Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silné pouto - 11. díl

„Neboj se, všechno dobře dopadne.“ Objala jsem ji a ona se alespoň trochu uklidnila, až nakonec vyčerpáním usnula… Zkoušela jsem nastartovat auto, ale nic… Co teď budu dělat?

Motor a baterie se zdály být v pořádku, ale auto ne a ne naskočit… Leah stále spala a já zkoušela už po stopadesáté volat Jacobovi. Ale marně… Byla jsem úplně vyřízená. Prostě jsem jen tak seděla v autě a čekala na zázrak, který se při mém štěstí nikdy nestane… Ani nevím jak, ale prostě jsem usnula. Probralo mě až pronikavé světlo. Byla to světla auta, které pomalu přijíždělo k nám. Zastavilo a z něho vystoupil nějaký muž… Podle postavy spíše kluk.

„Nepotřebujete pomoc?!“ Zaklepal na zasněžené okýnko mého auta… Opatrně jsem otevřela dveře a rychle vystoupila, abych nevzbudila Leah.

„Thomasi?!“ Nevěřila jsem vlastním očím.

„Nessie?!“ Zdál se být stejně překvapený jako já.

„Kam prosím tě jedeš?“ Moc lidí tudy nejezdí.

„Jedu za našima na chatu. Chtějí tam oslavit celé Vánoce a mně se tam moc nechtělo. Tak jsem jim slíbil, že za nimi přijedu aspoň na Štědrý den… A co tady děláš ty?“ podezíravě se na mě zadíval.

„Já? No… Vezu mou kamarádku domů a zdechlo mi auto.“

„Tak ho tady nech a já vás odvezu,“ nabídl.

„Ne! Víš… To auto není moje. Je táty, a kdyby se dozvěděl, co se s ním stalo, asi by mi ho už nikdy nepůjčil.“ Vlastně to nebylo kvůli autu… Nechtěla jsem, aby někdo věděl, kde bydlím. Zvláště Thomas, který vždycky všechno vykecá… Náš dům je odlišný od ostatních tady v okolí. Vypadá, tak... přepychově. Kdyby se to dozvěděly ty školní fifleny, určitě by se ke mně vtíraly a šlo by jim jen o to, aby se mohli podívat k nám domů… Chci být co nejvíce nenápadná. I kvůli našemu tajemství. „Mohla bych si od tebe alespoň zavolat?“ Nahodila jsem ten nejsladší pohled, kterému ani táta neodolal.

„J… j… jasně,“ zakoktal se. Asi jsem to s tím pohledem trochu přehnala… Vytáhl z kapsy mobil a podal mi ho. Vytočila jsem Jacobovo číslo a doufala, že se mu konečně dovolám… Konečně se ozval vytáčecí tón!

„Ano?!“ ozval se Jacob.

„Jacobe!“

„Nessie! Měl jsem o tebe takový strach… Kde jsi? A kde máš mobil?!“

„Zdechlo nám auto a nemohla jsem se ti dovolat. Naštěstí jel kolem Thomas a od něho ti právě volám… Přijedeš prosím pro nás?“

„Samozřejmě a kde jste?“

„Nevím přesně kde, ale když pojedeš směrem do centra Hampshiru, nemůžeš nás minout.“

„Dobře, budu se snažit tam být co nejdříve. Zatím ahoj.“

„Ahoj.“ Konečně se odsud dostaneme a já budu s Jacobem, se kterým jsem teď měla lenošit v posteli a místo toho trčím tady.

„Ehm…“ odkašlal si Thomas a tím mě vyrušil z mého snění.

„Jo… Moc ti děkuji za půjčení.“ Vrátila jsem mu mobil a chtěla nastoupit do auta, ale zadržel mě.

„Nessie… Já… Chtěl bych ti něco říct,“ začal a přitom mě stále držel za ruku.

„A o co jde?“ zeptala jsem se zvědavě.

„No… Nevím, jak mám začít…“ V tom mu zazvonil mobil. „Omluv mě na chvíli…“ Pustil mi ruku a odešel ke svému autu.

„Ano?!“

„Thomasi, můžeš mi jako říct, kde jsi? Slíbil jsi, že přijedeš!“ křičel na něho ženský hlas. To bude asi jeho máma.

„Už jsem na cestě. Jen je strašná vánice, tak jedu krokem,“ vykrucoval se.

„Když jsem ti říkala, abys jel s námi, tak to jsi nechtěl. To jsem zvědavá, jak se sem dostaneš. Cesta tady už byla zasněžená tak, že jsme se sem nemohli skoro dostat... Prostě se sem nějak dostaň! Hlavně abys tady byl na Štědrý den. Už kvůli Mandy.“

„No jo,“ vzdychl.

„Jeď opatrně. Zatím čau.“

„Čau.“ Schoval si mobil do kapsy a kráčel zpět ke mně. „To byla máma,“ řekl otráveně.

„Určitě má o tebe strach viď?“

„No to určitě… Jen co přijedu, už mě začne sekýrovat a chystat zásnuby s Mandy.“

„Zásnuby?!“

„Nessie, dělám si srandu,“ uklidňoval mě. „Ale stejně mi nedá s tou Mandy pokoj.“

„A kdo je to ta Mandy?“ zajímalo mě.

„Je to dcera našich známých. Poslední dva roky nás dává moje matka dohromady, ale já o ni nemám zájem.  Mandy si však myslí, že si rozumíme velmi dobře, a tak u nás tráví skoro všechen čas… Je to hrozné! Pronásleduje mě skoro na každém kroku.“ Když to všechno dopověděl, bylo mi ho trochu líto. Neumím si vůbec představit, že by mi tohle rodiče udělali.

„Tak to ti nezávidím… A cos mi to chtěl říct?“

„No… Chtěl jsem ti říct…“ Než to ale stačil dopovědět, přijížděl k nám Jacob v Bellině autě. Zastavil za námi a než jsem se stačila vzpamatovat stál u mě a obímal mě. Nebyl ale sám. Všimla jsem si, že se za ním někdo šourá... Byl to Emmett.

„Jacobe, mohl by ses jít, prosím, podívat na Leah? A ty, Emmette, na auto?" poprosila jsem je, abych mohla být s Thomasem nachvíli o samotě a on mi mohl konečně říct, co má na srdci.

„Dobře," řekli oba a odešli.

„Doufám, že už nás nic nevyruší... Tak pokračuj poslouchám." Byla jsem čím dál tím více zvědavější.

„Nevím, jestli je teď na to vhodná doba... Řeknu ti to někdy jindy. Není to zase tak důležité, aby ses to nemohla dozvědět o pár dnů později... Tak se měj," drmolil jendo slovo za druhým a než jsem se s ním stačila rozloučit, byl pryč... Zdálo se mi to nebo se choval opravdu divně? Co mi to asi chce říct? Tvářil se u toho tak divně.

„Nessie, jsi tady?!" máchal mi Jacob rukou před obličejem.

„Promiň... Zamyslela jsem se nad něčím."

„Nebo nad někým." Emmett se na mě usmál tím svým provokativním úsměvem.

„Tak jedeme?" zeptal se Jacob a už stál u auta.

„Jasně." Procházela jsem zrovna kolem Emmetta, který se pořád na mě divně křenil.

„Můžeš toho nechat?!" okřikla jsem ho.

„A čeho?!" Schválně se ještě více usmál.

„No počkej, však tě ten smích přejde, až řeknu Rosalie co se stalo s její oblíbenou voňavkou." Emmetta úsměv rázem přešel. Vyplázla jsem na něho jazyk a šla za Jacobem... Leah už seděla v Bellině autě a vypadalo to, že zase spí.

„A co bude s tátovým autem?" zeptala jsem se Jacoba ustaraně.
„Emmett to nějak zvládne. Přinejhorším ho tam prostě dotlačí." Oba jsme se rozesmáli, ale Emmett jen vztekle zavrčel... Doma jsme byli za dvě hodiny, protože nás zastihla další silná sněhová bouře... Chudák Emmett ten bude tak v půlce cesty.

„Půjdu Leah uložit do postele a pak za tebou příjdu." Jacob opatrně vzal Leah do náruče a nesl ji nahoru do jejího pokoje. Já šla hned za ním, protože jsem měla namířeno stejným směrem.
„Dobře. Já se půjdu naložit do teplé koupele."

„Tak to se pak k tobě rád přidám." Mrkl na mě a potichu otevřel dveře Leahina pokoje. V domě bylo podezřelé ticho. Nikdo nikde. Dokonce ani v obyváku, kde trávíme hodně času. Nevěnovala jsem tomu dále pozornost a pokračovala v cestě... Nalila jsem do vany trochu koupelové pěny a pustila teplou vodu. Odlíčila jsem se a shodila ze sebe promočené šaty... Voda byla krásně teplá a tím mě uspávala.

„Nessie, tady nemůžeš spát," třásl se mnou Jacob.

„Co? Já nespím, jen jsem relaxovala."

„No to určitě a při relaxaci taky chrápeš?" zasmál se.

„Jdi do pokoje já za tebou hned příjdu," vyhnala jsem ho, abych se mohla v klidu obléct do pyžama. Byla mi nějaká zima a tak jsem na sebe ještě hodila župan a šla za Jacobem, který samozřejmě usnul. Lehla jsem si vedlě něj a snažila se taky usnout, ale přes to jeho chrápání to moc nešlo. V jedenáct v noci jsem uslyšela nějaký rámus dole v obyváku. Nedalo mi to a tak jsem se tam šla podívat. Nebyl to nikdo jiný než Emmett, ale málem bych ho nepoznala, protože byl nehorázně špinavý. A nenapadlo ho nic jiného, než si sednout na tu krásně čistě krémovou sedačku, kterou Esmé včera tak pracně drhla.

„Emmette, okamžitě vstaň z té čisté sedačky!" křičela jsem na celé kolo.

„No jo... Začínáš být úplně stejná jako Rosalie," brblal a šel nahoru.

„A ne, že tě napadne sednout si takhle špinavý na postel. Půjdeš se hezky umýt." Když se teď tak poslouchám Emmett měl pravdu. Opravdu začínám být stejná jako Rose.

„Ano mami," ušklíbl se a šel do svého pokoje. Co se to se mnou děje? To už se tak budu chovat pořád? Musím se sebou opravdu něco udělat. Jacob ještě pořád chrápal a já nemohla stále usnout. Usedla jsem ke svému notebooku a koukla na email, jestli mi náhodou něco nepřišlo. Přišla mi jedna zpáva a byla od Thomase! Okamžitě jsem ji otevřela a doufala, že v ní bude to, co mi chtěl dneska říct.

Nessie, nevím jak ti to mám říct, a tak jsem se rozhodl napsat ti zprávu. Už od prvního dne, kdy jsem tě uviděl na školním parkovišiti jsem se do tebe zamiloval, ale pak jsem tě viděl líbat se s tím Jacobem a strašně mě to ranilo. Nechci ti dávat na výběr mezi mnou a ním, protože vím, že si vybereš jeho, ale chci abys věděla, že o tebe budu bojovat, ať to stojí cokoliv. Když mi dáš najevo, že nemáš zájem nechám tě být. Ale uvědom si, že tím raníš mé city a naše přátelství. Miluji tě. Thomas

Tak tohle jsem opravdu nečekala. Nevěděla jsem co mu mám odpovědět. Co mám Dělat?!

Pokud se vám tento díl líbil, nechte mi kometík. Budu moc ráda. Gabby01

„Neboj se, všechno dobře dopadne.“ Objala jsem ji a ona se alespoň trochu uklidnila, až nakonec vyčerpáním usnula… Zkoušela jsem nastartovat auto, ale nic… Co teď budu dělat?

Motor a baterie se zdály být v pořádku, ale auto ne a ne naskočit… Leah stále spala a já zkoušela už po stopadesáté volat Jacobovi. Ale marně… Byla jsem úplně vyřízená. Prostě jsem jen tak seděla v autě a čekala na zázrak, který se při mém štěstí nikdy nestane… Ani nevím jak, ale prostě jsem usnula. Probralo mě až pronikavé světlo. Byla to světla auta, které pomalu přijíždělo k nám. Zastavilo a z něho vystoupil nějaký muž… Podle postavy spíše kluk.
„Nepotřebujete pomoc?!“ Zaklepal na zasněžené okýnko mého auta… Opatrně jsem otevřela dveře a rychle vystoupila, abych nevzbudila Leah.
„Thomasi?!“ Nevěřila jsem vlastním očím.
„Nessie?!“ Zdál se být stejně překvapený jako já.
„Kam prosím tě jedeš?“ Moc lidí tudy nejezdí.
„Jedu za našima na chatu. Chtějí tam oslavit celé Vánoce a mně se tam moc nechtělo. Tak jsem jim slíbil, že za nimi přijedu aspoň na Štědrý den… A co tady děláš ty?“ podezíravě se na mě zadíval.
„Já? No… Vezu mou kamarádku domů a zdechlo mi auto.“
„Tak ho tady nech a já vás odvezu,“ nabídl.
„Ne! Víš… To auto není moje. Je táty, a kdyby se dozvěděl, co se s ním stalo, asi by mi ho už nikdy nepůjčil.“ Vlastně to nebylo kvůli autu… Nechtěla jsem, aby někdo věděl, kde bydlím. Zvláště Thomas, který vždycky všechno vykecá… Náš dům je odlišný od ostatních tady v okolí. Vypadá, tak... přepychově. Kdyby se to dozvěděly ty školní fifleny, určitě by se ke mně vtíraly a šlo by jim jen o to, aby se mohli podívat k nám domů… Chci být co nejvíce nenápadná. I kvůli našemu tajemství. „Mohla bych si od tebe alespoň zavolat?“ Nahodila jsem ten nejsladší pohled, kterému ani táta neodolal.
„J… j… jasně,“ zakoktal se. Asi jsem to s tím pohledem trochu přehnala… Vytáhl z kapsy mobil a podal mi ho. Vytočila jsem Jacobovo číslo a doufala, že se mu konečně dovolám… Konečně se ozval vytáčecí tón!
„Ano?!“ ozval se Jacob.
„Jacobe!“
„Nessie! Měl jsem o tebe takový strach… Kde jsi? A kde máš mobil?!“
„Zdechlo nám auto a nemohla jsem se ti dovolat. Naštěstí jel kolem Thomas a od něho ti právě volám… Přijedeš prosím pro nás?“
„Samozřejmě a kde jste?“
„Nevím přesně kde, ale když pojedeš směrem do centra Hampshiru, nemůžeš nás minout.“
„Dobře, budu se snažit tam být co nejdříve. Zatím ahoj.“
„Ahoj.“ Konečně se odsud dostaneme a já budu s Jacobem, se kterým jsem teď měla lenošit v posteli a místo toho trčím tady.
„Ehm…“ odkašlal si Thomas a tím mě vyrušil z mého snění.
„Jo… Moc ti děkuji za půjčení.“ Vrátila jsem mu mobil a chtěla nastoupit do auta, ale zadržel mě.
„Nessie… Já… Chtěl bych ti něco říct,“ začal a přitom mě stále držel za ruku.
„A o co jde?“ zeptala jsem se zvědavě.
„No… Nevím, jak mám začít…“ V tom mu zazvonil mobil. „Omluv mě na chvíli…“ Pustil mi ruku a odešel ke svému autu.
„Ano?!“
„Thomasi, můžeš mi jako říct, kde jsi? Slíbil jsi, že přijedeš!“ křičel na něho ženský hlas. To bude asi jeho máma.
„Už jsem na cestě. Jen je strašná vánice, tak jedu krokem,“ vykrucoval se.
„Když jsem ti říkala, abys jel s námi, tak to jsi nechtěl. To jsem zvědavá, jak se sem dostaneš. Cesta tady už byla zasněžená tak, že jsme se sem nemohli skoro dostat... Prostě se sem nějak dostaň! Hlavně abys tady byl na Štědrý den. Už kvůli Mandy.“
„No jo,“ vzdychl.
„Jeď opatrně. Zatím čau.“
„Čau.“ Schoval si mobil do kapsy a kráčel zpět ke mně. „To byla máma,“ řekl otráveně.
„Určitě má o tebe strach viď?“
„No to určitě… Jen co přijedu, už mě začne sekýrovat a chystat zásnuby s Mandy.“
„Zásnuby?!“
„Nessie, dělám si srandu,“ uklidňoval mě. „Ale stejně mi nedá s tou Mandy pokoj.“
„A kdo je to ta Mandy?“ zajímalo mě.
„Je to dcera našich známých. Poslední dva roky nás dává moje matka dohromady, ale já o ni nemám zájem.  Mandy si však myslí, že si rozumíme velmi dobře, a tak u nás tráví skoro všechen čas… Je to hrozné! Pronásleduje mě skoro na každém kroku.“ Když to všechno dopověděl, bylo mi ho trochu líto. Neumím si vůbec představit, že by mi tohle rodiče udělali.
„Tak to ti nezávidím… A cos mi to chtěl říct?“
„No… Chtěl jsem ti říct…“ Než to ale stačil dopovědět, přijížděl k nám Jacob v Bellině autě. Zastavil za námi a než jsem se stačila vzpamatovat stál u mě a obímal mě. Nebyl ale sám. Všimla jsem si, že se za ním někdo šourá... Byl to Emmett.
„Jacobe, mohl by ses jít, prosím, podívat na Leah? A ty, Emmette, na auto?" poprosila jsem je, abych mohla být s Thomasem nachvíli o samotě a on mi mohl konečně říct, co má na srdci.
„Dobře," řekli oba a odešli.
„Doufám, že už nás nic nevyruší... Tak pokračuj poslouchám." Byla jsem čím dál tím více zvědavější.
„Nevím, jestli je teď na to vhodná doba... Řeknu ti to někdy jindy. Není to zase tak důležité, aby ses to nemohla dozvědět o pár dnů později... Tak se měj," drmolil jendo slovo za druhým a než jsem se s ním stačila rozloučit, byl pryč... Zdálo se mi to nebo se choval opravdu divně? Co mi to asi chce říct? Tvářil se u toho tak divně.
„Nessie, jsi tady?!" máchal mi Jacob rukou před obličejem.
„Promiň... Zamyslela jsem se nad něčím."
„Nebo nad někým." Emmett se na mě usmál tím svým provokativním úsměvem.
„Tak jedeme?" zeptal se Jacob a už stál u auta.
„Jasně." Procházela jsem zrovna kolem Emmetta, který se pořád na mě divně křenil.
„Můžeš toho nechat?!" okřikla jsem ho.
„A čeho?!" Schválně se ještě více usmál.
„No počkej, však tě ten smích přejde, až řeknu Rosalie co se stalo s její oblíbenou voňavkou." Emmetta úsměv rázem přešel. Vyplázla jsem na něho jazyk a šla za Jacobem... Leah už seděla v Bellině autě a vypadalo to, že zase spí.
„A co bude s tátovým autem?" zeptala jsem se Jacoba ustaraně.
„Emmett to nějak zvládne. Přinejhorším ho tam prostě dotlačí." Oba jsme se rozesmáli, ale Emmett jen vztekle zavrčel... Doma jsme byli za dvě hodiny, protože nás zastihla další silná sněhová bouře... Chudák Emmett ten bude tak v půlce cesty.
„Půjdu Leah uložit do postele a pak za tebou příjdu." Jacob opatrně vzal Leah do náruče a nesl ji nahoru do jejího pokoje. Já šla hned za ním, protože jsem měla namířeno stejným směrem.
„Dobře. Já se půjdu naložit do teplé koupele."
„Tak to se pak k tobě rád přidám." Mrkl na mě a potichu otevřel dveře Leahina pokoje. V domě bylo podezřelé ticho. Nikdo nikde. Dokonce ani v obyváku, kde trávíme hodně času. Nevěnovala jsem tomu dále pozornost a pokračovala v cestě... Nalila jsem do vany trochu koupelové pěny a pustila teplou vodu. Odlíčila jsem se a shodila ze sebe promočené šaty... Voda byla krásně teplá a tím mě uspávala.
„Nessie, tady nemůžeš spát," třásl se mnou Jacob.
„Co? Já nespím, jen jsem relaxovala."
„No to určitě a při relaxaci taky chrápeš?" zasmál se.
„Jdi do pokoje já za tebou hned příjdu," vyhnala jsem ho, abych se mohla v klidu obléct do pyžama. Byla mi nějaká zima a tak jsem na sebe ještě hodila župan a šla za Jacobem, který samozřejmě usnul. Lehla jsem si vedlě něj a snažila se taky usnout, ale přes to jeho chrápání to moc nešlo. V jedenáct v noci jsem uslyšela nějaký rámus dole v obyváku. Nedalo mi to a tak jsem se tam šla podívat. Nebyl to nikdo jiný než Emmett, ale málem bych ho nepoznala, protože byl nehorázně špinavý. A nenapadlo ho nic jiného, než si sednout na tu krásně čistě krémovou sedačku, kterou Esmé včera tak pracně drhla.
„Emmette, okamžitě vstaň z té čisté sedačky!" křičela jsem na celé kolo.
„No jo... Začínáš být úplně stejná jako Rosalie," brblal a šel nahoru.
„A ne, že tě napadne sednout si takhle špinavý na postel. Půjdeš se hezky umýt." Když se teď tak poslouchám Emmett měl pravdu. Opravdu začínám být stejná jako Rose.
„Ano mami," ušklíbl se a šel do svého pokoje. Co se to se mnou děje? To už se tak budu chovat pořád? Musím se sebou opravdu něco udělat. Jacob ještě pořád chrápal a já nemohla stále usnout. Usedla jsem ke svému notebooku a koukla na email, jestli mi náhodou něco nepřišlo. Přišla mi jedna zpáva a byla od Thomase! Okamžitě jsem ji otevřela a doufala, že v ní bude to, co mi chtěl dneska říct.
Nessie, nevím jak ti to mám říct, a tak jsem se rozhodl napsat ti zprávu. Už od prvního dne, kdy jsem tě uviděl na školním parkovišiti jsem se do tebe zamiloval, ale pak jsem tě viděl líbat se s tím Jacobem a strašně mě to ranilo. Nechci ti dávat na výběr mezi mnou a ním, protože vím, že si vybereš jeho, ale chci abys věděla, že o tebe budu bojovat, ať to stojí cokoliv. Když mi dáš najevo, že nemáš zájem nechám tě být. Ale uvědom si, že tím raníš mé city a naše přátelství. Miluji tě. Thomas
Tak tohle jsem opravdu nečekala. Nevěděla jsem co mu mám odpovědět. Co mám Dělat?!

Pokud se vám tento díl líbil, nechte mi kometík. Budu moc ráda. Gabby01