Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silné pouto - 6. díl

13.03.2010 (08:15) • Gabby01 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1140×

„Tak tenhle šok se mi líbí.“ Začal mě líbat.

„Jacobe?! Renesmé?!“ A sakra! Okamžitě jsme se od sebe odtrhli.

„Viděl jsem dobře?!“ Charlie stál ve dveřích a těkal očima z jednoho na druhého… Další menší šok pro Charlieho, ale jak jsme mu to měli říct? Mysleli jsme, že bude lepší, když to zatím nebude vědět.

„Jacobe! Můžete mi vysvětlit co se to tady děje?!“ zvýšil hlas.

„Charlie, já… Já prostě Nessie miluju.“

„A ví to ostatní?“ zeptal se.

„Ano ví,“ odpověděl Jacob a chytil mě za ruku. Charlie se chystal něco říct, ale pak se otočil a odešel.

„Co teď?!“ zeptala jsem se.

„Nic. Co by, teď budeme doufat, že se s tím smíří…Nic nás nerozdělí.  Je mezi náma něco jako silné pouto.“ Pohladil mě po tváři a chystal se mě políbit, jenže do pokoje vtrhla Bella.

„Co se stalo?!“ zeptala se vyděšeně.

„Co?“ zeptala jsem se.

„Charlie na nás z ničeho nic začal pokřikovat, jak něco takového můžeme dovolit a odešel pryč.“

„No… Víš… On se dozvěděl o nás dvou.“

„Cože?!“ zděsila se Bella.

„Jak… Kdy?!“

„Prostě jsme se líbali a on nás načapal.“ Oba jsme zrudli.

„Renesmé Carlie Cullenová kolikrát jsem ti říkala, že si máte před Charliem dávat pozor!“ rozčílila se.

„Já vím, ale jak jsem mohla vědět, že sem Charlie takhle vtrhne,“ bránila jsem nás. Bella se už k tomu dále nevyjadřovala a odešla.

„Sakra!“ Bouchla jsem pěstí do postele.

„Stejně by se to někdy musel dozvědět,“ uklidňoval mě Jacob.

„Ale takhle jsem si to nepředstavovala!“ Rozbrečela jsem se jako malé děcko.

„Neplakej, vždyť se zase tolik nestalo.“ Objal mě a políbil do vlasů.

„Co mu mám říct, až ho uvidím?“

„Neříkej mu nic. Nemáme mu co vysvětlovat. To on tady vtrhnul.“ Připomněl mi.

„Já vím, ale přece jenom, tě vždycky dával dohromady s mámou.“

„Ale, to už je tak dávno! To jsem byl ještě malé štěňátko!“ Jacob mě vždy uměl rozesmát.

„Nedělej si starosti, všecko dobře dopadne.“ Na nočním stolku se rozdrnčel Jacobův telefon. Natáhla jsem se pro něj a podala mu ho do ruky.

„Carlisle?“

„Jacobe, mám pro vás dobrou zprávu!“

„A jakou?“

„Leah se uzdravuje rychleji, než jsem si myslel a tak ji propustím do domácí péče. Přivezu ji k nám domů a budu se o ni starat. V práci mě teď stejně potřebovat nebudou.“

„No to je bezvadné!“ vykřikl radostně Jacob.

„Řekni Esmé, ať připraví pokoj. Za chvíli jsme tam.“

„Dobře, vyřídím. Zatím ahoj.“ Ukončil hovor a běžel dolů.

„Esmé! Esmé!“ volal po celém baráku.

„Ano Jacobe? Děje se něco?“ zeptala se překvapeně.

„Carlisle za chvíli přiveze Leah . Bude se o ni starat tady u nás… Máš připravit pokoj.“

„Dobře, už jdu.“

Ležela jsem na posteli a četla si časopis, když v tom přiletěl Jacob.

„Už jsou tady!“ vykřikl radostně.

„Jo, už jdu.“ Odložila jsem časopis a pomalu vstávala.

„Tak dělej, nebo tady obrostu mechem!“

„No, jo pořád! Už jdu!“ Přidala jsem trochu do kroku, aby měl Jacob radost... Všichni stáli u vchodových dveří a čekali. Dokonce i Charlie už byl zpátky, ale ani se na mě nepodíval. Není se čemu divit, když zjistil takovou věc. Jeho vnučka si začala s bývalým klukem své dcery.

„Charlie já...“

„Nic mi neříkej, já to chápu… Prostě se milujete. Jen se mi nelíbí, že se to musím dozvědět jako poslední.“

„Nebyl jsi poslední, nevěděla to ani Sue, ani Leah a ani Seth.“

„Teď to nebudeme řešit.“ Ukončil debatu… Alice stihla vyrobit dokonce výzdobu. Všude byli balónky a na stěně vysel plakát, Vítej Leah!

„Tak jsme tady!“ Otevřely se dveře a v nich se objevil Carlisle, Leah a nějaký kluk… To musel být Michael, o kterém Leah tolik vyprávěla.

„Leah!“ Všichni ji objímali a vítali se s ní, jako by ji neviděli sto let. Chápu, že byla zraněná, ale už to moc přeháněli… Ne, že bych žárlila, to ne! Ale zdálo se mi to prostě už moc přehnané.

„Ahoj Leah,“ pozdravila jsem ji a ona se na mě usmála.

„Ahoj Nessie, tak ráda tě vidím.“ Natáhla se ke mně, aby mě mohla obejmout… Byla jsem překvapená, ale objetí jsem se nebránila.

„Tohle je Michael.“ Ukázala na kluka za sebou.

„Já jsem Sue, Leahina máma.“

„Ano, Leah mi o vás hodně vyprávěla. I o tobě Sethe.“  Podíval se na Setha a ten mu věnoval úsměv.

„Já jsem Jacob.“

„Ano, o tobě jsem taky hodně slyšel.“

„Já jsem Renesmé ale říkej mi Nessie.“ Přátelsky jsem se usmála.

„Ty si dcera této půvabné dámy, že?“ Políbil ruku Esmé, která kdyby mohla, tak se určitě začervená.

„Ne, já jsem Nessiina babička a manželka Carlisle.“ Chytla ho za ruku a on ji pevně stisknul.

„Aha, takže to vy, musíte být Nessiina krásná matka.“ Políbil Bellinu ruku a Edwrad jen potichu zavrčel.

„Ano, to jsem.“ Usmála se Bella.

„A tohle je můj manžel Edward.“ Přitiskla se k Edwardovi, který ji objal kolem ramen.

„Ahoj, já jsem Alice a tohle je Jasper.“ Alice k němu ladně přitančila, po boku s Jasperem.

„A vy, krásná dámo?“ Políbil ruku Rosalii.

„Já jsem Rosalie.“ Usmála se.

„A já Emmett,“ vložil se do toho a Rosalii si k sobě přitáhl.

„Tak tady přece nebudeme stát, pojďte se posadit a já přinesu něco k pit,“ nabídla Esmé… Všichni se přesunuly do obyváku.

„Co kdybychom se na chvíli vypařili?“ mrkl na mě Jacob.

„To zní lákavě!“ Šibalsky jsem se usmála… Nenápadně jsme se vydali nahoru po schodech. Naštěstí si nás nikdo nevšimnul, kromě Edwrada, kterého jsme cestou potkali.

„Kam pak?“ zeptal se.

„No, chtěli jsme být chvíli o samotě.“

„Aspoň někdo má to štěstí,“ povzdychl si a šel dolů za ostatními. Ani nevím, kdy naposledy byl s Bellou sám… Dostala jsem nápad.

„Co kdybychom zaplatili Belle a Edwardovi wellness víkend?“

„A co my?“ zeptal se smutně.

„My můžeme jet třeba stanovat.“

„Ale tam není taková pohodlná postel jako tady.“

„Ještě aby sis vymýšlel! Máš být rád, že jsem s tebou... S takovým starochem,“ utáhla jsem si z něho.

„Vždyť já jsem rád, že jsem s tebou. Jo a zase tak starý nejsem.“ bránil se… Vzal mě do náručí a nesl mě až do postele. Opatrně mě položil a při tom mě nepřestával líbat.

„Nezapomeň, že nejsme sami!“ připomněla jsem mu, ale on mě umlčel dalším polibkem.

„Jacobe!“ Do pokoje vlítl Carlisle.

„Promiňte, nevěděl jsem, že…“ Otočil se zády k nám.

„To je dobré… Co se děje?“ zeptal se Jacob překvapeně a vstal z postele.

„Leah se udělalo špatně, musíme jet okamžitě do nemocnice!“

„Tak na co ještě čekáš! Jedeme!“ Jacob a Carlisle vystřelili z pokoje a já tam zůstala sama... Takhle jsem si teda dnešní večer nepředstavovala.

Autor: Gabby01 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Silné pouto - 6. díl: