Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrytá touha - 21. kapitola

16.11.2013 (13:45) • LadyS • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 4777×

„Bello, lásko, no tak, neděs mě,“ slyšela jsem jakoby z dálky Edwardův hlas. Unaveně jsem něco zamumlala. „Cara mia,“ zašeptal mi blízko ouška a následně políbil na tvář. Nepatrně jsem se usmála.

V hlavě jsem měla vygumováno. Kde to jsem? A co se stalo?

Zavrtěla jsem se a zjistila, že mě pálí zadek. A najednou se mi před očima počaly míhat obrázky. V mysli se mi zrychleně promítl celý večer a já zalapala po dechu, otevřela jsem oči.

„Konečně,“ oddychl si Edward a políbil mě na rty. Polibek jsem mu samozřejmě oplácela, ale pak se odtáhla. Zamračila jsem se.

„Zase jsem omdlela?“ zeptala jsem se ho nejistě a otráveně zároveň.

Zacukaly mu koutky úst. „Někde se tvá… náruživost musí projevit.“

„Hej,“ zasmála jsem se dotčeně a strčila ho vleže do ramene.

Něžně mě pohladil po líčku klouby prstů. „Teď si můžeš na chvíli odpočinout, ale za čtvrt hodiny se pro tebe vrátím. Za sebou máš teprve první část obřadu.“

Vyjeveně jsem na něho pohlédla. „První část? To myslíš vážně?“

Tekutý smaragd mu v očích ztvrdl. „Neboj, nebude stejná jako předchozí, nemusíš se ničeho obávat.“ Poté se postavil a shlédl na mě ze stoje. Nadechl se, aby něco řekl, ale pak se zarazil a zavrtěl hlavou. Bez dalšího slova vyšel z pokoje a ponechal mě samotnou.

„Signorina?“ Minula se jedna ze služebných s Edwardem ve dveřích a vstoupila do pokoje.

„Si?“

„Pokud budete něco potřebovat, jsem vám k službám.“

Přikývla jsem a vstala. Protože jsem byla opět střízlivá, zajímalo by mě, co do toho pití dali, že to tak rychle pominulo, jako první se ozval můj močový měchýř. Musela jsem se tedy vysvléknout ze své zlaté parády, do které mi poté zpátky pomohla služebná.

Nevěděla jsem, co mám dělat, a tak jsem se usadila na brokátem potažené sofa a ujídala jednohubky, které mi černovlasá dívka donesla. Myšlenky mi v hlavě vířily jako listí v listopadu a má dosud zpola ochromená mysl se pokoušela prožité zážitky z třetího mysteria vstřebat.

Nechápala jsem, jak jsem si ten okamžik bičování mohla užívat. Jenže bylo to tak. Líbilo se mi to. A chtěla jsem, aby se ten pocit nevídané slasti stupňoval. Bolest se mísila s rozkoší tak neúprosnou, že měl člověk chuť řvát, zemřít, ale také se jí poddat. Což jsem udělala.

A přitom jsem se dívala do Edwardových prazvláštních očí, které mě sledovaly jako predátor svou kořist. Chtěla jsem-

„Signorina?“

Zamrkala jsem a rázem se přenesla do přítomnosti. Zatřepotala jsem hlavou a promnula si spánky. Panebože, co to se mnou je?! Otočila jsem se ke služebné.

„Je čas se připravit,“ řekla italsky. Ani nevím, že již uteklo tolik času. Postavila jsem se a usadila se k toaletnímu stolku, kde mě v rychlosti služebná upravila. Když jsem byla dle jejího mínění dokonalá, přehodila mi přes ramena dlouhý, temně rudý plášť, který mi vpředu zavázala a naaranžovala kapuci.

Poté, co jsem se na sebe podívala do zrcadla, jsem si připadala jako smilná hříšnice v nějaké tajné sektě vyzývající ďábla. Natož když jsem měla odhalený svůj vyholený klín a ztuhlé vystouplé bradavky.

Raději jsem se od toho obrazu odvrátila. Bůh ví, že jsem se možná zavazovala k něčemu, co se nepatrně mé ujeté představě podobalo.

Dveře od pokoje tiše vrzly a vešel Edward, upravený a s maskou.

„Můžeme?“ zeptal se mě a já pokývala hlavou na souhlas.

Přistoupil ke mně a nabídl mi rámě, přijala jsem.

Naše kroky byly děsivě synchronizované.

Cesta, kterou jsme šli, se velice podobala té, na které mě doprovázely dvě služebné. Chodba byla identická, přesto jsem ale poznala, že jdeme jinudy. Edward mlčel a já za to byla ráda, v dané chvíli jsem chuť konverzovat opravdu neměla.

Zastavili jsme se před podobnými dveřmi, které předtím vedly do zlatého salónku.

„Bello?“ špitnul ke mně Edward, než nás uvedl dovnitř.

„Ano?“

„Teď je nesmírně důležité, aby ses nezarazila. Ať se tam stane cokoli, carissima, musíš pokračovat. Je ti to jasné? Nesmíš v žádném případě zaváhat.“ Poslední větu pronesl obzvlášť s důrazem.

„D-dobře,“ zakoktala jsem vyděšeně. Srdce mi začalo zběsile bít.

Jeho výraz změkčil a něžně se na mě pousmál. Pak se naklonil a lehce mě políbil na rty.

„Ty to zvládneš, mio amore.“

Zkroušeně jsem si povzdychla a přikývla.

Zatlačil do dveří a bok po boku jsme vešli.

Překvapeně jsem rozevřela oči, když jsme vstoupili do stejného salonku, bohatě vyzlaceného, ve kterém jsem byla před necelou půl hodinou zbičována. Dokonce i obecenstvo skládající se z většiny členů Dionýsových mysterií, se nezměnilo. Ženy stále polehávaly či seděly na pohovkách a muži postávali kolem. Najednou mi připomínali sochy, kamenné bytosti ustrnulé v pohybu.

Edward mě vedl doprostřed místnosti, kde visel známý skleněný řetěz s-

Zarazila jsem se a vyjeveně zírala na dívku zavěšenou na háku. Byla to má přesná kopie. Novicka, má sestra.

Neschopna ničeho jsem hleděla na její záda a část odhaleného zadečku vykukujícího ze zlatého síťovaného bodystockingu, který jsem momentálně měla na sobě také. Ježíši! V duchu jsem se zhrozila, když mi došel význam mé role v druhé části třetího mysteria.

Smrtelně jsem zbledla a udělala nepatrný krůček vzad. To, t-to nejde! Nemůžu přece zbičovat ne-nebohou dívku! Počala jsem se zmítat ve zmatku a zděšení. Tohle je prostě moc!

Vtom mi však na mysl vytanula Edwardovo slova. Nesmíš v žádném případě zaváhat!

Zavřela jsem víčka a představila si Edwardův úsměv. Jeho rozzářené oči, když jsem mu ukazovala místo, kde jsem prožila své pubertální já. Jeho výraz, když mi poprvé vyznal lásku. Zavzpomínala jsem na naše první vášnivé a prudké milování. Ne, nemůžu ho ztratit kvůli své hloupé váhavosti! To zvládnu! Vždyť mě také musel někdo bičovat! A vsadila bych svůj krk na to, že to byla jedna z novicek.

Odhodlaně jsem otevřela oči a zaostřila na dívku před sebou. Vedle mě už mi jedna ze služebných podávala pozlacený vrbový proutek. Těsně před tím, než jsem ho od ní převzala, jsem střelila pohledem k Edwardovi. Smutně se pousmál a nepozorovatelně kývl.

Přistoupila jsem k dívčině zádům a na vteřinu znehybněla. Zvláštním způsobem mi byla dotyčná povědomá. Známá křivka zad, dlouhé štíhlé nohy, malý kulatý zadeček… Angela!

Srdce mi škobrtlo a na sekundu se zastavilo. Dech se mi zrychlil a dlaň, ve které jsem držela proutek, mi zvhla.

Koutkem oka jsem vyhledala Edwarda. Jeho výraz mluvil za vše.

Zatnula jsem zuby, rozpřáhla se a švihla Angelu bolestně přes zadeček.

Její tělo se napnulo a ze rtů jí vyšlo zasyčení. Ohlédla jsem se na Edwarda, nenápadně mi dal najevo, ať pokračuji. A tak jsem se podruhé rozpřáhla a tvrdě ji udeřila. A znova a znova a znova…

„Ááách!“ zakřičela Angela uprostřed prudkého a intenzivního orgasmu a muž, co stál naproti ní, se potěšeně usmál. Strnule a zároveň fascinovaně jsem je pozorovala. Její mentor k ní přistoupil a nařídil služebným, aby ji odpoutaly. Poté, co se zhroutila do jeho náruče, si několik vteřin byli v objetí, ale posléze odešli podobným způsobem, jako já s Edwardem onehdy. Nemohla jsem z nich spustit oči, byla jsem jimi doslova očarovaná. 

„Opravdu jsem já zapříčinila, že měla Angela orgasmus?“ běželo mi hlavou, když mi dvojice zmizela z dohledu. Nedokázala jsem se ani pohnout, rákoska v mé pravé dlani mi však z ničeho nic přišla hrozně těžká. Upustila jsem ji na zem a zamrkala. Najednou se všechna pozornost přesunula na mě, znervózněla jsem.

Edward se mi postavil po bok a chytil mě za ruku, trochu jsem se uklidnila. I když mé rozjitřené já bylo dosud šokované.

Jelikož jsme stáli uprostřed salonku, nemuseli jsme se přesouvat. A hrozně jsem se lekla, když se najednou mezi zlatými diváky zjevila postava v černorudém hábitu, které nebylo vidět do očí. Myslím ale, že podle stavby těla to byl muž.

Nic neříkal, jen k nám přistoupil a mávl povýšeným způsobem na jednu ze služebných. Ta k nám okamžitě přicupitala a sundala mi plášť. Edward pustil mou ruku.

„Otoč se,“ nařídil mi Edward monotónním hlasem a já na rozklepaných kolenou poslechla. Čekala jsem, co se stane, když jsem na hrudi ucítila něco studeného. Sklonila jsem bradu.

Na krku mi vysel překrásný zlato-černý přívěšek ve tvaru hroznu se špičkou zakončenou rudým kamínkem, snad rubínem? Neměla jsem tušení, ale byl nádherný. K mysteriím se tak dokonale hodil, že mi jej bude navždy připomínat.

Otočila jsem se k tajemnému muži opět čelem.

„Gratuluji. Úspěšně jsi složila první polovinu iniciačního obřadu Dionýsových mysterií. Proto ti nyní přiděluji titul Libratis. Smíš mi vzdát hold, novicko.“ Natáhl před sebe ruku prozatím ukrytou pod dlouhým rukávem. Když můj zrak spatřil křídově bílou dlaň s masitým prstenem, kamenem tak velikým a uhlově černým, že mu překrýval celou polovinu prsteníčku pravé ruky, nemohla jsem jinak než zírat.

Když ji měl však pořád nataženou a okolo bylo hrobové ticho, došlo mi, že se čeká na moji odezvu. Jako pokaždé jsem zazmatkovala a napadlo mě jediné, udělala jsem pukrle a políbila muži prsten. Myslím, že jsem něco podobného viděla v nějakém filmu.

Muž spokojeně přikývl, otočil se na patě a zmizel ve zlatém davu.

Edward se poklonil obecenstvu a já udělala druhé pukrle. Nato jsem se zavěsila do jeho nastaveného rámě a společně jsme opustili zlatý salonek. Doufám, že naposledy.

≈

„Nemůžu uvěřit, že jsem ji opravdu zbičovala. Au!“

„Přestaň se vrtět,“ napomenul mě Edward a já protočila panenky. Ležela jsem natažená na posteli v Edwardově ložnici, na břiše, a s odhaleným zadkem. Bohužel, přestože se mi zážitek s bičováním dostal pod kůži, jelita tak příjemná nebyla.

Povzdychla jsem si a otočila hlavu na druhou stranu, tvář zabořila do polštáře.

„Nedokážu to prostě pochopit.“

„Já na to mám jednoduchou odpověď,“ pronesl klidným tónem Edward a dál mi mazal pravou půlku hojivou mastí.

Natočila jsem k němu tvář a nadzvedla jedno obočí.

Pokrčil rameny. „Klíčem k mysteriím je amorálnost. Včera ses toho zhostila na dvě stě procent, carissima. Výsledek je takový, že tě to pohltilo, postihlo, a to tě nyní děsí. Avšak pokud budeš pokračovat tímto tempem, jsi na dobré cestě k úspěšnému složení pátého mysteria.“ Všimla jsem si, že při zmínce o posledním mysteriu katabasis mu ve tváři projel stín zloby a temnoty. Lekla jsem se, a raději se položila zpátky na polštář.

„Možná,“ přiznala jsem.

„Určitě,“ dodal, a já v jeho tónu vycítila smích.

Edward dokončil mé ošetřování, takže jsem si mohla sednout – bez syknutí se to však neobešlo.

Bylo poledne. Co si pamatuji, tak jsme se vrátili kolem páté ráno. Vím jen, že mě Edward odnesl do své postele, a pak jsem vytuhla. Probudila jsem se ani ne před pěti minutami, hladová a s bolavým zadkem. Ale kdo by se divil, že? Naštěstí se to zlepšilo, když mi pohmožděniny namazal speciální mastí, pro kterou jel jeho majordomus speciálně do lékárny.

„V kolik budeš muset do práce?“

„V půl druhé. Odvezu tě potom domů, když budeš chtít.“

Přikývla jsem. „To bude nejlepší.“

Usmál se a poposedl si blíž ke mně. Vzal mi čelist do dlaní a sladce políbil. Ihned jsem mu polibek náruživě oplácela, ale hlasité zakručení mého žaludku veškerou romantiku zapudilo. Se smíchem jsme se od sebe odtáhli. „Pošlu pro někoho, aby ti přinesl jídlo.“

Za deset minut jsem si pochutnávala na vynikajícím obloženém talíři, domácím chlebu a čaji Earl Grey.

„Chutná?“ zeptal se mě, když viděl, jak to do mě padá.

S plnou pusou jsem se mu pokusila odpovědět, ale vyšlo ze mě pouze nějaké zamlaskání s bučivým zvukem. Edward se rozesmál a já dala oči v sloup.

Bohužel jsme se kvůli mému zranění nemohli milovat. Bylo by mi to nepříjemné a navíc jsem se po včerejšku vyždímala na dalších dvacet čtyři hodin. Z toho vyplynulo, že jsme se následující hodinu a půl mazlili oblečení v posteli a povídali si. Musím přiznat, že i tohle mělo svůj půvab.

Cítila jsem se tak šťastně a uvolněně. Ráda si s Edwardem povídám, i když na téma ohledně jeho tajemství jsem raději nenajížděla. Věděla jsem, že by to naši krásnou chvilku ihned zničilo.

Naneštěstí se náš čas krátil, a proto když jsme stáli naproti sobě ve dveřích od mého bytu, vůbec se mi nechtělo ho pustit. Stála jsem na špičkách a visela mu kolem krku.

„Přijdeš večer?“ špitala jsem mu blízko rtů.

Láskyplně mi zastrčil neposedný pramínek vlasů za ucho. „Nechápu, že se mě ještě ptáš,“ pronesl laškovně a já se zářivě usmála. Cvrnknul mě do nosu a sundal mi paže ze svého krku, políbil mi obě dlaně. „Musím jít, ale kolem osmé tu budu jako na koni.“

Povzdychla jsem si, na rozloučenou ho políbila a pustila se ho. „Jdi, jinak tě zatáhnu dovnitř a uvězním ve své ložnici."

Čertovsky na mě zamrkal, naposledy přitiskl své rty k mým, rychle a vášnivě, a nato už pádil chodbou, kde mi zmizel na schodech. S dalším povzdechem jsem zavřela dveře a šla si rovnou pro mobil. Měla jsem chuť si promluvit s Jess a myslím, že pozvání do baru určitě neodmítne. Jedině za předpokladu, že by ji unesli marťani či nastala apokalypsa.

Milí čtenáři, já… pořád nemůžu uvěřit svým očím! Tolik komentářů k minulé kapitole jsem opravdu nečekala, málem mi vyrazily dech a hrozně moc bych vám za ně chtěla poděkovat. Ani netušíte, jak strašně mě potěšily. A pokud jde o dnešní díl, doufám, že se vám líbil a těšíte se na další. Budu se snažit přidávat kapitoly co nejrychleji, abyste nemuseli dlouho čekat. Sama totiž čekání nesnáším, hlavně na trolejbusových zastávkách. :D Ještě jednou tedy děkuji. Vaše autorka LadyS :)

Autor: LadyS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá touha - 21. kapitola: