Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Shoot him! - Kapitola 15.

03.09.2010 (17:30) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1101×

Kapitola 15. – Akce

Po našem malém povídání o tom, jak fungují mašinky, se kterými se běžně setkáváme, neuplynul den, kdy u nás Edward nebyl společně s Alicí, jelikož jedině on s ní mohl cvičit, aby my jsme si nějak neublížili. Vždycky jsme jim s Emmettem ukázali, co chci, aby se naučili a oni to pak s přesností na centimetry zopakovali. Takže mě a Emmettovi bylo jasné, že Edward bude schopen jít do akce s námi.

„Emmette, je ta dráha, jak si jednou stavěl, na tom místě?“ zeptala jsem se ho jednou večer, když zrovna Edward s Alicí odjeli.

„No, pokud ji něco nezbouralo, tak to tam ještě je,“ řekl mi Emmett s mírným vzrušením v očích.

„Chceš si snad dát odvetu?“ Nezapomněl na to, že jsem ho porazila.

„Ne, jenom jsem si myslela, že bychom tam mohli poslat Edwarda s Alicí,“ navrhla jsem.

„A co to dát jako závěrečnou zkoušku?“ navrhl zase on.

„To není špatný nápad.“ Usmála jsem se nad představou toho, že to bude jejich poslední zkouška z ryhlovýcviku agentů.

Červen ubíhal mílovými kroky a už byl skoro v polovině a já pomalu ukončovala Edwardův výcvik v agenta. Alice sem s ním ráda chodila a já začínala mít pocit, že to není jenom kvůli mé práci nebo výcviku Edwarda, ale kvůli jí samotné. Taky se mě na to jednou, když jsme byly jenom my dvě nakupovat, zeptala.

„Bello, můžu se tě na něco zeptat?“ začala Alice trochu nesměle.

„No jasně, že můžeš,“ odpověděla jsem jí.

„Víš, že ráda pomáhám Edwardovi ve výcviku a taky, že mě vaše práce, dalo by se říct, fascinuje, a tak jsem si říkala, že když už s vámi cvičím, jestli bych se také nemohla stát agentkou nebo tím, jako Edward,“ vysoukala ze sebe Alice.

„Nemám sice dar vidět do budoucnosti, ale myslela jsem si, že tahle otázka přijde,“ zkonstatovala jsem a dívala se při tom na Alici.

„A co si tedy myslíš?“ Netrpělivě se Alice dožadovala odpovědi.

„Zkusím se zeptat plukovníka, jestli by ses mohla přidat do týmu, ale nic neslibuji, záleží hlavně na něm, ale i kdyby mi tě neschválil, mohla by si u nás být načerno,“ řekla jsem a doufala, že mi Alici plukovník povolí.

„Děkuju ti.“ Objala mě Alice a my se znovu vydaly nakupovat. Alice se mě ptala, co by bylo dobré mít do terénu jako agent.

„Víš, to hodně záleží na tom, kam na jakou misi jdeme, jednou jsem byla na aukci, pak na plese, pak si zase byla v lese a honila si padouchy nebo se proběhneš po městě,“ vysvětlovala jsem jí.

„Takže od všeho trochu,“ řekla zvesela Alice a my za několik málo hodin měly tašky plné od nejvyššího společenského oblečení až po různé teplákové soupravy. Nakonec jsme odjely domů a já byla tak unavená, že jsem si dala v autě menšího šlofíka.

V pondělí ráno nám volal plukovník, že má pro nás menší misi přesně tu, o kterou jsem žádala.

„Agentko Swanová, mělo by se jednat o tohohle člověka, jeho jméno je Joe Hawes, jde o překupníka biologických zbraní a dnes večer by se měl sejít s jistým Timem Howardem majitelem nějaké velmi vlivné firmy. Ve složce, kterou máte v poště, je popsáno o těch dvou víc. Takže musíte Tima Howarda nahradit někým z vás a při předávce ho zatknout. Nemusím snad říkat, že peníze si máte vyzvednout na Seattelském vedení, a pak tam peníze i zbraně donést. Byl bych rád, kdybyste mi pak řekla, jak si vedl ten nový,“ řekl mi plukovník.

„Ohledně toho nového mám jednu otázku,“ zavedla jsem řeč na Alici.

„Co zas potřebujete?“ zeptal se plukovník podezíravě.

„Jeho sestra ví, že byl v Jádru a ví, že je teď s námi, také se zúčastňovala všech jeho výcvikových metod-“

„Jeho sestra, tohle se mi snad zdá. Myslíte si, že by mohla týmu nějak pomoct?“ přerušil mě plukovník.

„Ano, je totiž velmi vnímavá, navíc dobře ovládá bojová umění,“ vyjmenovala jsem některé vlastnosti Alice, co jsem zatím mohla pozorovat.

„A vy byste ji chtěla do svého týmu?“ zeptal se znovu.

„Brala bych ji, byla by to vítaná pomoc,“ odpověděla jsem mu.

„Víte, moc nesouhlasím s tím, aby do týmu chodili neprověřené osobnosti, ale bude to na vaši zodpovědnost,“ upozornil mě plukovník a ukončil hovor. Já jsem byla šťastná, že mi ji povolil a nemohla se dočkat, až to Alici povím.

„Bello, co zas děláš na základně?“ ptal se mě ze shora Emmett.

„Máme případ, dojdeš prosím tě pro poštu,“ oznámila jsem mu a pomalu šla do kuchyně. Než jsem došla do kuchyně, Emmett už tam byl, a pročítal si složku.

„Takže, máme nahradit toho Howarda a zatknout Hawese?“ ptal se mě pro jistotu Emmett.

„To je v plánu,“ potvrdila jsem mu a my se vydali do školy, kde jsme to Edwardovi a Alici oznámili. Alice byla celá šťastná, že je oficiálním členem týmu a já jsem už v hlavě přemýšlela, jak co provedeme.

Odpoledne po skončení školy jsme jeli k nám na základnu.

„Takže Joe Hawes je tento,“ ukázala jsem na obrazovku na základně, „Tim Howard je tento, navrhla bych to, aby jeden z kluků zastoupil Howarda a hrál jeho roli, jedna z nás bude dělat jeho doprovod a ti ostatní by měli být součástí personálu, jako číšník barman nebo tak nějak,“ řekla jsem jim.

„A jak nám ty role chceš rozdělit?“ zeptal se Edward.

„Nechci říkat, že nic neumíte, ale je to vaše první práce v terénu, a tak bych navrhla, aby Howarda zastoupil Emmett jako zkušenější, a protože potřebujeme někoho zkušenějšího také na place, aby kontroloval situaci, mohla by Alice dělat doprovod a ty Edwarde, ty budeš se mnou na place,“ vysvětlila jsem jim můj plán. Emmett vypadal nadšeně, jelikož když už jsme někoho měli hrát, byl to vždycky Peter, a on dělal někde barmana. Edward nevypadal zrovna nadšeně, ale nějak se to musí naučit.

„Takže, teď bychom měli jet za tím Timem Howardem a nahradit ho, a pak hurá do toho hotelu,“ řekl Emmett. My ostatní jsme jenom přikývli a připravili se vyjet do Seattlu, kde má Howard svojí firmu s počítačovým softwarem. Za několik hodin jsme byli v Seattlu a my vystupovali u zadního vchodu do firmy. S Emmettem jsme při cestě rozhodli, že všechno necháme na Edwardovi a Alici a my budeme jen přihlížet. Vystoupili jsme u zadního vchodu, kde byl zámek na číselný kód. Edward vytáhl čtečku kódů a my jsme za pár vteřin byli uvnitř. Najít ředitelovu kancelář bylo jednoduché, stačilo vyjet výtahem do nejvyššího patra a najít dveře označené jeho jménem. Jakmile jsme vstoupili do místnosti, Alice použila mojí pistoli s uspávajícíma šipkama a střelila ho do ramene. Jenže, co čert nechtěl, za několik minut se tam objevila jeho žena. Alice střelila i tu.

„Na jak dlouhou dobu jsi to namíchala?“ zeptal se mě Emmett.

„Řekla bych, že budou spát až do rána a probudí se někde ve vazbě,“ odpověděla jsem Emmettovi.

„Takže, když už jsou zneškodněný, měli bychom si pro jistotu půjčit jejich doklady,“ uvažoval Edward nahlas.

„Jsem ráda, že si to pamatuješ,“ pochválila jsem ho a vylovila Howardovi z kapsy doklady. Naskenovala jsem jeho řidičák do počítače, stejně tak jako Emmettovu fotku i manželčiny doklady a Alicinu fotku, co jsem narychlo udělala mobilem. Ještě se mi podepsali jejich jmény a falešné doklady byly na světě. Přelepila jsem pravé doklady falešným, kvůli čipu, co je na řidičáku a mohli jsme vyrazit.

„Ještě jsem neviděl tak rychle udělat falešný řidičák,“ konstatoval Edward a my vycházeli z budovy. Teď zbývalo zajet na velitelství vyzvednout peníze a vydat se do hotelu, kde já a Edward budeme dělat číšníky v restauraci, kde má proběhnout obchod. Dorazili jsme na místo asi hodinu před plánovanou schůzkou. Všechno nám ulehčovalo to, že se ti dva se nikdy neviděli. S Edwardem jsme v hotelu nahradili jednu barmanku a jednoho číšníka, co jsme před tím uspali a teď odpočívají v jednom z pokojů. Vzali jsme si ze šatny pracovní uniformy a převlíkli se do nich. Začala jsem se převlíkat, ale Edward tam jen stál a koukal na mě.

„Edwarde, dělej, nemáme moc času, ještě se musíme sejít,“ řekla jsem mu a dál se převlíkala.

„Dobře, tak já se jdu převlíknout vedle do místnosti,“ řekl jen a vyletěl ze šatny takovou rychlostí, že jsem to málem nepostřehla. Když jsem vylezla na chodbu, už tam stál Edward, převlečený a připravený. Za několik minut tu u nás byli Emmett s Alicí. Všem jsem podala sluchátko do ucha a zubní mikrofon, abychom byli pořád v kontaktu. Emmett si ještě upravil sako, co si ráno vzal i do školy a Alice mi ještě pomohla udělat něco s vlasy. Emmett si šel sednout k volnému stolu a já s Edwardem jsme se vydali po place. Edward se opravdu vžil do role číšníka a chodil mi k baru říkat objednávky. Já jsem to míchala a podávala mu to. Přesně v půl deváté, kdy byla schůzka dohodnuta, se ve dveřích restaurace objevil Joe Hawes. Oznámila jsem jim to do sluchátek a Emmett s Alicí se mu vydali naproti. Emmett ho přivítal a odvedl ke stolu, kam jsem Edwarda poslala, aby je šel jakoby obsloužit. Všechno, co se odehrávalo, jsem slyšela a kontrolovala. Edward tam u nich byl celkem dlouho, jelikož Alice dělala, že se musí rozhodnou, co si dá k pití. Ani ne za dvě vteřiny byl u mě Edward s objednávkou a já mu to rychle podala. Pak tam byl znovu a já pomalu viděla, jak se dohadují na ceně. Emmett věděl, kolik tyhle zbraně mají na trhu cenu, a tak se snažil získat, co nejmenší cenu. Řekla jsem mu, ať předání peněz proběhne někde na skrytém místě. Hawes navrhl jeho pokoj č. 521, co tu má pronajatý. Emmett už s Alicí a Hawesem vstávali a já a Edward jsme měli, co dělat, abychom byli na pokoji dřív než oni. Edward mě vzal do náručí a vyběhl se mnou schody pro něho přirozenou rychlostí. Pak jsem k elektronickému zámku připojila čtečku a my za několik málo vteřin byli uvnitř. Schovali jsme se po apartmá a čekali na to, až přijdou. Pak se dveře otevřely a než se stihli usadit, měli jsme je v hrsti. Hawes šel před Emmettem a Alicí a my jsme pořád byli schovaní.

„Stát CIA,“ řekl Emmett a měl namířenou zbraň, tak jako my ostatní.

„Asi si myslíte, že se nechám tak snadno chytit, co,“ řekl Hawes a kamkoli se hnul, byla první Alice. Nakonec to vzdal a my jsme z hotelu vyšli zadním vchodem a odvezli ho na velitelství s penězi i zbraněmi. Pak jsme se akorát vrátili k Emmettovu autu a odjeli zpět do Forks. Pak jsem hodně unavená zalehla do postele a usnula.

Plukovníkovi jsem oznámila, jak to Alici a Edwardovi šlo a on nám svěřoval další takovéhle mise. Při těchhle misích jsem si čím dál tím všímala podobnosti mezi Edwardem a Peterem. Je pravda, že se v obličeji Edward nepodobal Peterovi, ale jako agenti si byli neuvěřitelně podobní. Pomalu jsem nevěděla, co si o Edwardovi myslet. Můj malý hlásek v hlavě utichl, jelikož argument, že je to padouch a je v Jádru, už neplatí a můj další, že přece hned nezanevřu na Peterovu památku, byl den ode dne slabší. Emmett si ze mě pořád dělal srandu, když jsme spolu mluvili na téma láska, a já tak měla nad čím přemýšlet. Také jsem, ale pořád přemýšlela nad tím, co se děje v Jádru, a proto jsem byla ráda, že mám něco na práci, jelikož se Edwardovi Rektor pořád neozýval. Po skončení školy, kdy jsme všichni úspěšně postoupili do dalšího ročníku, jsme o prázdninách měli spoustu času. Po asi šesti misích jsme s Emmettem řekli, že je čas složit zkoušku, která se skládala ze sledovačky, co jsme dostali nařízenou a té dráhy, co jsme ještě trochu upravili v lese. Edward s Alicí to zvládli na jedničku a mě nezbývalo nic jiného, než jim poblahopřát. Pak jsme chvilku u nás doma oslavovali, než Edwardovi zazvonil telefon.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Shoot him! - Kapitola 15.: