Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silné pouto - 3. díl

01.03.2010 (08:15) • Gabby01 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1191×

„Mám pro tebe menší překvapení!“ řekl nadšeným hlasem.

„A jaké?!“ Byla jsem zvědavá, co z něho vypadne.

„Zajistil jsem pro nás dva víkendový pobyt na horské chatě.“ Tak tohle jsem nečekala. Byla jsem překvapená… Ale mile.

„Vážně?! To je skvělé! Konečně budeme spolu sami!“ Ta představa se mi líbila.

„Odjezd je zítra ráno. Domluvil jsem se s Edwardem, že si půjčím jeho auto.“ To se teda divím, Edward mi nikdy nechtěl půjčit auto. Slíbil, že mi koupí nějaké bezpečnější, protože jsem řízení tak trochu zdědila po mámě.

„Hezky se vyspi.“ Políbil mě na čelo a chystal se k odchodu, ale já ho zarazila.

„Kam si myslíš, že jdeš?!“ Chytla jsem ho za ruku.

„Spát,“ odpověděl překvapeně.

„A co ti brání?“ Vtáhla jsem ho zpátky do postele a přitulila se k němu.

„Dobrou noc miláčku,“ pošeptal mi do ucha.

„Dobrou,“ odpověděla jsem tichounce. V noci mě probrala silná bouřka, která řádila až do brzkých ranních hodin. Jacob byl taky vzhůru, což jsem se divila.

„Jak to, že nespíš?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Nemůžu usnout,“ odpověděl.

„A pročpak nespíš ty?“ Začal mi vískat vlasy.

„Probudila mě ta bouřka.“

„Tak spinkej. Zítra máme před sebou dlouhou cestu.“

„Hmmm,“ zamumlala jsem ospale a za chvíli zase usnula. Ráno mě vzbudilo vrzání dveří, ve kterých stál Jacob s tácem, na kterém byly smažená vajíčka, tousty a džus.

„Dobré ranko. Esmé ti posílá snídani do postele, protože máme menší skluz.“ Sedla jsem si a on mi podal tác.

„Děkuji!“ zavolala jsem.

„Nemáš za co!“ ozval se nazpět Esménin hlas. Jacob si sedl vedle mě a pomáhal mi s tou výbornou snídaní. Když jsme to všechno dojedli, odnesl to dolů a já se šla převléci do oblečení, které mi Alice nachystala na křeslo. U něho stál kufr s malým lístečkem. Snad ti to všechno dobře poslouží a neotvírej to, dokud nedorazíte na místo! Je to takové menší překvapení. No jo, celá Alice! Oblékla jsem se, popadla kufr a šla dolů. Jacob už na mě čekla v autě před domem.

„Ahoj a užijte si to.“ Všichni mě objali a já se vydala k autu.

„Ahoj a mějte se tu hezky!“ Zamávala jsem z okýnka a vyjeli jsme. Jeli jsme dlouho, nejméně čtyři hodiny. Konec cesty jsem prospala a probrala se až na místě.

„Tak jsme tady,“ oznámil vítězoslavně Jacob. Vystoupili jsme a rozhlíželi se po okolí. Vypadalo to tady, jako vystřižený obrázek z nějaké pohádky. Malá dřevěná chatička, která se podobala naší chaloupce ve Forks, stála přímo před námi, pod ní se rozléhal malý rozkvetlý palouček a za ní hluboký les, ze kterého se ozýval ptačí zpěv a cvrlikání cvrčků. Bylo tam nádherně! U chaty stálo terénní auto, ve kterém seděl nějaký muž. Když nás zahlédl, vystoupil a vydal se k nám.

„Dobrý den Tome,“ pozdravil ho Jacob.

„Dobrý den. Takže tady máte klíče a jestli zítra budete odjíždět dříve než ve tři, tak je nechte klidně pod rohožkou. V pondělí tady mají přijet další hosté, takže s odjezdem spěchat nemusíte,“ řekl Tom a dal Jacobovi klíče od chaty.

„Dobře.“

„Užijte si to tady. Zatím nashle,“ rozloučil se Tom a odjel. Vešli jsme do chaty, ve které to vypadalo velmi útulně… Obývací pokoj byl obložen dřevem, uprostřed stála velká hnědá pohovka a před ní menší televize. Všude byly dekorace, které byly laděny s interiérem. Zaujal mě velký krb, před kterým stála kožešina a na ní dvě malá béžová křesla. Z obyváku jsem vešla do menší kuchyňky, která byla dřevná a v jejím koutě stál malý dřevěný jídelní stůl se čtyřmi židlemi. Vrátila jsem se zpět a vydala se po schodech nahoru. Mezitím šel Jacob pro kufry. Vyšla jsem poslední schod a ocitla se v malé předsíňce, z které se šlo do pokojů. Za prvními dveřmi byla menší ložnice laděná do oranžova, za druhými dveřmi se skrývala druhá, vetší ložnice, která měla dokonce i svou šatnu a byla laděna do modra a za posledními dveřmi byla koupelna s velkou vanou... To je moje. Sešla jsem dolů a čekala, až přijde Jacob… Jenže on pořád nikde. Tak jsem se šla podívat ven, co se děje. Lezl po zemi a vypadal, jako by něco hledal.

„Hledáš něco?“ zeptala jsem se. Leknutím se vyhoupl na nohy.

„Nee nic. Proč se ptáš?" Dělal, jako že nic. Hodila jsem na něho významný pohled.

„No dobře no, nemůžu najít klíčky od auta,“ odpověděl. Šla jsem se podívat k autu... No samozřejmě, celý Jacob.

„Nechal si je zase ležet na střeše auta!“ Zdůraznila jsem to zase, protože se mu to stává skoro pořád.

„Ještě že tě mám!“

„A za to bych si zasloužila malou odměnu. Nemyslíš?“ šibalsky jsem se na něj usmála… Začali jsme se líbat a on mě vzal do náručí a odnesl do ložnice na postel. Pořád jsme se líbali a já se musela od něj odtrhnout.

„Jdu si dát koupel, tak chvilku počkej.“

„Dobře, já si půjdu dát něco na zub.“ Když už byl pryč, hodila jsem svůj kufr na postel a otevřela ho. Nestačila jsem se divit, co v něm všechno bylo. Vytahovala jsem jeden kus oděvu za druhým. Kdyby tohle viděla Bella, přinejhorším Edward, ti by Alici hnali. Krajkové prádýlko, noční košilka, šaty, které zrovna nemám moc v oblibě a Alice to moc dobře ví. Hledala jsem nějaké džíny a obyčejné tričko. Našla jsem jen jedny. Všude jen samé šaty, sukně a trička s výstřihem… No počkej Alice! Na boku byla přibalená toaletní taštička, ve které byla kosmetika, hygienické potřeby,… V tom jsem si všimla malé krabičky a tak jsem ji otevřela. Byla v ní antikoncepční náplast a tabletka po. Ta Alice myslí opravdu na všechno. Vytáhla jsem si mýdlo a šla do koupelny. Napustila jsem si do vany vodu a nalila do ní koupelovou pěnu. Svlékla jsem se a pohodlně se v ní usadila. V tom jsem si vzpomněla, že jsem si zapomněla vzít župan a ručník.

„Jacobeee!“ zavolala jsem hlasitě.

„Co potřebuješ?“ ozval se jeho hlas za dveřmi.

„Zapomněla jsem si vzít ručník a župan. Přines mi je prosím," poprosila jsem.

„Dobře!“ odpověděl a za chvilku vešel se zakrytýma očima do koupelny.

„Tady to máš.“ Položil je na poličku u vany.

„Proč máš zakryté ty oči?“ Rozesmála jsem se, když narazil do umyvadla.

„No, myslel jsem si, že by ti to vadilo,“ odpověděl.

„A proč by mi to mělo vadit? Prosím tě odkryj si je, nebo se ještě o něco přerazíš.“  Jacob mě poslechl, ale otočil se ke mně zády.

„Umyješ mi záda?“ zeptala jsem se.

„No… Dobře.“ Otočil se čelem ke mně a šel k vaně. Klekl si na zem, vzal si houbu a umýval mi záda.

„Hotovo!“ Otočila jsem se k němu a foukla na něho pěnu.

„Tak ty tak jo?!“ Vzal si trochu pěny do ruky a foukl mi ji přímo do obličeje.

„Promiň mi to,“ omlouval se a utíral mi pěnu z obličeje.

„To nic,“ usmála jsem se na něj a zahleděla se mu do očí. Naklonila jsem se k němu a políbila ho. Jacob mi polibek oplatil a pak jsme se začali vášnivě líbat. Sundala jsem mu tričko a hodila ho někam na druhou stranu koupelny. Vtáhla jsem ho do vany a pořád ho líbala. Drtil moje ústa jako nikdy před tím… Bylo to něco neuvěřitelného, alespoň pro mě.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem mu do ucha, když mě líbal na krku.

„Já tebe taky,“ odpověděl a začal mě vášnivěji líbat.

Sundala jsem mu tříčtvrťáky spolu s boxerkami a on do mě vniknul… A to bylo naše společné poprvé.

Leželi jsme spolu ve vaně a bylo nám spolu dobře. Najednou zazvonil Jacobův telefon.

„Jdi to vzít, co když je to důležité.“ Jacob vylezl z vany, zabalil se do ručníku a odešel do pokoje. Já taky vylezla, vypustila vodu, oblékla se do županu a šla za ním.

„Jacobe, je mi to líto, ale musíte se vrátit.“ Byl to Carlisle.

„Stalo se něco?!“

„Ano, Leah je v nemocnici!“

„Cože?! Co se jí stalo? Je pořádku?“ Jacob chrlil jednu otázku za druhou.

Autor: Gabby01 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Silné pouto - 3. díl: