Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slepá houslistka - 5 - Konečně spolu

11.03.2010 (13:45) • Chobotnicka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7039×

5 – Konečně spolu

Dny ve škole strašně letěli, zanedlouho budou čtrnáctidenní prázdni, na které jsem domluvená s Charliem, že pro mě přijede. Chce mě nekompromisně také jednou mít doma.

Na to že Ali zezačátku vrčel na Emmetta, tak teďka se od něj nehne ani na krok. Sta li se z nich nerozluční kamarádi. Převážnou většinu času jsem trávila s Edwardem, za poslední týden jsme se hodně sblížili.

Včera k nim přijela návštěva v podobě sestřenek z Denali a Max s Michaelem se dneska někam vypařily. Takže na pomluvenou procházku se dostavil Edward místo Maxe.

Pomalu jsme se procházeli parkem a já si užívala jeho přítomnost, možná se mi to jenom zdálo ale kdykoliv jsme byly spolu, držel mě za ruku a vedl mě, tudíž jsem nepotřebovala hůl. Někdy mi přišlo, že si to neskutečně užívá a v jeho hlasu byl zvláštní podtón, který jsem nechápala nebo spíše nechtěla jsem ho chápat. Z mého hlubokého přemýšlení mě vytrhl jeho sametový hlas.

„Bells, co kdybychom šli na vyhlídku kousek od tud?“ v jeho hlase byla slyšet prosba.

„Hmm… tak dobře, ale já tam nic neuvidím,“ řekla jsem smutně.

„Ale to nevadí. Já ti všechno popíšu do nejpodrobnějších detailů, bude to jako bych ti půjčil své oči,“ říkal to takovým tónem jako by si to semnou chtěl alespoň na tu chviličku vyměnit a já mohla spatřit svět. Jenom jsem přikývla a on mě vedl na to místo. Bylo to docela daleko, ale já mu plně důvěřovala a z povzdálí jsou slyšela Aliho jak dovádí v křoví. Sem tam se ozval křik nějakého ptáka, kterého vyrušil z jeho poklidného spánku.

Najednou se Edward zastavil a mě došlo, že jsem nejspíš na místě. Začala jsem se soustředit na okolí a zapojila všechny svoje smysly. Byly jsme nejspíš v jedné z rozlehlých částí parku, protože jsem kolem sebe cítila vůni přírody, jemně tady pofukoval větřík a hrál si s mými vlasy. Nedaleko odtud jsem slyšela šum města, ale nebyly jsme od něj nijak daleko. Najednou jsem cítila, jak se mi kolem pasu omotaly studené ruce. Leknutím jsem trošku nadskočila.

„Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit,“ šeptal mi omluvu tichounce do ucha. Po zádech mi přeběhl mráz, jak se jeho rty sotva znatelně dotkly mého ucha a jeho dech se o něj otřel.

„Budu ti popisovat ten výhled,“ promluvil velice tichounce a ještě těsněji u mého ucha. Nevím, jestli se dokážu soustředit a dávat si dohromady obraz v mysli, když cítím jeho tělo na tom svém a jeho rty se při mluvení jemně třou o můj ušní lalůček. Měla jsem chuť příst jako kočka.

Poslouchala jsem jeho sametový hlas a vnímala jeho dech na svém uchu. Vzdala jsem veškeré snažení a velice tichounce zasténala pod náporem veškerého vzrušení. Edward se mi tichounce zachichotal do ucha.

„Pojď, sedneme si na lavičku,“ řekl a už jsem seděla na jeho klíně. Ne že by se mi to nelíbilo, ale chovali jsme se jako bychom spolu chodili. Ta představa se mi velice líbila a realita by byla zajisté ještě lepší, ale copak by se chtěl do konce života starat o slepou holku. Moje myšlenky se museli odrážet v mém obličeji, protože jsem najednou cítila jeho dlaň na své tváři.

„Co se děje? Vypadáš smutně,“ a natočil si můj obličej tak aby na něj lépe viděl.

„Nic se neděje,“ usmála jsem se, „můžu jenom něco zkusit?“ zeptala jsem se a aby pochopil, o co žádám, položila jsem svoje dlaně na jeho studené tváře. Jenom lehce kývnul, nepotřeboval slova, protože věděl, že to vím díky svým dlaním na jeho tváři. Povzbudivě jsem se na něj usmála a začala pomalinku bříšky prstů zkoumat jeho rysy obličeje.

Zkoumala jsem každý kousek jeho tváře, měl hodně řezané rysy, nádherně tvarované oči a úžasně husté řasy, dolíčky ve tvářích, středně velký nos a nádherně tvarované rty, které lákali k políbení. Vypadal jako princ z pohádky, teď už se nedivým, že jsem ze začátku slyšela samé povzdechy a mručení od holek ve škole. Podle toho jak jsem si ho já vykreslovala do paměti, vypadal jako bůh. Pomaloučku a lehounce jako pírkem jsem mu pořád přejížděla po obličeji a chtěla si ho vyrýt navždy na paměti.

Když jsem se opět dostala k jeho rtům a pomalu po nich přejížděla, zasténal a moje prsty ovanul jeho dech. Naskočila mi husí kůže a trošičku jsem se ošila.

„Tohle je mučení,“ slabounce zasténal.

Jenom jsem se potichu zachichotala a otočila se opět do míst jeho obličeje, ale něco bylo jinak. Cítila jsem na svém obličeji jeho zrychlený dech a moje srdce se tou náhlou blízkostí rozuteklo jako o závod. Zrychleně jsem začala dýchat. Cítila jsem, jak se ke mně pomaloučku přibližuje a já instinktivně dělala to samé. Najednou se lehounce maše rty o sebe otřely a mě vynechalo srdce jeden úder. Zalapala jsem po dechu. Moje ruce samovolně našli jeho zátylek a přitáhla jsem si ho k sobě, ani se nesnažil bránit. Naše rty začaly pro mě dosud nepoznaný vzájemný tanec. Do toho polibku jsme dávali veškerou lásku a touhu, kterou jsme k sobě navzájem cítili a tak dlouho potlačovali. Ruce jsem přesunula do jeho vlasů a tím si ho přitáhla ještě blíž k sobě. Začal mi docházet vzduch, jako kdyby to vytušil a přesunul se rty na můj krk.

„Edwarde,“ zasténala jsem jeho jméno.

Jeho rty se opět přisály na ty mé a já mu pod náporem vášně zasténala do úst. Hned toho využil a zapojil do polibku i jazyk, nejprve jsem nic nedělala, ale nakonec jsem se zapojila a naše jazyky se začaly proplétat.

S velkou námahou jsme se od sebe odtrhly. Opřel se o mé čelo a zrychleně oddechoval.

„Miluju tě Bells a už to nechci tajit,“ tichounce, ale tak abych to slyšela, zašeptal. Moje srdce se rozeběhlo jako o závod a já pocit že se vznáším.

„Já tebe taky,“ zašeptal jsem zpět a na důkaz toho jsem spojila opět naše rty, ale po chvilce se odtrhl.

„Měli bychom se vrátit, už je pozdě,“ pořád šeptal, nechtěl narušit tu nádhernou chvilku. Na souhlas jsem jenom přikývla a postavila se. Hned stál vedle mě a jeho ruka se obtočila kolem mého pasu. Hlavu jsem se snažila otočit, tam kde jsem si myslela, že je jeho obličej a usmála se. Pod bradou jsem ucítila jemný dotyk jeho prstů, jak si otáčí můj obličej a jeho rty se opět vpili to těch mích. S blaženým úsměvem, který jsem cítila na jeho rtech, když se opět odtrhl a já nesouhlasně zamručela.

Ještě zavolal na Aliho a v objetí jsme, se vydali směr kolej.

Další kapitolka na světě :o)

4.kapitola << SHRNUTÍ >> 6.kapitola

Autor: Chobotnicka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slepá houslistka - 5 - Konečně spolu: