry, koutkem mysli jsem zaregistrovala velice tiché sotva slyšitelné kroky blížící se mým směrem, ale nevěnovala jsem tomu pozornost a dál hloubala.

Najednou mě někdo chytil kolem pasu a já ucítila studené rty na svém krku. Leknutím jsem nadskočila, až židle zavrzala a pořádná dávka, teď už studeného čaje skončila na mých rukou a po barovém pultu.

„Promiň, tohle jsem fakt nechtěl,“ omlouval se Edward.

Hrnek s ledovým čajem mi zmizel z ruky a místi něj se tam objevila utěrka.

„To nic, jsem jenom strašně lekavá,“ usmála jsem se směrem, kde nejspíš stál.

„To přece vím až moc dobře a nedávám si na to pozor.“

„Edwarde klid, nic se nestalo,“ uklidňovala jsem ho svým hlasem a při tom chytla jeho ruku, která uklízela rozlitý čaj a donutila ho přijít ke mně.

„Vážně se nic nestalo.“

„Ale mohlo, co kdyby byl ten čaj vařící? Kvůli mojí hlouposti by sis opařila ruce, které ke svému životu potřebuješ.

Sakra, vždyť ti nahrazují oči a já…“

Nechtěla jsem dál poslouchat ty bludy, co ze sebe dostával a umlčela ho polibkem. Nejdřív jenom zaraženě stál, ale pak mi polibek začal vášnivě oplácet.

„Ehm, ehm… nechci rušit, ale Carlisle se už vrátil,“ ozvala se Alice hlas ze dveří.

„Tak neruš a ztrať se,“ zaskřípal zuby Edward.

„Nikam nejdu, ale vy ano. No tak zvedat a šup do haly, ať může začít večerní program.“ Vyháněla nás z kuchyně a strkala do haly.

Edward mě držel za ruku a pomalu vedl, nakonec se zastavil a podle zvuků se posadil. Než jsem stačila cokoliv udělat, stáhl si mě k sobě na klín a jeho ruce objaly můj pas. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a čekala, co se bude dít.

Ještě než se všichni shromáždili a posedaly, se Ali uvelebil na sedačce vedle mě a Edwarda. Chtěla jsem ho napomenout, že se to nedělá, ale Esme mě zastavila.

„Nám to nevadí, jen ho nech.“

Konečně jsme byly všichni a Alice začala svůj zahajovací monolog.

„Náplní dnešního večera bude… že každý nám něco zahraje,“ vypískla radostně.

,Co? To nemyslí vážně! Já hrát nebudu!´ nadávala jsem pro sebe, aby to ten malý skřet neslyšel a při tom skřípala zuby o sebe.

„Jo, a abych nezapomněla. Bello spíš s Edwardem v jeho pokoji, jiná možnost není, protože naše dva pokoje pro hosty zabrali kluci,“ oznamovala mi Alice a já cítila, jak mi červenají tváře.

Natiskla jsem se víc na Edwarda a snažila se s ním splynout, aby mě nikdo neviděl.

„Hrát se bude v tomhle pořadí, prosím žádné předbíhání a protesty. To platí obzvlášť pro tebe Emmette!“ Všichni přítomní se rozesmály a jediné mručení pocházelo od Emma.

„První půjde Max, potom Michael, Celestina, Tanya, Rose, Emmett, Já, Jasper, Bella a Edward. Nějaké námitky?“ ptala se Alice vítězným hlasem.

„Jo! Já hrát nebudu!“ zašeptala jsem jejím směrem.

„Říkala si něco Bello?“ ptal se výhružně Alice.

„Ne nic,“ lhala jsem, jako když tiskne a Edward se začal smát, až jsem na jeho hrudi začala poskakovat.

Všichni hráli v určeném pořadí a musím se přiznat, že to byly nádherné skladby. Pomalu, ale jistě přicházela řada mě a já vymýšlela plány jak se tomu vyhnout.

Kdykoliv mě napadl nějaký dost dobrý, tak po jeho hlubším prozkoumání jsme usoudila, že je to nemožné provést. Copak se dá Alici utéct?

Nakonec jsem se s tím smířila, a když na mě přišla řada, odevzdaně jsem se zvedla. Edward mi pomohl dojít k určenému místu a podal mi housle.

„Děkuji,“ tiše jsem poděkovala.

„Tak jim ukaž, jak se hraje,“ zašeptal mi do ucha a odešel kousek ode mne.

Zhluboka jsem se nadechla, vložila housle pod bradu a vypudila z hlavy všechny myšlenky. Přiložila jsem smyčec ke strunám a s prvními tóny skladby přestala vnímat okolní svět a plně se vložila do skladby. Hrála jsem jako vždycky, celým svým srdce a pocity které mě v posledních měsících obklopovaly.

Po skončení a odeznění posledních tónů, jsem opět procitla zpět do reality.

V místnosti bylo naprosté ticho, nikdo nedýchal. Začala jsem se zaobírat myšlenkou, jestli je moje hraní nevypudilo, ba dokonce neuspalo.

Začínala jsem být z toho ticha značně nervózní a přešlápla si z nohy na nohu. Jak mě by se teďka hodilo vidět, alespoň bych mohla zjistit, jak na tom jsou moji posluchači.

„Bello… já nemám slov. Ještě nikdy v životě a věř, že už nějaký ten pátek po světě chodím, jsem neslyšel tak úžasnou skladbu. Jsi velice nadaný člověk a věřím, že hraní u tebe má budoucnost,“ řekl dojatě Carlisle.

„Já… moc děkuji, tohle mi ještě nikdo, snad jen táta, neřekl a moc si vašich slov vážím,“ poděkovala jsem.

„Okouzlila jsi všechny. Miluju tě,“ šeptal mi do ucha Edward a odváděl mě zpět na sedačku.

„A teď je řada na mě, řekl na hlas a vzdálil se ode mne.

Prostorem se začaly rozlévat tóny klavíru a nádherné skladby, kterou jsem slyšela poprvé v životě, ale Alice asi ne, protože si po chvíli začala pobrukovat.

Všichni měly své odehráno a večer plynul dál v rodinné pohodě, tedy až na okamžik, kdy Alice oznámila, že náplní dalšího dne budou nákupy.

Podle odezvy se to ženské části líbilo a mužské ne. Kluci se z toho snažili všelijak vykroutit, ale Alice byla neoblomná. Jediný kdo se jim vyhne je Carlisle, který má víkendovou službu v nemocnici.

Večer postoupil o kus dál a hodiny v chodbě odbyly půlnoc.

Chtě nechtě se mi samovolně zavíraly oči a já se neubránila zívnutí.

„Měla by ses jít na zítřek vyspat, jinak ta nákupy nepřežiješ,“ smál se Emmett, ale já ho vnímala jenom z povzdálí.

Edward se semnou v náručí zvedl a nesl mě k sobě do pokoje. Položil mě na měkkou postel a odešel.

Během vteřiny se objevila Alice a pomohla mi s převlečením.

Zahrabala jsem se do peřin, z dálky vnímala jenom, jak se otevřely a zavřely dveře.

Ještě jsem pořádně nezabrala, když do pokoje někdo vešel a s ním i podle zvuků Ali.

Postel se dvakrát po sobě prohnula.

První prohnutí bylo u mých nohou, jak se Ali uvelebil v posteli, a druhé bylo kousek ode mne.

Poslední co jsem ještě zaregistrovala, že si mě Edward přitáhl do náruče.

Spokojeně jsem se k němu přitiskla a definitivně upadla do říše snů.

7.kapitola << Shrnutí >> 9.kapitola

Autor: Chobotnicka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slepá Houslistka - 8 - Rodina:

Přidat komentář:

Nick:

Text: