Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skryto v duši 5. kapitola

15.09.2010 (12:00) • Salazaret • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1767×

5. kapitola – Skrytá identita

„Běž doleva!“ křičela jsem na nováčka. Ale samozřejmě mě neposlechl a vší silou narazil do malé Caitlin. Bože, proč jsou všichni tak nemotorní?! Má se tu trénovat a přitom mi to připadá jako hon na zajíce.

Prudce jsem zastavila a dala si ruce v bok. Ten mladý kluk se postavil a se svěšenou hlavou došel až ke mně.

„Lexi, copak jsem ti neříkala, že máš poslouchat? Když řeknu doleva, opravdu tím myslím doleva.“

„Omlouvám se, Bello! Ale zase jsem byl až moc mimo. Ta má moc se mi nějak nezdá. Když se na ni příliš soustředím, nevnímám nic okolo,“ řekl naštvaně a zahleděl se do mých rudých očí. Povzdechla jsem si.

„Vím, že je to pro tebe těžké. Není ti ani rok a už po tobě chceme takové nároky. Ale máš úžasný dar, jen ho musíš umět ovládnout. A proto jsme tady. Je tu přírody víc než dost, to propojení přece musí jít nějak snížit,“ usmála jsem se na něj a poplácala ho po zádech.

„Zkoušej to dál, já jdu zatím pomoct Caitlin,“ řekla jsem ještě a pak ho v lese nechala samotného. Jsem z něj docela na prášky. Alexander je moc šikovný kluk, ale jeho snaha většinou přijde na obtíž. Ale jak jsem říkala, má úžasný dar. Taky bych chtěla umět ovládat přírodu, naši matku zemi. Ale můj štít mám taky ráda.

„Kate? V poho?“ usmála jsem se na svou kamarádku. Jen na mě mávla rukou a dál se věnovala své nudné činnosti.

„Musíš Lexe omluvit, znáš ho.“ Objala jsem ji okolo ramen a společně jsme se vydaly zpět domů.

„Co plánuješ na víkend? Přemýšlela jsem o společném lovu,“ zeptala se mě. Ale já zatřepala hlavou.

„Pořád dělám na malé Tessie. Dělá nám starosti. Od proměny se neukázala, kdo ví, kde je jí konec,“ řekla jsem smutně.

„Na tom přece dělá Victorie se svou skupinkou, nebo ne?“ zeptala se znovu. Ano, proto ji mám ráda. Je upovídaná a vtipná vždy v pravou chvíli.

„To ano, ale nezvládají to. Spojíme se všichni dohromady a budeme společně pátrat. Třeba se jen ztratila a nemůže nás najít. Je to složitá osobnost, ale její dar se nám hodí.“

„Ona nechtěla být jednou z nás, že?“ zeptala se vážně. Povzdechla jsem si.

„Sama znáš tenhle příběh, neměly jsme na výběr. Srazilo ji auto, když před námi prchala. Umírala.“ Znovu jsem si povzdechla. Mezitím jsme došly k obrovskému domu, vystoupaly jsme po schodech a vešly do uvítací haly. Byla docela dost velká, ale nebyla tu ani noha. Určitě jsou někde v obýváku, nebo roztahaní po pokojích. Jen tak ze zvyku jsem si sundala dlouhý černý plášť a pověsila ho na hřebík, který byl k tomu určený. Ne že by mi byla venku zima, ale jak už jsem řekla, vše dělám ze zvyku. Někdy se lidské chování opravdu hodí. Jako například minulý týden, kdy jsme do naší malé rodinky přivítali dalšího upíra. Schovával se v jednom nedalekém městě a žil tam normálně mezi lidmi. Trvalo nám docela dost dlouho ho přesvědčit, aby se přidal k nám. Byl to jen stopař, ale podle Victorie opravdu výjimečný. Najde i ztracený špendlík. To je náš Valentino.

Za ty roky se toho strašně moc změnilo. Já a Victorie jsme se staly sestrami. Měla jsem ji i tak ráda, byla pro mě oporou a já pro ni. Pak k nám přišla Caitlin a Jimmy a to nás ještě víc upevnilo v tom, co děláme. Oba se svou rolí upírů, se dokonale ztotožnili a nám velmi pomohli. Hlavně ve výchově dalších tří členů naší rodiny. Adis, Ellena a Caivie. Zvláštní jména pro zvláštní trojici. Každého jsme našli v jiné části země, skoro ve stejný čas. Ale jako novorození byli naprosto neovladatelní. Dokonce jsme si mysleli, že na nás přijdou Volturiovi. Ale pak se do toho pořádně obuli Kate s Jimmem a bylo vše ok.

Adis je dokonalý mladý muž a vždy gentleman. Jeho pohyby i chování a pak ta jeho moc. Dokáže sám sebe přemístit z bodu A do bodu B. I když jen pár metrů. Ale jde mu to. Pak je tu Ellena, vždy usměvavá, ale trochu uzavřená dívka. Při přeměně měla dvaadvacet let a umírala na rakovinu. Bylo to docela drsné, když jsme jí řekli, jaké má možnosti, chtěla, abychom ji přeměnili okamžitě. Bylo to famózní, ale po přeměně byla dost divoká. Divoká, ale svá. Její moc zase plynula čistě z jejího nitra. Pouhým dotekem se člověku či upírovi dostane do hlavy a pak ho ovládá jako loutku. Docela to funguje, až na nějaké výjimky jako jsem já. A v neposlední řadě je tu Caivie, bystrá a dost užvaněná princeznička. Vyžívá se v pomlouvání ostatních a většinu času tráví před zrcadlem. A když říkám většinu, myslím to doslova. Tak působí její moc. Když se na někoho zaměří, dokáže ho v zrcadle zviditelnit a tím nám ukázat, kde se daná osoba nachází.

Pak tu máme dvě upírky, dvojčata. Nemají žádnou specifickou moc, narazili jsme na ně čistě náhodou. Ale jsou velmi chytré a mnohokrát nás svou bystrostí zachránili. Ano, Odellia a Odette.

V mé skupině je už pak jen Alexander a Valentino.

Docela početná skupinka, ale zatím to není tolik, kolik je potřeba. Já mám u sebe těchto devět upírů a Victorie jich má deset. Každého se schopností. A z některých mi jde i mráz po zádech.

Denny a Ruby, sourozenci Vaneovy. On ovládá vodu a ona oheň. Takže sranda na všech frontách. Pak tam je Federico, skoro stoletý upír, který taky pochází z Volterry. Zabili mu ženu a sestru a pak ho nutili mučit a ničit lidi a upíry, jen tak pro pobavení. Jeho moc je docela skrytá, ale je podobná Jane. Umí na dálku ubližovat, ale u něj zůstávají dost silné šrámy, jak na duši, tak na těle.

Tichý, ale velmi přesvědčivý Alan. On je dokonalá postava z Harryho Pottera. Nevím, jestli to někdy někdo četl, ale já jako člověk ano. Takové to kouzlo Silencio, co utiší každého. To je náš Alan. Svou mocí utiší prostě vše. Jak mluvené slovo, tak zvuky v okolí. Ale dokáže tím i zabít, když naopak ty zvuky přehluší. Normálnímu člověku, prostě praskne hlava. Pátým členem je sotva patnáctiletá dívka. Taky jsme neměli na výběr a byli jsme nuceni ji proměnit, jinak by její dar zanikl s jejím životem. Malá a nesmlouvavá Anelis. Dokáže navodit tak skvělou atmosféru, její dar pracuje na podobném principu jako Jasperův, ale s tím rozdílem, že její je silnější. Sem tam to dělalo problémy, ale naučila se s ním žít.

Šestá členka je Amalthea, přezdívkou jen Tea. Ona není zas tak moc výjimečná, jen nechtěla po světě pobíhat sama, tak se k nám přidala. Ale ji mám ráda, hlavně to její škádlení. Vždy vyprovokuje Victorii k bitce. Ale vždy to dopadne dobře.

Následuje Edwin a Eduardo. Podivní chlápci, ale moc užiteční. Edwin má něco podobného jako já, schopnost štítu, ale jen mentální a Eduardo dokáže každou naší moc zesílit a zvětšit. A u něj vím, proč si ho Victorie drží u těla. Je to sympaťák a díky němu se ona naučila svůj dar používat do hloubky.

Devátým jejím členem je Fida, kdysi obyčejná lidská dívka. Nyní velmi spolehlivá a úžasná upírka. Její dar je naprosto perfektní. V jednu chvíli je upír a v druhé zase člověk. Je u nás zatím jen chvíli a svůj dar ještě tak moc neovládá, ale jakmile ho bude mít pod kontrolou, bude se určitě hodit.

Naší kouzelnou desítku uzavírá všude známý a konzervativní Demetri. S ním se vídáme jen málokdy, přece jenom pracuje na dvou stranách. Dává mi docela zabrat, už kvůli tomu, že ho musím na takovou dálku chránit štítem. Prostě určité myšlenky zničit a neprozradit před Arem.

Tak představení našich členů je u konce. Ale největší starost nám teď dělá Tessie. Její dar je tzv. skrytá identita. Dokáže na sebe vzít podobu, koho chce. A to je ten hlavní problém. Je novorozená a pobíhá tu někde a kdo ví, co může způsobit.

„Bello?“ ozvala se Kate.

„Hm?“ otočila jsem se na ni. Měla na tváři docela šokovaný výraz.

„Kdo je tohle?“ ukázala na někoho za mnou. Prudce jsem se otočila a podívala se do tváře sotva šestileté holčičky. Stála tu jako by se nechumelilo a dívala se do mé překvapené tváře. Pak se začala smát.

„A-ahoj?“ promluvila jsem na ni, „my se známe?“

„Ano,“ usmála se kouzelným dětským úsměvem. Bylo divné, že jsem neslyšela její tlukot srdce. Takže upírka?

„Kdo jsi?“ zeptala jsem se opatrně.

„Tessie,“ řekla prostě a najednou tu stála ona postava. Bylo to k neuvěření. Opravdu v jedné chvíli roztomilá holčička a pak ona.

„Ty jsi nám ale dala!“ řekla jsem jako naštvaně. Ona se jen začala smát.

„Já se omlouvám, ale chtěla jsem si uspořádat myšlenky. Ale pak jsem si uvědomila, že chci být s vámi,“ řekla a ušklíbla se. Další člen. To znamená, že nás je dohromady dvacet tři. To by pro vpád do Volterry mohlo stačit.

Ale než jsem se stihla pořádně radovat z nového přírůstku do rodiny, rozdrnčel se mi mobil. Okamžitě jsem ho vzala.

„Bells?! Máme problém!!!“

I tahle povídka pomalu ale jistě spěje ke konci. Ale jaký ten konec má být? Cullenovi se už objeví v příští kapitolce, ale má Bella Edwardovi podruhé odpustit? Nebo má radějí žít svůj vlastní 'život'?

Autor: Salazaret (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skryto v duši 5. kapitola: