Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Škola noci - 1. kapitola

18.04.2010 (17:45) • EdMaDo • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3543×

1. kapitola - seznámení

S Alicí jsme se vysprchovaly (samozřejmě každá zvlášť), a pak jsme se ponořily do říše snů. Když jsem zapátrala v paměti, tak jsme zjistila, že jsem se vám ještě nepředstavila ani svět, ve kterém žiju.

Ahoj, jmenuji se Isabella Swanová, je mi sedmnáct let a jsem poloupírka. Prý jsem výjimečná, ale sama nevím čím přesně. Někteří tvrdí, že je to díky mým rodičům. Sice to přesně nechápu, ale když jsem někoho požádala o vysvětlení, tak mi to vysvětlil jednoduše. Moje matka je poloupírka a můj otec je upír. Mimochodem nikdo neví, kdo je můj otec kromě mé matky. Ptáte se, proč je to taková věda? Nestává se, aby v upířích dějinách, soužil upír a poloupír a ke všemu zplodili holku.

Poloupír s poloupírem je celkem normální, ale jelikož se u poloupírů stane málo kdy, aby se narodila holka. Tak když někteří poloupíři mají vysoké potenciály na strážce (vysvětlím později), jim je svoleno soužit s člověkem. Což je pro ty, co nemají potenciál přísně zakázané. Je to jakoby kněz (nebo nějaký takový věřící) měl mít sex s prostitutkou. Poloupírů není zrovna hodně.

Upír s upírem je normální a běžné. Máme pět královských rodin. Do jedné patří i Alice. Je jích sice pět, ale jedna rodina je momentálně nejdůležitější. Volturiovy. Oni vládnou už od doby co umřeli manželé Badicovy (rodiče Alice). Do té doby vládly tři rody na střídačku a to Badicovy, Dragomírovy a Volturiovy. Zbývají jen dva rody a to Ozerovy a Daškovy, ty dva rody nevládnou už aspoň deset až patnáct let.

Ozerovy, mají jediného a posledního potomka Jaspera Ozeru, kterému dělá opatrovatelku jeho teta Tanya Ozerová. Manželé Ozerovy úmyslně zabili člověka a staly se z nich strigojové (vysvětlím později), a proto je museli zabít. Jasper je tichý kluk, o kterém si každý myslí, že půjde ve stopách svých rodičů. A proto se mu všichni vyhýbají.

Druhý rod jsou Daškovy. Ty nevládnou z jednoho důvodu a tím je, že Lord Daškov je vážně nemocný. Jediný jeho potomek je dcera Nataly. Myslím, že je o rok mladší než já a Alice. Lord Daškov má rakovinu. Není to upír, ale něco zkříženého. Samozřejmě, že to všichni díky nemoci poznali, ale on si to nechce přiznat, takže mu to ostatní nechtěj ztěžovat. Než jsme odešly, byl na tom hodně špatně.

A teď zpět k tomu, proč jsem výjimečná. Ten kdo neřeší moje rodiče, tak si mysli, že jsem vyjimečná poutem, které mám já a Alice. Ano jsme nejlepší kámošky a chováme se jako nerozlučné sestry od té doby, co mě matka poslala na akademii. Stejnak je mezi námi něco víc (myšleno kamarádsky), asi tak od mých dvanáctých let jsem začala cítit její pocity. Dokonce mohu zjistit kde je a "vklouznout" jí do hlavy. Ne, nedělám si srandu, je to tak! Někdy se to velice hodí a to kort, když chci být její strážkyně. Mno a to jsou dvě věci díky, kterým si někdo mysli, že jsem výjimečná.

Strážce nebo strážkyně může být pouze poloupír. Chrání pouze královský nebo, když je nějáký/á strážce/kyně volná, tak si je zaplatí ti, kteří si je mohou dovolit nebo jsou výjimeční. Úkol strážce je ochránit rodinu, která si je "najala". Každá rodina má několik strážců, záleží na jejich postavení. Strážkyň je velice málo a to proto, že když už se narodí poloupírka, tak si vybere péči o svou rodinu, než chránit jinou. Nejznámější strážkyńě, kterou znám je Renée Swanová. Ano, moje matka. Ptáte se proč, jí oslovuju tak chladně? Odpověď je jednoduchá: Když mi byly tři roky, dala mně do akademie Sv. Vladimíra. Nikdy se nepřijela za mnou podívat nebo tak, ani dárky k narozeninám nebo k vánocům mi neposlala. Jen párkrát mi poslala e-mail, ale já jí vždycky psala minimálně jednou denně. Brala jsem, že chce být strážkyně na plný úvazek (stejně jako já), ale kdyby mi aspoń napsala sama od sebe. Dokonce se i někdy sama sebe ptám, proč si mě pořizovala. Když mě tak moc nechce.

A před kýmže chráníme rodiny, které si nás "najmou"? Před strigoji. Upíři se dělí na dvě skupiny na "hodný" a "zlý" alias na moroje a strigoje. Morojové se živí krví dárců. Dárce je člověk, který dobrovolně dává krev upírům, ale upír ho NESMÍ zabít. Také se může živit zvířecí nebo dhampýrskou (odborný název pro poloupíra) krví. Zvíře samozřejmě může vysát do poslední kapky, ale nedokáže na tom přežít, musí se minimálně jednou za měsíc napít dárce nebo dhampýra, který mu taky dá dobrovolně napít. Moroj potřebuje taky pro život lidské jídlo, ale stačí mu málo a když říkám málo tak to taky tak myslím. Morojové taky spějí, ale méně  než dhampýři, stačí jim tři hodiny denně. Morojové i dhampýři stárnou, ale až po té co poznají svou osudovou lásku, když pozná svou pravou lásku tak se sní, srovná věkově a potom několik let žijí ve stejném věku, jakým se srovnali. Po čase spolu zestárnou, když jednoho z nich někdo nezabije, tak i spolu v klidu a pokoji zemřou. Ten kdo žádnou lásku nepozná, stárne jako normální člověk.

Strigojové jsou naši úhlavní nepřátelé. Od jak živa se chtějí, zbavit morojů. Poznáme je podle barvy očí na rozdíl od moroje, který má barvu očí od narození stejnou, tak strigoj je má karmínově červený. Také jsou rychlejší, bledší, silnější, nestárnou, nespí a vůbec jim netluče srdce. Strigojem se můžete stát pouze, když někdo zabije člověka a poté do něj vypustí svůj jed nebo se může stát z moroje, který úmyslně zabije člověka při pití (to udělali manželé Ozerovy). Strigoj jde zabít třemi způsoby a to: Probodnout mu netlukoucí srdce kůlem (ten dostane každý strážce po složení přísahy). Druhý způsob je složitější roztrhat nebo rozsekat ho na kusy. A třetí způsob je že ho spálíme. Není zrovna moc způsobů jak je zabít.

Já chci být strážkyně a to jen jediné osoby na světě. Alici Badicové. Takhle jsme si to spolu určily už ve školce. Potom co mezi mnou a Alicí objevilo "pouto" tak jsem to měla už na sto procent zajištěný, ale jestli nás někdo teď chytne, tak si tím už nebudu zas tak jistá. Mno a jestli se někdo pokusí mě nahradit, tak to dopadne velice špatně, protože já jsem tvrdohlavá a prý strašně drzá, že už na mě nebudou mít nervy.

Snad jsem postupně popsala sebe a svůj svět (teda hlavně ten). Na co jsem kdyžtak zapomněla nebo bude nutné dodat, tak řeknu časem. A teď již zpět do "přítomnosti". 

Ucítila jsme krásnou vůni a ta mě taky probudila. Někdy mě štve, že All stačilo tak málo spánku, ale mělo to i své výhody. Jako je snídaně do postele. Pomalu jsem otevřela jedno oko a pak druhý. Zjistila jsem, že Alice sedí na mé posteli a rukou mává vůni volských vajíček ke mně, aby mě mohla probudit a já jí zato nevynadala. Musela jsem se zažít smát, protože se soustředila jen na jídlo a ani si nevšimla, že jí pozoruju. Alice se na mě začala mračit a vyplázla jazyk a já dostala ještě větší záchvat smíchu. Asi tak po minutě jsem se uklidnila a koukla opět na Alici, byla stále naštvaná. S našpulenou pusou a vráskami na čele vypadala vtipně, ale já se snažila udržet smích v sobě a povedlo se.

„Dobré ráno," řekla jsem mile Alici, která jen po mně hodila úšklebek. Asi chtěla být naštvaná, tak jsem se tím nezabývala a pustila jsem se do snídaně, ale ona to moc dlouho nevydržela.

„No konečně ses probudila," řekla a potom se začala zaobírat svými myšlenkami. Přez naše pouto jsem  ucítila, že jí něco trápí a má obavy.

Nedalo mi to a zeptala jsem se „All co tě zase trápí?" Odpovědí mi bylo pouze zamručení, ale stejnak jsem odpověď dostala.

„Mám pocit, že mě někdo zase sleduje, ale nepotřebuju se napít tvojí krve," řekla krátce, ale mě to stejnak nedalo a musela jsem se nahnout a odhalit svou krční tepnu. Chtěla jsem, aby se cítila bezpečně a věděla jsem, že mému nastavenému krku, kde tepe krásná teplá krev, neodolá. A taky, že ne. Pomalu se přibližovala, už jsem cítila její zuby na svém krku a zakousla se, unikl mi malé zasténání. Vždycky jsem milovala ten pocit, kdy do mě vpouštěla svoje sliny, které byly plné endorfinu, ale nikdy jsem si to nechtěl přiznat. Díky tomu krásnému, uvolńujícímu pocity měli upíři dárce. Lidé jsou potom na jejich slinách doslova závislý... Najednou se z ničeho nic odtáhla a já nevěděla proč. Kvůli kousnutí se oslabilo pouto, takže jsem se na ní podívala. Alice byla, doslova zamrzla a koukala na jeden určitý bod z okna, následovala jsem její pohled. A to co jsem viděla, mě zarazilo. Někdo tam stál a určitě musel vidět, co jsme tady s All prováděly...

Autor: EdMaDo (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Škola noci - 1. kapitola: