Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silné pouto - 9. díl

29.03.2010 (19:30) • Gabby01 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1174×

„Chtěl bych si s tebou promluvit o tom dnešním nedorozumění.“ Posadil se ke mně a pohladil mě po tváři.

„Vím, že to musel být pro tebe šok, ale nevěděla jsem, že zareaguješ takhle.“ Když jsem si vzpomněla na to, co říkal, chtělo se mi brečet, ale naštěstí jsem to zadržela.

„Promiň, ale vážně jsem si myslel, že si ze mě děláš srandu. Přece jenom ty jsi… Ty jsi vlkodlak.“ Ještě si na to úplně nezvykl, ale bylo to už lepší… Když jsem mu oznámila, že jsem vlkodlak a proměnila se, vyvrátil se a já ho pak musela křísit.

„Já jsem byla také překvapená, když mi vyšel pozitivní těhotenský. Pro jistotu jsem zašla za Carlislem, který mi to potvrdil.“

„Takže my budeme mít miminko?!“ Konečně se na jeho tváři objevil natěšený výraz.

„Ano, budeme mít miminko!“

„Já budu táta!“ vykřikl radostně a začal mě líbat… Takhle jsem si to představovala. Oba dva jsme byli nadšení z toho malilinkatého drobečka, kterého budu celých devět měsíců nosit v sobě. A nebyli jsme sami, kdo se radoval z našeho děťátka. Sue byla z mého těhotenství úplně paf. Dokonce už zařizovala dětský pokojíček, což mi připadali unáhlené, protože ještě můžu potratit, ale na to nechci ani pomyslet.

Nessie

„Jedeme nakupovat!“ křičela radostně Alice.

„Ano Alice, ale kvůli tomu nemusíš dělat takový povyk,“ uklidňoval ji Edward.

„Ale musím, protože to je snad poprvé, co jedeme všichni najednou!“ Skákala radostně po obyváku.

„Poprvé a naposledy,“ upozornil ji Emmett.

„No jo, nemusíš mi to pořád připomínat,“ rozčílila se.

„Tak co, jedeme nebo ne?!“ Objevil se Carlisle s Esmé.

„No jistě!“ Alice byla v garáži jako první a my se pomalu vydali za ní… Já, Bella, Jacob a Edward jsme jeli naším volvem, Emmett, Rosalie, Alice a Jasper jeli Aliciním porschem a Charlie a Sue jeli společně v autě s Esmé a Carlislem.

Leah a Michael už na nás čekali v nákupním středisku.

„Já a Nessie půjdeme nakupovat společně, ale vy ostatní si můžete jít, kam chcete. Pokud mě budete hledat, zavolejte mi na mobil! Sraz budeme mít tady u vchodu do podzemní garáže zhruba za pět hodin.“ Alice podala všechny informace a všichni se rozprchli po obchoďáku.

„Takže s jakými dárky si to chtěla pomoci?“ zeptala se.

„Pro Emmetta, Sue a Jaspera,“ odpověděla jsem zoufale.

„Tak začneme tedy od Emmetta… Co kdyby si mu koupila nějakou knihu, třeba o šelmách?“ navrhla.

„To není špatný nápad!“ Vydali jsme se směrem ke knihkupectví… Náhodou jsem narazila na knížku o válečných bitvách. Zdál se mi to jako vhodný dárek pro Jaspera, ale musela jsem se poradit s Alicí.

„Myslíš, že by knížka o válečných bitvách byla vhodným dárkem pro Jaspera?“ zeptala jsem se nejistě.

„Učíš se velmi rychle Nessie. Jde vidět, že jsme rodina,“ pochválila mě a já se na ni spokojeně usmála… Hodila jsem knížky do košíku a pospíchala směrem k pokladně, před kterou se tvořila veliká fronta… Dva dárky z krku, ještě si musím poradit s dárkem pro Sue a pak už půjde všechno hladce.

„Pořád ale nevím, co koupit Sue,“ vzdychla jsem.

„Co třeba něco do kuchyně?“ navrhla Alice.

„Tak dobře.“ Kuchyňské potřeby byli o dva obchody dál a tak nám netrvalo dlouho a stáli jsme mezi regály s hrnci. Prohlížela jsem jeden hrnec za druhým, ale žádný mě neoslovil… Od hrnců jsem se dostala až k čajovým soupravám. Až tam jsem konečně našla ten pravý dárek… Nádhernou čajovou konvičku, ze které bude mít Sue určitě radost… Opatrně jsem položila konvičku do košíku a směřovala jsem k pokladně… Šli jsme kolem obchodu se značkovou kosmetikou, kde se Alice zastavila a koukala na něco přes výlohu.

„To je ten kosmetický kufřík, který si tolik přeji,“ rozplývala se.

„Tak už pojď Alice.“ Stáli jsme tam minimálně pět minut… Už jsem chtěla volat Emmettovi, aby ji od výlohy odtáhl, ale naštěstí se dala znovu do chůze.

„Děkuji ti za pomoc, ale už tě potřebovat nebudu. Ne, že bych nechtěla, ale teď budu vybírat dárek i pro tebe a chci, aby to bylo překvapení,“ rozhodla jsem.

„Tak dobře,“ souhlasila trochu otráveně a vydala se svou vlastní cestou. Vrátila jsem se zpět do obchodu s kosmetikou a koupila ten kosmetický kufřík, který tak strašně obdivovala… Kdyby mi Edward neposlal na účet více peněz, nevím, jestli by mi zbylo na ostatní dárky… Edwardovi jsem koupila platinovou desku jeho oblíbené hudby, Belle nádherný náhrdelník s medailonkem ve tvaru srdíčka. Na jedné straně byla naše společná fotka, která byla nedávno focená a na druhé straně byla také naše společná fotka, ale z dob, kdy jsem byla ještě malá. Esmé jsem koupila kabelku, která ladila k botám, které ji Alice nedávno pořídila, Carlisleovi jsem koupila starožitný glóbus, Rosalie dárkovou sadu, její oblíbené kosmetiky, Charliemu sadu rybářských pomůcek, Sethovi počítačovou hru, o které poslední dobou neustále mluví, Leah halenku, kterou může nosit i v začátku těhotenství a samozřejmě že jsem nezapomněla i na prcka, kterému jsem pořídila dupačky v neutrální barvě. U Michaela jsem trochu zpanikařila, ale nakonec jsem se rozhodla, že mu dám raději peníze, ať si koupí něco sám. Na Jacoba jsem samozřejmě nezapomněla a koupila mu pánské hodinky, které si už dlouhou dobu přeje… Většina už čekala u východu, kromě Alice. Jak jinak.

„Už jsem tady!“ volala z dálky, ověšená kupou nákupních tašek.

„Tak už konečně můžeme vyrazit?!“ zeptal se nedočkavě Emmett.

„Ano, už jsme všichni,“ odpověděl Carlisle a Emmett vystřelil jak raketa směrem k autu… Pečlivě jsem uschovala všechny dárky a svalila se na postel. Byla jsem úplně vyčerpaná.

„Můžu?“ zeptal se Jacob a vkročil do pokoje.

„Už mě to nebaví!“ postěžovala jsem si.

„A co?“ překvapeně na mě koukl.

„To jak se mě pořád ptáš, jestli můžeš dál… Mám nápad!“ Vyskočila jsem z postele a běžela do Jacobova pokoje. Upírskou rychlostí jsem naházela všechny jeho věci a oblečení na mou postel a on jen nechápavě koukal, jak běhám po pokoji.

„Hotovo!“ Skácela jsem se na postel.

„Co to mělo znamenat?“ zeptal se překvapeně a lehl si vedle mě.

„To, že teď budeme mít společný pokoj,“ vysvětlila jsem.

„Fakt?!“ Jeho ústa, se roztáhly do širokého úsměvu. Já jen přikývla a Jacob mě políbil… Začal mi zajíždět rukama pod tričko, ale já ho zadržela.

„Jaku, teď ne, jsem strašně unavená.“ Vstala jsem z postele a vydala se do koupelny… Jacob, oblečený v pyžamu, už ležel v posteli a četl si nějaký můj časopis. Když jsem však vešla do pokoje, okamžitě ho odložil a přiskočil ke mně, aby mě mohl odnést v náručí do postele. Opatrně mě položil a lehnul si vedle mě. Já se k němu přitulila a on mě políbil na čelo.

„Dobrou noc, lásko,“ popřál a zhasnul lampičku na nočním stolku.

„Dobrou,“ odpověděla jsem.

„Miluji tě,“ uslyšela jsem zdálky.

„Já tebe taky,“ zašeptala jsem na zpět a položila se do říše snů.

Jacob už byl dávno vzhůru a já ještě ležela do desíti v posteli. Však co, máme prázdniny… Uslyšela jsem venku hlasy, a tak jsem vstala a rozhrnula okenní závěs. Celé okolí bylo pokryto sněhem a Jake s Emmettem hráli koulovačku. Oblékla jsem se do županu a štrádovala si to ven.

„Nessie, nechtěla by ses náhodou tepleji obléci?“ pokárala mě Esmé.

„Já tam nebudu dlouho,“ přesvědčovala jsem ji, ale marně. To už vedle mě stála Alice s teplou zimní bundou, kalhotami, botami, čepící, šálou a rukavicemi, přes které na ní málem nebylo ani vidět.

„Díky Alice.“ Oblékla jsem se a vydala se na zahradu za Jakem a Emmettem… Už než jsem k nim stačila dojít, schytala jsem jednu pořádnou sněhovou pecku, přímo do obličeje.

„Emmette, ty blbe!“ nadával Jacob a vší silou ho shodil do sněhu.

„Lásko, nestalo se ti nic?“

„Ne, nic vážného,“ přesvědčovala jsem ho… Vypadá tak roztomile, když si dělá o mě starost… Neodolala jsem a musela mu vlepit pořádnou pusu.

„Hej, vy dva!“ vyrušil nás Emmett a hodil po nás mega sněhovou kouli, což neměl dělat, protože jsme na něho teď byli dva… Jake na mě mrkl a chytil mě za ruku.

„Teď!“ zavelel a oba jsme se rozběhli na Emmetta, který se pořád ještě smál našemu výrazu po jeho malém sněhovém překvapení. Když nás spatřil, smích ho nejednou přešel.

„Ne! Prosím ne!“ My na nic nečekali a vrazili do něho vší silou.

„Ha! Kdo se směje teď!“ Smála jsem se a házela mu sníh do kalhot.

„Ne, do kalhot ne! Rosalie mě pak nepustí do ložnice, protože ji všechno zamokřím!“ řval.

„Nessie, Jacobe, Emmette! Pojďte se na něco podívat!“ volala na nás Esmé.

Nechte mi prosím komentík, jestli se vám Silné pouto stále líbí. Předem děkuji! Gabby01

Autor: Gabby01 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Silné pouto - 9. díl: