Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Shoot him! - Kapitola 8

09.07.2010 (11:15) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1045×

Kapitola 8. – Zamilovaná?

 Když jsem se v neděli ráno probudila, naproti mně seděl Emmett a koukal na mě pobaveným pohledem.

„Emmette, co sem lezeš, nemáš alespoň trochu citu pro soukromí,“ řekla jsem mu, jakmile jsem otevřela oči.

„To víš, že mám, ale jen jsem nad něčím přemýšlel a musel jsem k tomu najít vhodné místo,“ řekl mi a sedl si ke mně na postel.

„No a co si vymyslel ty jeden mysliteli?“ zeptala jsem se ho.

„Jen to, že nemůžu přijít na jediný rozdíl, kdy se tvoje seznamování s Edwardem, neshodovalo se seznamováním s Peterem,“ řekl mi Emmett a já se nad tím trochu zamyslela.

„Já bych v tom našla rozdílů, až by si ses divil a prosim tě, jenom mi neříkej, že jsem se do něho zamilovala, jelikož to není pravda,“ řekla jsem mu a vstala z postele.

„No ale seš na nejlepší cestě se do něho zamilovat.“ Neodpustil si malý pošklebek a odešel z mého pokoje. Já jsem se pak v klidu mohla osprchovat a obléct. Jakmile jsem sešla dolů na základnu, už jsem viděla agenty Archovou a Wikhama, jak pilně sepisují zprávu z naší malinkaté akce. Jako velitelka téhle mise jsem to potom podepsala a nechala to odeslat plukovníkovi. Pak jsem svolala takovou menší poradu a my projednávali to, co jsme se dozvěděli od majora Brownové. Nedokázala jsem si představit to, že vždy hodný a nápomocný pan Bolly je Seattelský Boss a má pod malíčkem všechnu kriminální činnost v Seattlu a okolí. Dohodli jsme se tedy, že se zaměříme na něho a jeho aktivity. Na Edwarda jsem měla už mnoho materiálů, které by ho usvědčili z několika trestných činů najednou. Oznámili jsme videotelefonátem plukovníkovi všechny důležité informace a on se rozhodl tady alespoň na několik dalších dní ponechat agenty Archovou a Wikhama. Pak nám pracovní neděle skončila a já se alespoň koukla na úkoly, co jsme dostali zadané na víkend. Pak neděle končila a já se obávala, co se přihodí zítra ve škole. Jak se ke mně Edward bude chovat a jak se k němu mám chovat já. Stoprocentně to ale bude chtít spoustu hereckého umění mám-li vypadat věrohodně s tím, že ho miluji.

Jakmile jsme zastavili na školním pozemku a já vystoupila z auta, už se ke mně hrnul Edward s takovým zvláštním pokřiveným úsměvem na tváři. Na přivítanou jsem mu dala pusu na tvář a dál nic nedělala. Pak k nám přihopsala Alice.

„Bello, já jsem tak ráda, že to cítíš stejně jako Edward.“ Objala mě Alice.

„Jenom hned neplánuj svatbu, jsme teprve v začátcích,“ řekla jsem jí a ona se tomu zasmála. Pak jsme pokračovali na hodinu. Alice se od nás oddělila a my pokračovali v cestě.

„Víš, jak znám Alici určitě doma řekne, že s tebou chodím, a tak bych chtěl, aby tě naši poznali, teda jestli ti to nebude vadit,“ řekl mi Edward před tím, než jsme společně vstoupili do třídy. Holky na nás koukaly a vypadaly tak, že neví, co si myslet, a tak jsem Edwarda chytla za ruku a on se na mě usmál takovým způsobem, že je rád, že s ním teď chodím.

„Myslím si, že mi to nebude vadit, když mě představíš vašim jako svoji přítelkyni,“ řekla jsem Edwardovi a navýšila jeho radost o 150%. Pak začala hodina a my jsme poslouchali učitele. S Edwardem jsem teď seděla v jedné lavici na všech hodinách. Když skončila škola, řekla jsem Emmettovi rychle, že pojedu s Edwardem domů, a pak se vrátím. Nasedla jsem tedy do Edwardova Volva a nechala se unášet ubíhající krajinou. Pak jsme vystoupili a já se nacházela před jejich domem, kde už jsem ale jednou byla. Edward mě vzal za ruku a já si až teď uvědomila, že je jeho ruka celkem studená. Edward mi otevřel dveře a já vstoupila do jejich domu. Prošli jsme až do obýváku a já se znovu přivítala s jeho rodinou.

„Já už jsem to na vás viděla hned, jak jsme se viděli poprvé,“ řekla mi Esme.

„No, když jsem poprvé vstoupila do školy a viděla ho, přišel mi něčím výjimečný,“ řekla jsem a podívala se na Edwarda. V jeho očích byly jiskřičky štěstí a radosti, což mi to dělalo ještě těžší, než kdyby jsme to oba hráli. Chvílema jsem se přistihla, jak myslím na to, že by nám Edward mohl pomáhat, než abych ho poslala do vězení. Byli tu všichni kromě Rose.

„Kde je Rose, ještě jsem ji tu nikde neviděla?“ zeptala jsem se Alice, když jsme měli chvilku sami pro tebe.

„Kde myslíš, že by byla,“ řekla mi Alice a já tak pochopila, proč Emmettovi bylo jedno, že sem jedu.

Pak si pro mě Edward přišel s tím, že mu hrozně chybím a já se tedy rozloučila s Alicí. Řekl mi, že mě teď provede domem. Prošli jsme jejich dům od půdy po sklep a zakončili to v garáži. Ukázal mi svého Astona Martina.

„Mohla bych si vyzkoušet jak jezdí? Vždycky jsem milovala rychlá auta,“ zeptala jsem se ho.

„No, já nevim, byla by si první, kdo ho mimo mě řídil a Jasper mě přemlouvá už hodně dlouho,“ řekl mi a já na něj zkusila gesto, že moc prosím. Nakonec mi hodil klíčky a já vyjela z jejich garáže.

„Je to lepší než moje Audi, jenom škoda, že to není kabriolet,“ poznamenala jsem při jízdě a opět se věnovala řízení, abych mu to někde neškrábla. Jakmile byla trochu rovnější silnice, přidala jsem plyn a nechala se unášet rychlostí, které toto auto zvládlo naprosto v pohodě. Jestli jsme od školy k Edwardovi jeli dvacet minut, teď jsem to zvládala za méně než patnáct. Pak jsem se dostala k předměstí a projížděla mezi jednotlivými baráky, až jsem se dostala k tomu našemu.

„Jsi fakt dobrá řidička,“ pochválil mě Edward, když jsme vystoupili z auta.

„A ty si dobrý spolujezdec, nekecáš do řízení, na rozdíl od Emmetta,“ pochválila jsem ho zase já. Došli jsme až k baráku, kde jsem odemkla dveře.

„Tak zítra ve škole,“ loučila jsem se s Edwardem. Vypadal ale, že mu to nestačilo a začal mě líbat. Připojila jsem se, ale on to po chvíli ukončil.

„Zítra i na celou věčnost,“ rozloučil se se mnou a nastoupil do auta, počkala jsem až zajede za roh a já vstoupila do domu.

„Tak co, jak jste si to užili?“ zeptal se mě Emmett, jakmile jsem zavřela dveře.

„No, rozhodně dobře, ale ne jak ty myslíš, protože mě představoval rodičům, ne své ložnici,“ řekla jsem mu a mě přemáhal smích. Pak jsem pokračovala nahoru k sobě do pokoje a ještě něco připravila na zítřek.

„Tak co, jak hrajou?“ zeptala jsem Emmetta, když jsem si sedla vedle něj večer k televizi.

„Je to bída, prohrávají o šest bodů,“ řekl mi.

„A s kým hrajou?“ zeptala jsem se ho.

„S Lakers.“

„No, to mají prohraný,“ okomentovala jsem basketbalisty D.C. Pak jsme si s Emmettem jenom tak povídali, což mně přišlo už hrozně dávno. Skoro vždycky jsme mluvili jen o práci nebo teď hodně o škole o lidech, ale vždycky se to týkalo práce špióna. Emmett mi vždycky nahrazoval nejlepší kamarádku, kterou jsem nikdy neměla. Ale právě díky Emmettovi jsem ji měla.

„A co ty a Edward, jak to vypadá?“ zeptal se mě Emmett, když už jsme doprobrali ostatní věci.

„Co jak má vypadat, chodím s ním, Alice tvrdí, že je do mě zamilovaný a já nevím, jestli jí můžu věřit, protože si myslím, že někdo jako on, kdo jen zabíjí, nemůže milovat,“ řekla jsem mu, ale on se tvářil, že chtěl slyšet něco jiného.

„Jo to vim, ale já myslel hlavně tebe, víš přece, že už si jednou porušila pravidla,“ naznačil mi Emmett, co by ode mě chtěl slyšet.

„Já vim, porušila jsem pravidlo nezamilovat se, ale to bylo s Peterem, a pak s ním jsem porušila další, já vim, ale Edward je úplně jiný případ, hraji, že jsem do něho zamilovaná, jo jasně, taky se s ním líbám, aby moje hra byla přesvědčivější, ale dál nezajdu, protože ho nemiluji a svoji životní lásku nezavrhnu,“ dlouze jsem mu vysvětlovala, jak se to má.

„A to doživotně budeš žít jako jeptiška?“ zeptal se mě Emmett.

„Mají jeptišky za pasem schovanou pistoli s náhradníma nábojema? Já mám svůj život a možná, že do něho vstoupí někdo jako Peter, ale o tom pochybuji,“ řekla jsem Emmettovi.

„Někdo se jménem Edward Cullen,“ zašeptal si pro sebe Emmett a na hlavě mu přistál polštář.

„A co ty a Rose, poslední dobou je prý jen s tebou?“ zeptala jsem se ho na oplátku zase já.

„Nevim, je to takový divný, jednou je hrozně milá, fajn, nasmějeme se úplným hovadinám, ale jindy je zase tak moc tajemná a ledová. Já ji mám rád, ale nevím jestli ji můžu milovat, když mám pořád dojem, že mi něco tají,“ vysvětlil mi zase on.

„Máme to složitý oba,“ zkonstatovala jsem a šla nahoru k sobě do pokoje si lehnout. Emmett šel taky, a tak jsem ještě zkontrolovala agenty, kteří ještě něco řešili v kuchyni ke své minulé akci.

Přes noc jsem skoro nemohla spát kvůli tomu, co mi řekl Emmett a vůbec jsem nad vším nějak moc přemýšlela, až jsem z toho měla takový divný sen plný všeho dohromady. Když jsem se probudila, byla jsem zpocená jako myš a bylo půl šestý. Šla jsem se osprchovat a po horké uvolňující sprše jsem sešla na základnu, kde jsem přemýšlela nad naším novým úkolem, sledovat pana Bollyho. Myslela jsem na to, jak se vetřít do jeho přízně. Věděla jsem, že vlastní několik autosalonů, z toho 90% jich má v Seattlu, jeden tady ve Forks a další má v Port Angeles. Vzpomínala jsem na to, jestli neříkal něco o tom, že potřebuje nějakou výpomoc, aby mu pomáhal prodávat auta. Probírala jsem si rozhovory na té výstavě a zkoušela si vybavit ty rozhovory. Narazila jsem na to, že chystá otevřít nový autosalon na okraji Forks, výhradně jen pro velmi drahá auta. To by znamenalo, že bude potřebovat nějaké prodejce a možná, že bude v tom autosalonu dohlížet na prodej. Kdyby tohle byla pravda, mohli by jsme Bollyho sledovat a přijít tak na to, co chystá. Vyšla jsem ven ze základny a převlíkla se ze županu do nějakého oblečení do školy. Pak jsem našla psaníčko, které jsem měla na výstavě, a do kterého jsem si schovávala všechny kontakty, které jsem získala.

„Tak co, připravená jet do školy?“ zeptal se mě Emmett v kuchyni.

„Jo, a mam nápad ohledně pana Bollyho,“ řekla jsem mu a Emmettovi zasvítily oči.

„Půjdu mu to natřít zítra odpoledne do jeho baráku, něco takového,“ zamyslel se Emmett.

„Ne, jen zase pouhou sledovačku v jeho novém autosalonu na okraji města, víš, napadlo mě, že když já už mám na starosti Edwarda, tak ty by si mohl pomáhat Bollymu s prodáváním aut a zkusit tak vyslídit nějaké informace.“ Navrhla jsem mu to, co mě napadlo.

„Žádná pořádná akce, ale alespoň budeme mít nové potřebné informace,“ zkonstatoval to a my došli k autu. Cestou do školy jsme nemluvili. Než jsem vystoupila, už u našeho auta stál Edward a za ním kousek dál Rose. Políbila jsem Edwarda na přivítanou, a pak jsme dál pokračovali do třídy. Jako první hodinu jsme měli občanku. Seděla jsem s Edwardem v lavici a učitel nám zrovna připomínal úkoly, které jsme měli udělat. Já jsem se jenom zhrozila, aby mě vybral, jelikož jsem ten úkol neměla a ani nevím o čem byl.

„Takže, kdo by nám řekl, co si vyhledal o trestním právu? Třeba slečna Swanová?“ řekl a tím, že řekl o čem ten úkol byl, mě zachránil. Z trestního práva jsem skládala zkoušky, a tak vím, co mám říkat. Spustila jsem vodopád různých právnických slov, kterým skoro nikdo nerozumí a stručně jsem vysvětlila, o co v trestním právu jde. Učitel jen koukal a radši se na nic neptal a napsal mi jedničku. Edward na mě také koukal a já věděla, že se mě pak bude ptát na spoustu otázek. Učitel pak navázal na to, co jsem říkala a pokračoval v trestním právu. Po hodině nás čekala biologie.

„Bello, počkej, jak si to tak všechno věděla, když si ten úkol neměla?“ zeptal se mě Edward.

„Mamka pracuje v tom podniku jako podnikový právník a doma jsem kdysi našla nějaké její staré učebnice z dob, co byla na univerzitě,“ vymyslela jsem narychlo.

„A tebe by bavilo být pak advokátkou?“ zeptal se. No, když se ptá on.

„No, spíš bych radši byla soudce a posílala ty hajzlíky do vězení,“ odpověděla jsem mu a dál pokračovala na další naši hodinu.

„A co ty by si chtěl být až dostuduješ?“ zeptala jsem se ho ve třídě, kde jsme měli biologii, i když jsem věděla, co přesně má za práci.

„No, mě by asi bavilo být doktorem a zachraňovat životy.“ Tak tohle mě překvapilo, když by ho bavilo dělat doktora a zachraňovat životy, proč tedy po nocích zabíjí. Čím dál tím víc jsem Edwarda nechápala. Kdyby to byl obyčejný nájemný vrah, tak se do mě nezamiluje a neříká mi, že by se chtěl stát doktorem. Jenže, kdo je ve skutečnosti Edward Cullen, takhle otázka mě už hodně dlouho zajímá a já na ni pořád nemůžu najít odpověď. A jak to tak vypadá, bude mi ještě nějakou chvíli trvat, než na ni tu odpověď najdu, jenom musím být trpělivá.

Pak jsme až do oběda nepromluvili. Na obědě se k nám připojila Alice s Jasperem a Emmett s Rose. Mluvili jsme o všem možném, ale Alice nejvíce propagovala to, aby jsme jeli nakupovat. Ještě jsme se neshodli a už jsme znovu pokračovali na další hodinu. Po škole jsme jeli domů a mně na monitoru na základně pípal nahraný odposlech.

„Assassine, pracuješ velmi dobře, tedy až na tu agentku NSA, ale chápu tě, že si nemohl. Dnes večer bude shromáždění vůdců FBI a tvým úkolem je nastražit bombu, aby je zabila.“ Odposlech se zastavil a my s Emmettem na sebe koukli.

„A ty si myslíš, že někoho takového můžu milovat?“

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Shoot him! - Kapitola 8: