Šmírovat se nevyplácí a po dnešku si toho bude vědoma i Bella. Také dojde k věci, podle které má tato povídka jméno. Děkuji za komentáře a prosím o další.
30.01.2011 (09:15) • Rosa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3207×
3. kapitola
Špehovat se nevyplácí
Vydala jsem se po chodbě. Naštěstí to byla moje poslední hodina a pak jsem se zastavila u otevřených dveří a uviděla tam Edwarda, jak telefonuje.
„Já jsem vám to říkal, že to není nejlepší nápad. Já jsem se opravdu snažil ji okouzlit, ale ona a její chování je dost strašné. To se vám řekne snadno, sveď ji a přinuť ji, aby dělala, co chceš. Ona taková není. Myslím, že by bylo výhodnější přejít k plánu B. Ano, beze svědků ji vzít a přinést a tam si s ní můžete dělat, co budete chtít.“
To nemohl myslet vážně. Počkat, co říkal, svést a využít? Hned jsem si říkala, že je nějaký divný. Ví toho o mně tolik, jako by mě už znal. Co ale chce? Měla jsem spousty otázek, ale příliš málo odpovědí. To jsem ale hodlala velmi rychle změnit.
„Hledala jsi mě?“ ozval se jeho hlas u mého ucha a já leknutím povyskočila. Zase mě překvapil nepřipravenou.
„Já už musím,“ řekla jsem a chtěla odejít. Přesně jsem nevěděla, na co se chci zeptat, a tak jsem se chtěla raději vyplížit pryč. Potřebuji si srovnat myšlenky a být na něj připravená, což jsem v momentální situaci pravděpodobně nebyla.
„Počkej,“ řekl a zatáhl mě do třídy. Prázdné třídy. Nepřipouštěl jakékoliv námitky a táhl mě do soukromí.
„Okamžitě mě pusť, nebo budu křičet,“ řekla jsem a měla jsem v úmyslu to udělat. Plné zuby jsem ho měla.
„Andílku, uklidni se, nebo to budu muset udělat za tebe,“ řekl a přistoupil o pár kroků blíže ke mně. Já se zase naopak stáhla více dozadu.
„Přestaň se přibližovat,“ řekla jsem trochu zoufale. No, on toho bohužel vůbec nedbal a místo toho došel až ke mně a já se nacházela mezi ním a stěnou, při čemž mezi námi bylo minimum volného místa.
„Já to myslím vážně, budu křičet.“
„Jo, a co bys asi tak řekla?“ Co bych řekla? Na to jsem neměla čas myslet.
„Kdo do čerta jsi? Co po mně chceš? Jak jsi to myslel svést?“
„Vidím, že také umíš šmírovat. To bych měl přidat do seznamu věcí, ve kterých vynikáš. Ale musím ti říct, že jsi mi to neuvěřitelně usnadnila.“
„Co?“
„Jsem tady pro tebe a ty, když teď už nějaké věci víš, tak se mnou povinně půjdeš pryč,“ řekl s naprostým klidem, jako by se nic nedělo.
„Tak na to zapomeň, chlapečku,“ řekla jsem vážně a snažila se jeho hruď odstrčit. Bohužel ale neúspěšně, byl o moc silnější než já.
„Myslím, že to ale ještě chvíli počká, nejdřív chci udělat toto,“ řekl a poté přitiskl své rty na ty mé. Snažila jsem se ho odstrčit a nereagovat, ale jeho rty byly tak lákavé, a když přejel jazykem po kontuře těch mých, tak jsem to nevydržela a sten vzešel z mých úst, čehož on plně využil a jazykem mi začal prozkoumávat ústa.
Zapojila jsem se také a přitáhla jsem si ho blíže. Ruce jsem mu zapletla do jeho vlasů a nechala přemýšlení a rozum stranou. Dravě jsem mu začala polibky vracet a on mě nadzvednul a přenesl na lavici, na kterou mě položil. Přitáhla jsem si jeho tělo na mé a mé nohy mu obtočila kolem pasu. Nepřestával mě líbat a přitom mi ruky uvěznil v sevření za hlavou. Svou jedinou pozornost jsem ale věnovala jen jeho rtům, tělu, jeho blízkosti a vůni. Bože, co to se mnou dělal.
Najednou jsem slyšela cvaknutí a mé ruce se ocitly v poutech. Nevěřícně jsem se na něho dívala a nemohla uvěřit, že jsem byla tak hloupá a nechala se jím omámit.
„Promiň, andílku, ale budeme to muset nechat na později. Spěcháme, ale určitě se k tomu vrátíme, nevěřil bych, že jsi taková dračice. Andílek s ďáblem v těle. Teda upřímně jsem ani moc nečekal, že se mi povede tě takto zpacifikovat, ale zřejmě nejsi tak nedostupná, jak se děláš.“
„Okamžitě ze mě slez, pomoc,“ začala jsem křičet.
„Myslel jsem, že budeš rozumná, velká holka, ale když jinak nedáš,“ řekl svůdně a dal mi pásku na ústa.
„Tak teďka půjdeš buď po dobrém, nebo po zlém,“ řekl a výraz měl temný. Já využila toho, že ze mě slezl a rozeběhla se ke dveřím. Bohužel, než jsem stihla něco udělat, tak mi je přirazil.
„Myslel jsem si to,“ řekl a přehodil si mě přes rameno. Doufala jsem, že někdo bude na chodbě a uvidí nás, ale to se nestalo. Stejně by se z toho bezpochyby nějak šikovně vymluvil.
Kopala jsem a bouchala do něj svázanýma rukama, co jen to šlo, ale s ním to ani nehnulo. Proč se já musím vždycky dostat do problémů. Odnesl mě do auta a posadil na sedadlo spolujezdce a nastartoval a odjel. Co teď?
Co si myslíte, že se stane? Zajímají mě Vaše názory, tak klidně pište, co by se podle Vás mohlo stát, nebo co byste chtěli, aby se stalo.
Autor: Rosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Sladký únosce 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!