Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Shoot him! - Kapitola 4.

30.05.2010 (12:30) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1282×

Kapitola 4. – Doučování

„Ahoj,“ pozdravila jsem Edwarda, když jsem otevřela dveře.

„Ahoj, tak můžeme jet?“ zeptal se a já jen kývla hlavou a vyšla z domu. Nastoupili jsme do jeho Volva a on se rozjel směrem k jejich domu. Docela často jsme jeli lesem, až jsme přijeli k jejich domu. Chvíli jsem na něj koukala, a pak jsem následovala Edwarda směrem do domu. Hned jako první nás uvítala velká hala, a pak obývák, který jsem už důkladně znala z pozorování kamer. V obýváku seděla celá rodina a dělala jako, že já je nezajímám, i když jsem na nich cítila, že mě chtějí vyzpovídat jako nějakého obviněného.

„Bello, moji sestru Alici si už párkrát viděla na hodinách, vedle je Rosalie a Jasper, tamhle jsou naši rodiče Esme a Carlisle.“ Představil mě Edward rodině. Jo, to jsem si mohla myslet, že mě bude představovat.

„Moc mě těší,“ usmála jsem se na ně.

„Jsem ráda, že vidím konečně někoho, kdo má styl,“ řekla mi Alice.

„Jo, díky, ale jak jsme se stěhovali, moc kousků nemam a měla bych někam zajet a něco koupit,“ řekla jsem a netušila, že se toho Alice chytne jako ho*no košile.

„Opravdu? Mohly bychom společně, já bych ti alespoň ukázala dobrý obchody, tak co říkáš, uděláme si někdy výlet za nákupy?“ ptala se mě Alice. Nevěděla jsem, co říct, ale kdyby se rozpovídala o Edwardovi, mohlo by mi to pomoct a navíc něco novýho potřebuju.

„Jo, dobře, proč ne? Tak se na někdy domluvíme, OK?“ řekla jsem jí, jen kývla hlavou a Edward mi ukazoval kudy dál. Vyšla jsem po schodišti nahoru do patra a on mě dovedl do jeho pokoje. Vešla jsem do pokoje, který je mi celkem známý, jelikož i tady jsou kamery, tak abychom měli o našem objektu neustálý přehled.

„S nákupy si před Alicí začínat neměla,“ podotkl Edward, když jsem se rozhlížela po jeho pokoji.

„A proč ne?“ zajímalo mě, co může být na nákupech tak hrozného.

„To si nákupy ještě nezažila s mojí sestrou,“ řekl a ukázal mi, ať se posadím. Sedla jsem si na židli u stolu a čekala, co se bude dít.

„Tak co, začneme?“ zeptala jsem se. Edward jen kývl hlavou a popošel ke knihovně, odkud vyndal spoustu knih.

Nejdřív jsme začali fyzikou, na které jsem nedávala pozor. Vysvětloval mi hydrauliku, já už jsem ovšem věděla, jak na to, ale chtěla jsem se podívat do jeho domu a zkusit poznat všechny z jeho rodiny. Nechtěla jsem hrát blbou, a tak jsem říkala to, co jsem uměla. Podle Edwarda jsem neuměla všechno, ale při maturitě mi to stačilo.

„Dělám snad z hydrauliky doktorát, že toho musím umět tolik?“ zeptala jsem se ho. Chvíli vypadal zaraženě, ale přešlo ho to.

„Ne, jen chci, aby si to uměla pořádně, když už tě doučuji,“ řekl mi takovým tónem, který říká, že si za to můžu sama. Chvíli jsme, pak ještě pokračovali v počítání příkladů.

„Nechtěla bys ještě vysvětlit nějaký jiný předměty? Jako matiku nebo chemii,“ zeptal se mě, když jsme spočítali poslední příklad z učebnice.

„Ne, chemii a matiku nepotřebuju vysvětlit, ale mohl bys mi pomoct s literaturou,“ řekla jsem mu a zase si vzpomněla na to, že kdybych nebyla tak dobrá v matice nemusela bych být tady.

„Dobře, tak ještě literaturu,“ řekl si spíš pro sebe.

„Víš, nemusíme procvičit všechno najednou, můžeme se domluvit na někdy příště,“ řekla jsem mu, jelikož učení už bylo dost. Edward jen kývl hlavou a já se pomalu chystala domů.

„Ťuk, ťuk neruším?“ vykoukla zpoza dveří Alice.

„Ani ne, stejně už jedu domů, ale potřebuju někoho, kdo by mě tam hodil,“ řekla jsem Alici.

„Tak, já tě hodím domů a s Edwardem se na příště můžete domluvit ve škole.“ Usmála se na mě Alice a pomalu scházela schody do garáže. Zastavila se u žlutého Porsche.

„Koukám, máte spoustu aut a ty máš fakt pěkný, škoda, že moje Audina je v D.C.,“ podotkla jsem, když jsme procházeli garáží.

„Díky, a jakou máš Audi?“ zeptala se mě Alice, když jsem nastupovala na místo spolujezdce.

„TT kabriolet a nejlepší je, když máš stáhnutou střechu, svítí sluníčko a před sebou prázdnou silnici,“ zasnila jsem se.

„A proč jste se vlastně přestěhovali sem do Forks?“

„No taťka už měl dost velkoměsta a chtěl někam pryč, ale pořád v blízkosti nějakého většího města, a tak padlo rozhodnutí, že sem, Seattle je blízko a navíc, tam je pobočka firmy, kde rodiče pracujou, a proč jste tady vy?“ vysvětlila jsem jí a ještě se na něco zeptala.

„No, my se stěhujeme celkem často a Forks asi proto, že na něj někdo na mapě ukázal,“ řekla a zase se věnovala řízení.

„Zajímavý. To jsem nevěděla, že se někdo takhle ještě stěhuje,“ divila jsem se a dívala se  z okýnka na ubíhající krajinu.

„Taky jsem se chtěla zeptat, jestli někdy pojedeme nakupovat, mohli bychom si udělat výlet do Seattlu, vezmeme ještě Rose a pojedeme,“ plánovala Alice a mě se to vlastně i celkem líbilo. A navíc něco novýho na sebe potřebuju. Taky bych sebou mohla vzít Emmetta, aby se jen neválel nebo neposiloval.

„Dobře, nevadí, když sebou vezmu Emmetta? Alespoň bude nějaký nosič,“ navrhla jsem.

„OK, co takhle o víkendu, je čtvrtek, tak bych se u vás mohla v sobotu dopoledne stavit a vyzvednout vás,“ řekla mi Alice, když jsem vystupovala před naším barákem. Jen jsem kývla a sledovala, jak odjíždí pryč. Jakmile jsem zabouchla dveře, už tu byl Emmett.

„Tak co, co si zjistila za nový informace?“ ptal se mě Emmett.

„Třeba přesný znění Archimédova zákona, to že mají spoustu aut, a to že pojedeme nakupovat,“ řekla jsem mu a viděla, jak se tváří na to že pojedeme nakupovat.

„Ale no tak, pojede Rose,“ řekla jsem mu, protože jsem věděla, že se mu líbí, i když jako agenti si lásku nemůžeme dovolit.

„Opravdu? Už se těším,“ řekl a sednul si na gauč a zapnul televizi. Já jsem šla na základnu a sledovala zase jejich kamery. Nebavilo mě to, a tak jsem šla k sobě do pokoje a jen tak brouzdala na netu.

Ráno jsem se probudila na půl mimo postel a na polštáři notebooka. Šla jsem do koupelny, a tam se místo tajné svůdné agentky objevila smrtka.

„Jsem to včera s tím surfováním nějak přehnala,“ řekla jsem si nahlas a radši ze sebe udělala člověka.

„No, už si vypadala líp,“ smál se Emmett, když jsem vycházela z koupelny.

„Jo, dneska bych vyhrála miss,“ řekla jsem mu a šla do kuchyně udělat si kafe. Za chvíli přišel vymóděný jako na přehlídku.

„Chystáš se dneska někam?“ ptala jsem se ho.

„Ne, jenom do školy,“ řekl a nalil si kafe taky.

„To máš zase hodiny s Rose?“ nadhodila jsem do vzduchu.

„Bello, nezačínej s tím zase, já vím, jak si dopadla ty, ale já si prostě nemůžu pomoct, tak mě prosím pochop,“ kouknul na mě svým psím pohledem.

„Já vím, ale prosím tě, drž se na uzdě, a ne tak jako já, stejně za pár týdnů bude po všem a my zase pojedeme na nějakou jinou misi na druhý konec světa, a tak nechci, aby ti to ublížilo, přece jenom si můj nejlepší přítel, kterému můžu plně důvěřovat,“ vysvětlila jsem mu můj pohled na věc. Emmett jen kývnul a my se pomalu vydali do školy.

Konečně byl pátek a já před sebou měla víkend. Sobota bude ve znamení nákupů a zjišťování důkazů a informací, neděle ve znamení špiónství. Jako první jsme měli matiku a hned nám učitel napařil test. Edward seděl vedle mě a dělal jako, že se nedívá, ale já moc dobře věděla, jak na mě kouká, i když jsem nevěděla, proč jelikož jsme každý měl jiné oddělení. Za chvíli jsem test měla hotový, a pak dál poslouchala učitele. Nechtěla jsem si dělat nepřátele, když už jsem tu. Pak jsme volným krokem pokračovali na chemii, literaturu a občanku. Za celou tu dobu na mě Edward nepromluvil a jenom za mnou chodil jako duch. Na obědě jsem toho taky moc nenamluvila, jenom něco ve smyslu, že sou ty testy hrozný. Pak jsme se s Emmettem vydali na hodinu počítačů. Sedla jsem si znovu k tomu samému počítači a Emmett s Edwardem také. Takže když jsem chtěla, měla jsem dokonalý přehled o všem, co dělají. Dneska jsme zkusili něco málo říct počítači na příkazovém řádku. Za pár sekund jsem měla hotovo, ale Edward vypadal jako, když s počítačem zápasí.

„Jestli chceš, tak ti to vysvětlím,“ nabídla jsem se mu.

„Ne, nechci, já to zvládnu,“ řekl mi. Jo, jo ta mužská ješitnost.

„OK, nic se neděje,“ zašeptala jsem a znovu se věnovala svému počítači. Po hodině jsem šla znovu na tělák a poslední hodinu v tomto týdnu. Na těláku jsem nic moc nedělala, protože jsme dělali gymnastiku. Po těláku jsem čekala na Emmetta, až se vymaní z poslední hodiny. Když jsem ho viděla vycházet, měl po boku Rose a o něčem živě diskutovali. Když jsme odjížděli, tak jsem si všimla Edwarda a Alice, jak na sebe koukají jako, kdyby mluvili, ale beze slov. Když jsme dojeli domů, měli jsme na základně hlášení, že Edwardovi někdo volal.

„Koukám, máme práci,“ řekl Emmett a hrnul se dolů.

„Hele, víš, jak je to s misemi, máme to sledovat odtud pomocí kamer,“ upozornila jsem Emmetta, který se zatvářil jako neviňátko.

„No, ale mě se taky nechce sedět doma na zadku,“ řekla jsem a on věděl, co to znamená. Půjdeme do akce. S Emmettem jsme si vyslechli hovor z Edwardova mobilu a věděli, že je to dneska v noci na náměstí v Seattlu. Taky jsme se dohodli na tom, že zasahovat nebudeme, jelikož tu ani být nemáme, a tak budeme jenom pozorovat. Zajímavé na dnešním telefonátu bylo to, že na rozdíl od minulého, tady bylo řečeno přesně, jak toho dotyčného zabít a čím. Do večera jsme měli vybranou lokalitu, od které to budeme pozorovat. Byl to pokoj hotelu na náměstí. Také už jsme měli připravené vybavení na sledování. Na náměstí jsme dorazili o pár hodin dříve a všechno připravili. Odposlech byl na každém druhém metru a záběry z kamer na náměstí jsem si přesměrovala do notebooku. Na záznamu bylo také řečeno, jak se ten chlap jmenuje, a proto jsem si ho našla v tajných záznamech. Vyjela mi jeho složka. Byl to výrobce a dealer nelegálních biologických zbraní.

„Ale, co s tím chce Jádro dělat, před tím spousty zbraní, teď dokonce biologické zbraně,“ nechápal Emmett a já nechápala taky. Když už jsem byla v tajných záznamech, mrkla jsem se také na rektora a Assassína. Vyjela mi dlouhá historie obou dvou, sahající až někam do roku 1927. Většinou spolupracovali společně, ale pak od roku 1935 se Edward připojoval k různým vůdcům Jádra. Když jsem si tyto informace stáhla na flešku, už byl čas, kdy sem měl Edward přijít. V dálce jsme už viděly přicházejícího dealera s kufříkem. Proti němu se z druhého konce vydal Edward. Dnes byl nějak moc dobře oblečený. Dlouhý černý plášť a tmavé brýle v kontrastu s jeho ledově bílou pokožkou, z něho dělaly opravdu zajímavého padoucha.

„Ty jsi Assassín?“ zeptal se dealer.

„Ano jsem, tady jsou tvoje peníze,“ řekl a z tašky, ve které měly být peníze vytáhl M9 a kulka, kterou vypálil, našla místo mezi očima dealera. Edward pak sebral ten kufřík, odešel a my se museli pakovat taky. Počkali jsme ale asi půl hodinu, než jsme se vydali na náměstí sklidit odposlech. V autě jsem pak znovu dala kamery do pořádku a cestou jsem usnula. Vzbudil mě až Emmett, když jsme přijeli kolem druhý ráno domů. Hned na to jsem si lehla do postele a spala. Ráno jsem se probudila kolem devátý a celkem jsem se těšila na nákupy s Alicí.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Shoot him! - Kapitola 4.: