Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slepá Houslistka - 17 - Nový dar

06.07.2010 (17:30) • Chobotnicka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5986×

17 – Nový dar

Demetri mne utěšoval, ale nepomáhalo to, tentokrát byla zpět ta obrovská bolest a vzpomínky nechtěly zpět za hradby, které jsem si vybudovala.

Najednou se otevřely dveře pokoje a dovnitř vpadla Jane.

„Už jste viděli, co se děje venku?“ ptala se a odhrnula závěsy z okna.

Venku bylo úplně černo a pršelo.

„Stalo se to z ničeho nic. Byla jsem venku v zahradách a užívala si sluníčka, když se najednou spustil déšť a obloha se celá zatáhla. Ani Aro si to nedokáže odůvodnit,“ vysvětlovala dění v hradě a při tom koukala na nás dva.

Už jsem přestala vzlykat, zvedla se z postele a přešla k oknu, vypadalo to, jakoby nebe za mě ronilo slzy, které já nemůžu.

„Izzi?“ zeptal se Dem.

„Hmm…“

„Měl bych ti říct to, proč jsem původně za tebou přišel.“ Otočila jsem se na něj a pozorně ho sledovala.

„Aro mě požádal, abych ti řekl, že na novoročním plese tě představí veřejnosti, jako člena gardy. Je pozváno mnoho upírů a také by byl rád, kdybys přijala jeho nabídku tě představit jako jeho dceru a následníka,“ dostával ze sebe čím dál pomaleji.

„To není všechno, že ne,“ začínala jsem mít zlé tušení.

„Ne, prosím slib mi, že nic neuděláš,“ prosil Dem a těkal očima po místnosti.

„Ven s tím!“

„Chce, aby sis našla…“ zlomil se mu hlas.

„Koho si mám najít, Demetri?“ tentokrát se už ve mně začínal vřít vztek.

Demetri jenom naprázdno otevřel a zavřel pusu, ale žádná slova z něj nevyšla.

„Manžela,“ řekla Jane, která teďka stála po jeho boku.

„To si dělá srandu!" zařvala jsem a venku se ozval ohromný hrom.

„Co to?“ divila se, Jane, ale ve mně pěnil vztek a ničeho jsem si nevšímala.

Hromy a blesky lítaly jeden přes druhý.

„ISABELLO!“ zařval na mě Felix stojící mezi dveřmi.

„Co chceš?“ zavrčela jsem na něj.

„Aby ses uklidnila, teď hned,“ promluvil obezřetně a pomalu šel ke mně.

„Uklidnit se? Co když nechci!“ vrčela jsem dál.

„Tak potom vyplavíš celou Volterru,“ upozorňoval na něco, co jsem nechápala.

„Jak by to dokázala?“ ptal se nechápavě Dem.

„To co se děje venku je nejspíš Isabellina práce,“ vysvětlil mu s pohledem upřeným na mě, „Izzi, stáhni prosím na chvíli psychický štít,“ prosil a pozorně mě sledoval.

Pořád jsem to nějak nepobírala a pro jistotu udělala, co po mně žádal.

Stáhla jsem psychický štít a Felixovi se na tváři objevil široký úsměv.

„Přesně jak jsem si myslel. Izzi, probudila se v tobě další moc,“ sděloval nadšeně Felix.

„Další?“ ptal se Dem a očima těkal mezi mnou, tím co se děje venku za oknem a Felixem.

„Ovládání živlů a to co se děje venku je odraz její nálady a citů. Neumí to ovládat, proto se to projevilo v takové síle,“ vysvětloval Felix a v očích mu jiskřilo, jakoby dostal novu hračku na hraní.

„Tak počkat! Vždyť on dostal novou hračku na hraní. Mě a moji novou schopnost," zaúpěla jsem v duchu, když mi všechno došlo.

Dostala jsem neuvěřitelnou chuť Felixovo nadšení zchladit.

Z ničeho nic se nad Felixem utvořil šedivý mrak a začalo mu pršet na hlavu.

Udiveně jsem na to koukala a Jane s Demetrim se lámali smíchy v pase. Když jsem se vzpamatovala z prvotního šoku, tak jsem se k nim přidala a venku se začalo vyjasňovat.

„Bezva, takže nová moc, kterou se budu muset urychleně naučit ovládat."

Felix stál pořád v pokoji s šedivým mrakem nad hlavou a pršelo na něj.

„Mohla bys to odvolat?“ ptal se podrážděně.

„Nevím jak,“ přiznala jsem a při tom krčila rameny.

Podezíravě mě propaloval pohledem.

„Vážně nevím.“

„Jdeme do sálu, je tam upír, co ovládá počasí, ten nám snad pomůže,“ rezignovaně si povzdech a vyšel na chodbu.

Když jsme procházely chodbami, každý na nás nejdříve nevěřícně koukal a nakonec mu začaly cukat koutky v úsměvu.

No jo no, nestává se, že potkáte na chodbě upíra, který má nad hlavou mrak ze kterého prší.

Vešli jsme do sálu a všechna pozornost se obrátila na nás.

„Felixi, co to je?“ ptal se udiveně Aro a valil oči.

„Isabella,“ povzdechl si.

„Lailo, dokážeš ho toho zbavit?“ ptal se upírky, která stála před ním. Byla stejně stará jako já, tedy alespoň co se vzhledu týče, malé postavy s rovnými černými vlasy a její oči byly zlaté, což znamenalo, že je ve Volteře jenom na návštěvě a nežije tu.

„Ne, ale dokážu Isabellu naučit to ovládat,“ sdělila Arovi a její obličej zdobil pobavený úsměv.

„To budu ráda,“ usmála jsem se na ni.

„Takže ta pohroma venku byla její práce?“ ptal se se zájmem Caius.

„Byla, ale poznal jsem to, až když začala křičet na Demetriho a venku začaly lítat blesky,“ vysvětlil Felix.

„Co tě k tomu vedlo Izzi?“ ptal se mě Marcus.

„Nejdříve jsem vzpomínala, prostě lidské vzpomínky vyplavaly na povrch a já se v nich začala utápět. Demetri mě našel a utěšoval a nakonec mi řekl novinku o plese.“ Poslední slovo jsem zavrčela a venku se ozval neuvěřitelně hlasitý hrom.

„Felixi, v čem spočívá její dar?“ snažila se Laila odvést pozornost.

„Ovládání živlů,“ odpověděl pohotově Felix.

„Isabello, jak jsi stará?“ ptala se se zájmem.

„Deset let.“

„Fakt? A to se u tebe rozvinul dar až teprve teď?“ ptala se nevěřícně.

„Ne, tohle je zatím její třetí dar,“ odpověděl pohotově Felix.

„Já umím mluvit sama!“ zavrčela jsem na něj a z mraku nad jeho hlavou začaly padat kroupy.

„Hej, to bolí,“ stěžoval si Felix na oko naštvaně.

„Pojď, půjdeme někam, kde budeme sami a v klidu všechno probereme,“ řekla Laila a táhla mě ze sálu.

Díky Laile jsem se naučila novou schopnost ovládat během jednoho dne. Ona sice ovládala jenom počasí a já dokázala ještě pomocí větru hýbat s předměty, vytvořit ohnivou kouli a všechno možný, prostě je tahle nová schopnost úžasná, ale jenom pokud ji umíte ovládat a správně použít.

Felixe jsem nechala celý týden chodit s mrakem nad hlavou, i když z něj pouze mžilo, byl pořád mokrý. Naštěstí to bral sportovně a nebyl na mě naštvaný.

Aro měl jednou tendenci se se mnou bavit o plese a výběru manžela, ale odpovědí mu byl mrak nad hlavou, ze kterého šlehaly blesky. Marcus a Caius se mu věčně smáli, ale oni jediný to mohly provozovat veřejně.

Díky mým kouskům s Arem a Felixem se mě žádný upír nepokusil naštvat. Báli se, že by dostali společníka na cesty.