Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Shoot him! - Kapitola 7.

27.06.2010 (10:00) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1180×

Kapitola 7. – autosalon

Uběhlo několik dní od našeho posledního doučování a mně se čím dál tím víc zdálo, že se mi Edward Cullen snaží vyhýbat, i když se mu to moc nevedlo, a když už jsme seděli společně, bylo na něm vidět, že je nervózní. Pak přišel víkend a já se připravovala na nákupy s Alicí, jely jsme jen já a ona. Prostě perfektní dámská jízda. Duben pomalu končil a ve Forks bylo stále každý den zataženo. Začínala jsem si už zvykat, že tu slunce nevysvitne, jak je rok dlouhý. Alice tu byla kolem desáté a já byla připravena na to hned nasednout. Znovu jsme jely až to Seattlu, protože jinde prý není pořádný nakupování. Cesta nám utekla rychle, jelikož jsme hodnotily módní vkus na naší škole. Jakmile jsme zaparkovaly v podzemních garážích, hned jsme vtrhnuly na eskalátory a nechaly se vyvést nahoru. Zamířily jsme hned k obchodům s botami. A jakmile jsem Alici prozradila svojí velikost nohy, dostaly se ke mně nejlepší kousky v obchodě ladící s mým novým oblečením, co jsme koupily minulý týden. Když jsme vylezly z obchodu, přiletěla k nám nějaká žena a já v ní rozpoznala jednu sousedku od nás z předměstí.

„Dobrý den, vy jste slečny Cullenová a Swanová?“ zeptala se nás. Jen jsme s Alicí kývly.

„To je dobře, hledám vás celé dopoledne, a pak mi řekli, že jste prý tady, no nic, jen jsem vás chtěla a vaše rodiny pozvat na zahájení automobilové výstavy, co bude ve zdejším autosalonu příští sobotu. Jen vysoká společnost.“ Usmála se na nás a zase pokračovala ve své cestě.

„Bello, víš, co to znamená?“ podívala se na mě šibalsky Alice.

„Že bychom nakoupily nějaké šaty,“ zkusila jsem na oko hádat.

„Přesně to, tak jdeme!“ zvolala vesele Alice a táhla mě přes celé nákupní centrum, až jsme dorazily ke společenským butikům. Asi po třech hodinách strávených hledáním nejlepších šatů, jsme našly ty nejhezčí, jaké jsem kdy spatřila. Byly to petrolejové korzetové šaty až na zem se širokou s korzetem splývající sukní. Korzet byl opatřen matnou černou mašlí pod prsy tak, aby se nebil s lesklou látkou šatů.

„Alice, co bys řekla těmhle?“ zeptala jsem se Alice. Alice jen koukala a skoro se nezmohla na slovo.

„V těchhle šatech budeš královnou večera,“ řekla a já si je šla zkusit do kabinky. Než jsem vylezla, už tu byla Alice se všemi ostatními doplňky a boty. Přinesla mi černé dlouhé rukavice až do poloviny paží, stříbrnou čelenku do vlasů osázenou blyštivými kamínky, náušnice a náhrdelník podobný čelence. Boty byly černé střevíčky s uzavřenou špičkou a deseticentimetrovým jehlovým podpatkem.

„Alice, neblázni, nemůžu si toho tolik vzít,“ vytřeštila jsem oči, když jsem to uviděla.

„Jen považ to, jak na tebe bude Edward koukat, až tě na té výstavě lomeno plesu uvidí,“ řekla Alice.

„Edward?“ na oko jsem nechápala na co myslí.

„Ale Bello, myslíš, že jsem slepá? Bydlím s Edwardem v jednom domě a já poznám, když mu na někom záleží a o tobě mluví od té doby, co si se u nás poprvé objevila. Ale poslední dobou se v něm nevyznám, zdá se mi víc uzavřený do sebe. Alespoň takový je doma ve škole se mi zdá spokojenější,“ řekla mi Alice a já žasla úžasem.

„Myslíš to po pravdě, nebo si ze mě děláš srandu?“ zeptala jsem se jí.

„Bello, pozoruji ho už delší dobu, vždy když na tebe kouká, jeho oči mluví samy za sebe,“ vysvětlila mi Alice. Takže můj plán funguje. I když asi trochu víc, než bych potřebovala. Takhle bude mnohem těžší jeho zatknutí, protože až se dozví, že všechno byla jen past, jako ho dostat, bude velmi zklamaný a já v podstatě nebudu vědět, co s ním.

„No tak, já si je vezmu,“ řekla jsem a Alicinu radost tak navýšila ještě o 200%. Alice ještě všem z rodiny nakoupila společenské šaty, aby měli co na sebe a já koupila Emmettovi smoking, aby mi nedělal ostudu. Cestou k autu jsem si koupila nějakou bagetu a tu jsem si při jízdě do Forks snědla. Měla jsem už fakticky velký hlad a bylo mi divné, že Alice ne. Cestou zpátky jsme moc nemluvily, a tak jsem měla čas přemýšlet nad tím, co mi řekla Alice. Myslela jsem si, že někdo, jako je Edward, se nemůže zamilovat, už jenom kvůli tomu, že dělá to, co dělá. Nebo že by ho láska přiměla toho nechat a možná i pomoct mě a Emmettovi pochytat velitele Jádra? Tato otázka zatím zůstane bez odpovědi. Také jsem si vzpomněla na sebe, když jsem se dozvěděla to, že mě pravděpodobně Edward miluje. Byla jsem udivená ale proč? Možná to bude tím, že nevěřím tomu, že někdo jako on by se mohl zamilovat. A i kdyby přece jo, já jeho lásku neopětuji, protože mojí láskou zůstane navždy Peter. Vysvětlila jsem si sama sobě a v tu chvíli Alice zastavila před naším domem. Poděkovala jsem Alici za příjemný den a odnesla si nově nakoupené věci do pokoje. Jen co jsem měla uklizené věci, měla jsem za sebou Emmetta.

„Na co ty společenské šaty?“ ptal se mě Emmett za zády, když jsem si uklízela svoje šaty do skříně.

„No, na jednu akci, co jsme pozvaný od jedný naší sousedky a neboj, tobě jsem koupila taky,“ řekla jsem mu a ukázala na smoking, co mi ležel na posteli.

„Musím tam taky jít?“ zeptal se mě nešťastně Emmett.

„Jo a ještě bychom měli zavolat agentům, kteří nám dělají rodiče kvůli krytí, abychom se neprozradili,“ řekla jsem a hledala na ně číslo, abych jim to mohla sdělit. Když Emmett odešel, napsala jsem plukovníkovi mail, ve kterém jsem shrnula to, co jsem se dneska dozvěděla, a to co jsem vypátrala, když jsem dělala nemocnou. On mi pak odepsal, že sem agenty kolem čtvrtka pošle.

Do čtvrtka se moc věcí neudálo. Jenom v pondělí nám přišly poštou pozvánky. Ve škole s nic moc nového nedělo až na to, že jsem zaslechla rozhovor mezi Alicí a Edwardem, jak se Alice snaží Edwarda přemluvit, aby šel taky, jakmile se dozvěděl o mně, že tam budu také svolil, ale s děsnými oklikami. Jen jsem se nad tím pousmála a šla dál, jako kdyby se nic nestalo. Ve čtvrtek Emmett přivezl „rodiče“ a já jim řekla, o co jde. V pátek odpoledne jsem kontrolovala ještě několik málo informací, když se zahájilo nahrávání odposlechu z Edwardove telefonu. Vyslechla jsem to, a pak jsem zavolala na Emmetta, aby sem i s agenty přišel.

„A já už si myslel, že to bude jen taková zábava,“ stěžoval si na oko Emmett a bylo na něm vidět, že je rád, že má nějakou práci. V telefonátu bylo slyšet, že Edward má odstranit nějakou agentku NSA, která jim je na stopě a už ví příliš informací. Prý bude na té výstavě jako jeden z hostů. Podle jména jsem si ji našla ve vládním počítači. Vyskočila mi její historie i fotka, takže jsem věděla, jak asi vypadá. Měla jsem připravený plán, jak to udělat aby ji nezabili a my ji bezpečně dovezli do ochrany svědků. Pověděla jsem ho Emmettovi a agentům a my tak byli připraveni večer nenápadně zasáhnout. Když nastala sobota, lítala jsem po domě a základně jako třeštiprdlo a hledala všechny důležité věci. Jakmile jsem všechno měla u sebe v pokoji, byla jsem plně připravena se dojít obléknout a nalíčit. Ale ještě před tím jsem si dala pořádnou sprchu. Pak jsem vylezla jen v županu a chystala se obléknout. Udělala jsem ale pár nezbytných změn. Pod šaty jsem si vzala neprůstřelnou vestu, která vypadala jako obyčejný korzet, na stehno jsem si dala pás s pistolí. Vlasy jsem učesala do drdolu s pár padajícími pramínky, ze kterého nekoukaly obyčejné vlasové jehlice, ale jehlice s ostrou špičkou. Pak jsem si oblékla šaty, do vlasů nasadila čelenku, pak jsem si zapnula náhrdelník a náušnice. Nakonec jsem si nalíčila kouřové oči s jemně lesklou pusou a mohla jsem vyjít. Dole u auta se čekalo jen na mě a jakmile mě Emmett viděl přicházet, spadla mu čelist.

„Vypadáš fakt neodolatelně,“ složil mi poklonu Emmett a já nasedla do auta, se kterým jsme odjeli do Seattlu. Podle adresy na pozvánce jsme velmi rychle našli autosalon, ve kterém se tahle akce konala, a my mohli vstoupit. Naši „rodiče“ šli první a my za nimi. Emmett mi nabídl rámě a pak jsme společně vstoupili do místnosti plné různých lidí. Očima jsem pátrala mezi lidmi, jestli nepoznám agentku NSA. Místo toho se mi do zorného pole dostala Alice.

„Bello, tobě to tak sluší,“ pozdravila mě Alice a vedla mě někam na jiné místo salonu. Když jsme se zastavily, stál přede mnou Edward v mírně lesklém smokingu, bílou košilí a černým motýlkem. Koukala jsem na Edwarda a on na mě. Na sekundu jsem zahlédla, jak mu málem spadla čelit.

„Tak, co kdybyste dnešní večer strávili společně,“ navrhla Alice.

„A co Rose, té přece dělám garde já,“ nenechal se tak snadno odradit Edward.

„Rose má za garde přece Emmetta,“ mrkla na mě Alice a sama odešla za Jasperem. Edward mi tedy nabídl rámě a já ho přijala. Pak jsme společně začali kroužit mezi hosty a Edward mi každého představil, jelikož už tu jako syn věhlasného lékaře každého znal. Seznamovala jsem se s novými lidmi a málem zapomněla na náš úkol, co tu dnes večer máme. Omluvila jsem se Edwardovi, že musím na záchod a po cestě na záchod jsem svolala naši „rodinu“, abychom to nějak promysleli. Vyšla jsem zadním východem a ostatní už na mě čekali.

„Tak jak to uděláme?“ zeptal se mě okamžitě Emmett.

„No, já pravděpodobně budu muset zůstat celý večer u Edwarda, jelikož mi má dělat garde a ty máš zase dělat garde Rose. Tak navrhuji rychlý vyhledání agentky a rychlé odvezení do bezpečí, a pak se navrátit zase na výstavu,“ vymyslela jsem narychlo.

„Dobře tak ti jdi za Edwardem, jelikož už jde a nehni se od něj na krok a my se to rychle pokusíme vyřídit. Stejnak uslyšíš všechno a až ji budeme mít, tak já se vrátím a vy ji tedy odvezete do základny CIA, a pak se sem vrátíte,“ řekl Emmett a my se znovu rozešli mezi hosty na výstavu. Narychlo jsem vyhledala Edwarda a pak se k němu připojila. Za chvíli na to se oficiálně zahájila výstava. Manžel sousedky, co nás pozvala, vystoupil na takové provizorní podium a zahájil výstavu nějakými blábolami, co mě nezajímaly. Něco mi ale na něm přišlo povědomé. Dál jsem tuhle myšlenku nezkoumala a věnovala se Edwardovi. Byla tady kapela a mezi auty byl udělaný taneční parket pro ty, kteří chtějí tančit. Pár párů už tam bylo a mě napadlo, že bychom mohli tančit také. Zapojili jsme se mezi ostatní páry, kteří tančili valčík, když se hudba změnila a místo valčíku se tam objevilo žhavé argentinské tango.

„Koukám, že v tanci doučovat nepotřebuješ,“ řekla jsem Edwardovi při prvních krocích.

„Já v ničem doučování nepotřebuji,“ odporoval mi.

„Jo, v ničem kromě počítačů, ty jsou nad tvoje chápání, co?“ trochu jsem si do něho rýpla.

„Jenom proto, že jsem nezvládnul jednu maličkou věc, si mě dobíráš?“ zeptal se mě. Jen jsem mu na to kývla a vlastně se to hodilo i do tance.

„Uvidíš, kdo z nás dvou bude nakonec lepší,“ řekla jsem mu s mírným pocitem jistého vítězství.

„Neřekl bych, protože já budu na konci školy ten, kdo se bude smát naposledy,“ řekl mi a v očích mu planuly ohníčky vzrušení ze svého vítězství.

„Uvidíme, kdo se bude smát naposledy,“ řekla jsem mu a myslela jsem přitom na chvíli, kdy on bude ve vězení nebo na elektrickém křesle a já budu ta, co ho tam usadí. Dostanu tě, Edwarde Cullene, a ty pak budeš pykat za všechny, co jsi zabil. Pak na mě znovu pohlédl svýma zlatýma očima plných pekelných plamenů a já se ve svém rozhodnutí ještě utvrdila. Pak muzika ustála a my se od tanečního parketu vzdálili, pomalu jsme si došli pro pití. Já jsem po tanci měla obrovskou žízeň a naráz jsem vypila jednu skleničku šampaňského. Edward tu svojí jen tak držel a sem tam upil snad jen půl mililitru. Po malém občerstvení se mi v uchu ozval Emmettův hlas s tím, že tu agentku našli. Na to jsem rychle odpověděla Ok a dál se věnovala Edwardovi a dalšímu seznamování se s hosty dnešního večera. Jenom, co jsem se seznámila s dalšími čtyřmi manželskými páry, slyšela jsem v uchu Emmetta, který potřebuje pomoct. Jsou prý venku před autosalonem. Řekla jsem tedy Edwardovi, že potřebuji na čerstvý vzduch, ale že si nemá kazit zábavu a má tu zůstat. Rychlým krokem jsem tedy odešla na místo, kde Emmett potřeboval pomoct. Vyšla jsem ven do chladné dubnové noci a našla Emmetta, jak si prohlíží odznak agentky NSA. Podal mi ho a já jsem ji na oplátku ukázala ten svůj.

„Agentko, můžete mi to nějak vysvětlit?“ optala se mě major Brownová.

„Dostali jsme velmi důvěryhodnou informaci o tom, že Assassín vás má odstranit a naším úkolem je vás dopravit na středisko CIA, abychom vás ochránili,“ vysvětlila jsem jí rychle.

„Jo, chápu, ale teď pochopte vy mě, na téhle výstavě je přímo sám Boss a já ho mám zadržet a odvést do věznice, kam patří,“ vysvětlila mi opět ona. Emmett na mě koukl pohledem, co teď budeme dělat. Narychlo jsem tedy něco vymyslela.

„Dobře, chápu vaši situaci, ale v zájmu vaší bezpečnosti teď prosím odjeďte společně tady s agenty a my se mezitím pokusíme vyřešit tu záležitost s Bossem,“ řekla jsem jí a ona společně odcházela s agenty.

„Prosím vás, kdo je Boss?“ zeptal se chytře Emmett.

„Ten, co zahajoval výstavu,“ řekla rychle a nastoupila do auta. Já s Emmettem jsme se vrátili na výstavu a nedali na sobě nic znát. Emmett odešel za Rose a já vyhledala Edwarda, který si povídal s panem Bollym tím, co zahajoval výstavu.

„Edwarde, tak konečně jsem tě našla,“ řekla jsem mu, když jsem k němu přišla.

„Jak si se měla venku?“ zeptal se mě a my pomalu odcházeli od pana Bolla.

„Byla tam trochu zima, ale taky je tepleji,“ řekla jsem mu, my se procházeli mezi drahými auty, co se tu dnes vystavovaly.

„Už jsem ti řekl, jak ti to sluší?“ zeptal se Edwarda

„Myslím, že jo,“ odpověděla jsem mu. Pak jsme se doplížili k tanečnímu parketu a počkali, až začnou hrát novou píseň. Jakmile začaly první noty nové písně, my už jsme byli na parketě a rozpoznali jsme pomalý waltz. Edward si mě trochu přitiskl k sobě, aby se nám lépe tančilo a já se od něho nechala vést. I přes své zápory, to byl skvělý tanečník a šlo mu to skvěle. Než jsme dotančili, všimla jsem si, že kolem parketu jsou Edwardovo příbuzní i další lidé z výstavy, pak jsem také postřehla, že na parketě jsme zůstali jako jediný pár. Jakmile jsme skončili, ostatní nám tleskali a přáli si, abychom jsme zatančili ještě něco. Někde v publiku se ozvalo přání na foxtrot a já jsem podle hlasu poznala Emmetta. Věděl, že je to můj nejoblíbenější tanec, a tak jsem na nic nečekala a já s Edwardem jsme pokračovali v sólu tentokrát ale v tanci foxtrot. Nechala jsem se unášet rytmem muziky a zároveň jsem se nechala vést Edwardem. Asi uprostřed přerušil držení a rychle mi pošeptal:

„Dotoč se až na konec parketu a počkej na mě.“ Uposlechla jsem jeho informací a dotočila se až na druhý konec parketu, ani ne za jeden takt u mě Edward byl a my pokračovali v běžných krocích. Když už chtěl udělat jsem tam parádičku, proč to na konci trochu neoživit. Byli jsme na kraji parketu a blížili se k prostředku, když jsem mu já opět rychle pošeptala, co mám na mysli. Uprostřed kraje parketu jsme se rozdělili a každý foxtrotovými kroky oběhl parket a setkali se opět uprostřed opačné strany. Posledních pár taktů nám akorát vystačilo na to, abychom dotančili přesně doprostřed. Z publika, co se tu utvořilo, byl slyšet hlasitý potlesk, užívala jsem si ho a na Edwardovi bylo vidět, jak si ho také užívá. Chvíli jsme si ho ještě užívali, a pak se ostatní rozešli a my jsme se také přesunuli do jiné části autosalonu.