Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Shoot him! - Kapitola 3.

17.05.2010 (12:30) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1203×

Kapitola 3. – Noční akce

Ve středu jsem ve škole a odpoledne byla myšlenkami mimo. Pořád jsem si přemítala to, co se by se mohlo stát, a jak bychom to řešili. Co by se stalo, kdyby mě nebo Emmetta zabili a další možné katastrofické scénáře. Po škole jsem v našem domě musela pořád něco dělat. Já jsem uklízela a zaměstnávala jsem se i vařením a Emmett jel vyzvednout naše „rodiče“ na letiště. Budou při akci naše druhé oči a budou sledovat, jestli se na nás někdo nežene a o všem nás budou informovat. Do Seattlu nás čekala tříhodinová cesta, a tak jsme se kolem sedmi vypravili na cestu. Když jsme přijeli, vetřela jsem se do velína jako asistentka s tím, že někdo má někde problém a chce celé vedení. Pak jsem stáhla přístup ke kamerám do počítače, který jsme měli na základně. Agenti mi oznámili, že všechno funguje a já se vydala k Emmettovi, který právě zaměstnával všechny vedoucí svým výstupem skoro plačícího cestujícího, jelikož mu ztratily kufry. Ukázala jsem Emmettovi, že vše je OK a on se za pár sekund nechal uchlácholit tím, že je najdou. Měli jsme ještě necelé dvě hodiny na to, abychom se pořádně připravily k zásahu. Sedla jsem si na lavičku na jedné zastávce a čekala. Naši agenti nám měli dát vědět jestli, se ukáže.

„Agenti, na severním konci sedmého nástupiště je agent FBI, podle všeho v přestrojení a podle záznamů čekající na prodejce nelegálních zbraní.“ Ozvalo se mi do ucha.

„Dobře, sledujte ho, a pak nám dejte vědět, jestli někde není náš objekt,“ poslala jsem na základnu.

„Něco mi říká, že Jádro chce zbraně od toho prodejce a Edward jim to má překazit a dodat zbraně Jádru,“ představil mi Emmett jeho teorii. A měl pravdu, ani ne za půl minuty od toho, co to vyslovil, se objevil prodejce nelegálních zbraní. Za chvíli jsme s Emmettem byli na místě schovaní v čekárně uvnitř baráku. Měli jsme dobrý výhled, protože tam byli skleněné dveře. Obchod probíhal celkem v klidu, teprve až když se agent FBI chystal zasáhnout, objevil se tam Edward, neměl u sebe žádnou zbraň a na sobě jen triko a džíny. Než jsem však stihla mrknout, už měl u sebe kufřík s penězi i zbraněmi a oba muži leželi na zemi bez známek života.

„Základno, viděli jste to?“ zeptala jsem se jich.

„Ano, a právě teď odjíždí v autě toho agenta FBI,“ řekli nám.

„Auta FBI mají přece GPSku ne? Tak ho sledujte a my se vydáme za ním,“ řekl Emmett a my jsme běželi k autu.

„Zavolejte mezitím někoho k odklizení těch mrtvol,“ řekla jsem agentům na základně a oni mi poslali data na můj notebook, o tom kde se Edward Cullen nachází. Emmett řídil a já ho navigovala. Jeho signál se zastavil v přístavní čtvrti, kde je hodně skladů.

„Nezavoláme nějaké posily?“ ptal se mi šeptem Emmett, když jsme vystupovali z auta.

„Než jsem dorazí, bude po všem, měli bychom radši sledovat stopy a shromažďovat důkazy,“ řekla jsem mu a společně jsme vyrazili vpřed. Jeho auto se nacházelo před jedním tím skladem. Rozdělili jsme se a pokoušeli se najít nějaký jiný vchod než ty dveře. Nic jsem nenašla a Emmett vypadal taky, že nic nenašel.

„Je to na nic ztratili jsme ho,“ brblal si Emmett, já jsem ovšem zaslechla nějaké hlasy.

„Počkej chvíli a zaposlouchej se,“ řekla jsem mu a na jeho tváři se objevilo alespoň malé uspokojení.

„Zvládnul si to znamenitě.“ Slyšela jsem pochvalný hlas.

„Tohle bylo jednoduchý, díky za práci Bossi.“ Rozpoznávala jsem hlas Edwarda.

„Nemáš zač, jsi můj nejlepší zabiják Assassine,“ řekl mu a ozvalo se cvaknutí dveří, ale ne těch, u kterých jsme stáli my. Radši jsme se schovali, nechceme přece, aby nás někdo poznal, ne? Pak se nad námi z toho skladu objevil vrtulník a letěl směrem na jih.

„Vidělas to co já?“ ptal se mě Emmett.

„Jo, a slyšel si to, říkal mu Assassine,“ řekla jsem mu.

„Ráno brnkneme plukovníkovi a dozvíme se co dál,“ řekl mi Emmett a odešli jsme směrem k autu a jeli domů. Když jsme přijeli, šli jsme rovnou spát. Moc dlouho jsem, ale nespala, jelikož jsme přijeli až kolem třetí ráno a Emmett mě tahal z postele už kolem šestý.

„Prosím tě, co seš tak čilý, to sis něco fetnul?“ ptala jsem se ho, když jsem ho viděla usmívat se jako měsíček na hnoji.

„No jasně, fetuju tu už asi tři hodiny pořádně silný kafe a taky to, že mi ta blondýnka napsala.“ Já z něho snad upadnu to si nepamatuje, co jsem mu říkala, a neví, jak to dopadlo u mě? Jen jsem zakroutila hlavou a nalila si taky tu černou tekutinu. Dále jsem pokračovala na základnu, kde jsem se pozdravila s našimi „rodiči“. Za chvíli na to jsem už vytáčela plukovníkovu kancelář. Po pár pípnutích se rozsvítil monitor ve výšce našich očí.

„Zdravím agenti, očekávám, že mi prozradíte, jak se to vyvinulo na vaší první akci,“ řekl plukovník na uvítanou.

„No, řekl bych to asi takhle, přišli jsme, skoro jsme nic neviděli a nic novýho nezjistili,“ řekl Emmett a já mu naznačila, že mu jednu ubalím. Plukovník se tvářil, jako kdyby nás chtěl zavraždit.

„Opravdu to tak bylo?“ mířil svojí otázku na mě.

„Popravdě řečeno ano, ale ne doslova je pravda, že jsme nestihli zasáhnout do vraždy toho prodejce i agenta FBI, zato jsme pravděpodobně zjistili, kde se nachází Bossovo úkryt a zjistili jsme krycí jméno Edwarda Cullena,“ řekla jsem mu stručně, co se stalo. Už nevypadal tak vražedně, ale jenom naštvaně.

„Dobře, no co víc očekávat, bude to pomalá práce, pořád lepší než nic. Můžete mi alespoň říci to krycí jméno?“ zeptal se plukovník.

„Assassin,“ řekla jsem mu.

„Assassin? Tohle jméno je legenda v celé historii Jádra. Mám dojem, že jsem slyšel, že je to nejlepší spolupracovník samotného Rektora. Rektor je ten, co to řídí.“ Emmett se na mě kouknul takovým výrazem, jako když nic nechápe.

„To nám jako chcete říct to, že Edward Cullen, kterýmu je kolem 18 už tohle dělá od doby, co Jádro existuje? To jako, že zabíjel, i když byl na houbách?“ ptal se ho Emmett.

„Tohle já nevím a prozatím tohle bude vaše práce, zjistit co Edward Cullen skrývá za tajemství. A kdyby zase měl někoho odstranit, budete ho sledovat jenom přes kamery, které se teď povinně instalují do všech ulic v Seatlu i různých metropolí,“ řekl plukovník a já se chystala hovor ukončit.

„Jo, a agentko Swanová, koukněte se do tajných záznamů, jestli tam něco nenajdete na Jádro,“ řekl mi ještě a obrazovka zhasla.

„To nám jako chce dát zákaz podnikání do všech akcí?“ ptal se mě Emmett.

„Pravděpodobně, ale alespoň mámě čas zjistit něco o něm,“ říkala jsem mu, když jsme vycházeli ze základny.

„Agentko Swanová, co máme dělat my?“ zeptala se mě „mamka“.

„Sledujte kamery, a kdyby se dělo něco závažného, tak budeme na vysílačce,“ řekla jsem jí a pokračovala do koupelny ze sebe udělat nějak vypadajícího člověka. Když jsem vylezla, byl čas akorát dojet do školy. Emmett na mě už čekal v jeppu, a tak jsme vyrazili do školy. Já jsem opět první hodinu seděla s Edwardem. Měli jsme fyziku a tu jsem zrovna dvakrát nemusela, a tak jsem ani moc nedávala pozor, jenom jsem přemýšlela nad tím, jak může být tak v pohodě a vypadat tak svěže a úžasně po tom, co udělal včera v noci. Také jsem přemýšlela nad tím, jak z něho dostat, co nejvíce informací, když v tom mě napadlo, že bych se ho mohla zeptat, jestli by mě nechtěl doučovat. Počkala jsem si tedy na konec hodiny.

„Edwarde, mohla bych se tě na něco zeptat?“ ptala jsem se ho, když jsme vycházeli z učebny. Vypadal zaraženě, ale pak jen kývl hlavou.

„No víš, moc jsem nepochopila tuhle látku, a tak bych se tě chtěla zeptat, jestli ještě platí to, že bys mi něco případně doučil,“ vysvětlila jsem mu, co jsem potřebovala. Chvíli nemluvil, ale pak vypadal celkem přístupně.

„To by šlo, tak si připrav, co potřebuješ vysvětlit a já se u vás stavím ve čtyři?“ navrhl hodinu, ale mně se nelíbilo to, že by chtěl být u nás.

„No a nešlo by to u vás? My tam teď máme děsný bordel, to víš stěhování, mě by to nevadilo, ale mamka když čeká návštěvu tak musí být perfektně uklizeno a upečeno,“ snažila jsem se najít nějaké důvody, kvůli kterým by nešlo sejít se u nás.

„Dobře, ale musím to probrat taky doma, tak já ti ještě řeknu na obědě, jo?“ řekl mi, ale moc nadšený nebyl. Zajímalo by mě, co skrývá u nich doma, že se z toho takhle vykrucuje, ale to by si mohl myslet on o mně taky. Navíc se tváří tak, jako že nad tím opravdu přemýšlí. Nebudu to řešit a radši se budu soustředit na další hodinu literatury. Literatura mě nikdy moc nebavila, jako třeba matika nebo počítače. Prostě technika mě přitahuje a navíc si s ní rozumím. Tentokrát jsem seděla s Angelou a Edward pravděpodobně se svojí sestrou, o něčem si povídali a ona přitom koukala na mě. Do oběda zbývaly ještě dvě hodiny, které jsem strávila na výtvarce. Měli jsme volné téma a mohli tak kreslit, co nás napadne. Jelikož jsem byla ovlivněná tím, co jsem v noci viděla, namalovala jsem něco vzdáleně připomínající osoby a jednoho vraha. Nebyla jsem ale blbá abych přímo nakreslila postavy vypadající jako ty včera v noci. Jakmile Edward viděl moje dílo, tvářil se tak nějak zaraženě a po dobu do zazvonění si mě měřil pohledem. Učitelce se to hrozně líbilo, a tak jsem jí musela alespoň dvakrát dávat svolení s tím, že to může někde vystavit. Po zazvonění se všichni nahrnuli na oběd a já se loudala, protože stejně o nic nepřijdu.

„Máš zajímavý obraz, jak si na něj přišla?“ slyšela jsem za sebou Edwarda. Měla jsem chuť říct mu něco ve smyslu, že se má sám podívat na to, co udělal včera v noci.

„Ale, viděla jsem jenom nějaký film,“ vysvětlila jsem mu malou lží.

„Opravdu? Já jenom, že mi to něco připomíná. A jak se ten film jmenoval?“ zeptal se a já už měla vymyšlený název.

„Se mnou přijde zákon, je to takový akční, spousta zbraní a tak,“ vysvětlila jsem mu cestou do jídelny. Pak jsme se rozdělili a já šla k našemu stolu s Emmettem. Emmett se tvářil jako vrah.

„Prosím tě, co se ti stalo, že se takhle tváříš?“ zeptala jsem se ho, jakmile jsem si sedla.

„Ale, učitelka mi dala trojku.“ Vyndal test, na kterém byla jednička, a vedle toho bylo napsáno, že ho pořád štve, že nám plukovník zatrhl akce.

„Neboj, to se spraví,“ řekla jsem mu upřímně a zároveň to patřilo ke krytí. Dneska jsem si sedla tak, že jsem přímo viděla na Edwarda. Vypadal, že mojí návštěvu probírá hlavně s tou malou holkou. Občas se sem celá rodina podívala, ale já dělala, že na ně nekoukám.

Po obědě jsem pokračovala na vyučování a tentokrát na matiku, kterou jsem ovládala velmi dobře, jinak bych asi teď nebyla tady, ale někde na universitě v prvním ročníku. Díky mojí matematice jsem znovu na střední, dělám, že jsem o dva roky mladší, než jsem a opakuji si učivo. Celou matematiku jsem přemýšlela nad svým životem, a tím jak jsem si ho podělala i nepodělala. Kdybych se nenabourala do těch tajných věcí, byla bych úplně někde jinde, ale zas bych nepoznala Petera a neměla bych práci, která mě baví, při které se hodně cestuje a sem tam střílí a bojuje.

„Slečno Swanová, mohla byste prosím vypočítat tenhle příklad?“ zeptal se mě učitel na konci hodiny. Byla jsem úplně mimo, ale tohle byla matika, a tak jsem jen koukla na tabuli a věděla, co dělat. Jakmile jsem došla ke správnému řešení, učitel se na mě začal tvářit tak nějak divně.

„Máte za jedna, ale příště dávejte pozor, jinak to bude za pět,“ řekl a já si sedla na místo, spočítal ještě jeden příklad a zazvonilo. Zbývala mi ještě poslední hodina, tak jako Emmettovi a mohli jsme jet domů. Šla jsem do třídy, kde jsme měli mít laboratorní práce z biologie a chemie. Měli jsme toho samého učitele jako na chemii, a tak jsem měla poslední hodinu v pohodě. Seděla jsem sama až v poslední lavici a měla jsem klid od všeho, takže jsem se věnovala v myšlenkách tomu čemu při matice. Mezitím jsem taky pozorovala Edwarda, jak si poradí se zadaným příkladem. Dostali jsme nějaké vzorky prvoků a měli určit, co jsou zač. Otevřela jsem si k tomu učebnici a mohla začít pracovat. Měla jsem to celkem rychle, a tak jsem si asi posledních osm minut četla učebnici. Celá skupina jsme to měli celkem brzo hotovo. Díky tomu nás učitel pustil dřív. Na Emmetta jsem počkala u auta a jeli jsme domů. Když jsme přijeli, zjistili jsme, že naši „rodiče“ jsou už pryč. Dostali prý rozkaz od generála na nějakou misi. Do dvou jsem pomáhala Emmettovi uklidit věci na cvičení bojových umění, a pak jsem se šla chystat na to naše domluvené doučko. Měla jsem v hlavě plán, jak z něho dostat, co nejvíce informací, ale potřebovala jsem to zkonzultovat s Emmettem.

„Emmette, myslíš si, že kdybych dělala, jako že jsem se do něj zamilovala, bude to víc fungovat, než jenom kdybych byla jeho spolužačka?“ zeptala jsem se ho na svůj plán.

„No, z chlapskýho hlediska mi přijde, že my, když jsme zamilovaní, uděláme pro lásku všechno, a tak si myslím, že to není špatný nápad. Jenom ho lituji, protože až se dozví, že si ho tahala za nos a bude tě milovat, bude ho to hodně bolet, ale protože je takový jaký je, tak si myslím, že ani nezamiluje a proto bych do toho šel. A hlavně nezapomeň být svá,“ radil mi Emmett a já se mezitím stihla učesat. Nakonec odešel z mého pokoje a já se mohla převléct. Nic moc jsem si na sebe nebrala, jenom se sladila do černé. Na sobě jsem měla černý nátělník k němu černé kalhoty a boty byly kozačky na jehlovém podpatku. Byla přesně čtvrtá hodina odpoledne a já uslyšela domovní zvonek.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Shoot him! - Kapitola 3.: