Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Síla osudu - 5. kapitola

16.08.2010 (11:45) • LLilith • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1648×

5. kapitola – Co to je za život?!

Domů jsem dojela ještě ten večer s nějakou šílenou historkou ohledně Edwarda. Měla jsem co dělat, aby Charlie zůstal doma a nešel ho pronásledovat s puškou. Nakonec mě přece jen poslechl a já mohla jít spát. Nevím, jestli je dobře, že jsem usnula téměř okamžitě. Nejspíš jsem se ještě neměla dostat z toho blázince kolem sebe. A můj mozek pořád nedokázal pobrat, co se vlastně stalo.

Zdálo se mi o úplně normálním dnu ve Forks z mojí reality, jakoby tohle byl jen sen. Prostě jsem to nebyla schopná pobrat.

Ráno na mě zaútočil Charlie s otázkou, na kterou školu teda půjdu. Jen jsem sbalila obálky s přijetími a po snídani se na ně pořádně podívala. Nechápu, na co ta holka myslela, když si podávala přihlášky. Byla tam nějaká škola na Aljašce a několik prestižních, ale drahých. Já jsem se hlásila na místní univerzitu, ale tady nejspíš ne.

„Ježíši, Bello, co tady děláš?“ vtrhla mi Alice do pokoje. Nejspíš ji pustil Charlie.

„Co myslíš? Snažím se sžít s touhle pitomou realitou. Ta holka snad nebyla normální! Jen se na to podívej!“ zamávala jsem jí obálkami pod nosem. „Tohle není můj život, ani náhodou.“

„No, za ten výběr může Edward, pokud ti jde o tohle,“ zarazila se.

„Tak mu za mě poděkuj,“ vykřikla jsem kysele. Pro sebe jsem si nechala její chování – na bratra by hodila všechno, jen abych se nezlobila na ni. Skvělé. Popadla jsem mikinu ležící na posteli a chtěla vypadnout pryč, ale do cesty se mi postavila Alice.

„Kam si jako myslíš, že jdeš?“ vyštěkla na mě.

„Za jediným přítelem, který mi zbyl. Je do tohoto chaosu zatažený taky, takže by to mohl pochopit. A teď mě nech,“ poslední větu jsem říkala naprosto klidně, nejspíš jsem se vyřvala dost. Alice vztekle vyběhla ze dveří a něco drmolila do mobilu. Venku sedla do auta a odjela vražednou rychlostí pryč. Já jsem sedla do svého auta a pomalu vyjela k La Push.

Byla to úplně jiná rezervace než ta „moje“. Nejsem si jistá, jestli to bylo tlupou polonahých kluků, neustálým vytí vlků v okolí nebo jen mnou. Na první pohled vypadala stejně – stejná pláž, les, ulice i domky. Ale atmosféra byla jiná. Možná to bylo kvůli mně, protože mě znali i neznali. Někteří mi to dávali najevo, někteří – hlavně Jake – byli naprosto stejní.

S ním jsem taky strávila celý den. Chvíli jsem ho donutila povídat mi o mém druhém já, ale přišlo mi, že vynechává spoustu důležitých věcí. Nakonec hovor stočil na mě a nutil mě povídat o svém životě. Když jsem se dostala k vyprávění našeho pokusu o chození spolu, tak trochu posmutněl.

„A nechtěla bys to zkusit ještě jednou?“ zeptal se nadějně.

„Ne, Jaku, dopadlo by to stejně,“ zklamala jsem ho.

„Ale já jsem jiný než ten tvůj Jake,“ snažil se.

„Ale já jsem stejná, a když vím, že to jednou nevyšlo, podruhé tomu nedám o moc větší šanci. Po první puse to skončí, věř mi.“

„Tak to bych tě neměl líbat,“ žertoval.

„To určitě ne, ale i tak si nic neslibuj. Jen kamarádi.“

„Jen kamarádi,“ slíbil, ale tvářil se, jako by mu to rvalo žíly. Pak si začal prohlížet moje ruce. „Je škoda, že ti Edward nenechal náramek, asi za ním zajdu.“

„Jaký náramek?“ Nevím, jestli to plánoval, ale zaujal mě.

„Před pár dny jsem ti – víš, jak to myslím – dal náramek s přívěškem. Hodně to pro mě znamená. Zítra ti ho donesu.“

„No, pokud je u Cullenů, tak si ho vyzvednu už dneska, stejně jsem se tam chtěla stavit.“ Hlavně jsem se chtěla omluvit Alici, ona nemůže za tuhle šílenost, takže to vezmu jedním vrzem.

„Nevím, jestli tě tam mám pouštět samotnou.“

„Co by se mi jako mohlo stát?“

„Mohli by mi tě sníst, to by bylo to nejhorší, to bych neunesl,“ smutně se smál.

„Jediní, kteří se celý den tváří hladově jako vlci, jsi ty s tou svou bandou naháčů.“ Jakeovi v tu chvíli zakručelo v břiše, takže mě začal žduchat k sobě domů na jídlo. Posledních pár vět by mi připadalo jako vtipkování, což jsem také měla v úmyslu, ale Jake se tvářil, jako bych řekla něco, o čem bych neměla vědět. Ale za chvíli jsem na to úplně zapomněla, protože na Jakea to bylo moc vážné. Nesedělo to k němu, proto jsem na to nemyslela.

Večer jsem odjížděla dřív, abych stihla ještě krátkou návštěvu u Alice.

Jenže mi otevřel Edward s novinou, že je doma jen on, protože ostatní jsou v Seattlu na nákupech.