Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký únosce 9. kapitola

18.03.2011 (09:45) • Rosa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3088×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

9. kapitola

Rumunsko

„Já se nebojím ničeho, natož tebe, ty hnusáku,“ řekla jsem a snažila se tak i působit, ale toto bylo jiné, než s Edwardem. Ten i přes veškeré okolnosti se choval příjemně, sice mě vytáčel a doháněl k šílenství, ale zároveň jsem měla vždy pocit, že by mi neublížil. Že se mi s ním nic nestane, zatímco tito lidé, pravděpodobně upíři vypadali opravdu jako mafiáni.

„Ale, tak to umí vystrkovat růžky,“ řekl jeden z nich a uculil se.

„Nech ji na pokoji, rozumíš,“ okřikl ho Edward autoritativně.

„Jasně, šéfe,“ řekl, ale i tak jsem z něj měla špatný pocit, ale bylo vidět, že respektují Edwarda. Pravděpodobně tam u nich patřil k lídrům.

„Dobře, že jsi ji nakonec přivedl tak brzy, můžeme začít domlouvat tu výměnu. Kdo ví, jaká situace panuje ve Volteře,“ pronesl. Takže Volterra, tam pravděpodobně budou moji rodiče. Snad se s nimi brzy setkám a toto všechno skončí.

„Teď o tom nemluv,“ řekl Edward. „Čím míň toho tato slečna ví, tím líp, že? A taky tím zvědavější bude a my budeme mít aspoň menší pojistku, že s námi zatím zůstane a nevydá se na výlet,“ pokračoval a mrkl na mě.

„Promiň, ale nemyslím si, že by u ní hrozilo nějaké nebezpečí, že by utekla. Vždyť se na ni podívej a podívej se na nás. Upíry jeden poloupír nepřechytračí,“ řekl a já se v duchu usmála. Potvrdilo se mi to, že pravděpodobně není zrovna moc chytrý a mohla bych se přes něj dostat. Když u toho nebude Edward, tak to určitě vyjde.

„Nepodceňuj ji,“ varoval ho Edward. Na to se ten kumpán jenom usmál a vzal si mou ruku. „No tak, uhoď mě,“ řekl a já na nic nečekala a praštila jsem ho do nosu. Začal ječet a já se rychle zvedla a rychlostí blesku jsem přelezla k Edwardovi dopředu. Sedla jsem si mu na klín, objala ho a hlavu mu zabořila do jeho hrudi. Vcelku jsem měla strach, aby mi to ten kumpán nevrátil zpátky, ale tak co. Má to, co chtěl.

„Já ti říkal, že má páru,“ řekl Edward se smíchem a objal mě a víc si mě tak k sobě natiskl. Zůstala jsem v jeho náručí a i přes nebezpečí jsem se cítila fajn. Jeho blízkost na mě působila uklidňujícím dojmem a kroužky, které mi jeho prsty dělaly na zádech, tomu jen a jen napomáhaly.

Po několika dalších minutách zastavilo auto.

„Andílku, budeš muset slézt,“ řekl a já se na něj podívala a zakroutila hlavou.

„Dělej,“ řekl ten upír, kterému jsem dala do nosu. Stoupla jsem si a počkala, než si stoupne i Edward, a pak jsem ho zezadu objala a odmítala jsem ho pustit. Ne, že by se mě teda pokoušel od sebe odtrhnout.

Měla jsem strach, ale byla jsem schovaná za Edwardem, kterému jsem věřila. Možná naivně, ale přeci. Ostatní kumpáni nás opustili, když viděli, že nehodlám utéct. Edward pokračoval směrem dovnitř a já se držela pořád nalepená na něm.

Dovlekl nás až k nějakému dalšímu muži, který vypadal, jakoby to tady celé řídil.

„Vítej zpět, Edwarde,“ řekl a usmíval se. Nevypadal tak strašidelně, jako předešlí muži. „Vidím, že je na tebe spolehnutí. Vždycky svoji práci provedeš na jedničku, jsi taky nejlepší,“ pokračoval. Já se pořád držela za Edwardem.

„Já jsem Mark a řídím to tu,“ řekl směrem ke mně.

„Mně je jedno, kdo jsi, ty hlavo skopová,“ vyjela jsem na něj, přičemž jsem vykoukla zpoza Edwarda a zase hned zalezla. Edward se tomu zasmál.

„Myslel jsem, že to s tebou půjde po dobrém, ale vidím, že jsi po svém otci,“ řekl a vydal se směrem k nám. Já začala obcházet kolem Edwarda proti jeho pohybu, abych se s ním nemusela setkat tváří tvář.

„Vidím, že sis užil spoustu srandy,“ řekl Mark.

„To nepopírám,“ přitakal Edward. „Tady ji máš, já už půjdu,“ odvětil Edward a nehleděl na to, že tu stojím a sebral se a šel pryč.

„Tak pojď, mám pro tebe připraven speciální pokoj,“ řekl a vzal mě za rukáv a táhl pryč. Snažila jsem se zapamatovat si cestu a to, jak to tu zrovna vypadá. Pak jsme procházeli kolem záchodů a já si řekla, proč bych na něho nemohla vyzkoušet to stejné, jako předtím na Edwarda. Tento nevypadá tak chytře jako on a mohlo by mi to projít. Vždyť sám Edward předtím říkal, že u jiných by mi to možná prošlo, ale u něj ne.

„Pane, počkejte, chtěla bych se omluvit za mé předchozí chování, bylo nepřípustné. Jsem Bella a ráda Vám pomůžu, jen když nebudu muset už být blízko toho Edwarda,“ řekla jsem co nejpřesvědčivěji. Zamyšleně se na mě díval.

„Já ho tak nesnáším, je protivný, vlezlý, namyšlený. Hraje si na to, že všechno ví, myslí si, že je neodolatelný a ten nejlepší, hrůza. Když u toho nebude on, tak budu nápomocná,“ pokračovala jsem a on vypadal, že mi věří. Přeci jen moje spolupráce by se mu určitě hodila.

„Fajn, myslím, že se domluvíme,“ řekl.

„Super, mohla bych si ale nejdříve zajít na záchod. Po té cestě se mi chce,“ řekla jsem přesvědčivě a on kývl. Lalalala, ty jsi tak chytrá, Bellinko. Kam se na tebe hrabe ten chytrolín Edward.

Vydala jsem se tam a byly tam dokonce okýnka, která vedla do zahrady, za kterou se rozprostíral les. Vyskočila jsem na okýnko a pomalu se začala spouštět dolů z něho. Najednou se mi kolem pasu obmotaly něčí ruce, a pomohly mi se dostat dolů na zem.

„Potřebuješ pomoct, andílku?“ ozvalo se mi u ucha.

Autor: Rosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladký únosce 9. kapitola: