Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silné pouto - 2. díl

28.02.2010 (11:15) • Gabby01 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1217×

Konečně nastala poslední hodina a já se modlila, aby už konečně zazvonilo.

Po škole už na nás u auta čekal Jacob s Jasperem

„Tak co jak bylo ve škole?“ zeptala jsem se Jacoba.

„Nuda, jako vždy,“ protáhl se a zívl.

„Co kdybychom se stavili do obchoďáku?!“ navrhla Alice.

„No to teda zapomeň!“ vyjel po ní Jacob.

„Není to moc dobrý nápad Alice.“ Jak ji znám, trčeli bychom tam nejméně čtyři hodiny.

„No dobře no, jedeme teda domů.“ Sedla si do auta a čekala, až všichni nasedneme a připoutáme se, abychom mohli vyrazit. Konečně jsme se dostali na příjezdovou cestu našeho domu. Vjeli jsme do garáže a Alice zaparkovala na svém obvyklém místě. My vystoupili, ale ona tam seděla jako přikovaná a upřeně hleděla před sebe.

„Co se děje Alice?!“ Jesper k ní okamžitě přiskočil.

„Nic zvláštního. Jen taková nepodstatná vidina,“ odpověděla a vystoupila z auta.

„Jaká?“ zeptala jsem se.

„Ale, v obchoďáku teď mají velké slevy,“ vzdychla a vydala se do domu. Vešla jsem do obývacího pokoje, kde seděla celá rodinka kromě Carlisle… Jako vždy.

„Kde je děda?“ těkala jsem očima po celém obyváku a nastražila sluch, jestli ho někde neuslyším.

„Je v práci,“ smutně na mě koukla Esmé. Nebyla moc nadšená z toho, že většinu času tráví v práci. Mysleli jsme, že až se přestěhujeme, bude doma častěji. Přece jenom bude nový. Ale jak vidím, on se uchytí všude.

„Tak co jak bylo ve škole?“ zeptal se Edward.

„Jo dobrý.“ Sedla jsem si na pohovku vedle Esmé, která nám nevěnovala pozornost.

„A kde máš zbytek?“

„No Alice a Jasper šli nahoru a Jacob… Kde je vlastně Jacob?!“ podivila jsem se.

„Tady jsem!“ ozvalo se z kuchyně. No jo, čas na jeho odpolední svačinku. Měla jsem taky docela hlad, i když nějaká ta srnka by byla lepší, než kukuřičné lupínky, nebo sendvič, ale to se taky dá. Vydala jsem se za Jacob do kuchyně, který seděl u jídelního stolu a ládoval jsem zbytkem lasagní ze včerejší večeře.

„Dobrou chuť,“ popřála jsem mu.

„Díky,“ zamumlal s plnou pusou. Otevřela jsem lednici, vytáhla sendviče, které mi Esmé přichystala a přisedla si k Jacobovi. Oba jsme mlčky seděli a jedli. Bylo mi to až nepříjemné.

„Co máš o víkendu v plánu?“ zeptal se.

„Jen a jen odpočívat.“ Když tak o tom přemýšlím, už dlouho jsem si pořádně neodpočinula, od dob co chodím do školy.

„Tak to je dobře!“ Šibalsky se na mě usmál, jako by měl něco v plánu.

„Proč se ptáš?“

„Jen tak,“ odpověděl.

„Jaku, už to začíná!“ zvolal radostně Emmett.

„Jo už jdu!“ Jacob do sebe naházel poslední kousky lasagní a rychle šel do obyváku. No jo, páteční baseballový zápas. Vzala jsem prázdné talíře, umyla je a šla za ostatními. Emmett, Jacob a Edward seděli před televizí a sledovali zápas… Bella a Esmé si povídali na druhém konci obyváku a Alice s Rosalií jeli nakupovat. Po chvilce se otevřely dveře a v nich se konečně objevil Carlisle. Pozdravil a šel po schodech nahoru do své pracovny. Nemohla jsem se už dívat na to, jak je Esmé nešťastná, kvůli pracovně vytíženému Carlisleovi. Šla jsem po schodech nahoru přímo k pracovně. Otevřela jsem dveře a nakoukla dovnitř.

„Můžu?“ zeptala jsem se.

„No ovšem že můžeš,“ odpověděl.

„Už se na to nemohu dál dívat.“ Sedla jsem si do pohodlného křesla naproti Carlisleovi.

„Já taky ne, vůbec nevím co se s Esmé děje, vždycky měla takovou chuť do života.“

„No víš, ona se trápí kvůli tobě.“

„Kvůli mně?“podivil se.

„Vždyť ty jsi v jednom kuse v práci.“

„Máš pravdu, většinu času trávím v práci a rodině se příliš nevěnuji, ale až dokončím tenhle nadějný výzkum, budu doma častěji,“slíbil.

„A o jaký výzkum se jedná?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Zjistil jsem, že by se možná naše neplodnost dala vyléčit!“ Oči se mu rozzářily.

„Tak proč si nám to neřekl? Určitě bychom to všichni pochopili a pomohli ti.“

„Asi máš pravdu. Tak pojď, oznámím to ostatním.“ Vydali jsme se dolů, kde ještě stále probíhal napínavý zápas a Bella a Esmé si stále povídali.

„Věnujte mi chvíli pozornost!“ Všechny oči vzhlédly na Carlisle.

„Je mi moc líto, že s vámi nemohu být častěji, ale mám pro vás dobrou zprávu. Možná že vyléčím naši neplodnost!“ Všichni na něho nevěřícně zírali.

„Tak proto většinu času trávíš v práci?“ zeptala se Esmé.

„Ano, ty víš, že kdybych mohl, byl bych s vámi doma častěji, ale tento experiment je velmi nadějný.“ Carlisle šel k Esmé, vzal ji za ruce, pomohl ji vstát z křesla a pevně ji objal.

„Miluji tě a vždycky tě milovat budu,“ zašeptal ji do ucha.

„Já tebe taky,“ odpověděla tichounce svým zvonivým hláskem. Carlisle spustil ruce dolů a objal Esmé kolem ramen, aby měl lepší výhled na ostatní.

„Vidím, že jste zaneprázdněni a tak si o tom povykládáme někdy jindy.“ Vše se zase vrátilo k normálu. Emmet, Jacob a Edward zírali na zápas a Carlisle a Esmé se vydali nahoru. Já jsem si přisedla k Belle, která si četla nějaký časopis.

„Mami, kdyby se to Carlisleovi povedlo, chtěla bys mít další dítě?“ zeptala jsem se.

„No, nevím. Asi ano, přece jenom ty už si velká a za chvíli se od nás odstěhuješ. Ale vím o někom, kdo bude chtít miminko stoprocentně! Rosalie!“ Emmett odtrhl oči od obrazovky a podíval se na nás s vyvalenýma očima.

„Chcete mi snad říci, že možná budu táta?!“

„No, už to tak vypadá.“ Obě jsme se rozesmály.

„Ale já... Já se o děti starat neumím!“ vykrucoval se Emmett.

„Vždyť o Nessie ses vždy dobře postaral, když jsme nebyli na blízku.“

„Ale to je něco jiného. Ta mi aspoň díky svému daru, ukázala, co chce.“

„Emmette, jak znám Rosalie, ta bude mít strach, dát ti i to malé pochovat.“ Emmett se ušklíbl.

„To se ještě budete divit, jaký budu skvělý táta!“ No to jsem teda zvědavá.

„Jooo! Vyhráli jsme!“ zařvali vítezně mužské hlasy.

„Musíte tak řvát, jde vás slyšet až na příjezdovou cestu!“ okřikla je Alice, která se právě vrátila s plnýma rukama tašek oblečení a za ní se objevila Rosalie, na kterou nebylo vidět přes tu horu krabic od bot, které nesla.

„Tak jdeme Rose,“ zavelela Alice a šla po schodech nahoru do své šatny. Rosalie, šla pomaleji za ní, neboť přes ty krabice neviděla na cestu.

„Počkej lásko, pomůžu ti,“ už u ní stál Emmett a bral vrchní krabice. Oba se vydali nahoru za Alicí.

„To zas bude!“ zakoulel očima Jasper.

„Alice bude dělat módní přehlídku a já jí budu muset dělat porotce,“ vzdychl si.

„Jaspereee! Pojď sem!“ zavolala Alice.

„O neee! Už je to tady!“ Vstal a šel sklesle za Alicí. Bylo už dost pozdě a tak jsme se pomalu odebírali do svých pokojů. Odlíčila jsem se, dala si sprchu, vyčistila zuby a ulehla do postele... Jacob nakoukl dovnitř.

„Můžu?“ zeptal se.

„To víš, že můžeš,“ odpověděla jsem. Udělala jsem mu místo, aby si mohl lehnout vedle mě. Jacob se uvelebil a jednou rukou si mě přitiskl blíže k sobě.

„Mám pro tebe menší překvapení!“ řekl nadšeným hlasem a políbil mě na tvář.

„A jaké?!“ Byla jsem zvědavá, co z něho vypadne.

Autor: Gabby01 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Silné pouto - 2. díl: