Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silná touha XII.

20.08.2010 (15:30) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2519×

„Někomu jsem to slíbil, jsi Isabella Swanová?“ zeptal se a já jsem zůstala překvapeně stát.

„Odkud mě znáš?“ zašeptala jsem, ale byla jsem si jistá, že mě slyšel.

„Já tě neznám, ale zajímalo mě to. Na někoho, kdo se nechal zničit, jsi poměrně živá.“ Dívala jsem se do jeho očí a hledala jsem náznak pravdy. Na malou chvíli jsem skutečně věřila, že je to Jacob, ale není. Billy je jiný, je víc drsný. Jacob si na drsňáka jen hrál. Vždy to byl můj přítel, má opora. Nikdy mu nezapomenu to, co pro mě udělal. Nikdy!

„Jak je možné, že o mně toho tolik víš? Jacob ti o mně vyprávěl?“ vyptávala jsem se ho. Viděla jsem na něm, že mu dělá radost, když mě napíná.

„Máš strach z toho, co všechno o tobě můžu vědět?“ zeptal se po chvíli a tím mě dopálil.

„Já jsem se sejít nechtěla. Věděla jsem, že jsi Jacobův potomek, i když nevím, jestli jsi jeho vnuk, nebo kdo, ale jedno mi věř. Nemám strach z toho, co o mně víš,“ řekla jsem rozčíleně.

„Máš pravdu, já jsem se chtěl sejít, ale ne z vlastní vůle. Slíbil jsem někomu, že si s tebou promluví a zjistím, jestli jsi to skutečně ty,“ řekl vyhýbavě. Komu to slíbil?

„A komu jsi to slíbil?“ zeptala jsem se ho, tahle otázka mi nedá pokoj!

„Svému dědovi, Jacobovi Blackovi,“ odpověděl klidně. Komu? Jake ještě žije? To není možné! Vždyť už je to tak dlouho… Když jsem tu byla naposledy, tak byl pořád ještě mladý, ale že by žil tak dlouho, to není možné. Stála jsem tam a dívala jsem se na Billyho, který mě pozoroval a čekal, co odpovím.

„Jake žije?“ zeptala jsem se a cítila jsem potřebu ho vidět. Promluvit si s ním. Zjistit to, jaký je. Jaký byl jeho život, co se stalo za tu dobu, kdy jsem tu nebyla.

„Ano, žije, ale už je velmi starý,“ odpověděl po chvíli. „Požádal mě ještě o jednu věc. Chce tě vidět. Nelíbí se mi to, ale vím, že mu už nezbývá moc času a podle toho, jak o tobě mluvil, jste byli přátelé. Dovedu tě k němu, ale jestli se někomu pokusíš ublížit, tak tě zabiju a bude mi to jedno,“ vyhrožoval mi, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno.

„Pokud mě chce vidět, tak za ním půjdu ráda,“ řekla jsem a on přikývl. Zaběhl do lesa a já jsem mu dala chvíli na to, aby se převlékl. Počkal na mě a nechal mě, abych běžela před ním. Natáhla jsem si svůj štít, který by mě chránil v případě, kdy by mi chtěl ublížit, ale to bylo nepravděpodobné. On se kryl tím, že mě nechal běžet první, takže nehrozilo, že bych na něj mohla zaútočit zezadu. Po chvilce se k nám přidali další vlci, kteří zcela jasně nebyli rádi, že tu jsem. Ani já jsem nebyla nadšená, že mám v zádech čtyři statné vlky, kterým moc nevěřím, ale to, že můžu vidět Jacoba, mi za to stálo. Doběhli jsme k malému domku, který se snad vůbec nezměnil. Vzpomněla jsem si, jak jsme v garáži spolu s Jacobem spravovali naše motorky. Jak jsme zkusili první jízdu a já jsem sletěla a bouchla jsem se do hlavy. Na jeho úsměv. Na jeho teplé objetí. Na jeho slova, kdy mi řekl, že o mě bude bojovat až do chvíle, kdy mi přestane být srdce. Milovala jsem ho, ale láska, kterou jsem cítila k Edwardovi, byla větší. Vybrala jsem si upíra a ne vlkodlaka. Bylo to pro Jakea hrozné, ale vždy jsem doufala, že se otiskne a najde tu pravou, že na mě zapomene.

„Počkej tady,“ řekl mi, když se přeměnil a věšel do domu. Slyšela jsem tiché hlasy, po kterých následovaly kroky. Byla to velmi pomalá chůze. Otočila jsem se za sebe a v lese jsem uviděla tři velké vlky, kteří mě hlídali. Jistě, co kdybych náhodou vyběhla a vyvraždila vesnici, že? Dveře domku se otevřely a objevil se v nich Billy, který podpíral starého muže. Zvedl hlavu a já jsem v jeho staré a vrásčité tváři našla svého Jacoba. Svého kamaráda, který mi tolikrát pomohl. Šedé vlasy, které lemovaly jeho obličej, byly poměrně dlouhé. Teď už nemusí nosit krátký sestřih, když se již ve vlka nepřeměňuje.

„Jaku?“ zavolala jsem a na vrásčité tváři se objevil úsměv, který nemohl patřit nikomu jinému, než Jacobovi. Popošla jsem dopředu, ale vlci za mnou začali vrčet. Nenávistně jsem se na ně podívala, ale než jsem stačila cokoli říct, tak Jacob něco pošeptal svému vnukovi. Viděla jsem, jak je Billy nerad, ale usadil Jakea na lavičku, která byla před domem, a odešel do lesa za ostatními. Tak tohle mu pošeptal. Pomalu jsem k němu došla a klekla jsem si před něj na kolena. Dívala jsem se mu do tváře a nevěděla jsem, co bych měla říci.

„Nikdy bych ani nedoufala, že tě tu najdu. Myslela jsem si, že už nežiješ. Je to tak dávno,“ zavzpomínala jsem na časy, kdy jsem byla člověk a na krátkou dobu po mé přeměně.

„Nevěřil jsem, že žiješ. Alice mi řekla, že jsi odjela, aby ses nechala zničit. Lhala mi?“ V jeho hlasu jsem slyšela zlost. Nebyla to jediná věc, která mě zarazila. Jeho hlas byl jiný, byl hrubší a mužnější, ale také z něj bylo znát stáří a moudrost. Jistě byl členem rady starších.

„Nelhala ti, chtěla jsem se zničit. Jistě víš, co jsem provedla.“ Sklopila jsem hlavu a on nemluvil. Vím, že to ví. Tohle zklamání mě mrzí!

„Ano, vím to. Oni mi to řekli, když jsme chtěli začít spor, také mi řekli, že jsi kvůli tomu odjela. Nezničili jsme je, ale oni odjeli. Po čase se tu znovu ukázali a žádali o obnovení smlouvy, přijali jsme. Byl jsem dlouhou dobu vlkodlak. Delší dobu, než ostatní,“ vyprávěl.

„Kam jsi zmizela, Bello?“ zeptal se, když mezi námi nastalo ticho.

„Odjela jsem do Itálie, sídlí tam mocný rod. Jmenují se Volturiovi. Žádala jsem je o své zničení, ale oni odmítli. Místo toho mi nabídli, abych se k nim přidala. Přijala jsem jejich nabídku, protože jsem v té době skutečně nevěděla, co bych měla dělat. Zůstala jsem ve Volteře a stala jsem se jednou z nich. Starala jsem se o pořádek mezi upíry. Byla jsem tam dlouho, až teď jsem Volterru opustila a odešla jsem prozkoumat svět,“ přiznala jsem se mu.

„Když jsem zjistil, co jsi udělala, tak jsem si myslel, že se mi zhroutil svět, ale když mi řekli, že se chceš nechat zničit, tak jsem myslel, že zešílím. Běžel jsem za tebou, šel jsem po tvém pachu, ale ztratil jsem stopu. Chtěl jsem tě přesvědčit, abys to nedělala…“ Dívala jsem se do jeho staré tváře a viděla jsem smutek, který cítil.

„Odpusť mi, Jaku, prosím,“ řekla jsem, když domluvil.

„Už jsem ti odpustil, vlastně jsem tě nikdy nezačal nenávidět. Vždycky jsem tě miloval. Dokonce i potom, co jsem se otisknul. Myslel jsem si, že je to nějaký žert, ale stále jsi byla v mé hlavě. Na zemi mě držela Teresa, ale ty jsi byla mou součástí. Byl to začarovaný trojúhelník. Proč ses nevrátila dřív?“ další otázka mě vtáhla do minulosti.

„Nemohla jsem, cítila jsem, že nejsem připravená. Takže jsi byl šťastný?“ zeptala jsem se při reakci na jeho zmínku o otisku. Usmál se.

„Ve své podstatě jsem měl šťastný život. Teresu jsem našel dlouho potom, co jsi odešla. Ona neměla dlouhý život, ale určitě byl šťastný. Dala mi syna, který zemřel, když bojoval s upíry, kteří se nás snažili napadnout, ale i on měl potomka. Billy je hodný chlapec,“ řekl nakonec.

„Je neuvěřitelné, jak je ti podobný,“ zašeptala jsem a on přikývl.

„Je to stejný šílenec, asi protože je to moje krev,“ zasmál se a já jsem se k němu přidala.

„Není rád, že jsem tu, neměla bych tu být. Můžeš mít problémy,“ strachovala jsem se, ale on se znovu zasmál. Jeho smích byl namáhavý, ale bylo milé ho slyšet.

„Jsem hlavní a nejstarší člen rady starších, Bello, já problém mít nebudu. Chyběla jsi mi, vůbec ses nezměnila,“ zašeptal a pohladil mě po vlasech. Jeho ruka už nebyla tak horká, jako dřív a jeho řeč byla pomalá. Všechno nezůstalo stejné. Lidé se mění, i vlkodlaci stárnou.

„To víš, pijavice zůstávají stejné,“ zasmála jsem se, ale do smíchu mi nebylo. Zkoumavě mě pozoroval. Položila jsem mu svou hlavu do klína a vydala jsem ze sebe něco jako vzlyk.

„Co se děje?“ zeptal se ustaraně, protože mou reakci zjevně nečekal.

„Víš, Jacobe, já ti závidím. Přála bych si být stará a vrásčitá babička, která by kolem sebe měla vnoučata, vedle sebe bych měla šedovlasého muže, který by mě miloval, a já bych věděla, že až přijde má chvíle, tak zemřu šťastná. Pamatuji si to, co mi řekla Rosalie, když jsem toužila stát se upírem. Řekla mi, že oni neměli volbu, ale já ji mám a rozhoduji se špatně. Tehdy jsem si říkala, že není nic, co bych chtěla víc, ale teď to cítím. Já budu navždy taková, budu stejná. Nikdy nezestárnu, nebudu mít děti, vnoučata. Teď už nemám ani rodinu a muže, který by mě miloval.“ Připadalo mi hloupé svěřovat se zrovna Jakeovi, muži, který mě miloval, ale musela jsem. Když jsem měla hlavu opřenou o jeho nohy a on mě hladil po vlasech, tak jsem cítila teplo, jaké jsem už dlouho necítila.

„Ty ho pořád miluješ, viď? I přesto, že tě nechal a odešel, když jsi ho potřebovala. Přeměnil tě a při tvém prvním selhání tě nechal. Co bych dal za to, kdybys za mnou přišla a řekla mi, že sis vybrala mě a ne jeho,“ zalitoval a já jsem se na něj podívala. V jeho očích jsem viděla stopy smutku, zlosti, ale i porozumění. Zdálo se mi, že spolu mluvíme jen chvilku, ale když jsem se rozhlédla, tak jsem zjistila, že je venku tma.

„Ano. Já vím, že je to hloupé po tom všem, ale nemůžu poručit svému studenému srdci. Omlouvám se ti, Jakeu, ublížila jsem ti víc, než si dokážu představit. Byla jsem hloupá. Už je pozdě, musíš si odpočinout. Jistě jsi unavený a já tu nemohu zůstat pořád, protože i ostatní vlkodlaci si jistě chtějí odpočinout. Vzpomínám si na to, jak jsi rád spal a jedl ty,“ řekla jsem a usmála jsem se na něj. Naklonil se ke mně a políbil mě na čelo.

„Jsi stejně krásná, ale pořád smrdíš,“ zasmál se svým chraplavým smíchem a já jsem se k němu přidala. Tuhle větu mi řekl, když mě poprvé viděl jako upíra.

„Ještě se uvidíme, Jacobe,“ loučila jsem se s ním, ale on mě chytil za ruku.

„Neuvidíme, Bello, jsem starý muž. Poznám, když můj čas nastane a vím, že dnes pro mě svítí hvězdy naposledy,“ zašeptal. Podívala jsem se na něj překvapeně a jeho slova mě zasáhla jako blesk z čistého nebe. Jen co jsem našla přítele, tak ho opět ztrácím.

„To přeci není možné,“ zakroutila jsem nevěřícně hlavou. Pohladil mě po tváři a usmál se.

„Ano, je. Billy to ví také, mám toho už hodně za sebou, takže vím, že to tak má být. Jsem šťastný, že jsem tě ještě alespoň jednou v životě viděl. Dobrou noc, Bello. Zítra budou hvězdy na nebi zářit jasně a z jedné tě budu pozorovat a dávat na tebe pozor,“ řekl a odcházel.

„Pořád tě miluji, Jaku,“ zavolala jsem za ním do noci.

„Já vím.“ Slyšela jsem jeho tichý hlas, ve kterém zněla spokojenost. Chvíli jsem tam ještě stála a pozorovala jsem dům, ve kterém zhasla všechna světla. V hrudi jsem cítila velkou díru, která mi značila bolest. Poslouchala jsem to, co se vevnitř děje a slyšela jsem, jak se Jacob ukládá ke spánku. Můj přítel a má láska. Sbohem. Otočila jsem se a běžela jsem lesem. Nechala jsem své auto stát a utíkala jsem po svých. Nezastavovala jsem se, ani když jsem vyběhla za hranice státu, prostě jsem běžela a vztek mě popoháněl. Žádný vlk mě nesledoval, když jsem odcházela z jejich území. Oni to museli slyšet také. Nejspíš se loučí se svým velkým vzorem, s Jacobem Blackem, který byl nejodvážnější a zkrátka nejlepším ze všech vlkodlaků, které jsem potkala a poznala.

11. kapitola - Shrnutí - 13. kapitola

Tak do toho. :-)

Kritizujte, v případě zalíbení chvalte. Snesu všechno, záporný komentář je pro mě taky přínosný, protože vím,  v čem se mám zlepšit.

Děkuji moc

Vaše Lucka002

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Silná touha XII.: