Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skryto v duši 6. kapitola

dqdwa


Skryto v duši 6. kapitolaProblémy a jen problémy. Ale už to tak bývá, když chceme všechno, ale nakonec nemáme nic... Jak tenhle příběh bude pokračovat? A hlavně, proč se Bella musela vrátit do Forks po skoro sto letech?

6. kapitola – Problémy

 

„Jaký problém?“ zeptala jsem se opatrně.

„No, jsem teď v Seattlu…“

„A?“ Nemám ráda, když mi něco zatajuje.

„Pamatuješ na tu malou holčičku, byly jsme u ní jako první, ale když jsme tam byli podruhé, odmítla?“

„Myslím, že na tenhle incident nikdy nezapomenu, ale pokud vím, už je dávno mrtvá. Kam tím míříš, Vic?“

„No, to sice je, ale měla dítě a to dítě mělo další dítě… No, prostě jsme narazili na její prapravnučku. Ale při přeměně nastala nějaká divná chyba. Jakmile byla proměna u konce, prostě zmizela. Během vteřiny byla pryč a stihla už napáchat docela dost škod… Potřebujeme tvou pomoc, míří do Forks a její armáda s ní.“

Tak tohle bylo velmi výstižně popsání. Snad poprvé, co mi řekla všechno.

„Kolik?“

„Čeho kolik?“

„Victorie! Nemáme čas na hraní, kolik jich stačila proměnit?“ zavrčela jsem do telefonu a moc dobře jsem si dokázala představit její výraz.

„Asi kolem osmi, nejsme si jisti. Moje skupinka se je snaží hlídat a určovat směr. Ale nejde to tak, jak jsme chtěli.“

„Přijedeme, aspoň to budu brát jako zkoušku před akcí ve Volteře,“ řekla jsem a zavěsila.

„Děje se něco, Bells?“ ozvala se pohotově Kate.

„Sbalte si potřebné věci a ihned vyrážíme na druhou stranu Spojených států. Máme tam menší problém s pár novorozenými.“ Podívala se na mě trochu zamračeně, ale pak se rozzářila jako sluníčko.

„Takže výlet? Páni, konečně se odtud dostaneme,“ ozval se Lex.

„Moc si nefandi, Lexi. Bude to dřina,“ hořce jsem se zasmála.

„Ale no tak, Bells. Pár novorozených? Ty přece zvládneme, ne?“ usmála se Ellena.

„Když jsme v celku dost mocní, dokonce bych si už troufl na ty Volturiovi,“ řekl vážně Valentino.

„S tímhle nežertuj, nebo se ti to vyplní. Jestli se ve Forks něco zvrtne, můžeme si být jistí, že oni dorazí. A navíc v La Push jsou měniči, takže další problém navíc.“

„Měniči?“ zeptala se se zájmem Caivie.

„To raději teď rozebírat nebudu, musíme vyrazit. Cesta potrvá docela dost dlouho,“ řekla jsem přísně a skupinkám rozdala klíčky od aut. Tohle bude opravdu velmi nenápadné. Já, Ellena, Kate a Lex v luxusním BMW. Adis, Valentino, Jimmi měli docela prostorné a taky luxusní Volvo a zbytek se nasáčkoval do Mercedesu. Naši novou členku si vzala pod svá křídla Caivie. Docela mě to překvapilo, ale v téhle branži už jsem si zvykla. Nikdy byste nevěřili, kdo a za jakých podmínek se dá dohromady. Třeba Jimmi a Caitlin se vždy strašně nesnášeli, lezli si na nervy a nemohli být v jedné místnosti spolu a vůbec ne o samotě. Ale asi po roce jsem je načapala v objetí. Zvláštní pár, ale jejich láska je hluboko v nich. Adis vždy pokukoval po mně, ale velmi rázně jsem mu naznačila, že o něco podobného nestojím a navíc v opravdovou lásku já nevěřím! Ale nakonec jeho srdce našlo lásku a to u Odette.

„Takže, jeďte za mnou, hlavně spěchejte pomalu. Nesmíme být nápadní. Doklady máte v přihrádkách. Jen s Tessie to bude menší problém. Ještě pro ni nemáme novou totožnost, ale kdyby něco, použij staré doklady. Přeji příjemnou cestu,“ rozloučila jsem se se všemi a nasedla za volant. Když jsem nastartovala, auto příjemně zapředlo. Mohli jsme vyrazit. Ale mám obavy z toho, co se stane. Ve Forks jsem nebyla už strašně dlouho, vlastně od toho dne, kdy jsem se probudila jako nemrtvá. Samotní vlci mě vyhnali. Co se tam změnilo? Jsou tam ještě vlci? Nebo už se přestali měnit? Ale jestli se tam chystá celá skupinka novorozených, začne to znovu. Opravdu se mi tam nechce, zůstaly tam totiž velmi bolestné vzpomínky. Vzpomínky na rodinu a na lásku. Na cit, který od té doby nenávidím a hlavně v něj nevěřím. Hodně mě to změnilo, ale divím se, že jsme za celou tu dobu na Cullenovi nenarazili. Třeba to je jen náhoda, nebo se skrývají naschvál.

Cesta opravdu trvala docela dost dlouho. Každý ve voze byl zahloubán do svých vlastních myšlenek, ale čím jsme byli blíže cíli, tím se všichni rozpovídali. Měli mnoho různých teorií, každý se těšil na bitvu. Věděli, že k ní tak jako tak dojde.

„Zastavíme na kraji města. Victorie už tam určitě bude,“ řekla jsem jen, a pak zastavila na odlehlém parkovišti. Všude byl podezřelý klid. Bylo zamračeno a každou chvíli bude pršet. Foukal velmi nepříjemný vítr, ale to nás rozházet opravdu nemohlo. Ostatní zastavili vedle mě a společně jsme vystoupili.

Čekali jsme pouhou chvíli a z lesa vyšla moje sestřička. Objala mě, když dorazila a zahanbeně se usmála.

„Tak jak to vypadá?“ zeptala jsem se.

„Nic moc, bylo jich osm, ale je jich víc. Nevíme kolik, ale asi dvanáct. Ale vypadá to, že nemají nějaké zvláštní schopnosti. Ale i tak jsou nebezpeční.“ Vedla mě do lesa a ostatní šli tiše za námi.

„Nechce se mi tam. Co vlci? Objevili se?“

„No, zatím jen jeden, sleduje nás celou dobu. Ale nevíme, jestli zaútočí na nás nebo na ně. Ale musíme se s nimi setkat, jinak to nejde.“ Přikývla jsem.

„Co tvá skupinka? Jak jim to jde?“

„Dost dobře, už se naučili spolupracovat. Ale jak vidím, Tess se vrátila,“ řekla a usmála se na zmiňovanou.

„Nechtěla jsem být sama a navíc aspoň bude sranda,“ řekla Tessie a ze srdce se zasmála.

„Ahoj Bells,“ vykřikl Edwin a vletěl mi do náruče. „Jakpak se daří mé nejoblíbenější upírce?“ usmál se a nehodlal mě jen tak pustit.

„No tak, Ede, nejsme tady sami a daří se dobře, ale znáš to, nějaké malé problémy,“ zasmála jsem se a lehce ho políbila na tvář.

„Jo, ti novorození jsou docela problém, ale aspoň nějaká akce. Poslední dobou byla strašná nuda,“ ozval se Eduardo.

„Tak bude to asi následovně. Budeme se držet pohromadě, není nejlepší se rozdělovat. Oni jsou zmatení a jediné, po čem touží, je krev. Ale tu si nesmí vzít. Nerada to říkám, ale čím víc jich zabijeme, tím lépe. Pokud narazíme na vlky, budu mluvit jen já nebo Victorie, jinak se může stát, že budeme mrtví my.“

„Dobře, generále,“ zasmáli se. Jsou opravdu úžasní. Dokonalá a početná rodina.

Tak jsme tedy vyrazili. Ale nespěchali jsme, nesmíme je vyplašit. Valentíno je stopoval a říkal nám, kde kdo asi může být. Já jsem svým štítem pročesávala les a taky hledala upíry. Nakonec jsme jich napočítali třináct včetně té, co to vše způsobila. Ale nebyla se svou skupinou. Schovávala se na kraji lesa sama a vyplašená, aspoň podle Anelis. Ale jedno mi tu nesedělo. Byla tu další skupinka, ale ti na sto procent nepatřili k novorozeným. A já si až pozdě uvědomila, kdo že to bydlí ve Forks. Zase se vrátili. Ale proč teď? To je jako zákon schválnosti.

„Victorie? Já s vámi přímo do boje nepůjdu. Nechci se s nimi setkat. Ale hlavně se nesmí nic dozvědět o naší skupince. Budu poblíž a každého chránit štítem.“

„To je možná dobrý nápad, nevím, co by se stalo, kdyby zjistili, že jsi ještě relativně naživu,“ řekla konejšivě a objala mě.

„Držte se,“ šeptla jsem ještě, a pak se jen dívala na jejich mizející záda. Byla jsem nervózní a to moc. Ale je to tak opravdu lepší. Mé vzpomínky mě najednou doběhly a zasadily mi velmi bolestnou ránu. Cítila jsem se opravdu pod psa.

Rozprostřela jsem štít a hlídala každého člena mé rodiny. Nedovolím, aby se jim něco stalo. Na to je mám až moc ráda!

 

Pohled Victorie

 

Stáli jsme v hloučku na mýtině a sledovali Cullenovi. Dívali se na mě a určitě čekali, že je napadneme. Ale místo toho jsem pomalu vyšla k nim. Ostatní za mnou. Bylo nás hodně a skoro každý měl nějaký dar. Kdybychom šli po nich, neměli by šanci, ale jsme tu z mnohem naléhavějšího důvodu.

„Victorie?“ sykl Edward. Znechuceně jsem si ho změřila.

„Co tu chcete? Proč jste přišli?“ zeptal se hned Carlisle, jejich vůdce.

„Nejsme tu kvůli vám, ale máme tady práci!“ řekla jsem jen a sledovala les za nimi.

„Tak práci?“ zavrčel ten blonďák Jasper.

„Victorie? Blíží se a je s nimi i ona,“ šeptla mi Kate. Kývla jsem na ni. Rozestoupili se do formace. Nevšímala jsem si vyplašených pohledů Cullenových a raději čekala na to, co přichází.

„Ani jednomu nevidím do hlavy,“ zavrčel Edward a znovu mě probodl pohledem.

„Taky nic nevidím,“ přidala se Alice. Zasmála jsem se. Bells je dokonalá. Musím ji pochválit, až ji zase uvidím. Ale najednou jsem za sebou ucítila velmi povědomou vůni. Co ten tu chce?! Ale je dobře, že je sám. Jak bychom to pak asi vysvětlovali?

„Volturiovi!“ sykla Rosalie. Otočila jsem se a zadívala se do Demetriových rudých očí. Usmála jsem se.

„Ahoj,“ řekl vesele a objal mě.

„Co tu děláš?“ zeptala jsem se.

„Prý tu řádí nějací novorození, tak jsem si řekl, že se sem podívám. Věděl jsem, že v tom máte prsty, tak jsem odstranil Jane a Aleca. Museli někam na kraj Evropy.“

„Jak jsi věděl, že jsme tu zrovna my?“ Zamračil se.

„Abych se přiznal, nevěděl, ale na kraji lesa jsem potkal Be…“

„Neříkej její jméno před cizími,“ sykla jsem na něj a podívala se na Cullenovi.

„Aha. Zdravím. Takže vy jste se k nám taky přidali? To je nás docela dost, ne?“ zasmál se.

„Co se tu vlastně děje!“ zeptal se Carlisle. Ale nikdo se neměl k odpovědi.

„Ale tohle by mě taky zajímalo, Vic?“ Zamračila jsem se. Nevím, jestli je to dobrý nápad, ale kdyby něco, Bella Cullenovi zaštítí.

„Jedna novorozená z mé skupinky utekla. Nastal nějaký problém, svolala jsem nás všechny a hodláme tenhle problém vyřešit.“

„Kolik vás je tedy celkem? Ať vím, kdy vás čekat,“ zeptal se jako by nic a usmál se na mě.

„S tebou dvaadvacet. Ale neboj, jen tak se ve Volteře neuvidíme. Možná tak rok nebo dva. Tohle se totiž musím naplánovat, ale jsem ráda, že jsi dnes dorazil.“

Celý Cullenovic klan na nás koukal, jak na vyorané myši a já se tomu musela upřímně smát.

„Vic?“ To byl Valentino.

„Už?“ Přikývl.

„Jestli se nám nechcete plést pod nohy, měli byste vypadnout,“ sykla jsem na Cullenovi a zadívala se na početnou skupinku, která se vynořila z lesa.

 

Pohled Bella

 

Stála jsem na kraji a sledovala boj. Byli tam i oni, ale nevěděli o mně. Sledovala jsem malou roztržku, kterou měli s Victorií. Ale pak se tu objevil Demetri, naštěstí sám. Taky jsem ho ukryla do štítu tak, jak všechny na palouku. Včetně Cullenů, aby neměli podezření. Sledovala jsem, jak se dali všichni do boje. Měla jsem opravdový strach. To, jak jsem cítila ty rány v mém štítu, ale nepovolovala jsem. Mravenčení jsem měla v celém těle, ale sil jsem měla dost. Ani ne během hodinky bylo po všem. Tedy skoro po všem. Chvíli po tom, co se usadil prach, se kolem mě mihla tmavá skvrna. Okamžitě jsem ji sledovala. Byla to ta malá Phoebe, která tohle vše způsobila.

Běžela strašně rychle, ale můj štít ji perfektně zastavil.

„No tak, nechci ti ublížit,“ šeptla jsem. Skrčila se a vzlykla. Chvěla se po celém těle.

„Tak strašně to bolí, můj krk…“ Chytla se za něj a vyděšeně mě sledovala.

„To přejde, jen se musíš napít. Není to nic těžkého,“ usmála jsem se na ni a pomalu se přiblížila.

„Nic těžkého?!“ vykřikla. „Ono to nejde, Pokaždé, když se napiju… Krev mi nechutná. Pálí to ještě víc…“ Tohle jsem nechápala. Alergie na krev? To se u upíra jen tak nevidí. Ironie mi v poslední době jde.

„Něco vymyslíme, ale hlavně musíš chtít!“ Její rudé oči mě propalovaly. Viděla jsem najednou v ní tolik nenávisti. Skočila po mně. Ani jsem to nestihla zaregistrovat. Kousala, drápala. Snažila jsem se uskakovat, co to šlo. Můj štít mě v tomhle nezradil, ale byla opravdu rychlá a hlavně jako smyslů zbavená. Ale už mě tahle hra přestala bavit. Udělala jsem pár výpadů a urvala jí hlavu. Během chvíle za mnou dorazili Ruby a Denny. Ona ji zapálila a on následně oheň uhasil.

Smutně jsem se dívala na tu spoušť. Tohle se nemělo stát. Tohle už nesmím dovolit. Prostě Volterru musíme zvládnout v počtu dvacet dva a nic víc. A hlavně to musíme provést brzy, tohle jen tak neututláme. Vědí o nás vlci, Cullenovi. Plánovali jsme to tak dlouho a najednou to přišlo až moc rychle…

 


 

Doufám, že se Vám díleček líbil a zanecháte mi tady aspoň malinkého smajlíka.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Skryto v duši 6. kapitola:

 1
11.01.2013 [23:38]

NatalieVolturijeeeeeeeeeeeeeee to supeeer pls pokračko Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Laira
22.02.2012 [16:09]

Nazdárek! Pokráčko by nebylo??? Honem sem s ním!!

1. mňamka
19.10.2011 [15:51]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!