Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký únosce 4. kapitola

Polštáře 1


Sladký únosce 4. kapitolaMoc děkuju za předešlé komentáře, moc mě potěšily a donutily mě pokračovat v této povídce. Jenom mi čas teďka moc nevychází, takže prosím o strpení. V této kapitole bude pokračovat Edward ve svém plánu a Bella rozjede také ten svůj. Prosím o komentáře.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

4. kapitola

 

Únos pokračuje

 

Kopala jsem a bouchala do něj svázanýma rukama, co jen to šlo, ale s ním to ani nehnulo. Proč se já musím vždycky dostat do problémů? Odnesl mě do auta a posadil na sedadlo spolujezdce a nastartoval a odjel. Co teď?

„Takže když se teďka uklidníš, tak ti tu pásku sundám,“ pronesl chladně.

„Hmm, hmmmm,“ snažila jsem se něco říct, ale přes tu pásku to nešlo.

„Takže to mám brát, že souhlasíš?“ pronesl tázavě a auto přibrzdil u krajnice. Natáhl se ke mně a strhl pásku.

„Au, nemůžeš dávat pozor!“ Na to se jen usmál. Využila jsem toho, že jsem už mohla mluvit a hned jsem spustila.

„Sundej mi ty pouta a to hned,“ řekla jsem s co největším důrazem, abych ho upozornila na to, že to myslím vážně.

„Když mi slíbíš, že nebudeš dělat hlouposti a v klidu se mnou pojedeš, tak ti je klidně rozepnu.“ Ušklíbla jsem se.

„Ber, nebo nech být,“ řekl. Já jsem zvážila své možnosti a dospěla k názoru, že to bude pravděpodobně to nejlepší, co mohu udělat. Aspoň v tuto chvíli, přeci jen s volnýma rukama snáz něco vymyslím.

„Platí,“ řekla jsem a on se na mě zkoumavě podíval, asi zjišťoval, jestli je to pravda, či nikoliv. Když nenašel žádnou známku nepravdy, tak mi je rozepnul. Promnula jsem si ruce a mlčky se otočila k okýnku a dívala se ven. On po chvíli zase rozjel auto.

Mé mozkové závity pracovaly na plné obrátky a pořád nebyly schopny přijít na žádné důvody, proč se mi to děje.

„Proč mě vezeš pryč? A kam to vlastně jedeme?“ zeptala jsem se, když už jsem nemohla tu nevědomost vydržet.

„Zvědavá, co?" Věnoval mi letmý pohled. Ale neráčil se odpovídat.

„Já čekám,“ upozornila jsem ho a poklepávala svou nožkou.

„Nevím, jestli už jsem ti to říkal, ale to je tvůj další problém. Příliš zvědavá a pleteš se do věcí, do kterých ti nic není, a pak se dostáváš do problémů. I když pravda je, že do tohoto problému tě dostal někdo jiný, ale to nevadí. To nemění nic na tom, že to nemuselo takto dopadnout a mohli jsme to vyřešit v klidu, kdybys neposlouchala za dveřmi, že?“

„Příště bych to už neudělala,“ řekla jsem.

„Tomu ani sama nevěříš,“ řekl a já musela uznat, že má opět pravdu.

„Tak kam mě vezeš? Nemyslíš, že mám aspoň právo to vědět?“

„Dobrá, pojedeme do Rumunska.“

„Co? Proč? A co Charlie a Angela a ostatní?“

„Neboj se, tvoji příbuzní nebudou mít strach. Vše je zařízeno, prostě jsi vyhrála měsíční plavbu kolem světa, akorát s tím, že jsi musela odjet bez rozloučení, akorát jsi mohla nechat dopis, který možná právě v tuto chvíli Charlie čte.“

„Ale to je lež, to není pravda. Nic jsem nepsala, není to správné“ namítala jsem.

„Já to napsal za tebe, nejsem člověk, co hraje podle pravidel, tak si na to zvykni,“ pronesl další jeho moudro.

„Tomu, ale stejně Charlie neuvěří, naše rodina je chytrá, víš,“ pronesla jsem hrdě.

„O tom nepochybuji, ale já jsem také vychytralý a dopis o životní příležitosti a touze poznat svět byl tak srdceryvný, že jistě je za tebe rád. Navíc měsíc není tak moc. Sice si nejsem jistý, jestli tě po tom měsíci vrátím, ale to je detail.“ Přešla jsem to mlčením, protože jsem v současnosti mohla být ráda, že mám volné ruce a tudíž později mohu klidně něco podniknout.

„A co po mně tedy chceš?“ optala jsem se ho ve snaze z něj dostat alespoň nějaké podrobnosti.

„Já nic, ale můj pán tě chce vidět,“ řekl. „Ale když už jsme u toho, tak bychom si mohli zopakovat tu scénku ve třídě,“ pronesl a usmál se na mě. Proč sakra musí vypadat tak hezky a neodolatelně?

„Nech si zajít chuť, to už se opakovat nebude!“ vykřikla jsem na něj.

„Když myslíš, já jsem jiného názoru. Stačí se k tobě přiblížit a tvoje srdce bije jako splašené,“ řekl a já na to nemohla nic namítat.

„Tak jsem z tebe prostě nervózní. Jde z tebe vcelku strach, víš? Zvlášť teď, co jsi mě unesl,“ řekla jsem trucovitě. „A zastav mi, ber ohledy na to, že rukojmí potřebuje někdy na toaletu. Tam je benzínka,“ řekla jsem a ukázala na budovu, která se tyčila za zatáčkou. Teď se těš chlapečku. V tomto autě s tebou už nebudu ani sekundu. Můj plán, jak ti zdrhnout právě začíná.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sladký únosce 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!